dnes je 11.8.2022

Input:

Plánování

22.11.2006, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.2.3
Plánování

Ing. Jaromír Jaroš

Při plánování pro identifikaci nebezpečí hodnocení a řízení rizik je po organizaci vyžadováno vytvoření a udržování postupů pro průběžnou identifikaci nebezpečí, hodnocení rizik a uplatňování nezbytných opatření k řízení.

Základní schéma plánování:

Sestavený plán by měl zahrnovat následující skutečnosti:

  • běžné činnosti,

  • mimořádně se vyskytující činnosti,

  • činnost osob, a to nejen zaměstnanců, ale všech osob, které mají přístup do prostorů organizace,

  • zařízení pracovišť, zda je pro organizaci vyhovující.

V prováděném postupu je organizace povinna zajistit výsledky hodnocení a vliv zjištění promítnout do stanovování cílů.

Posuzování rizik je tvořeno souborem logických kroků, jeho úspěšnost však do značné míry závisí na zkušenosti a rozhodovacích schopnostech hodnotitelů, na jejichž výběru velmi záleží. Dále je rovněž vhodné držet se těchto zásad:

  • posuzováním pověřit skupinu, ne jednu osobu. Tím je eliminována subjektivita lidského faktoru,

  • do pracovní skupiny zařadit pracovníka, který dokonale zná provoz, ale i pracovníka, který je odborník v teorii hodnocení rizik,

  • do posuzování zapojit vedoucí pracovníky technology a pracovníky, kteří zařízení obsluhují,

  • vyžaduje-li to zařízení, je třeba přibrat externí experty. Tento postup má tu výhodu, že je eliminována "provozní slepota“,

  • hodnotitelé musí být v dané oblasti dostatečně kvalifikovaní. Musí mít schopnost identifikovat a analyzovat nebezpečí. Důležitý je i odhad pravděpodobnosti a dopad vzniklého negativního jevu.

Organizace musí zajistit na základě výsledku zpracování opatření, které je součástí celkové dokumentace a promítne se do stanovování cílů.

Tyto informace se musejí průběžně aktualizovat. V základních požadavcích je stanoveno zpracování metodiky organizace pro identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik.

Tato metodika musí:

  • být definována s ohledem na cíle organizace a časovaná tak, aby byl zajištěn perspektivní přístup,

  • určovat klasifikaci rizik,

  • identifikovat rizika, která lze vyloučit nebo se kterými bude dále v programu pracováno,

  • odpovídat provozním schopnostem a zkušenostem pracovníků a navazovat na použitá opatření na řízení rizik,

  • poskytovat vstup pro stanovení požadavků na zařízení, potřeby výchovy a výcviku a vývoje provozního řízení,

  • umožnit monitorování opatření a včasnost jejich uplatnění.

V této fázi je vhodné učinit zmínku o metodách posuzování rizika. Metody posuzování rizika jsou uplatňovány především v oblastech, kde selhání některé části systému – člověk – stroj – prostředí přináší velké škody. Při trendech maximalizovat spolehlivost systému se do popředí dostává tvorba kvalitních systémů.

Počáteční metody posuzování rizika běžných zařízení vychází z oblasti spolehlivosti. Pro posouzení rizika je nutné doplnit tyto metody o analýzu dopadu.

Nově jsou tvořeny metody vyvinuté pro identifikaci a posuzování rizika tzv. kombinované metody, které jsou nejčastěji využívány u technických rizik. Specifickou oblastí pro posuzování je oblast velkých průmyslových havárií, která je úzce zaměřena.

Jednou z nejrozšířenějších metod pro posuzování běžných rizik je metoda HAZOP, která umožňuje ohodnotit rizika a zařadit je do tříd.

Komplexní přístup směřující k systému řízení rizika v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je reprezentovaný metodou komplexního posouzení rizika. Tuto metodu lze aplikovat i na

Nahrávám...
Nahrávám...