Svařování horkým plynem s přídavným materiálem

11.2.3 Svařování horkým plynem s přídavným materiálem

Ing. Miloš Sova, CSc.

Tento způsob svařování termoplastů spočívá v ohřátí spojovaných povrchů a přídavného materiálu na teplotu svařování pomocí proudu horkého plynu. Plynným médiem může být vzduch, dusík nebo oxid uhličitý. Princip je zřejmý z obrázku. Značně se podobá svařování oceli plynem. Při svařování plastů se uplatňují stejné druhy svarů jako při svařování kovů, např. pro spojování silnějších materiálů svary V a X. Požadovaného vyhřátí svařovaného místa dosáhneme vhodným sklonem ústí trysky.

Přídavný materiál ve formě drátu je veden do lůžka svaru tak, aby směřoval kolmo na rovinu svaru a mírným tlakem (p) se zajišťuje dobrý kontakt přídavného materiálu a spojovaných materiálů.

Svařování horkým plynem s přídavným materiálem:

1 - svařované díly, 2 - přídavný materiál, 3 - tryska, 4 - oblast ohřevu,

p - tlak na přídavný materiál, a - směr svařování, α - úhel sklonu trysky

Svařování horkým plynem je téměř univerzální postup, výhodný především pro tlustostěnné materiály. Umožňuje svařovat díly různých tlouštěk, vést svary složitých tvarů libovolně umístěné v prostoru. Využití nachází zejména při sestavování konstrukcí chemických zařízení, kladení podlahovin z PVC a dále tam, kde není rozhodující relativně malá produktivita a nedostatečná pevnost spoje především při zatížení v ohybu a rázem.

Tímto způsobem svařování dosahuje pevnost svaru přibližně 70 % pevnosti základního materiálu. Přídavný materiál je plast stejného typu jako základní materiál. Dodává se ve tvarech tyčinek, drátů, pásků apod.

Horkým plynem s přídavným…