Recyklace konstrukčních plastů

2.2.11 Recyklace konstrukčních plastů

Ing. Miloš Sova, CSc.

Konstrukčními, nebo též inženýrskými plasty se obecně rozumějí polymerní termoplastické materiály s vyšší užitnou hodnotou, zejména pak s vyšší pevností, houževnatostí a tepelnou odolností. Společným a charakteristickým znakem těchto plastů je jejich využitelnost v konstrukci strojních a elektrotechnických zařízení. Prakticky se toto označení vztahuje na polyamidy, polyéthery, polyestery, materiály na bázi jejich směsí a ABS polymery. Největší objem těchto plastů je spotřebováván při výrobě automobilů a elektrotechnických výrobků od komunikačních zařízení až po elektrospotřebiče pro domácnost. Objem spotřeby těchto materiálů je v porovnání se spotřebou tzv. komoditních plastů řádově nižší, avšak není nijak zanedbatelný. Vývoj spotřeby konstrukčních plastů v elektrotechnické výrobě ve státech Evropské unie v posledních dvaceti letech včetně prognózy pro nejbližší budoucnost je znázorněn v grafu.

Může-li recyklát v dané oblasti nahradit v aplikační oblasti hodnotný panenský plast, tedy má-li požadovanou jakost, je ekonomická bilance této recyklace příznivá. Na operace čištění, separace cizích látek a zdrojů kontaminace, mletí a přetavení se spotřebuje přibližně 15 % ekvivalentní energie panenského materiálu. Ekonomický efekt recyklace se však strmě snižuje s omezováním praktického uplatnění recyklátu v důsledku jeho nižší kvality. Kvalita recyklátu je silně závislá na charakteru vstupní suroviny. Pravděpodobnost získání kvalitního recyklátu klesá v řadě:

(I) typově tříděná vstupní surovina > (II) druhově tříděná vstupní surovina > (III) částečně tříděná vstupní surovina > (IV) netříděná surovina.

Použité velkoplošné plastové dílce automobilů nebo elektronických a elektrotechnických výrobků spadají převážně do II. surovinové…