Míchání

6.2.1 Míchání

Ing. Miloš Sova, CSc.

Většina plastů musí být pro své další zpracování smísena s přísadami nezbytnými pro kvalitu budoucího výrobku nebo pro usnadnění zpracování. Z výčtu v kapitole 5 vyplývá, že v plastikářském průmyslu se často mísí suroviny v nejrůznějším fyzikálním stavu - kapaliny, kaučuky, plasty v plastickém stavu, prášky, granule atd.

Míchání je v tomto případě proces, při kterém jsou dva nebo více různých materiálů vneseny do míchacího prostoru, kde se materiály rozptylují tak, aby bylo dosaženo požadované rovnoměrnosti rozložení jednotlivých komponent v promíchávané hmotě.

Míchací procesy lze rozdělit podle odporu, který kladou promíchávané částice vnější síle, jež na ně působí. V tomto směru, vzhledem k rozmanitosti fyzikálních stavů surovin používaných v plastikářském průmyslu, existuje celá stupnice odporu kladeného částicemi proti vzájemnému posunutí. Jeden extrém tvoří míchání látek s nepatrným odporem částic proti posunutí. Je tomu tak především při míchání zrnitých, popř. práškových látek. Velikost a tvar částic míchaného materiálu se v podstatě nemění. Příkladem může být tzv. suché barvení granulátu. Druhým extrémem jsou procesy, při kterých se musí překonávat velký odpor proti zamíchání. Příkladem je míchání kaučuku s práškovými plnivy.

Z tohoto hlediska lze míchání rozdělit na dva typy:

- intenzivní míchání (disperzivní m.) - míchací proces, ve kterém stupeň homogenity závisí na intenzitě smykového namáhání v systému (např. míchání kaučuku se sazemi či PVC směsí na míchacích dvouválcích, v hnětičích apod.),

- extenzivní míchání (distributivní m.) - míchací proces, v němž stupeň homogenity závisí na stupni toku nebo na vytváření nového povrchu (např. míchání práškových polymerů s pigmenty v pásové…