Input:

Senzorická paměť - vstupní brána do naší paměti

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

301
Senzorická paměť – vstupní brána do naší paměti

Jana Vejsadová

V této lekci vstoupíme, tak jak název této kapitoly napovídá, do brány lidské paměti prostřednictvím našich smyslů. Už v první lekci jsme si řekli pár slov o nejkratší a nejpomíjivější časově strukturované fázi zapamatování, o senzorické paměti. Můžeme se setkat také s označením okamžitá či ultrakrátkodobá. Jsou v ní na velmi krátkou dobu ukládány informace zachycené smyslovými orgány. Vizuální podněty jsou uchovány po dobu jedné desetiny vteřiny, zvukové maximálně několik vteřin. Senzorická paměť je mimořádně citlivá na rušivé vlivy, které tříští pozornost.

Přesto bych Vás ráda přesvědčila o tom, že je to fáze nejdůležitější. Čeho si nevšimneme, to si nemůžeme pamatovat! Na tom, jak přesně informaci smyslovým aparátem zaznamenáme je založen úspěch zapamatování. Každá vzpomínka má v naší mysli jedinečný obraz, melodii, vůni nebo vyvolá z paměti pocit z doteku.

Mozek a smysly

Všechny živé organismy mají nejrůznější smysly, které jim umožňují reagovat na prostředí. Lidé i ostatní savci mají 5 základních smyslů. Uvádím záměrně toto číslo, protože se domnívám, že je pro naši práci s pamětí dostačující. Některé smyslové vjemy, přičítané např. hmatu a kožní citlivosti, bývají podle některých odborníků považovány za samostatné smysly (pro vibrace, pro teplo, pro práh bolesti atd.).

Naše smyslové schopnosti jsou proti zvířecím v několika ohledech omezené. My však máme výhodu velkého mozku. Ten dokáže informaci, kterou dostane od smyslů, analyzovat mnohem lépe než mozek ostatních živočichů.

Mozek je neustále atakován smyslovými informacemi, které se k němu z okolí dostávají řadou nejrůznějších kanálů – očima, ušima, ústy, nosem a kůží. Specializované receptory na těchto místech reagují na nejrůznější typy podnětů a nervovými drahami předávají vzkazy do mozku. Každý člověk vnímá svět jiným způsobem.

Každý mozek je jiný a interpretuje odlišně veškeré podněty, které se do něj dostanou.

To, co vidíme a slyšíme, často zakryje informace přijímané z jiných smyslů. Pokud oba smysly fungují tak, jak mají, zprostředkovávají nám velký objem informací z prostředí, které nás obklopuje. Ostatní smysly – čich, chuť i hmat tak často a vědomě nevyužíváme.


Zkuste se na chvíli vrátit k příkladu z nádraží v 1. lekci. Zavřete-li oči a projdete se po peróně, zcela se Vám změní okolní svět. Věnujete daleko větší pozornost zvukům, do Vašeho vědomí proniknou vůně a prostorové vzpomínky. Jakmile vyřadíte zrak, získá na důležitosti hmat. Orientovat se poslepu i v daleko bezpečnějším prostředí než je nástupiště vlakového nádraží vyžaduje zapojení mozku na plný výkon.

Zrak

Oči jsou velmi složité smyslové orgány, které nám zpřístupňují vizuální vjemy z vnějšího světa (obraz prostoru, barvy, tvary, tváře atd.). Shromažďují světlo odrážené od předmětů, zaměřují ho a do mozku vysílají signály o jeho intenzitě a barvě. Sítnice v oku zachytí informaci (pohyb, barva, kontrast) jako elektromagnetické vlnění a změní ji ve vnitřní řeč mozku. Vzruch se dál šíří milionem nervových vláken až do zrakových oblastí mozkové kůry. Uvolňuje okamžitě cestu pro další zrakové vjemy. V procesu kódování a vštípení se impulsy rozloží, zmapují a podle charakteru informace jsou předávány do dalších center.

Třetina našeho mozku je do určité míry spojena se zrakem, existuje však hranice, kolik toho můžeme v jednom okamžiku vidět a co budeme ignorovat. Mozek především zpracovává vše, co potřebujeme k přežití, proto nám spousta věcí uniká. Každou vteřinu analyzuje tisíce signálů z očí a z obdržených informací sestavuje rozpoznatelné obrazy nebo barvy. K vytvoření celého obrazu mozek používá vodítka (např. perspektivu) a asociacemi navazuje na předchozí zkušenosti. Někdy mozek k výkladu, co právě vidíme, musí používat odhad. Špatný odhad může vyvolat zvláštní optické klamy.  Nahoru

Optický klam


Co uvidíte na obrázku, záleží na tom, co očekáváte, že uvidíte ...

Funguje-li nám dobře zrak, přijímáme až 90 % informací ve vizuální podobě. Nejčastěji naši pozornost upoutá a díváme se:

  • do místa největšího jasu (nasvícená plocha, šperky)

  • do místa pohybu (běžící postava, rychle jedoucí auto)

  • na veliké plochy (billboard, promítací plátno)

  • do místa kontrastu (kontrastní barevné označení, ale i oblečení - bílý límeček)

Všimněte si, jak dobře se těmto poznatkům přizpůsobuje např. reklama, která nás denně obklopuje. Využívá především zrakových asociací k tomu, aby nás přilákala ke koupi zboží. Vjemy ostatních smyslů, především hmatu a čichu, se kvůli neprodyšnému, vakuovému balení výrobků z našeho vnímání vytrácejí v daleko větší míře, než si uvědomujeme.

Vizuální paměť je také selektivní. Někdo si lépe pamatuje tváře, jiný barvy nebo obraz krajiny. Zrak se zaměří častěji na oblast našeho zájmu, potěšení, neobvyklosti nebo strachu. Obraz nabitý emocemi se nám často v jediném okamžiku otiskne do paměti navždy.

Velmi dlouho se soudilo, že počáteční fáze senzorického vnímání jsou ustálené a neměnné. Dnes se objevují důkazy související s percepční pamětí (viz. první lekce). V případě percepčního učení dochází ke kvalitnějšímu rozlišování některých vlastností vjemu. To znamená, že opakovanou zkušeností dochází ke změně v té oblasti senzorické kůry, která přijímá informace z okolí jako první.

Nejvíce byl v tomto ohledu studován vizuální vjem. Naše zraková zkušenost mění nejčastěji fázi zpracování zrakové informace a ovlivňuje naši schopnost vidět. To vysvětluje, proč zkušený pozorovatel vnímá okolní svět jinak. Portrétista nebo fotograf vidí tváře jinak než většina z nás (genetická dispozice, ale zároveň i zkušenost), stejně tak i malíř krajinář vnímá objekty pozorněji a citlivěji odhalí jemné rozdíly. Percepční paměť tak postupně ovlivnila jejich proces vnímání.

Sluch

Sluch je dalším smyslem, který hraje významnou roli v komunikaci i v procesu poznávání a učení.

Jsme vybaveni k vnímání celé škály zvuků. Na některé reagujeme víc, na některé méně. Sluch nám pomáhá hlídat potomky, vábit partnera, zaznamenat i rozeznat zdroj zvuku i směr, ze kterého přichází. Můžeme poslouchat hudbu nebo zpěv ptáků.

Zvuky, které slyšíme, se skládají z trvalého sledu kmitů molekul vzduchu. Ty projdou zvukovodem k buňkám sluchových receptorů, které vyšlou nervové vzruchy. Každý z nich prochází tisíci nervovými vlákny do sluchových oblastí mozkové kůry a je dál zpracováván. Díky využití těchto schopností mozku dokážeme zachytit to, co chceme, ale také umíme vypnout nechtěné směsice zvuků v pozadí, jimiž býváme zpravidla obklopeni. Řada sluchových vjemů se ukládá a následně vybavuje bezděčně. Některé zvuky nevnímáme, některé nás naopak „doženou” a některé nedokážeme ignorovat, např. dětský pláč, alarm nebo zvuk nehtů škrábajících po plechu. Zvuky, které vyvolávají nebezpečí, si náš mozek uvědomuje nejvíce. Můžeme jimi být ovlivněni v průběhu života. V noci, když všechny ostatní smysly vypínají, je náš sluch na stráži. Někdy nám může zachránit život.

Naše sluchové orgány jsou ukryté uvnitř hlavy a zároveň slouží jako centra rovnováhy.

Čich

Zatímco zraku přidáváme přívlastek nejpoužívanější, čichu náleží označení nejjemnější Je to také vývojově nejstarší smysl.

Už v embryonálním stádiu vnímáme stejné vůně a pachy jako matka. Informace a asociace založené na čichových vjemech měly v životě našich předků mnohem větší význam než dnes. V dávné minulosti tato schopnost člověku pomáhala přežít. Díky čichu se vyvaroval zkažené a jedovaté potravy, odhadoval změnu počasí nebo nemoc. I když už čich takovou roli běžně nehraje, jeho velký význam například při výběru partnera zůstává.

Lidé jsou i dnes schopni rozeznávat až deset tisíc vůní. Jednotlivé molekuly vdechovaných látek rozeznávají receptory umístěné v nosní sliznici. Každý receptor „umí cítit” jen několik vůní. Vyšle elektrický signál přímo na místo ve spodní části mozku, které se nazývá čichový bulbus. Ten pak signály předává do dalších oblastí mozku. Složitá spolupráce s dalšími oblastmi umožňuje vůni vnímat jako libou nebo nelibou, ale také si ji pamatovat a vybavit si její paměťový záznam z hluboké minulosti.

Určitě si z minulé lekce pamatujete, že všechny informace procházejí přes amygdalu v limbickém systému. Proto i závan vůně může vyvolat silné vzpomínky a city. Může nám po letech připomenout zážitek z dětství, protože právě tak to vonělo u babičky. Pomůže nám poznat v přírodě například mátu peprnou, protože její charakteristickou vůni jsme si kdysi implicitně zapamatovali. Řadu vzpomínek v nás jistě vyvolá vůně posečené trávy, snadno si vybavíme vůni maminčiny svíčkové a vůně vanilkových rohlíčků nám asociuje čas Vánoc.

Na nepříjemné pachy reagujeme odlišně. Dokážeme je zachytit v mnohem menších koncentracích než vůně. Dokonce nám občas páchne něco neškodného tak, že je nám špatně. Tato reakce vznikla z osobní zkušenosti v určité situaci. Některé se vyvíjí postupně pod vlivem okolí, např. dítěti zápach jeho výkalu nevadí, začne mu páchnout teprve až pod vlivem reakce rodičů. Podobně tomu je např. i s kyselinou máselnou, pro niž je typický odporný zápach zvratků. Obsahuje ji však i parmezán a ten ve většině z nás nelibost nevyvolává.

Chuť

Vzpomínáte si na nějaké setkání či událost právě proto, že jste tam jedli něco dobrého? Nebo se Vám naopak udělalo z něčeho špatně a už nikdy Vám to pak nechutnalo? Jen pohled stačil k vybavení nepříjemné vzpomínky? Zamyslete se nad tím, proč to tak je!

Informace získala při cestě mozkem silný afektivní náboj a díky němu se Vám týž pocit vybavoval vždy, když jste dané jídlo viděli nebo cítili. Nepříjemný zážitek se vracel - opakoval se - a tím se trvale ukládal do Vaší dlouhodobé paměti.

Chuťové pohárky, kterých je v ústech kolem 10.000, jsou shlukem vždy několika desítek receptorů. Prozrazují nám informace o chuti jídla v našich ústech. Chuť je však v mnoha ohledech závislá na ostatních smyslech. To, co vidíme a čeho se dotýkáme, ovlivňuje i očekávanou chuť. Nejvíce ji ovlivňuje čich. Jen málo lidí by bez pomoci čichu rozeznalo i tak známé chutě, jako je čokoláda, káva nebo česnek. Zkuste si to sami např. se skořicí. Podle vůně ji poznáte okamžitě, jinak je to prášek bez chuti, podobně jako mouka.

V paměti máme uložené čtyři základní chutě, které v nás vyvolají určitou asociaci.
Máme rádi slané (potřebujeme doplňovat sůl, ztrácíme ji pocením) a sladké (dává nám energii). Varuje nás hořké (může být jedovaté) a kyselé (může být zkažené).

Hranice chuti se liší, každý žijeme z tohoto pohledu v jiném světě. S přibývajícími roky jsme chuťově odvážnější, už víme, že kyselá i hořká jídla nutně nemusí být jedovatá.

Hmat

Hmat je nezbytný smysl, který nám umožňuje zjišťovat velikost, tvar, povrchovou strukturu i teplotu věcí, které nás obklopují. Umožňuje nám také cítit bolest. Bez hmatu by byl náš každodenní život prakticky nemožný. Nedokázali bychom udržet pero, podat někomu ruku nebo se orientovat ve tmě. Také bychom byli mnohem zranitelnější. Hmatové vjemy na rozdíl od ostatních smyslů vnímáme celým povrchem těla.

Hmatové receptory dokážou vnímat tlak, teplo, chlad i bolest a předávají o nich nervové impulsy do mozku. Velká koncentrace hmatových receptorů je v prstech, proto patří k nejcitlivějším částem těla. Něčeho se dotýkáme rádi, je nám to příjemné (jemné, hladké, měkké), něco je nám nepříjemné (drsné, ledové), na něco saháme s odporem (slizké). V místech, která jsou citlivá na dotek, vnímáme více bolesti (dlaně, obličej).

Často signály těla zcela ignorujeme, nevnímáme např. běžný dotek šatů na našem těle. Některé hmatové vjemy vnímáme naopak mnohem intenzivněji. Očekáváme-li, že nás bude cosi bolet nebo pálit, reagujeme na bolest citlivěji. Je to ovlivněno silou našeho očekávání a předchozí zkušenosti, kterou máme uloženou v paměti.

Stárnutí smyslů

Úroveň naší paměti je s přibývajícím věkem dána mimo jiné také fyziologickými předpoklady fungování našich smyslů. Slábnutí některého z nich může nejen zúžit příjem podnětů z okolního světa, ale zároveň i stimulaci neuronů, které pak zleniví. To pochopitelně negativně ovlivňuje nejen paměťové funkce, ale celou naši osobnost.

Smysly se mění v průběhu věku a tedy i informace získávané smysly se redukují. Většinou se nám

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: