Senzorická paměť - vstupní brána do naší paměti

301

Senzorická paměť – vstupní brána do naší paměti

Jana Vejsadová

V této lekci vstoupíme, tak jak název této kapitoly napovídá, do brány lidské paměti prostřednictvím našich smyslů. Už v první lekci jsme si řekli pár slov o nejkratší a nejpomíjivější časově strukturované fázi zapamatování, o senzorické paměti. Můžeme se setkat také s označením okamžitá či ultrakrátkodobá. Jsou v ní na velmi krátkou dobu ukládány informace zachycené smyslovými orgány. Vizuální podněty jsou uchovány po dobu jedné desetiny vteřiny, zvukové maximálně několik vteřin. Senzorická paměť je mimořádně citlivá na rušivé vlivy, které tříští pozornost.

Přesto bych Vás ráda přesvědčila o tom, že je to fáze nejdůležitější. Čeho si nevšimneme, to si nemůžeme pamatovat! Na tom, jak přesně informaci smyslovým aparátem zaznamenáme je založen úspěch zapamatování. Každá vzpomínka má v naší mysli jedinečný obraz, melodii, vůni nebo vyvolá z paměti pocit z doteku.

 NahoruMozek a smysly

Všechny živé organismy mají nejrůznější smysly, které jim umožňují reagovat na prostředí. Lidé i ostatní savci mají 5 základních smyslů. Uvádím záměrně toto číslo, protože se domnívám, že je pro naši práci s pamětí dostačující. Některé smyslové vjemy, přičítané např. hmatu a kožní citlivosti, bývají podle některých odborníků považovány za samostatné smysly (pro vibrace, pro teplo, pro práh bolesti atd.).

Naše smyslové schopnosti jsou proti zvířecím v několika ohledech omezené. My však máme výhodu velkého mozku. Ten dokáže informaci, kterou dostane od smyslů, analyzovat mnohem lépe než mozek ostatních živočichů.

Mozek je neustále atakován smyslovými informacemi, které se k němu z okolí dostávají řadou nejrůznějších kanálů – očima, ušima, ústy, nosem a kůží. Specializované receptory na těchto místech reagují na nejrůznější typy podnětů a nervovými drahami předávají vzkazy do mozku. Každý člověk vnímá svět jiným způsobem.

Každý mozek je jiný a interpretuje odlišně veškeré podněty, které se do něj dostanou.

To, co vidíme a slyšíme, často zakryje informace přijímané z jiných smyslů. Pokud oba smysly fungují tak, jak mají, zprostředkovávají nám velký objem informací z prostředí, které nás obklopuje. Ostatní smysly – čich, chuť i hmat tak často a vědomě nevyužíváme.

Zkuste se na chvíli vrátit k příkladu z nádraží v 1. lekci. Zavřete-li oči a projdete se po peróně, zcela se Vám změní okolní svět. Věnujete daleko větší pozornost zvukům, do Vašeho vědomí proniknou vůně a prostorové vzpomínky. Jakmile vyřadíte zrak, získá na důležitosti hmat. Orientovat se poslepu i v daleko bezpečnějším prostředí než je nástupiště vlakového nádraží vyžaduje zapojení mozku na plný výkon.

 NahoruZrak

Oči jsou velmi složité smyslové orgány, které nám zpřístupňují vizuální vjemy z vnějšího světa (obraz prostoru, barvy, tvary, tváře atd.). Shromažďují světlo odrážené od předmětů, zaměřují ho a do mozku vysílají signály o jeho intenzitě a barvě. Sítnice v oku zachytí informaci (pohyb, barva, kontrast) jako elektromagnetické vlnění a změní ji ve vnitřní řeč mozku. Vzruch se dál šíří milionem nervových vláken až do zrakových oblastí mozkové kůry. Uvolňuje okamžitě cestu pro další zrakové vjemy. V procesu kódování a vštípení se impulsy rozloží, zmapují a podle charakteru informace jsou předávány do dalších center.

Třetina našeho mozku je do určité míry spojena se zrakem, existuje však hranice, kolik toho můžeme v jednom okamžiku vidět a co budeme ignorovat. Mozek především zpracovává vše, co potřebujeme k přežití, proto nám spousta věcí uniká. Každou vteřinu analyzuje tisíce signálů z očí a z obdržených informací sestavuje rozpoznatelné obrazy nebo barvy. K vytvoření celého obrazu mozek používá vodítka (např. perspektivu) a asociacemi navazuje na předchozí zkušenosti. Někdy mozek k výkladu, co právě vidíme, musí používat odhad. Špatný odhad může vyvolat zvláštní optické klamy.  Nahoru

Optický klam

Co uvidíte na obrázku, záleží na tom, co očekáváte, že uvidíte ...

Funguje-li nám dobře zrak, přijímáme až 90 % informací ve vizuální podobě. Nejčastěji naši pozornost upoutá a díváme se:

• do místa největšího jasu (nasvícená plocha, šperky)

• do místa pohybu (běžící postava, rychle jedoucí auto)

• na veliké plochy (billboard, promítací plátno)

• do místa kontrastu (kontrastní barevné označení, ale i oblečení - bílý límeček)

Všimněte si, jak dobře se těmto poznatkům přizpůsobuje např. reklama, která nás denně obklopuje. Využívá především zrakových asociací k tomu, aby nás přilákala ke koupi zboží. Vjemy ostatních smyslů, především hmatu a čichu, se kvůli neprodyšnému, vakuovému balení výrobků z našeho vnímání vytrácejí v daleko větší míře, než si uvědomujeme.

Vizuální paměť je také selektivní. Někdo si lépe pamatuje tváře, jiný barvy nebo obraz krajiny. Zrak se zaměří častěji na oblast našeho zájmu, potěšení, neobvyklosti nebo strachu. Obraz nabitý emocemi se nám často v jediném okamžiku otiskne do paměti navždy.

Velmi dlouho se soudilo, že počáteční fáze senzorického vnímání jsou ustálené a neměnné. Dnes se objevují důkazy související s percepční pamětí (viz. první lekce). V případě percepčního učení dochází ke kvalitnějšímu rozlišování některých vlastností vjemu. To znamená, že opakovanou zkušeností dochází ke změně v té oblasti senzorické kůry, která přijímá informace z okolí jako první.

Nejvíce byl v tomto ohledu studován vizuální vjem. Naše zraková zkušenost mění nejčastěji fázi zpracování zrakové informace a ovlivňuje naši schopnost vidět. To vysvětluje, proč zkušený pozorovatel vnímá okolní svět jinak. Portrétista nebo fotograf vidí tváře jinak než většina z nás (genetická dispozice, ale zároveň i zkušenost), stejně tak i malíř krajinář vnímá objekty pozorněji a citlivěji odhalí jemné rozdíly. Percepční paměť tak postupně ovlivnila jejich proces vnímání.

 NahoruSluch

Sluch je dalším smyslem, který hraje významnou roli v komunikaci i v procesu poznávání a učení.

Jsme vybaveni k vnímání celé škály zvuků. Na některé reagujeme víc, na některé méně. Sluch nám pomáhá hlídat potomky, vábit partnera, zaznamenat i rozeznat zdroj zvuku i směr,…