Kalkulace úplných nákladů

14.4.2

Kalkulace úplných nákladů

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

Kalkulace úplných (plných) nákladů nebo také absorbční kalkulace přiřazuje na kalkulační jednici všechny položky režijních nákladů, a to pomocí rozvrhových základen.

Jako rozvrhové základny se používají buď naturální ukazatele (např. odpisy stroje lze rozvrhovat podle počtu strojových hodin vynaložených na jednici), nebo peněžní veličiny (např. náklady na manipulaci se rozvrhnou podle objemu spotřebovaného materiálu).

Jako rozvrhových základen lze použít:

• naturálních ukazatelů (např. odpisy stroje lze rozvrhovat podle počtu strojových hodin vynaložených na jednici),

• peněžních veličin (např. náklady na manipulaci se rozvrhnou podle objemu spotřebovaného materiálu).

• Kalkulace úplných nákladů patří k takzvaným tradičním metodám. Má řadu slabin, které mohou vést k nesprávným či nepřesným rozhodnutím:

• Nerozlišuje fixní a variabilní část nákladů. Kalkuluje zisk na jednici a jeho velikost je tedy platná jen pro daný objem produkce. Kalkulaci nelze proto použít pro úvahy týkající se různých variant objemu výroby, neboť neplatí, že zisk z výrobku je proporcionální k objemu vyráběné produkce.

• Značný podíl režijních nákladů je spojen s činností zařízení, která jsou doprovázena jen malým podílem živé práce. Jestliže se tyto náklady u kalkulace úplných nákladů rozvrhují na jednici podle tradičních rozvrhových základen (jako je objem přímých mezd), pak není respektována souvislost mezi náklady a faktory, kterými jsou tyto náklady ovlivněny. Dochází nesprávně k vyššímu nákladovému zatěžování těch výrobků, které mají velký podíl živé práce, zatímco správně by měly být režií více zatíženy výrobky, při jejichž výrobě se používá technika.

• Nebere v úvahu to, že část režijních nákladů je spojena s činností podniku jako celku a nemá…