dnes je 2.10.2022

Input:

Hierarchie nakládání s odpady, všeobecné požadavky a povinnosti při nakládání s odpady, povinnosti pro jednotlivé fáze (způsoby) nakládání s odpady a pro vybrané druhy odpadů, výrobků a zařízení

18.1.2005, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.2.9
Hierarchie nakládání s odpady, všeobecné požadavky a povinnosti při nakládání s odpady, povinnosti pro jednotlivé fáze (způsoby) nakládání s odpady a pro vybrané druhy odpadů, výrobků a zařízení

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Rozdělení povinností

Povinnosti osob nakládajících s odpady jsou zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru, zákona č. 275/2002 Sb., kterým se mění č. 185/2001 Sb. o odpadech a změně některých dalších zákonů, zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti se zrušením okresních úřadů, zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, zákona č. 188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, zákona č. 167/2004 Sb., o živnostenském podnikání, zákona č. 317/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých dalších zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpadech") rozděleny na povinnosti všeobecné (Část třetí, hlava I), na povinnosti pro jednotlivé fáze nakládání s odpady (Část třetí, hlava II) a na povinnosti při nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními (Část čtvrtá zákona).

I. Hierarchie nakládání s odpady

Všeobecné povinnosti

Všeobecné povinnosti při nakládání s odpady
V souladu s hierarchií a principy nakládání s odpady, stanovenými právními předpisy ES (zejména Směrnice Rady ze dne 15. července 1975 o odpadech (75/442/EHS) a Směrnice Rady ze dne 18. března 1991, kterou se mění směrnice 75/442/EHS o odpadech (91/156/EHS), cíli stanovenými 6. akčním programem EU pro životní prostředí a se "Surovinovou politikou státu v oblasti nerostných surovin“, přijatou vládou České republiky v prosinci 1999 (usnesení vlády České republiky č. 1311 ze dne 13. 12. 1999), tj. předcházení vzniku odpadů, pokud je nezbytné, aby odpad vznikl, potom prvořadě omezování jeho množství, objemu a nebezpečných vlastností, materiálové využívání odpadů, jiné využívání odpadů, odstranění odpadů (na posledním místě ukládání odpadů na skládky), jsou v části třetí, Hlavě I zákona o odpadech stanoveny obecné povinnosti týkající se především výrobců, dovozců a osob uvádějících výrobky, z nichž se odpady teprve stanou. V § 10 zákona o odpadech jsou stanoveny obecné povinnosti při předcházení vniku odpadů a v § 11 povinnost přednostního využívání odpadů. Přednostní využití odpadů je povinností, od které lze upustit, pouze nejsou-li v dané chvíli a místě technické nebo ekonomické předpoklady pro její splnění a je-li to v souladu s plány odpadového hospodářství (POH), což ve svém důsledku znamená, že pokud nebude z plánů odpadového hospodářství (kraje, původce) jasně zřejmý důvod, proč původce nemůže odpad využít nebo předat oprávněné osobě k jeho využití, bude odstraňování odpadu sankcionováno. Materiálové využití má přednost před energetickým (jiným).

Hlavním cílem zákona o odpadech nadále zůstává stanovení a dodržování pravidel pro nakládání s odpady. V nich se zcela zřetelně podporuje využívání odpadů před jejich pouhým odstraněním, zejména pokud jde o ukládání odpadů na skládky.

Obecné povinnosti (§ 12 zákona o odpadech) jsou povinnosti, které musí plnit každý původce i oprávněná osoba při všech způsobech nakládání s odpady a pro nakládání se všemi odpady. Jsou to:

  1. nakládání s odpady pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, pokud dále není stanoveno jinak (jinak je stanoveno v § 14 odst. 2 pro zařízení, která sice nebyla pro nakládání s odpady určena, ale ve kterých jsou využívány odpady, které splňují požadavky na vstupní suroviny v zařízení běžně používaných a jsou-li splněny i požadavky zvláštních předpisů (pro provoz zařízení a ochranu všech složek ŽP)).

  2. z důvodu omezení nebo vyloučení překupníků odpadů, jejichž vinou se odpady "ztrácely“ z evidence a nakládání s nimi nebylo možné kontrolovat, bylo doplněno ustanovení jasně vymezující, komu je možné odpady předat do vlastnictví a povinnost původce ověřit si, že odpady jsou předávány pouze osobě k tomu oprávněné (§ 12 odst. 3 a 4).

    Komentář:

    Pokud právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání není provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu nebo zařízení podle § 14 odstavce 2, není důvod pro to, aby odpad přejímala do svého vlastnictví (nemá zařízení, ve kterém by mohla s odpadem fyzicky nakládat).

    Pokud nějaká právnická osoba nebo fyzická osoba - podnikatel chce pro původce pouze zajistit nalezení vhodného využití nebo odstranění odpadu, může s původcem uzavřít např. zprostředkovatelskou smlouvu, aniž by musela odpad přebírat do svého vlastnictví.

    Při pouze "papírovém“ převádění vlastnického práva k odpadu docházelo k největším ztrátám odpadu.

    Dopravce (pokud není zároveň provozovatelem zařízení) zajišťuje pouze dopravu odpadu jako službu, odpad rovněž nepřebírá do vlastnictví a zodpovídá pouze za dopravu, za odpad zodpovídá původce až do jeho předání oprávněné osobě (tj. do zařízení).

  3. Ředění a míšení (§ 12 odst. 5 a 6 zákona o odpadech) nebezpečných odpadů navzájem i s ostatními odpady je zakázáno. Možné je pouze se souhlasem orgánu kraje v přenesené působnosti, neohrozí-li ŽP a zdraví lidí a je-li jeho účelem splnění požadavků technologie zpracování odpadů (soulad se Směrnicí EU k nebezpečnému odpadu). Byly-li nebezpečné odpady již smíšeny s jinými nebezpečnými nebo ostatními odpady, je nutné je znovu roztřídit, je-li to technicky proveditelné, ekonomicky únosné a nezbytné pro zajištění ochrany ŽP (toto se nevztahuje na odpady, na jejichž míšení byl vydán souhlas orgánu kraje v přenesené působnosti).

    Komentář:

    Podle § 12 odst. 5 zákona o odpadech je ředění nebo míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku a míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady zakázáno. Ve výjimečných případech je míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady přípustné pouze se souhlasem krajského úřadu příslušného podle místa nakládání s odpady. Krajský úřad tento souhlas udělí pouze tehdy, pokud míšením nebezpečných odpadů nedojde k ohrožení zdraví lidí nebo životního prostředí a je-li účelem míšení nebezpečných odpadů splnění požadavků technologie využití nebo odstranění odpadů a zvýšení bezpečnosti při nakládání s nimi.

    Ustanovení § 12 odst. 5 stanoví dvě obecné povinnosti:

    1. zákaz ředění a míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro přijetí na skládku,

    2. zákaz míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady.

    Vzhledem k tomu, že jsou zákazy § 12 odst. 5 stanoveny jako obecná povinnost, vztahují se na všechny osoby nakládající s odpady - tj. původce i všechny oprávněné osoby. První zákaz - ředění a míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro přijetí na skládku - platí bez výjimky a vždy. Na druhý zákaz se vztahuje výjimka stanovená ve druhé a třetí větě § 12 odst. 5, kde se připouští míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady v případech, kdy míšením nebezpečných odpadů nedojde k ohrožení zdraví lidí nebo životního prostředí a (tedy zároveň) je--li účelem míšení nebezpečných odpadů splnění požadavků technologie využití nebo odstranění odpadů a zvýšení bezpečnosti při nakládání s nimi. V těchto případech lze míšení nebezpečných odpadů provádět na základě souhlasu krajského úřadu, místně příslušného podle místa nakládání s odpady. Vzhledem k tomu, že důvodem může být splnění požadavků technologie využití nebo odstranění odpadů (při současném neohrožení životního prostředí a zdraví lidí), je zřejmé, že tento souhlas budou moci získat pouze provozovatelé zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů. K provozování těchto zařízení musejí mít provozovatelé rovněž souhlas téhož místně příslušného krajského úřadu (§ 14 odst. 1 zákona o odpadech). Je tedy zřejmé, že souhlas k míšení nebezpečných odpadů bude udělován v rámci nebo spolu se souhlasem k provozování zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů.

  4. Další obecná povinnost, stanovená v § 12 odst. 7 zákona o odpadech ve znění: Na jednotky požární ochrany a další právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které jsou zvláštními právními předpisy 18) určeny k řešení havárií a zdolávání požárů, se při této činnosti nevztahují povinnosti původců odpadů a oprávněných osob.

    Komentář:

    Za škodu vzniklou v důsledku havárie jiným osobám, odpovídá osoba, která tuto havárii způsobila. Odpovědnost za odpady vzniklé při likvidaci havárie nese ten, komu ze zákona nebo či z rozhodnutí orgánu státní správy přísluší povinnost havárii a její následky likvidovat (nejčastěji se bude jednat o osobu, při jejíž činnosti havárie vznikla - dále jen "původce havárie“) - viz např. § 12 vyhlášky č. 6/1977 Sb., o pozemních komunikacích, a to až do té doby, dokud tyto odpady nepředá k využití nebo odstranění oprávněné osobě a ta je od něj nepřevezme.

Mezi všeobecné povinnosti při nakládání s odpady dále náleží povinnosti stanovené v § 13, 14 a 15.

§ 13 balení a označování nebezpečných odpadů

Balení a označování nebezpečných odpadů se provádí přiměřeně podle zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a přípravcích, v platném znění, tj. následovně:

  1. odpady s nebezpečnou vlastností uvedenou v příloze č. 2 k tomuto zákonu pod označením kódem H1, H2, H3, H6, H9 a H14 grafickým symbolem podle zvláštního právního předpisu, tj. zákona o chemických látkách a přípravcích v platném znění

  2. nebezpečné odpady jiné než uvedené pod písmenem a) nápisem "nebezpečný odpad“.

Komentář:

Zákon o odpadech stanoví v § 13 odstavci 1, že balení nebezpečných odpadů se řídí přiměřeně zvláštními právními předpisy, kterými jsou podle odkazu uvedeného v zákonu o odpadech zákon o chemických látkách a přípravcích (157/1998 Sb. zrušen zákonem č. 356/2003 Sb.) a mezinárodní dohody o přepravě nebezpečného zboží po železnici (RID) a po silnicích (ADR). Předpisy pro přepravu řeší balení a označování nebezpečných odpadů při jejich přepravě. Zákon o chemických látkách by měl řešit balení ve všech ostatních situacích ("uživatelské obaly“).

V případě označování odpadů zákon stanoví zjednodušení oproti ustanovením zákona o chemických látkách a chemických přípravcích, která pro označování vyžadují poměrně přesně na obalech označovat obsahy nebezpečných složek a pro řádné označení nebezpečnosti by bylo nutné odpady klasifikovat podle požadavků zákona o chemických látkách (to znamená musely by být přiřazeny příslušné symboly nebezpečnosti a příslušné rizikové věty).

Původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou dále povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit (§ 13 odst. 3).

Dalšími všeobecnými povinnostmi jsou:

V § 14 stanovený souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů

Podle § 14 odst. 1 lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem (dále jen "souhlas k provozování zařízení“). V řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí. Souhlas k provozování skládek nebezpečných odpadů se uděluje na dobu určitou, nejvýše na 4 roky. Dobu platnosti souhlasu krajský úřad prodlouží na základě žádosti provozovatele skládky nebezpečných odpadů vždy nejvýše na další 4 roky, pokud jsou splněny podmínky a plněny povinnosti při provozování skládky stanovené tímto zákonem a prováděcím právním předpisem. - doplněno zákonem č. 188/2004 Sb., včetně platnosti souhlasů k provozování skládek, které nesplňují požadavky předpisů ES podmíněny schváleným plánem úprav skládek (§ 14 odst. 5 písm. d) - ministerstvo stanoví vyhláškou obsah plánu úprav skládky; § 83 - nové přechodné ustanovení - nevyhovující skládky lze provozovat do 16. 7. 2009 na základě schváleného plánu úprav, který musí být KÚ předložen ke schválení do 6 měsíců od účinnosti novely č. 188/2004 Sb.

Podle § 14 odst. 2 v zařízeních, která nejsou podle tohoto zákona určena k nakládání s odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. K provozování takovýchto zařízení není požadován souhlas k provozování zařízení podle odstavce 1.

Podrobnosti o souhlasech, vydávaných orgány státní správy podle zákona o odpadech, jsou uvedeny v samostatné kapitole .

II. Povinnosti pro jednotlivé fáze nakládání s odpady

Povinnosti pro jednotlivé fáze nakládání s odpady

V Hlavě II části třetí zákon o odpadech stanoví povinnosti diferenciovaně pro jednotlivé způsoby nakládání s již vzniklým odpadem. Povinnosti jsou tedy stanoveny zvlášť pro původce odpadů (včetně obcí), zvlášť pro osoby oprávněné k nakládání s odpady - tedy provozovatele zařízení k nakládání s odpady. Většina povinností je však pro všechny fáze nakládání s odpady společná. Jsou to povinnost:

  • ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů podle § 6 odst. 4 a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností,

  • zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem,

  • vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem včetně evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci, vymezených v § 26. Tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem,

  • umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady,

  • ustanovit odpadového hospodáře za podmínek stanovených tímto zákonem podle § 15.

Povinnosti společné jen pro některé fáze nakládání s odpady jsou:

Povinnosti pro některé fáze

  1. pro původce a osoby oprávněné ke sběru a výkupu odpadů:

    • odpady zařazovat podle druhů a kategorií podle § 5 a 6,

    • zajistit přednostní využití odpadů v souladu s § 11,

    • odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit v souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, převést do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. 3, a to buď přímo, nebo prostřednictvím k tomu zřízené právnické osoby,

    • shromažďovat nebo soustředit odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií,

    • pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj původce upustit se souhlasem místně příslušného orgánu státní správy s navazujícími změnami v kompetencích (§ 16 odst. 2), provozovatel zařízení ke sběru a výkupu odpadů se souhlasem místně příslušného krajského úřadu (§ 18 odst. 2).

  2. Povinnosti týkající se pouze osob oprávněných k nakládání (sběr, výkup, využívání, odstraňování) s odpady (kromě povinností společných):

    • provozovat zařízení v souladu s jeho schváleným provozním řádem,

    • oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví lidí nebo životní prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty,

    • zveřejňovat seznam odpadů, k jejichž sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování je oprávněn.

Povinnosti týkající se pouze původců odpadů (kromě povinností společných):

Povinnosti původců odpadů

  • zpracovat plán odpadového hospodářství v souladu s tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a zajišťovat jeho plnění,

  • platit poplatky za ukládání odpadů na skládky způsobem a v rozsahu stanoveném v tomto zákoně.

  • S nebezpečnými odpady může původce nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy, s navazujícími změnami v kompetencích, pokud na tuto činnost již nemá souhlas k provozování zařízení podle § 14. Přeprava nebezpečných odpadů nepodléhá souhlasu (§ 16 odst. 3).

  • Původce odpadů je odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba, nebo do doby jejich převedení do vlastnictví osobě oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. 3. Za dopravu odpadů odpovídá dopravce. Na každou oprávněnou osobu, která převezme do svého vlastnictví odpady od původce, přecházejí povinnosti původce, s výjimkou povinností uvedených v odstavci 1 písm. i) a j) (§ 16 odst. 4).

Povinnosti týkající se pouze osob oprávněných k odstraňování odpadů (kromě povinností společných):

Povinnosti osob oprávněných k odstraňování odpadů

  • odstranit odpady v mimořádných případech na základě rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí a pokud je to pro provozovatele technicky možné; náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí obecní úřad obce s rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal; náhradu nákladů takto vynaložených je povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uhradit osoba za odpad odpovědná.

Dále pak jsou stanoveny povinnosti pouze pro konkrétní způsob nakládání s odpady, a to pro skládkování, spalování a přepravu odpadů.

Zvláštní ustanovení pro skládkování odpadů je stanoveno v § 21 zákona o odpadech. Provozovatel skládky odpadů je kromě výše uvedených povinností provozovatele zařízení k odstraňování odpadů povinen:

  1. před zahájením provozu skládky prokázat, že nemá dluhy vůči místně příslušnému finančnímu úřadu a že zřídil zvláštní účet podle § 50 - při provozování skládky vytvářet a vést finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcími právními předpisy,

  2. zabezpečit po ukončení provozu skládky její asanaci, rekultivaci a následnou péči a zamezit negativnímu vlivu skládky na životní prostředí; tyto činnosti zajišťovat z vlastních prostředků a prostředků finanční rezervy po dobu nejméně 30 let,

  3. vybírat poplatky za uložení odpadů na skládku, odvádět je příjemci poplatku a informovat příjemce poplatku o dlužných poplatcích,

  4. archivovat evidenci uložených odpadů po celou dobu provozu skládky a následné péče o skládku podle písmene b).

Požadavky na umístění a technické provedení skládek a na odpady ukládané na skládky, či vyloučené z ukládání na skládky jsou v souladu se zmocněním zákona stanoveny především v prováděcím právním předpisu (vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady).

Povinnosti pro spalování

Zvláštní ustanovení pro spalování odpadů je stanoveno v § 22 a 23 zákona o odpadech. § 22 stanoví požadavky na spalování odpadů (v souladu se zákonem o ochraně ovzduší) a požadavky pro nakládání s odpady vzniklými při spalování nebezpečného odpadu ve spalovnách (zmocnění na vyhlášku).

Protože spalování odpadů může být podle příloh Směrnice 75/442/ES a příloh č. 3 a 4 návrhu zákona jak jejich odstraňováním (D 10, D 11), tak jejich energetickým využitím (R 1), bylo třeba stanovit podmínky, při jejichž splnění je spalování odpadů považováno za jejich energetické využití. V § 23 je stanoveno je stanoveno, že:

Za energetické využití odpadů se spalování odpadů považuje pouze tehdy, jestliže:

  1. použitý odpad nepotřebuje po vlastním zapálení ke spalování podpůrné palivo a vznikající teplo se použije pro potřebu vlastní nebo dalších osob, nebo

  2. odpad se použije způsobem obdobným jako palivo nebo jako přídavné palivo v zařízeních na výrobu energie nebo materiálů za podmínek stanovených právními předpisy o ochraně ovzduší.

Spalovny odpadů, u nichž nejsou splněny podmínky spalování uvedené v odstavci 1, jsou zařízeními k odstraňování odpadů.

Povinnosti při přepravě a dopravě

Povinnosti při přepravě a dopravě odpadů (§ 24)

Vzhledem k tomu, že dopravce není podle ustanovení § 12 odst. 3 osobou oprávněnou převzít odpady do svého vlastnictví, nevztahují se na něj povinnosti osob oprávněných k nakládání s odpady a k převzetí odpadu do svého vlastnictví, nemůže během přepravy zodpovídat za odpad, ale zodpovídá pouze za dopravu. Za odpad odpovídá původce odpadu, a to až do doby jeho předání oprávněné osobě (§ 16 odst. 4). Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání zúčastněné na přepravě odpadů jsou povinny:

  1. zabezpečit přepravu odpadů v souladu s požadavky stanovenými ve zvláštních právních předpisech (například zákon č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí - ADR (Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb., Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID).

  2. na vyžádání kontrolních orgánů předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s přepravou odpadů,

  3. při přepravě nebezpečných odpadů vést evidenci a ohlašovat přepravované nebezpečné odpady v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.

Mezi povinnosti stanovené zákonem pro jednotlivé fáze nakládání s odpady by bylo možné zařadit i povinnosti pro provádění zpětného odběru některých výrobků podle části páté zákona o odpadech (§ 38). Tato část se však poněkud vymyká celkovému pojetí zákona o odpadech, neboť v § 38 odst. 8 stanoví, že zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění, to znamená, že do zpětného odběru jsou odevzdávány použité výrobky, nikoliv odpady. Povinnosti v této části zákona jsou stanoveny tzv. "povinným osobám“, tj. výrobcům a dovozcům výrobků určených ke zpětnému odběru a posledním prodejcům těchto výrobků.

III. Povinnosti při nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními

Povinnosti při nakládání s vybranými odpady, výrobky, a zařízeními

Část čtvrtá zákona o odpadech stanoví v souladu se Směrnicemi ES zvláštní povinnosti pro nakládání s:

  1. polychlorovanými bifenyly a terfenyly vymezenými v § 25 a zařízeními je obsahujícími,

  2. odpadními oleji,

  3. bateriemi a akumulátory,

  4. kaly z čistíren odpadních vod,

  5. odpady z výroby oxidu titaničitého,

  6. odpady azbestu,

  7. autovraky.

Tyto komodity jsou v novém zákoně zpracovány samostatně, i když s maximální snahou o jednotný přístup řešení. Nakládání s těmito vybranými výrobky, zařízeními a odpady je upraveno v zemích EU samostatnými směrnicemi, protože se jedná o speciální odpady nebo výrobky a zařízení, které v době, kdy se stanou odpady, zasluhují zvláštní pozornost a zvláštní způsoby nakládání s nimi. Zákon tyto směrnice v plném rozsahu přejímá a v této části upravuje vztahy, které nejsou řešeny v jiných částech zákona. Podrobnosti technického charakteru vyplývající ze směrnic ES jsou upraveny prováděcími právními předpisy.

Klíčový význam k pochopení této části zákona a jejího vztahu k obecným ustanovením zákona o odpadech má ustanovení § 25 odst. 2, které stanoví, že na původce vybraných odpadů a oprávněné osoby, které s nimi nakládají, se vztahují všechny povinnosti původců a oprávněných osob, pokud dále (v této části) není stanoveno jinak. Znamená to, že povinnosti stanovené v ostatních částech zákona platí i pro nakládání s vybranými odpady, výrobky a zařízeními, pokud v této části nejsou upraveny nebo zrušeny. Většinou však povinnosti stanovené v části čtvrté zákona jsou povinnostmi, které pro vyjmenované komodity jsou směrnicemi a v souladu s nimi zákonem o odpadech stanoveny navíc, nebo obecné povinnosti stanovené zákonem pozměňují, ale neruší.

§§ 26 - 27 - PCB

PCB

Zvláštní povinnosti pro nakládání s odpady s PCB, PCB a zařízeními je obsahujícími jsou stanoveny v § 27 zákona o odpadech. Definice zkratky PCB (§ 26) pro účely této části zákona je v souladu s definicí pro dále stanovené účely směrnicemi ES (Směrnice Rady 96/59/ES ze dne 16. září 1996 o zneškodňování polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů (PCB/PCT)). PCB zde má jiný význam než zkratka PCB, běžně užívaná v organické chemii pro polychlorované bifenyly (skupina organických sloučenin přesně definovaného složení a struktury) a PCB, jak je užíváno v analytické chemii (jako suma kongenerů polychlorovaných bifenylů, pro daný účel analyticky stanovovaná). Takto je zkratka PCB užívána i ve vyhláškách k tomuto zákonu - o podrobnostech nakládání s odpady a o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů v tabulkách, stanovujících jejich limitní koncentrace v odpadech pro účely jejich ukládání na jednotlivých skupinách skládek nebo pro stanovení nebezpečné vlastnosti H 13 (odpady s koncentrací PCB vyšší než 20 ppm jsou nebezpečné). Definice PCB užitá pro účely čtvrté části zákona zahrnuje nejen čisté bifenyly, ale i terfenyly a jim podobné vyjmenované látky a všechny jejich směsi obsahující je v koncentraci vyšší než 50 ppm. Dále definuje zařízení obsahující PCB a podléhající inventurizaci. Takto vymezené PCB a zařízení zahrnuje soubor odpadů, výrobků a zařízení, na která se vztahují povinnosti v této části navíc stanovené, a to především pro účely jejich označování, inventurizace a úplného odstranění nejpozději do roku 2010, v souladu se Směrnicemi. Neznamená to tedy, že pouze takto definované odpady jsou odpady s PCB - tj. že na odpady s koncentrací PCB nizší než 50 ppm se zákon nevztahuje, nebo že nemohou být odpady nebezpečnými.

§ 27 stanoví povinnosti vlastníků, případně držitelů PCB, odpadů PCB a zařízení obsahujících PCB, a to především s cílem jejich úplného odstranění do roku 2010. Technické požadavky na nakládání s PCB jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví č. 384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB).

§§ 28 - 29 - Odpadní oleje

Odpadní oleje

V souladu s relevantními směrnicemi ES (Směrnice Rady 75/439/EHS ze dne 16. června 1975 o zneškodňování odpadních olejů, Směrnice Rady 87/101/EHS ze dne 22. listopadu 1986, kterou se mění směrnice 75/439/EHS o zneškodňování odpadních olejů) jsou stanoveny definice pojmů, důležitých pro tuto část zákona (odpadní oleje, jejich přepracování, regenerace a spalování) a dále pak základní povinnosti původců a oprávněných osob při nakládání s odpadními oleji (přednostní regenerace, spalování pouze jako energetické využití, zákaz míchání s PCB a jinými nebezpečnými odpady). Technické podrobnosti jsou stanoveny vyhláškou č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Ostatní povinnosti ze zákona pro nakládání s tímto odpadem, včetně jejich zpětného odběru, zůstávají nedotčeny.

§§ 30 - 31 Baterie a akumulátory

Baterie a akumulátory

Zákon opět přejímá důležité definice a povinnosti při nakládání s těmito komoditami z předpisů ES (Směrnice Rady 91/157/EHS ze dne 18. března 1991 o bateriích a akumulátorech obsahujících některé nebezpečné látky, Směrnice Komise 98/101/ES ze dne 22. prosince 1998, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku Směrnice Rady 91/157/EHS o bateriích a akumulátorech obsahujících některé nebezpečné látky). Stanoví především povinnost odděleně nakládat s bateriemi s nadlimitním obsahem rtuti, kadmia a olova, povinnost výrobců a dovozců označovat baterie a akumulátory a zařízení, ve kterých jsou zabudovány, vybavit návodem k jejich bezpečnému vyjmutí a dalšímu nakládání s nimi. Dále je stanoven zákaz výroby a dovozu těchto výrobků s obsahem rtuti nad zákonem stanovený limit - účinnost tohoto ustanovení je § 89, odst. 1 odsunuta na 1. 1. 2003. Technické podrobnosti nakládání a způsob označování baterií a akumulátorů jsou stanoveny vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady.

§§ 32 - 33 Kaly

Kaly

V souladu s předpisy ES (Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství) je upraveno využití kalů jejich aplikací na zemědělskou půdu. Zákon vymezuje základní požadavky na tento způsob využití kalů, situace, ve kterých je toto využití kalů zakázáno a stanoví povinnost původců kalů (provozovatelů ČOV) vypracovat program použití kalů na zemědělské půdě. Další podrobnosti stanoví samostatná vyhláška MŽP ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě (limitní obsahy škodlivin, maximální dávky, metody stanovení škodlivin, obsah programu požití kalů na zemědělské půdě atd.).

Jako u ostatních komodit vyjmenovaných v § 25, pro něž jsou vymezena některá specifická pravidla pro nakládání s nimi, i u kalů z čistíren odpadních vod jsou stanoveny definice pro účely pouze této části zákona a vyhlášky na základě zmocnění zákona v této části vydané.

Použitím kalů pouze pro účely této části zákona je jeho zapracování do půdy. To znamená, že tato část zákona a vyhláška stanovuje podmínky pouze pro tento jeden jediný způsob využití odpadů. Vůbec to neznamená, že jiné využití těchto kalů nepřichází v úvahu. Naopak tím, že tato část zákona a vyhláška k provedení této části zákona stanovují jasné podmínky, za nichž se jedině může upravený kal z ČOV používat na zemědělské půdě, v podstatě toto dříve nekontrolované využívání kalů omezuje. Pouze kaly splňující požadavky mohou být na půdě využity, kaly, které daná kritéria nesplňují, musejí být přednostně využity jiným způsobem (rekultivační vrstva skládek, energetické využití), rovněž pouze v souladu s tímto zákonem i se zvláštními právními předpisy, až v poslední řadě odstraněny (spalování, skládkování vzhledem k omezování skládkování biologicky rozložitelných odpadů bude bez úpravy např. solidifikací nemožné).

Výroba oxidu titaničitého

Povinnosti při nakládání s odpady z výroby oxidu titaničitého jsou stanoveny v § 34

Požadavky směrnic ES (Směrnice Rady 78/176/EHS ze dne 20. února 1978 o odpadech z průmyslu oxidu titaničitého k nakládání s odpady z výroby oxidu titaničitého (v ČR jediný výrobce Precheza, a.s., Přerov) se vztahují především na ochranu vod a ovzduší při této výrobě a proto většina jejich ustanovení bude nebo byla transponována do zvláštních předpisů k ochraně těchto složek životního prostředí. Zákon o odpadech požaduje vypracovat způsob řešení postupného omezování až úplné eliminace znečištění životního prostředí odpadními produkty výroby oxidu titaničitého v rámci programu odpadového hospodářství a tento program přepracovat při každém zvýšení výroby o více než 15 000 tun oxidu titaničitého za rok. Požadavky na skládkování odpadů z výroby oxidu titaničitého jsou stanoveny ve vyhlášce MŽP o podrobnostech nakládání s odpady.

Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu - § 35

Azbest

Problémem při nakládání s odpady z azbestu je uvolňování azbestových vláken do ovzduší, které ohrožuje zdraví lidí (karcinogenní účinky při vdechování uvolněných vláken azbestu). Ustanovení § 35 stanoví proto v souladu se směrnicí ES (Směrnice Rady 87/217/EHS ze dne 19. března 1987 o předcházení a omezování znečištění životního prostředí azbestem) požadavky na nakládání s tímto odpadem, omezující nebo zabraňující tomuto nežádoucímu jevu.

Povinnosti při nakládání s autovraky - §§ 36 - 37e zákona o odpadech

Autovraky

Celý díl sedmý části čtvrté zákona o odpadech byl novelizován zákonem č. 188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Hlavním důvodem novelizace zákona č.185/2001 Sb. byla transpozice předpisu Evropského společenství, kterým je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností, jejímž gestorem je Ministerstvo životního prostředí.

Ode dne účinnosti zákona č. 188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpadech“), tj. od 23. 4. 2004, je nutné v souladu s § 36 písm. a) a písm. b) rozlišovat mezi autovrakem (každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí (dále jen "vozidlo“) a stalo se odpadem podle § 3) a vybraným autovrakem (každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo s výjimkou motorové tříkolky, které se stalo odpadem podle § 3).

Na vybrané autovraky, které jsou definovány shodně jako vozidla s ukončenou životností (end-of-life vehicle) a nakládání s nimi je upraveno směrnicí č. 2000/53/ES, se vztahují všechna ustanovení dílu sedmého zákona o odpadech, který požadavky citované směrnice pro vybraná vozidla a vybrané autovraky přejímá. Na ostatní vozidla a autovraky z nich vzniklé v souladu s § 3 zákona o odpadech, na které se nevztahuje směrnice 200/53/ES, se vztahují jen některá ustanovení dílu sedmého zákona, a to ta, ve kterých není výslovně uvedeno, že se týkají vybraných autovraků. Jsou to ustanovení § 36 odst. 1 až 6, § 37b odst. 1 písm. a), b), d) až g), § 37c odst. 1 písm. a) až h). Na nakládání s oběma typy - tj. s vybranými autovraky i autovraky - se samozřejmě vztahují i všechna relevantní ustanovení ostatních částí zákona o odpadech, pokud v této části zákona (v sedmém dílu) není výslovně stanoveno jinak.

Je tedy možné říci, že pro nakládání s vybranými autovraky jsou navíc oproti ostatním autovrakům stanoveny pouze směrnicí určené kvóty pro materiálové využití vybraných autovraků a pevný časový limit, do kdy musí být tyto kvóty splněny (§ 37 odst. 7), povinnosti výrobců a dovozců vybraných vozidel podle § 37a, požadavek certifikace zařízení ke sběru a zpracování autovraků (§ 37d) a poplatek na podporu systému nakládání s vybranými autovraky podle § 37e.

Povinnosti podle dílu sedmého části čtvrté zákona o odpadech jsou stanoveny obecně (§ 37) všem, kdo se zbavují autovraku, především vlastníkům autovraků, a obecně pro využívání autovraků. V § 37 zákona je dále řešen postup obecního úřadu při nesplnění povinnosti umístit vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí ani nenaruší estetický vzhled obce či přírody nebo krajiny, kterou má každý vlastník vozidla.

Dále v § 37 a, 37b) a 37c) jsou stanoveny povinnosti jednotlivým subjektům zodpovědným za nakládání s autovraky - dovozcům a výrobcům vozidel, provozovatelům zařízení ke sběru autovraků a zpracovatelům autovraků.

Přehled povinností stanovených zákonem o odpadech je uveden v následujících tabulkách č. 1 až 3.

Tabulka č. 1: Přehled všeobecných povinností (Část třetí, Hlava I. zákona)

   
Paragraf Povinnost Dotčená osoba
§ 10 Předcházení vzniku odpadů
§ 10
odst. 1
Při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti; odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musejí být využity případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy. Každý
§ 10
odst. 2
Vyrábět výrobky tak, aby byl omezen vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů. Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky
§ 10
odst. 3
Uvádět v průvodní dokumentaci výrobku, na obalu, v návodu na použití nebo jinou vhodnou formou informace o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků. Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí, dováží nebo uvádí na trh
§ 11 Přednostní využívání odpadů
§ 11
odst. 1
Při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti v mezích daných tímto zákonem zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním, přičemž materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím odpadů. Každý
Nahrávám...
Nahrávám...