dnes je 8.8.2022

Input:

Základní podpora života

22.11.2006, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.3.2
Základní podpora života

MUDr. Vít Mareček

Základní podpora života je soubor znalostí a dovedností, nezbytných pro záchranu života ve chvíli, kdy selhává některá ze základních životních funkcí. Platí ve stejném rozsahu pro zdravotníky i pro veřejnost. Podle Evropské rady pro resuscitaci (European Resuscitation Council ERC), jejíž je Česká rada pro resuscitaci (ČRR) oficiálním partnerem v České republice, základní podpora života zahrnuje:

  1. správné a včasné rozpoznání poruchy některé ze základních životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh),

  2. okamžitou aktivaci záchranného řetězce, u nás obvykle ZZS (zdravotnická záchranná služba) na bezplatném tísňovém čísle 155 nebo 112,

  3. udržení či obnovení průchodnosti dýchacích cest,

  4. umělé dýchání bez pomůcek, nebo s jednoduchými pomůckami (dýchací rouška, dýchací maska),

  5. zevní srdeční masáž,

  6. užití automatizovaného externího defibrilátoru (AED), je-li k dispozici,

  7. uložení pacienta do zotavovací (dříve stabilizované) polohy.

Řetěz přežití

Při záchraně života je třeba dodržet určitou sekvenci kroků. Každý krok má vliv na přežití postiženého a dohromady tvoří řetěz přežití (z angl. chain of survival). Tyto kroky v roce 1991 definoval americký kardiolog Richard Cummins. I když tento řetěz života byl formulován pro neúrazové stavy, lze podle jeho zásad obecně postupovat i při poskytování první pomoci a následně neodkladné péče u úrazů (viz následující obrázek).

Řetěz přežití

Rozpoznání poruch základních lidských funkcí

Pokud náš spolupracovník náhle upadne do bezvědomí a neprobírá se, je třeba ihned zkontrolovat, zda a jak jsou porušeny (nebo zachovány) tři základní životní funkce: vědomí, dýchání a krevní oběh.

Porucha vědomí

Poruchu vědomí zjistíme tak, že nejdříve postiženého oslovíme: "Co je Vám?“. Otázku vyslovíme hlasitě, zřetelně a pomalu. Pokud postižený na oslovení nereaguje (neodpoví, neotevře oči), lehce zatřeseme s jeho rameny. Pokud ani na takovýto tlakový podnět postižený nereaguje, popř. reaguje pohnutím končetinou, zamumláním, pootevřením očí následovaným jejich okamžitým zavřením, má poruchu vědomí. V žádném případě postiženého neštípáme či nepícháme.

Porucha dýchání

Poruchu dýchání zjišťujeme pohledem na hrudník, poslechem dýchacích zvuků a pocitem vydechovaného vzduchu. Postižený má poruchu dýchání, jestliže:

  • se mu nezvedá hrudník,

  • na dlani, kterou přiložíme před ústa a nos postiženého, necítíme závan vydechovaného vzduchu,

  • neslyšíme dýchací zvuky.

Porucha krevního oběhu

Poruchu krevního oběhu zjišťujeme tzv. nepřímými známkami krevního oběhu, mezi které mimo již zmiňovaného vyšetření dýchání patří kašel a pohyb těla postiženého. Pohmat tepu je vyhrazen osobám se zdravotnickým vzděláním a někdy může být obtížný i pro zkušeného lékaře.

Pozor: Pokud se nám nejeví dýchání postiženého jako "normální“, hodnotíme poruchu dýchání v kombinaci s poruchou vědomí jako "srdeční zástavu“ a zahajujeme kardiopulmonální resuscitaci, sestávající z rytmického stlačování hrudníku (nepřímá srdeční masáž) a dýchání z úst do úst (umělé dýchání).

Přivolání zdravotnické záchranné služby

Když jsme se ujistili, že postižený má náhlou srdeční zástavu, urychleně přivoláme ZZS.

Vždy se řídíme pokyny dispečera zdravotnické záchranné služby, kterému pokud možno klidně, věcně a stručně nahlásíme:

  1. Co přesně se stalo.

  2. Kde přesně se to stalo.

  3. Pohlaví a přibližný věk postiženého.

  4. Kdo volá a číslo telefonu, ze kterého volá.

Zapamatujme si, že hovor na jakékoliv tísňové lince řídí a ukončuje dispečer této linky, nikoliv volající. Dispečer po nás může žádat doplňující informace, které se nám mohou zdát zbytečné. Ve skutečnosti se jedná o informace k organizaci účinného lékařského zásahu. Tak jako my jsme profesionály ve své práci, tak i dispečeři ZZS jsou profesionály ve svém konání a proto jim důvěřujte!

Uvolnění dýchacích cest

Aby bylo umělé dýchání z plic do plic účinné, uvolníme dýchací cesty. Postižený v bezvědomí má často snížený tonus svalů v oblasti krku, takže mu "zapadá jazyk“. Ve skutečnosti se přiblíží kořen jazyka k zadní stěně hltanu, čímž se uzavřou dýchací cesty natolik, že postižený může přestat dýchat a následně může dojít k srdeční zástavě. Toto je důležité zejména u postižených, kteří z různých důvodů utrpí "pouze“ poruchu vědomí (úraz hlavy s bezvědomím při pádu, podložení hlavy polštářkem postiženému po kolapsu – "aby se mu lépe leželo“) a "zapadnutý jazyk“ může být jedinou příčinou naprosto zbytečného úmrtí jinak zdravého člověka.

Postup: Dýchací cesty zprůchodníme mírným záklonem hlavy a přizvednutím dolní čelisti. Dlaň jedné ruky přiložíme na čelo postiženého a mírně tlačíme dozadu. Prsty druhé ruky přiložíme pod bradu a táhneme směrem nahoru. Ještě si zapamatujme, že "zapadlý jazyk“ není třeba vyndávat přímo našimi prsty z úst postiženého. Naprosto dostatečným úkonem je záklon hlavy a přizvednutí brady postiženého. Navíc pokud se bude jednat o postiženého s křečemi, může nás postižený pokousat.

Umělé dýchání

Umělé dýchání provádíme z úst zachránce do úst nebo nosu postiženého. Aby umělé dýchání bylo účinné, musíme mít správně uvolněné dýchací cesty. Při dýchání z úst do úst stiskneme prsty ruky, jejíž dlaň máme na čele postiženého, nosní otvory postiženého. Druhou rukou, kterou nadzvedáváme bradu postiženého, zároveň pootevíráme jeho ústa. Nadechneme se jako obvykle, svými rty pevně obejmeme rty postiženého a pomalu vdechujeme vzduch po dobu 1 sekundy. Správnost umělého dýchání kontrolujeme zrakem tak, že při výdechu klesá hrudník postiženého, na své tváři cítíme vydechovaný vzduch, který můžeme i slyšet.

Dbáme na plynulost a dostatečnou délku umělého vdechu. Další aktivní vdech přidáme až po skončení předcházejícího pasivního výdechu postiženého. Nedýcháme s nadměrným úsilím, abychom vzduch místo do dýchacích cest "nepropasírovali“ do jícnu a do žaludku se všemi možnými komplikacemi z toho plynoucími – nahromadění vzduchu v žaludku může zapříčinit, že postižený začne zvracet a hrozí, že zvratky může i vdechnout.

Pokud se při umělém vdechu hrudník postiženého nezvedá nebo cítíme, že dýcháme proti velkému odporu, zkontrolujeme, zda se nám podařilo dostatečně uvolnit a zprůchodnit dýchací cesty záklonem a přizvednutím brady. Pokud i nadále odpor v dýchacích cestách přetrvává, zkontrolujeme dutinu ústní, zda vidíme cizí tělesa (např. protézu, kus tuhé stravy), a pokusíme se dutinu ústní vyčistit od cizích těles.

Pokud při zachovalém krevním oběhu postiženého provádíme pouze umělé dýchání, vdechujeme do pacienta 10 vdechů za minutu. Při náhlé srdeční zástavě činí poměr stlačování hrudníku a umělých dechů 30:2, což znamená, že po každých 30 stlačeních hrudníku následují dva umělé dechy.

Zevní srdeční masáž

Rytmické stlačování (komprese) hrudníku může udržet krevní průtok srdcem a mozkem po určitou dobu srdeční zástavy. Účinnost je asi 30 % normálního krevního oběhu. Aby toto naše snažení bylo pokud možno co nejvíce účinné, je třeba stlačovat hrudní kost nejen dostatečně hluboko (4–5 cm proti tvrdé podložce), ale rovněž velmi často (100krát za minutu). Hrudník stlačujeme ve středu hrudní kosti.

Správně stlačovat hrudník je těžká práce. Abychom se unavili co nejpozději, kolena máme široce od sebe co nejblíže boku postiženého. Tím docílíme největší stability svého těla, ale rovněž dosáhneme toho, aby naše ramena byla nad středem hrudníku postiženého. Naše paže jsou natažené, během stlačování je v loktech nepokrčujeme, tím docílíme správný přenos váhy našeho těla při stlačování hrudníku postiženého. Po každém stlačení je potřeba hrudník uvolnit, aby se srdce mohlo naplnit krví, ale naše ruce stále zůstávají v lehkém kontaktu s kůží hrudníku postiženého, čímž zabráníme jejich eventuálnímu nesprávnému posunutí.

Stlačování hrudníku prováděné značnou silou může způsobit zlomeniny žeber a dokonce i těžké poškození vnitřních orgánů. Takové riziko lze minimalizovat stlačováním hrudníku ve správném kompresním bodě, tj.ve středu hrudní kosti.

Postup základní podpory života u dospělého

Základní podpora života se skládá z následujícího pořadí úkonů (viz následující obrázek). Tento algoritmus doporučuje European Resuscitation Council (Evropská rada pro resuscitaci) a přetiskujeme ho v oficiálním českém překladu se svolením České rady pro resuscitaci ( www.resuscitace.cz ).

Algoritmus základní podpory života u dospělého

  1. Ujistěte se, že jste vy, postižený a další okolostojící v bezpečí.

  2. Zkontrolujte reakci postiženého (viz následující obrázek).

    • Jemně zatřeste jeho rameny a hlasitě se zeptejte: "CO JE VÁM?“

      Zkontrolujte reakci postiženého

  3. A. Jestliže odpovídá:

    • Nechte postiženého v poloze, ve které jste ho nalezli, za předpokladu, že není další nebezpečí.

    • Pokuste se odhalit problém a poskytněte pomoc, jestliže je třeba.

    • Pravidelně postiženého znovu vyšetřujte.

    B. Jestliže neodpovídá

    • Volejte o pomoc (viz následující obrázek).

      volejte o pomoc

    • Otočte postiženého na záda a potom uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy a přizvednutím brady (viz následující obrázek.).

      Položte svou ruku na čelo postiženého, zakloňte mu hlavu a přizvedněte bradu

    • Položte svou ruku na čelo postiženého a jemně mu zaklánějte hlavu dozadu; ponechte svůj palec a ukazovák volný, abyste mohli v případě potřeby umělého dechu uzavřít jeho nos (viz následující obrázek).

    • Špičkami svých prstů pod vrcholem brady postiženého přizvedněte bradu, aby se otevřely dýchací cesty.

      Jemně zaklánějte hlavu

  4. Za udržování uvolněných dýchacích cest vyšetřujte pohledem, poslechem a pocitem přítomnost spontánního dýchání (viz následující obrázek).

    • Sledujte pohyby hrudníku.

    • Poslouchejte u úst postiženého zvuky při dýchání.

    • Vnímejte proud vydechovaného vzduchu na své tváři.

    V prvních několika minutách po srdeční zástavě může postižený dýchat slabě, nebo mít nepravidelné hlučné vdechy ("lapavé dechy“). Nepleťte si je s normálním dýcháním. Přítomnost spontánního dýchání nevyšetřujte déle než 10 sekund. Máte-li jakékoliv pochybnosti, jestli je dýchání normální, jednejte, jako kdyby normální nebylo.

    Přítomnost normálního dýchání vyšetřujte pohledem, poslechem a pocitem

  5. A. Jestliže je dýchání normální:

    • Otočte postiženého do zotavovací polohy (viz dále – "Zotavovací poloha“).

    • Pošlete nebo jděte pro pomoc/zavolejte zdravotnickou záchrannou službu.

    • Kontrolujte trvale dýchání.

    B. Jestliže dýchání není normální:

    • Pošlete někoho pro pomoc nebo, jestliže jste sami, opusťte postiženého a volejte zdravotnickou záchrannou službu, vraťte se a zahajte stlačování hrudníku následujícím způsobem:

    • Klekněte si po straně postiženého.

    • Umístěte bázi dlaně jedné ruky do středu hrudníku oběti (viz následující obrázek).

      Umístěte bázi dlaně jedné ruky do středu hrudníku oběti

    • Položte bázi dlaně své druhé ruky na vršek první ruky (viz následující obrázek).

      Položte bázi dlaně své druhé ruky na vršek první ruky

    • Propleťte prsty obou rukou a ujistěte se, že vyvíjíte tlak na hrudní kost, nikoliv na žebra či břicho (viz následující obrázek).

      Propleťte prsty obou rukou a vyviňte tlak na hrudní kost

    • Nakloňte se nad hrudník postiženého a svými nataženými horními končetinami zatlačte na hrudní kost, aby došlo ke stlačení o 4–5 cm (viz následující obrázek).

    • Po každém stlačení uvolněte tlak na hrudník bez ztráty kontaktu vašich rukou s hrudní kostí. Opakujte frekvencí 100 stlačení za minutu (o něco méně než 2 stlačení za sekundu).

    • Stlačení a uvolnění by mělo trvat stejnou dobu (poměr 1:1).

      Stlačte hrudní kost o 4–5 cm

  6. A. Kombinujte stlačování hrudníku s umělým dýcháním:

    • Po 30 stlačeních znovu uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy a zvednutím brady (viz následující obrázek).

    • Stiskněte nosní křídla ukazovákem a palcem vaší ruky, ležící na čele postiženého.

    • Umožněte otevření úst, ale udržujte zvednutou bradu.

    • Normálně se nadechněte a svými rty obemkněte těsně ústa postiženého.

      Uvolněte dýchací cesty

    • Vydechněte normální dechový objem do úst postiženého. Sledujte, zda se jeho hrudník zvedá jako při normálním dýchání. Vdech trvá okolo 1 sekundy, výdech rovněž (poměr 1:1) (viz následující obrázek).

      Pevně vydechněte do úst a sledujte, zda se hrudník zvedá

    • Udržujte záklon hlavy a zvednutou bradu, oddalte svá ústa od postiženého a podívejte se, zda hrudník klesá (viz následující obrázek).

      Oddalte svá ústa a dívejte se, zda hrudník klesá

    • Znovu se normálně nadechněte a vydechněte ještě jednou do úst postiženého, abyste provedli celkem dva účinné umělé dechy. Potom bez otálení vraťte své ruce do správné polohy na hrudní kosti a proveďte dalších 30 stlačení hrudníku.

    • Pokračujte stlačováním hrudníku a umělými dechy v poměru 30:2.

    • Nepřerušujte resuscitaci, dokud postižený nezačne normálně dýchat .

      Jestliže váš úvodní umělý dech nevedl ke zdvihnutí hrudníku jako při normálním dýchání, pak před dalším umělým dechem:

      • Zkontrolujte ústa postiženého a odstraňte jakoukoliv překážku.

      • Znovu zkontrolujte, že je dostatečný záklon hlavy a zvednutí brady.

      • Neprovádějte více než dva dechy. Jestliže je přítomen více než jeden zachránce, střídejte se každé 1–2 minuty, aby se předešlo únavě. Během výměny zachránců zajistěte minimální prodlevu.

    B. Resuscitace jen se stlačováním hrudníku

    • Jestliže nejste schopen nebo ochoten provádět umělé dýchání, provádějte jen stlačování hrudníku.

    • Jestliže je prováděno jen stlačování hrudníku, mělo by být nepřetržité, frekvencí 100 za minutu.

    • Nepřerušujte stlačování hrudníku, dokud postižený nezačne normálně dýchat.

  7. V resuscitaci pokračujte do té doby než:

    • Dorazí kvalifikovaná pomoc a převezme resuscitaci.

    • Postižený začne normálně dýchat.

    • Jste se vyčerpali.

Automatizovaný externí defibrilátor (AED)

K náhlé srdeční zástavě u dospělých osob dochází nejčastěji z příčin, které jsou v samotném srdci. Při srdečním infarktu může dojít k poruše rytmu – fibrilaci (míhání) komor. Srdeční sval se nekoordinovaně stahuje (míhá) a srdce neplní svou roli pumpy – krevní oběh ustává. Jedinou známou efektivní léčbou v takovém případě je defibrilace, neboli elektrický výboj, který může chaos v elektrických signálech v srdci zrušit a

Nahrávám...
Nahrávám...