dnes je 15.8.2022

Input:

Pojem odpad a působnost zákona o odpadech

10.4.2004, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.2.7
Pojem odpad a působnost zákona o odpadech

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Pojem odpad

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech) stanoví podle § 1 pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi, práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a působnost orgánů veřejné správy.

Povinnosti a pravidla stanovená zákonem o odpadech se vztahují na nakládání se všemi odpady, které nejsou vyloučeny z působnosti zákona o odpadech. Než tedy zařadíme věc pod katalogové číslo podle Katalogu odpadů a začneme s ní nakládat jako s odpadem podle zákona o odpadech, je nutné si ujasnit:

  1. zda movitá věc naplňuje definici pojmu odpad (§ 3 zákona o odpadech),

  2. zda spadá do působnosti zákona o odpadech (§ 2 zákona o odpadech).

ad a) Při rozhodování, zda věc je či není odpadem, je nutné vycházet především z definice pojmu odpad, stanovené v § 3 odst. 1 zákona o odpadech, podle které je odpad každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

Definice uvedená v odst. 1 je založena jednak na subjektivním vztahu vlastníka k věci (zbavit se pro něho nepotřebné věci), jednak na objektivizovaném veřejném zájmu vyřadit určitou věc z použití (např. prošlou záruční lhůtou). K přesnějšímu vymezení pojmu odpad slouží okruh věcí, které se považují za odpad uvedený v příloze č. 1 zákona o odpadech.

Ve smyslu definice pojmu odpad musí věc současně naplňovat několik podmínek, aby byla odpadem:

  1. musí se jednat o movitou věc,

  2. vlastník se věci zbavuje nebo projeví úmysl se jí zbavit nebo má povinnost se jí zbavit,

  3. věc je možné zařadit do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech.

K rozhodnutí, zda je naplněn některý z požadavků bodu 2 slouží ustanovení odstavců 2, 3 a 4 v § 3 zákona o odpadech, která již nejsou součástí definice pojmu odpad, ale jsou procesními ustanoveními, jež upřesňují tři možnosti stanovené v definici v odst. 1, tj. kdy dochází ke zbavování se věci, kdy se úmysl zbavit se věci předpokládá - pro účely řízení, a kdy nastává povinnost zbavit se věci.

Kdy se vlastník (osoba) movité věci zbavuje jako odpadu, je jednoznačně stanoveno v odst. 2, který stanoví, že ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu osoba sama (samozřejmě v souladu s tímto i zvláštními právními předpisy).

Vlastník se tedy zbavuje věci (movité věci), která přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona o odpadech, když:

  1. věc předá k využití nebo odstranění ve smyslu zákona o odpadech (věc předá oprávněné osobě provozující příslušné zařízení),

  2. věc předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů (věc předá oprávněné osobě provozující příslušné zařízení),

  3. věc odstraní sám (za odstraňování jsou považovány způsoby uvedené v příloze č. 4 k zákonu o odpadech) - tzn. sám věc odstraní některým ze způsobů uvedeným v citované příloze.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud vlastník jakoukoliv věc sám využije nebo má v úmyslu ji využít a nemá povinnost se jí zbavit ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o odpadech (dle zvláštních předpisů), nemůže být naplněna definice odpadu v souladu se zákonem o odpadech. V daném případě je samozřejmě nutné, aby při využívání věci byly jejím vlastníkem splňovány požadavky zvláštních předpisů.

Podle procesního ustanovení odst. 3 se úmysl zbavit se movité věci, příslušející do některé ze skupin uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech, předpokládá u věcí :

  1. vzniklých jako vedlejší produkt při výrobě nebo přeměně energie,

  2. vzniklých jako vedlejší produkt při výrobě látek nebo výrobků,

  3. vzniklých jako vedlejší produkt při nakládání s látkami nebo výrobky,

  4. vzniklých jako vedlejší produkt při využívání látek nebo výrobků,

  5. vzniklých jako vedlejší produkt při poskytování služeb,

    (vedlejší produkty uvedené v bodech 1-5 pro naplnění podmínek zákona o odpadech musí vznikat u právnických osob nebo u fyzických osob oprávněných k podnikání)

  6. jejichž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo.

Toto ustanovení zároveň stanoví, že v uvedených případech se úmysl zbavit se movité věci předpokládá vždy, pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle § 78 odstavec 2 písm. h) neprokáže opak.

Ustanovením § 3 odstavce 3 zákona o odpadech se tedy u movitých věcí, které se v praxi stávají nejčastěji odpady (vedlejší produkty vzniklé při výrobě nebo přeměně energie apod.), stanovila presumpce, že tyto movité věci jsou vždy odpady (jejich vlastník má vždy úmysl se jich zbavit), pokud vlastník neprokáže opak. V řízení o odstranění pochybností vlastník neprokazuje svoji nevinu, pouze prokazuje, že určitá věc není odpadem. Podobná presumpce existuje i u "nebezpečných odpadů“, kdy podle zákona určité skupiny odpadů se považují za nebezpečné, pokud původce nebo oprávněná osoba neprokáže osvědčením o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů opak.

Rozhodnutí, zda věc je, či není odpadem, jak vyplývá z výše uvedeného výkladu pojmu "odpad“, nezávisí ani na chemickém složení této věci, ani na tom, z jakých surovin je vyráběna (tedy ani na tom faktu, že je vyráběna z odpadních surovin). Odpadem v tomto případě budou pouze vedlejší (nechtěné) produkty této výroby.

Rozhodnutí krajského úřadu bude v těchto případech vyžadováno vždy, když se bude jednat o předávání odpadů k využití fyzickým osobám, které zákon o odpadech vylučuje z okruhu osob, které mohou převzít odpad do svého vlastnictví (§ 12 odst. 3), nebo v případech, kdy vlastník odpadu tvrdí, že vedlejší produkt výroby je rovněž výrobkem, který lze uvádět na trh.

Pro případ předávání odpadu - nepotřebné věci - k využití osobám, které nejsou podle zákona o odpadech oprávněnými osobami k převzetí odpadu do svého vlastnictví podle § 12 odst. 3, je důležitá ta část definice pojmu odpad, která vyjadřuje subjektivní úmysl zbavit se movité věci příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Tento úmysl se předpokládá podle § 3 odst. 3 zákona o odpadech, pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle § 78 odst. 2 písm. h) neprokáže opak, vždy, kdy věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu

  1. vzniká u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání jako vedlejší produkt při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobky nebo při jejich využívání nebo při poskytování služeb, nebo

  2. jejíž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo.

Pokud se tedy movité věci nestaly pro jejich vlastníka nepotřebnými vzhledem ke změnám užitných vlastností (zániku původního účelového určení) a on nemá úmysl se jich zbavit, tj. naložit s nimi jako s odpadem, může podat návrh příslušnému krajskému úřadu k zahájení řízení podle § 78 odst. 2 písm. h) zákona a prokázat v něm, že pro něj věc není odpadem, ale předává ji jako věc dále použitelnou ke stejnému účelu k využití fyzickým osobám. Potom se věc nestává odpadem, ale zůstává výrobkem a režim zákona o odpadech se na ni nevztahuje.

Pro využití odpadů jako výrobků nebo materiálů je nutné obecně postupovat podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, a dále podle nařízení vlády, která vycházejí k jeho provedení a speciálně pro různé způsoby využití podle zvláštních předpisů, je upravujících (např. pro využití odpadních materiálů přímou aplikací do půdy platí limity vyhlášky č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu).

Podle zákona č. 22/1997 Sb. požadavky na výrobky závisí na tom, zda se jedná o "stanovené výrobky“, tj. výrobky stanovené nařízením vlády k tomuto zákonu, nebo o tzv. bezpečné výrobky.

Bezpečné výrobky jsou definovány v § 8 zákona č. 22/1997 Sb. Jsou to výrobky splňující požadavky příslušných technických předpisů nebo norem nebo technických poznatků. Požadavky na posuzování bezpečnosti výrobků jsou uvedeny přímo v zákoně č. 22/1997 Sb.

Stanovené výrobky (§ 11až 13) jsou výrobky stanovené nařízením vlády a jsou to výrobky se zvýšenou mírou ohrožení oprávněného zájmu (jsou to vždy výrobky použité nebo repasované - tedy nejspíš i upravené odpady). U těchto výrobků musí být vždy posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů (zákony, vyhlášky).

Tak např. pro využití odpadů jako stavebních materiálů, resp. převedení odpadů z režimu zákona o odpadech jeho certifikací jako výrobku - stavebního materiálu nebo stavebního výrobku, např. k zavážení terénních nerovností, zasypávání vytěžených prostor, nejsou zatím stanovena jasná a závazná pravidla. Požadavky na stavební materiály jsou stanoveny nařízením vlády č. 178/1997 Sb., ve znění nařízení vlády č. 81/1999 Sb. Nařízení se však vztahuje spíše na stavební materiály a výrobky pro stavby jiného charakteru a odvolává se na prokázání shody těchto výrobků s harmonizovanými normami. K využití upravených odpadů k zavážení terénních nerovností, zasypávání vytěžených prostor apod. jsou podmínky stanoveny v § 12 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Třetí, poslední případ - věci, kterých má osoba povinnost se zbavit - upřesňuje procesní ustanovení § 3 odst. 4. Jedná se o movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, jestliže ji osoba nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu. 11) Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že se jedná o případy, kdy věc není využívána k původnímu účelu a zároveň ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu (např. léky nebo potraviny s prošlou záruční lhůtou), a tedy ji k původnímu účelu používat nelze.

Ad b) Pokud movitá věc naplňuje definici pojmu odpad podle § 3 odst. 1 zákona o odpadech, je dále pro určení pravidel, podle kterých s ní bude dále nakládáno, nutné zohlednit, zda se nejedná o odpadní komoditu, která je z působnosti zákonao odpadech vyloučena. § 2 zákona o odpadech stanoví totiž seznam odpadů, se kterými je nakládáno podle zvláštních právních předpisů, když § 2 odst. 1 zákon a stanoví, že se zákon o odpadech vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou:

  1. odpadních vod,

  2. odpadů z hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem ukládaných v odvalech, výsypkách a odkalištích,

  3. odpadů drahých kovů,

  4. radioaktivních odpadů,

  5. mrtvých lidských těl a ostatků,

  6. konfiskátů živočišného původu,

  7. nezachycených emisí znečišťujících ovzduší,

  8. odpadů trhavin, výbušnin a munice.

Zvláštními předpisy, na něž zákon o odpadech odkazuje jsou:

  1. Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (nahrazen zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

  2. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

  3. Zákon č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), ve znění zákona č. 19/1993 Sb.

  4. Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

  5. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

  6. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

  7. Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.

  8. Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů.

  9. Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

Nakládání s těmito odpady se tedy neřídí ustanoveními zákona o odpadech, ale pravidla nakládání s nimi stanoví zvláštní právní předpisy, na které zákon o odpadech odkazuje. Protože se zákon o odpadech na tyto odpadní komodity nevztahuje ani podpůrně, znamená to, že tyto odpady se nezařazují ani podle Katalogu odpadů (i když v něm katalogové číslo přiřazeno mají) a na nakládání s nimi se nevztahují povinnosti zákonem o odpadech stanovené. Katalog odpadů, který je přílohou č. 1 vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), vyhlašuje v souladu s předpisy EU seznam v různých odvětvích průmyslu vznikajících komodit, kterých se jejich původce pravděpodobně bude zbavovat, mít úmysl se jich zbavit nebo mít povinnost se jich zbavit - tj.mohou být odpadem dle definice pojmu odpad podle předpisů EU i podle zákona o odpadech. EU však nestanoví, že nakládání se všemi těmito komoditami, stanou-li se odpadem, musí řešit pouze zákon o odpadech. V naší legislativě je nakládání s některými těmito odpadními komoditami stanoveno zvláštními právními předpisy a zákon o odpadech je ze své působnosti v § 2 odst. 1 plně vylučuje.

V § 2 odst. 2 zákona o odpadech jsou však dále stanoveny odpady, na které se zákon o odpadech vztahuje pouze podpůrně. Konstrukce působnosti zákona o odpadech, založená na současné působnosti zákona o odpadech a zvláštního zákona, přičemž zákon o odpadech se uplatní pouze v případech, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, je uplatněn jen v případech ukládání odpadů, které nevznikly při hornické činnosti, do podzemních prostor a na odkaliště a na nakládání s nepoužitelnými návykovými látkami, přípravky a prekurzory a nepoužitelnými léčivy.

Působnost dalších zákonů

Ne vždy a ne v plném rozsahu je u těchto odpadů, vyloučených plně nebo částečně z působnosti zákona o odpadech, zřejmé, který zákon a v jakém rozsahu nakládání s nimi upravuje. Nejvíce problémů vzniká u následujících komodit:

Odpadní vody

Písm. a) odpadní vody:

Vzhledem k tomu, že po kvalitativní stránce nemusí být rozdíl mezi odpadní vodou a tekutým odpadem, je pro účely stanovení působnosti zákona o odpadech a vodního zákona rozhodující způsob, jakým je s takovou kapalnou komoditou dále nakládáno.

Podle § 38 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) se za odpadní vody považují mimo jiné vody použité v zařízeních, pokud po použití mají změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Čistírny odpadních vod (dále jen ČOV), které jsou v souladu s § 15 vodního zákona povoleny jako vodohospodářské dílo, jsou zařízení určená k zneškodňování (čištění) odpadních vod, nikoliv odpadů. Předávání odpadních kapalných látek ke zneškodnění na čistírnu odpadních vod je tedy nakládáním s odpadními vodami podle § 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů. Zákon o odpadech se podle § 2 odst. 1 písm. a) na nakládání s odpadními a zvláštními vodami nevztahuje a tekuté odpadní látky, s nimiž není nakládáno jako s odpady v zařízeních určených k nakládání s odpady tedy nejsou odpadem a nezařazují se podle Katalogu odpadů. Přeprava těchto látek na ČOV cisternami se považuje za náhradu chybějící kanalizace.

Pokud je s tekutými odpadními látkami nakládáno jako s odpady, nikoliv jako s odpadní vodou (jsou jejich původci zařazeny podle Katalogu odpadů, vedeny v evidenci odpadů), potom podle § 12 odst. 2 zákona o odpadech s nimi lze nakládat pouze v zařízeních, která jsou podle tohoto zákona k nakládání s odpady určena (souhlas orgánu kraje s provozem a provozním řádem - § 14, odst. 1) a za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Pokud by tedy odpady měly být odstraňovány na ČOV, musí mít tato ČOV souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Písm. f) konfiskáty živočišného původu

Konfiskáty

Některé problémy v praxi činí i rozlišení konfiskátů živočišného původu a odpadů živočišných tkání (katalogové číslo 02 01 02 a 02 02 02), a to především pro účely jejich využívání, např. pro zkrmování hospodářskými zvířaty. Problém činí nezcela jednoznačné vymezení konfiskátů zákonem o veterinární péči.

Nahrávám...
Nahrávám...