První plněné plasty

4.13.3.3 První plněné plasty

Ing. Miloš Sova, CSc.

Mezi první plněné plasty patřil v 60. letech 20. století PVC plněný vápencem či křídou. Toto plnivo bylo do PVC přidáváno pro snížení ceny při zachování vlastností. Následovaly PP a PE a další plasty a k vápenci přibyla slída, mastek, hydroxidy Mg a Al a mnohá další plniva. Představu o tvaru těchto plniv poskytují následující mikrosnímky. Postupně se zjistilo, že kromě snížení ceny vedl přídavek plniv ke zvýšení modulu pružnosti, zlepšení tvarové stálosti za tepla, zkrácení vstřikovacího cyklu v důsledku zvýšení tepelné vodivosti atd. Od 70. let jsou velké snahy o využití produktů zpracování dřeva (piliny, dřevní moučka) či jiných zemědělských produktů při výrobě plněných plastů.

Výzkum a vývoj nových polymerních materiálů se v posledních 25 letech celosvětově orientuje na heterogenní materiály, a to jak na polymerní směsi, tak na polymery plněné částicovými plnivy. Je to výraz ekonomické náročnosti vývoje a uvedení na trh nového polymeru, zvláště pokud jsou požadovaná množství nového materiálu relativně malá (stovky až tisíce tun ročně). Navíc tak dochází i k efektivnějšímu využití potenciálu stávajících velkoobjemových plastů, aniž by bylo třeba výrazně měnit zpracovatelské technologie používané u samotných termoplastů. Zvláště výrazná je tato tendence u komoditních polymerů jako polypropylén (PP), polyethylény (PE), polyvinylchlorid (PVC) či polystyrén (PS). Pro modifikace částicovými plnivy je v současnosti využíváno přes 30 % celosvětové produkce polymerů (některé údaje hovoří až o 50 %). U výše zmíněných komoditních plastů se objem modifikací plnivy pohybuje až kolem 70 – 80 % jejich celosvětové produkce.

Snahy o snižování spotřeby pohonných hmot a energií vůbec či použití materiálů odolných proti korozi jsou…