Polyamidová lepidla

11.1.12 Polyamidová lepidla

Ing. Miloš Sova, CSc.

Pro přípravu lepidel mají význam zejména tři typy polyamidů. Předně jsou to středně molekulární polyamidy, připravené kondenzací stechiometrického množství alifatických diaminů a dikarboxylové kyseliny.

lineární polyamid (n = 5 až 15)

Nemají žádné nebo jen málo nezreagovaných aminových a karboxylových skupin. Pokud jsou tyto skupiny přítomny, je jich přibližně stejný počet. Jsou to lineární a chemicky nereaktivní tuhé materiály, jejichž molekulová hmotnost obvykle bývá v rozmezí 3000 až 9000 g/mol. Většinou tají kolem teploty 100 °C nebo poněkud nížší. Odolávají dobře vodě, ale jsou částečně rozpustné v alkoholech.

Používají se k výrobě tavných lepidel, zejména pro obuvnictví. Spoje mají dobrou pevnost, je-li lepen upravený polyethylén, polypropylén, polyvinylidénchlorid, nylon atd.

Druhou skupinu tvoří takzvané reaktivní polyamidy, vznikající kondenzací dikarboxylové kyseliny s přebytkem různých polyaminů, například s diethyléntriaminem, triethyléntetraminem a podobně. Jsou to nízkomolekulámí polymery s koncovými volnými aminoskupinami a se sekundárními aminoskupinami v řetězci, takže mohou vytvrzovat epoxidové pryskyřice, což je jejich základní použití. Reakce volných aminoskupin polyamidu s epoxidovými skupinami je totožná s vytvrzováním epoxidů aminy.

Konečně třetí skupinu tvoří vysokomolekulární polyamidy vznikající z diaminu s přímým řetězcem a z dikarboxylové kyseliny, která má rovněž přímý řetězec. Vznikají tak dlouhé řetězce polymeru, který je sice termoplastický, ale jeho teplota tání a viskozita jsou tak vysoké a rozpustnost v organických rozpouštědlech tak malá, že se používají jen nízkomolekulární…