Správný postup nakládání s vedlejším produktem

3.4.3

Správný postup nakládání s vedlejším produktem

Bc. Kateřina Březová

Vedlejší produkt vzniká při výrobě jako nezáměrný, avšak nevyhnutelný výstup technologického procesu a jeho právní režim se posuzuje k okamžiku faktického předání dalšímu subjektu. Původce musí být v tomto okamžiku schopen prokazatelně doložit splnění všech podmínek § 8 zákona č. 541/2020 Sb., zejména jistotu dalšího využití a legální a bezpečné použití, a to i při předání prostřednictvím překupníka a v situaci, kdy pro daný materiál neexistují prováděcí právní předpisy s materiálovými kritérii.

 NahoruCo je vedlejší produkt

Vedlejší produkt je látka nebo předmět, který vzniká nezáměrně při výrobě nebo jiné činnosti, ale není odpadem, když splňuje stanovené zákonné podmínky. Tato definice vychází legislativně ze:

• čl. 5 směrnice 2008/98/ES (Rámcová evropská směrnice o odpadech)

• § 8 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech

Vedlejší produkty jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů cirkulární ekonomiky, i když se o nich často mluví méně než o recyklaci nebo EoW (ukončení režimu odpadu). Vedlejší produkt (VP) je materiál, který vzniká neúmyslně, ale má hodnotu, má využití a není odpadem. V oběhovém hospodářství představuje nejvyšší možnou úroveň materiálového využití, protože:

• nevzniká odpad,

• nevzniká potřeba recyklace,

• nevzniká environmentální zátěž spojená s odpadem,

• materiál zůstává v ekonomickém cyklu bez přerušení.

Z pohledu hierarchie nakládání s odpady je VP nad recyklací — je to "prevence vzniku odpadu v praxi".

Vedlejší produkt jako nástroj prevence vzniku odpadu

Cirkulární ekonomika staví na tom, že nejlepší odpad je ten, který nikdy nevznikne. A přesně to VP umožňuje:

• materiál se neklasifikuje jako odpad,

• nevznikají povinnosti původce odpadu,

• nevznikají náklady na odpadové hospodářství,

• materiál se přímo využije v jiném procesu.

Je to tedy ekonomicky i ekologicky nejvýhodnější varianta.

VP jako propojení průmyslových a stavebních toků

Vedlejší produkty umožňují průmyslovou symbiózu:

• jeden podnik má materiál, který nepotřebuje,

• druhý podnik ho využije jako surovinu.

Typické příklady:

• popílky → stavební směsi,

• strusky → kamenivo,

• výkopová zemina → zásypy, modelace, násypy,

• digestát → hnojivo (pokud splní podmínky jiných předpisů),

• dřevní odřezky → palivo nebo materiál.

VP tedy podporují lokální materiálové cykly, což je klíčový princip oběhového hospodářství.

VP snižují spotřebu primárních surovin

Každý vedlejší produkt, který se využije, nahrazuje těžbu, výrobu, dopravu, popř. zpracování primárních surovin. To má obrovský dopad na uhlíkovou stopu, spotřebu energie, erozi půdy, dopravní zátěž, a lokální ekosystémy. V EU je tohle jeden z hlavních důvodů, proč je VP tak podporovaný koncept.

VP jako flexibilnější nástroj než EoW

Konec odpadu (EoW) je často administrativně náročnější, technicky přísnější, spojený s řízením kvality, a vhodný spíše pro "výrobky z odpadu" (např. stavební recykláty). Vedlejší produkt je naopak rychlejší, levnější, méně byrokratický, přirozenější pro stavebnictví a zemní práce. Proto je v cirkulární ekonomice VP často preferovaným řešením, pokud jsou splněny podmínky zákona.

VP podporují lokální cirkulární toky

Cirkulární ekonomika stojí na lokálním využití, minimalizaci přepravy, a zkracování materiálových řetězců.

VP se typicky využívají v místě vzniku nebo v blízkém okolí, což snižuje emise z dopravy, snižuje náklady, a zvyšuje efektivitu stavebních projektů.

VP jako součást ESG a udržitelnosti

Firmy dnes využívají VP jako indikátor materiálové efektivity, součást nefinančního reportingu, důkaz o snižování environmentální stopy, a jako součást certifikací (LEED, BREEAM, EMAS). VP se stávají strategickým nástrojem, nejen legislativní kategorií.

Bariéry a výzvy v praxi

Cirkulární ekonomika by VP potřebovala více, ale brzdí ji:

• neexistence materiálových kritérií,

• rozdílný výklad úřadů,

• obavy z odpovědnosti,

• nedostatek standardizace,

• nedůvěra odběratelů.

To je důvod, proč se v EU i ČR stále více mluví o standardizaci VP, metodikách, digitálních pasech materiálů, a jednotných kritériích.

Shrnutí: proč jsou VP klíčové pro oběhové hospodářství

• zabraňují vzniku odpadu,

• podporují průmyslovou symbiózu,

• snižují spotřebu primárních surovin,

• zkracují materiálové toky,

• snižují uhlíkovou stopu,

• jsou flexibilnější než EoW,

• podporují lokální cirkulární ekonomiku,

• mají význam pro ESG a udržitelnost.

 NahoruPodmínky pro vedlejší produkt

Aby látka nebo předmět mohly být vedlejším produktem, MUSÍ být ze zákona splněny současně tyto čtyři podmínky podle § 8 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech:

Další využití VP je jisté

• Musí existovat reálný a konkrétní odběratel nebo využití.

• Nesmí jít o hypotetickou možnost.

• Ideálně je to doloženo smlouvou, objednávkou, rámcovou dohodou.

VP vzniká jako nedílná součást výrobního procesu

• Nesmí být vyráběn "schválně", resp. úmyslně.

• Je to přirozený druhotný výstup technologického procesu.

Lze jej využít přímo, bez dalšího zpracování

Povolené jsou jen běžné průmyslové úpravy, např.: sušení, třídění, drcení, balení

Zakázané je přepracování, které by z VP dělalo nový výrobek.

Využití je legální a bezpečné

• Nesmí ohrožovat zdraví, ani životní prostředí.

• Musí splnit požadavky jiných právních předpisů národních (např. stavební zákon, zákon o hnojivech, zákon o ochraně ovzduší, vodní zákon, veterinární předpisy atd.), i evropských (např. REACH, CLP), popř. stanovených technických norem

Vedlejší produkt není odpadem, a proto nepodléhá povinnostem jako je vedení průběžné evidence odpadů, ohlašování, předání jen oprávněné osobě apod. Vedlejší produkt je tedy považován za věc v právním smyslu, tj. může být prodán, převeden, skladován jako běžné zboží, a může být uváděn na trh, pokud splňuje požadavky příslušných sektorových předpisů. Přeprava vedlejšího produktu probíhá jako přeprava běžného zboží, není to přeprava odpadu, a není nutné splňovat požadavky např. dohody ADR, pokud VP není nebezpečnou látkou (předmětem) podle chemické legislativy.

 NahoruDokumentace k VP

Aby původce prokázal, že nejde o odpad, měl by mít k dispozici:

1. Interní posouzení VP (materiál vzniká jako nedílná součást výroby, nejedná se o odpad z údržby, čištění, havárie nebo demontáže)

• popis procesu vzniku, výrobního procesu

• popis vlastností VP

• analýzy (pokud jsou relevantní)

• posouzení rizik, hmotnostní bilance výroby apod.

2. Dokumentaci k naplnění uvedených čtyř podmínek

• smlouvy s odběrateli

• technologické postupy

• prohlášení o způsobu využití

3. Prohlášení o vedlejším produktu

Není povinné ze zákona, ale v praxi velmi doporučené. Obsahuje:

• identifikaci původce

• popis VP

• účel využití

• potvrzení splnění podmínek VP

Praktické tipy z praxe

• Vždy mít konkrétního odběratele – bez něj VP neobstojí.

• Uchovávat důkazy o využití (dodací listy, faktury).

• Pokud se VP skladuje déle než 1 rok, inspekce to často zpochybňuje.

• U stavebních materiálů je dobré mít technické normy nebo certifikaci.

Typické příklady vedlejších produktů představují např. v zemědělství: digestát (pokud splní podmínky hnojiva), sláma, kejda (při splnění podmínek zákona o hnojivech), v průmyslu: popílek pro stavebnictví, výkopová zemina, struska z hutí, dřevěné piliny a hobliny pro výrobu pelet, v potravinářství: syrovátka, výpalky, vedlejší živočišné produkty (ale zde platí speciální veterinární režim). Pokud VP nesplní některou ze čtyř uvedených podmínek, je velké riziko, že se z něj tím okamžikem stává odpad, tj. zejména:

• pokud přestane existovat jistota jeho využití

• pokud jej odběratel odmítne a není jiný

• pokud se zhorší jeho vlastnosti a není využitelný

• pokud je skladován "na neurčito" bez jasného účelu

Jako kontrolní orgány fungují Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), Krajské úřady, Hygiena, veterinární správa, stavební úřady (dle typu VP), jejich kontroly se zaměřují hlavně na reálnost využití, kvalitu dokumentace a bezpečnost využití.

 NahoruKomu je možné vedlejší produkt předat/prodat?

U vedlejších produktů je tohle jedna z nejčastějších praktických otázek a dobrá zpráva je, že zákon nevyžaduje, aby byl VP prodáván přímo koncovému zpracovateli. Zákon o odpadech ani evropská směrnice neomezují okruh odběratelů. VP je právně "věc", nikoli odpad, takže s ním lze obchodovat jako s jakoukoli jinou surovinou. Lze ho tedy prodat i překupníkovi / obchodníkovi, ale je nutné přitom splnit několik podmínek, aby to při kontrole obstálo.

1. Jistota dalšího využití musí být prokazatelná
To je klíčové. Při prodeji VP překupníkovi musí být zřejmé, že:

• překupník má reálné odběratele,

• materiál skončí v legálním využití,

• nejde o "překlopení odpovědnosti" na někoho jiného.

V praxi to znamená, že je dobré mít alespoň:

• čestné prohlášení překupníka o účelu využití (viz vzor Prohlášení o dalším využití vedlejšího produktu)

• rámcovou smlouvu, kde je uvedeno, že materiál bude dále využit jako surovina,

• případně informaci o typickém koncovém využití.

Není tedy ani nutné znát jméno finálního zpracovatele, ale musí být věrohodně prokázané, že existuje. Překupník musí materiál převzít jako surovinu, ne jako odpad. To znamená:

• je nutná fakturace VP jako zboží / surovina,

• žádné doklady o odpadech,

• žádné nakládání v režimu odpadového hospodářství.

Pokud by překupník materiál přebíral jako odpad, automaticky by to zneplatnilo status VP.

2. Materiál musí být využitelný bez dalšího přepracování
To platí bez ohledu na to, kdo je odběratel. Pokud překupník materiál jen přebalí, roztřídí nebo usuší, je to v pořádku. Pokud by jej musel chemicky přečistit, tavit nebo zásadně upravit, už by to VP nebyl. Původce musí být schopen doložit, že podmínky VP byly splněny v okamžiku předání, tedy musí doložit popis procesu vzniku VP, popř. analýzy, dokumentace o využití, popř. prohlášení o VP. To, co se děje dál v obchodním řetězci, už není tedy odpovědnost původce, pokud splnil tyto podmínky v okamžiku předání VP překupníkovi.

Z praxe je známo, že např. Inspekce obvykle akceptuje prodej VP překupníkům, pokud:

• je jasné, že překupník obchoduje se surovinami,

• materiál má stabilní trh,

• původce má dokumentaci o využití,

• nedochází k dlouhodobému skladování "na hromadě bez plánu".

Shrnutí
Ano, vedlejší produkt lze prodat překupníkovi. Není povinností předávat ho přímo koncovému zpracovateli. Původce VP ale musí bez pochybností být schopen doložit, že:

• materiál má jisté využití,

• je využitelný bez přepracování,

• jeho využití je legální a bezpečné.

Z hlediska dodržení právní jistoty pro původce VP je dobré mít potvrzené např. Prohlášení překupníka o dalším využití VP

 NahoruDoložení povinnosti podle § 8 zákona č. 541/2020 Sb v praxi

Konkrétní povinnost plnění technických požadavků na VP, která je upravena v § 8, odst. 1 písm. d) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, resp. jak má být správně plněna tato povinnost v praxi. Nový odpadový zákon obsahuje jen jediný paragraf, který se týká VP, a sice § 8, který konkrétní požadavky na VP stanovuje ve svém odstavci 1. Konkrétně ustanovení písm. d) ale přímo NEŘÍKÁ, že VP musí splňovat technické…