11.1.7 Polyvinylchloridová lepidla
Ing. Miloš Sova, CSc.
Homopolymer vinylchloridu je i v nízkomolekulární formě jen špatně rozpustný v organických rozpouštědlech. Rozpouští se v tetrahydrofuranu, dimethylformamidu, ve směsi acetonu s benzenem nebo v trichlorethylénu.
Rozpustnost polyvinylchloridu je možno zlepšit jeho částečnou depolymerací nebo dalším chlorováním až na obsah chloru 64 až 66 %, takzvaný chlorovaný PVC. Má mnohem lepší adhezní vlastnosti než obyčejný polyvinylchlorid, rozpouští se v chlorbenzenu, butylacetátu, dichlorethanu a v ketonech. Roztoková lepidla z chlorovaného PVC se používají k lepení plastů a kůže.
Pro roztoková lepidla mají větší význam kopolymery polyvinylchloridu, zejména s pěti až dvaceti procenty polyvinylacetátu. Kopolymer se rozpouští v ketonech, v nitroparafínech, glykolétherech a v cyklických étherech, ve směsích toluenu a xylenu například s methylizobutylketonem. Sráží se alifatickými uhlovodíky a primárními alkoholy.
U tavných lepidel se používá kopolymer vinylchlorid-vinylizobutyléther nebo vinylchlorid-izobutylén. Jako komonomery pro zvýšení adheze na sklo a na neupravený kov se používají malá množství maleinanhydridu nebo kyseliny akrylové. Zvýšení adheze je způsobeno karboxylovými skupinami. Při výrobě lepidel se kopolymery mísí s plastifikátory, s prostředky pro zlepšení lepivosti, s nitrilkaučukem, akryláty a metakryláty a s polychloroprénem.
Čím větší je obsah vinylacetátu a čím kratší je délka řetězce polymeru, tím:
- nižší je teplota tání a pevnost v tahu polymeru,
- menší je jeho odolnost proti chemikáliím,
- lepší je jeho rozpustnost, lze připravit roztok s větším obsahem sušiny,
- nižší je viskozita roztoku.
Ke zvýšení snášenlivosti kopolymeru vinylchlorid-vinylacetát se část polyvinylacetátu hydrolyzuje na polyvinylalkohol, takže se získá terpolymer vinylchlorid-vinylacetát-vinylalkohol, který má vynikající snášenlivost s dalšími pryskyřicemi a zvýšenou adhezi.
Roztokových lepidel se používá k lepení polyvinylchloridových fólií na sklo, kovy, dřevo, látku, papír atd.
Další formou lepidel z polyvinylchloridu jsou jeho disperze, respektive disperze jeho kopolymerů s methylakrylátem, ethylakrylátem, butylakrylátem a oktylakrylátem, vinylacetátem a diethylmaleinátem. Polymery mají vysokou molekulovou hmotnost, disperze obsahují 35 až 60 % sušiny. Z disperzí se vyrábějí termoplastické fólie, které mají adhezi k řadě materiálů.
Protože polyvinylchloridové disperze nejsou za mokra lepivé a poněvadž rychlostí ztuhnutí spoje nemohou konkurovat polyvinylacetátu, neuplatnily se v obalové technice. Největší využití našly při zhotovování spojů, u nichž je požadována dobrá odolnost proti vodě a chemikáliím. Uplatnily se při lepení…
