3.5.7.4
Zajištění nákladu: 4. část - Zabezpečovací zařízení
Evropská unie
Nahoru4. 1 Vázací prostředky
V silniční dopravě se nejčastěji používají připevňovací popruhy nebo řetězy. Pro určité druhy nákladu je výhodné použít ocelová drátěná lana.
Všechny tyto druhy vázacích prostředků mohou přenášet pouze tažné síly. Nejvyšší přípustná tažná síla je vyjádřena jako LC, tj. přivazovací únosnost. Je to část meze pevnosti a vyjadřuje se v jednotkách síly, tj. v kilonewtonech (kN) nebo dekanewtonech (daN).
4.1.1. Přivazovací popruhy
Norma EN 12195-2 popisuje přivazovací popruhy ze syntetických vláken. Mohou být zkonstruovány jako jeden celek nebo skládat se ze dvou částí. Nejčastěji mají ráčnový systém k napnutí vázacího prostředku buď tahem, nebo tlakem na rukojeť ráčny. Ráčna musí být při přepravě vždy zajištěná.
Obrázek 20: Ráčna k přivazovacímu popruhu.
Na koncích vázacího prostředku mohou být různé druhy háků nebo kruhů pro řádné připevnění vázacího prostředku k vázacím bodům na vozidle nebo na nákladu.
Musí být používány podle specifikací výrobce. Pro většinu druhů nákladu není samotný materiál popruhů důležitý.
Materiál přivazovacího popruhu je uveden na štítku. Jiným důležitým označením je hodnota normalizované napínací síly (STF). Je to napínací síla ve vázacím prostředku po napnutí ráčny ruční silou SHF 50 daN, když je vázací prostředek napínán lineárně mezi dvěma body. Skutečná napínací síla může být odlišná než normalizovaná napínací síla – vyšší nebo nižší.
Další informace, které by měly být uvedeny na štítku, jsou uvedeny na obrázku 21.
Obrázek 21: Štítek přivazovacího popruhu
Mnozí výrobci uvádějí dvě hodnoty maximálního přípustného zatížení (LC). V normě je definována pouze nejnižší hodnota a ta by měla být použita ve vzorci pro výpočet uvedený v kapitole 6. Odhadnout hodnotu normalizované napínací síly a maximálního přípustného zatížení přivazovacího popruhu je téměř nemožné. Proto je nezbytný štítek.
Některé přivazovací popruhy jsou konstruovány tak, že se napínají navijákem, který je upevněný na vozidle, nejčastěji pod ložnou plochou.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby nedošlo k poškození samotného přivazovacího popruhu a jeho štítku. Napnutý vázací prostředek se může snadno přeříznout o ostré rohy vozidla nebo nákladu. Hrany ocelových profilů nebo desek, ostré betonové hrany ani hrany některých přepravek z tvrdých plastů apod. nesmí být s přivazovacím popruhem v přímém kontaktu. Na trhu jsou k dostání ochranné návleky, které se přetáhnou přes vázací prostředek a umístí na ostré hrany. Jako alternativu lze použít chrániče rohů.
Skutečné napětí (FT) ve vázacím prostředku je možné změřit. Některé vázací prostředky se prodávají s vestavěným indikátorem napětí, který umožňuje přibližný odhad skutečné napínací síly. Dostupné jsou rovněž ručně ovládané měřiče k všeobecnému použití pro vázací prostředky o šířce ±50 mm, které umožňují měření skutečné napínací síly s přesností lepší než 50 daN (obrázek 23). Za účelem měření mohou být upevněny na napnutý vázací prostředek. Existuje rovněž elektronická verze tohoto měřiče s vyšší přesností. Pro ověření skutečných napínacích sil lze použít také standardní snímače zatížení, ale ty lze připevnit pouze současně s vázacím prostředkem.
Obrázek 22: Ochrana na ostrých hranách
Obrázek 23: Měřič napínací síly
Profesionální přepravní společnosti nejčastěji používají přivazovací popruhy z polyesteru o šířce 50 mm, s hodnotami normalizované napínací síly (STF) mezi 250 a 500 daN a hodnotami maximálního přípustného zatížení (LC) mezi 1 600 a 2 000 daN. Skutečné napětí ve vázacím prostředku, který byl napnut ráčnou, se pohybuje mezi 0 a 600 daN. Existují přivazovací popruhy s hodnotou normalizované napínací síly 1 000 daN a hodnotou maximálního přípustného zatížení 10 000 daN, ale ty se příliš často nepoužívají.
Pro účely výpočtu se skutečné napětí FT musí měřit na straně napínače.
4.1.2. Řetězy
Norma EN 12195-3 popisuje řetězy, které lze používat pro přivazování nákladů v silniční dopravě. Jsou to nejčastěji řetězy s krátkými články se speciálními háky nebo kruhy, které se mají připevnit k vozidlu a/nebo nákladu. Hlavní rozdíl oproti zvedacím řetězům je v napínacím prostředku. Tento napínací prostředek může být napevno spojen s řetězem, nebo to může být samostatné zařízení, které je upevněno někde podél řetězu, který má být napnut.
Na trhu je k dispozici několik druhů napínacích prostředků, např. typu ráčny a typu přítužné matice. Norma EN 12195-3 stanoví, že napínací prostředky by měly mít příslušenství, které zabrání uvolnění. Napínací prostředky, které mají po napnutí vůli více než 150 mm, jsou zakázané.
Tabulka 4
Řetězy by měly mít štítek s uvedením hodnoty maximální únosnosti (LC). V tabulce je uvedena hodnota maximálního přípustného zatížení řetězů třídy 8.
Řetězy se velmi dobře hodí pro spojení vázacího bodu na nákladu s vázacím bodem na vozidle, kdy se řetěz nedotýká žádných jiných částí. V některých případech se řetězy dotýkají hran vozidla nebo hran výrobku. Jelikož řetězy přes rohy snadno neklouzají, nemohou být napínány po celé své délce. Pomoci by mohlo specifické zařízení pro zvýšení klouzání řetězu přes roh.
Řetězy, včetně různých druhů háků, by měly být používány podle specifikací výrobce. Otevřený hák má být připojován ke kruhu, který je pro tento účel určen, ale nikdy k běžnému článku řetězu. Zkracovací hák má být připojen do článku řetězu svrchu.
Poškozené řetězy nesmí být dále používány a musí být vyřazeny. Také pevnost opotřebeného řetězu není spolehlivá. Zpravidla se má za to, že řetěz je opotřebovaný, jakmile je o více než 3 % delší, než je jeho teoretická délka.
4.1.3. Ocelová drátěná lana
Norma EN 12195-4 popisuje ocelová drátěná lana, která lze používat k přivazování nákladů. Ocelová drátěná lana se napínají pomocí napínačů navijákového typu upevněných na vozidle, samostatných napínačů typu ráčny nebo krátkých přivazovacích popruhů s ráčnovým napínačem. Zvláště vhodná jsou ocelová drátěná lana pro zabezpečení ocelových stavebních rohoží. Hodnotu maximálního přípustného zatížení udává výrobce.
Obrázek 24: Ocelové drátěné lano napínané navijákem
4.2 Vybavení ke zvýšení tření
Pro zvýšení tření mezi ložnou plochou a nákladem a v případě potřeby také mezi vrstvami nákladu je možno použít vysoce třecí materiál. Existují různé typy vysoce třecího materiálu, například nátěry, koberce, gumové rohože a archy papíru (protismykové archy) s povlakem z třecího materiálu. Lze je používat ve spojení s jinými metodami zabezpečení. Vybavení ke zvýšení tření může být volné, upevněné k ložné ploše, začleněné do nákladu nebo připevněné k nákladové jednotce.
4.2.1. Nátěr
Nátěr se nejčastěji nanáší na ložnou plochu. Součinitel tření v kombinaci s konkrétním kontaktním materiálem nákladu by měl být určen tak, jak je popsáno v normě EN 12195-1:2010 .
4.2.2. Gumové protiskluzové rohože
Může být použita vulkanizovaná nebo aglomerovaná guma a používají se různé druhy přídatných látek a/nebo výztuží. Někteří výrobci přidávají specifická barevná zrna. Tloušťka rohoží se může pohybovat mezi 2 a 30 mm.
Má se za to, že součinitel tření u všech těchto typů gumových rohoží v kombinaci s jakýmkoli jiným materiálem činí 0,6 v případě čisté styčné plochy, suché nebo vlhké. V případě styčné plochy se sněhem, ledem, tuky nebo oleji je součinitel tření mnohem nižší, jak je popsáno v normě EN 12195-1:2010. Je možné použít i součinitel tření vyšší než 0,6, pokud je to potvrzeno v osvědčení o zkoušce podle normy EN 12195-1:2010.
Žádná obecná pravidla ohledně toho, jaké minimální rozměry gumových rohoží mají být použity, neexistují. Velikost a tloušťka rohoží by měla být zvolena tak, aby bylo zaručeno, že tíha nákladu je prostřednictvím gumových rohoží plně přenesena, s přihlédnutím ke stlačení rohoží pod vysokým tlakem, deformaci nákladu a případně i k deformaci ložné plochy. Rohože menší než 10 cm x 10 cm mohou mít tendenci se pod tangenciální silou shrnovat a nesmí být používány.
… 