Input:

Pozornost

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

501
Pozornost

Jana Vejsadová

Pozorujte se! Jedině tak si zlepšíte pozornost a paměť.

Už v minulé lekci jsem Vás upozornila na jeden příklad, který zažil snad každý z nás. Čtete knihu, oči bloudí už na dolním okraji stránky a Vy si náhle uvědomíte, že z obsahu nevíte nic.


Podobný jev prožívá většina lidí i u předpovědi počasí. Hlídáte čas, abyste relaci nepropásli, usednete k televizi a ... hlasatel už informuje o tom, jaké počasí bude za tři dny. To, jak bude zítra a pozítří Vám úplně uniklo. Zkuste si odpovědět, proč? Kde v té chvíli bloudily Vaše myšlenky? Co Vás zaujalo víc než obsah předpovědi? Vlastní starosti nebo nový účes moderátorky? Každého rozptýlí něco jiného, ale důsledek je stejný. Nepozornost!

Příkladů a zákonitostí bych Vám mohla vyjmenovat celou řadu. Je zajímavé, kolik obdobných situací zažíváme.

Pozornost je schopnost, která umožňuje výběrové zaměření a koncentraci vědomí člověka na určité předměty a jevy.

Je tedy selektivní - dokáže monitorovat a vybírat jen ty podněty, které si v daném okamžiku přejeme nebo potřebujeme uvědomit a ostatní pomáhá ignorovat. Je nezbytnou součástí kognitivních (poznávacích) procesů. Znamená zlepšení jakékoliv činnosti. Závisí na osobnosti, zájmu a vztahu ke světu. Vyžaduje mobilizaci všech smyslů a odhodlání si vjem zapamatovat.

Podstata pozornosti z fyziologického hlediska spočívá ve střídání procesů vzruchu a útlumu v mozkové kůře. Podráždění určitých nervových center v mozku probíhá při současném útlumu ostatních. Například studujeme důležitý materiál a zvuk hlasitého hovoru našich kolegů náhle odpoutá naši pozornost. Vzruch přivedený do akustické oblasti utlumil vzruchy ve zrakových centrech mozkové kůry.

Typy pozornosti

Pozornost může být:

  • záměrná (úmyslná),

  • bezděčná (neúmyslná).

Záměrná pozornost je aktivní, vědomě zaměřená a řízená. Předmět sám o sobě naši pozornost upoutat nemusí, přesto k soustředění využijeme všechny prostředky. Vědomě aktivujeme pozornost, když popisujeme to, co si potřebujeme zapamatovat: „Vypínám žehličku”, „Zhasínám a zamykám dveře” (viz 1. lekce). V takové situaci se pozornost stává nejdůležitějším faktorem ukládání vjemů do paměti.

Příčinou většiny našich potíží není špatná paměť, ale nedostatečná záměrná pozornost.

Bezděčná (neúmyslná) pozornost vzniká a udržuje se bez vědomého úmyslu. Síla podnětu, který ji upoutává, bývá spojena s emocemi (hrozba nebezpečí), s neobvyklostí (kontrast s okolím), s osobním zájmem nebo může mít impuls určitý sociální význam.


V přednáškovém sále probíhá velmi zajímavá přednáška. Pozornost všech zúčastněných je upřena k tématu. V tom zazvoní někomu z přítomných mobil. Pozornost všech posluchačů se v tom okamžiku bezděčně přesouvá na provinilce a následně záměrně k vlastnímu mobilu. Je vypnutý?

Vlastnosti pozornosti

Jednou z vlastnosti naší pozornosti, kterou je možné posilovat, je její intenzita. Výrazně poklesne při únavě, ale i v bdělém stavu je krátkodobou záležitostí. Stoprocentní koncentrace pozornosti jsme schopni dosáhnout vždy jen v krátkých časových úsecích. Nejvyšší soustředění udržíme podle dosavadních výzkumů 30 – 90 sekund. Po uplynutí tohoto času se pozornost začíná rozptylovat a my se musíme znovu koncentrovat.

Stabilita pozornosti vyjadřuje, jak dlouho je možné ji udržet. Nejedná-li se o plné nasazení, dokážeme se soustředit na výklad, tvůrčí aktivitu nebo jiný pracovní úkon přibližně 30 – 50 minut. Závisí to kromě vrozených dispozic i na motivaci a složitosti nebo zajímavosti vykonávaného úkolu.

Rozsah neboli kapacita pozornosti je měřena počtem prvků (předmětů, obrázků), které lze zachytit v okamžiku koncentrace. V jediném okamžiku (0,07 sekundy) je možné postřehnout maximálně 6-8 nepravidelně rozmístěných prvků v prostoru. Schopnost kolísá podle dispozic daného jedince, ale je podmíněna také rozmístěním, barvou, atd. Rozsah pozornosti je větší, když spolu podněty souvisejí, spojují se v celek (např. písmena tvoří slovo), jsou si podobné vlastnostmi, a když navazují na zkušenost a praxi testovaného. Rozsah pozornosti se zužuje, máme-li postřehnout nejen počet prvků, ale i jejich vlastnosti.

Poslední z vlastností, kterou uvedu, je kolísání (oscilace). Je-li fixace pozornosti narušena vlivem více podnětů, pozornost těká z jednoho na druhý. Příkladem kolísání pozornosti by mohla být např. situace, kdy pobýváme v místnosti, kde tikají hodiny. Po chvíli přestaneme tikot vnímat, stojí zcela mimo naši pozornost, která je v daném okamžiku upřena k jinému podnětu. Jakmile soustředění poleví, znovu jejich zvuk zaznamenáme. Stane-li se, že se hodiny zastaví, náhlé ticho (nový, neobvyklý vjem) naši pozornost směrem k hodinám upoutá okamžitě.

Pozornost nesnese polovičatost

Doba soustředění se u každého z nás liší. Je ovlivněna biologickými, psychickými i vnějšími faktory (viz 4. lekce), zájmem o danou činnost, motivací a osobními zvyklostmi. Někdo potřebuje k udržení pozornosti absolutní klid, někdo se naopak neobejde bez přiměřeného ruchu nebo hudební kulisy. Někteří z nás se lépe soustředí ve večerním klidu v zešeřelé pracovně, druzí brzy po ránu, když je všude ještě klid. Někdo se nesoustředí bez žvýkačky a jiný se nejlépe koncentruje při procházce v lese.

Velmi záleží také na charakteru podnětů. Hůř se soustředíme na neznámé informace, které se nedají porovnat s informacemi už v paměti uloženými. Znalost významu podnětů pomáhá jejich rychlejšímu zpracování. Lépe se soustředíme na obrázky různých druhů ovoce než na kolečka, čtverce nebo čárky. Víme-li, že se musíme soustředit na úplně nové situace nebo údaje, jejichž význam se těžko určuje, musíme si na ně vyhradit dostatek času a mít se sebou trpělivost. Nedočkavost a nereálné očekávání naopak na pozornosti ubírá. Podobně je to i s monotónními podněty, které nepřitahují naši pozornost, emočně nás nezaujmou a jsou nudné. V tomto případě je dobré si materiál, na který se potřebujeme soustředit, něčím zatraktivnit.

Nezbytné sledování několika informací najednou vede k rozdělené pozornosti. To umožňuje vykonávat současně různé činnosti a sledovat několik na sobě nezávislých dějů, aniž bychom přestali všechny vnímat. Tuto schopnost zvládají daleko lépe ženy. Umíme-li rozdělit svou pozornost, dokážeme při vykonávání určitého typu práce dostatečně rychle přecházet z jednoho úkolu na druhý. V době jejich plnění se však musíme soustředit jen na podstatu a nevěnovat pozornost méně důležitým součástem.

V některých situacích se potřebujeme zaměřit pouze na jediný problém. Říká se, že muž si přestane zavazovat botu, pokud na něj někdo další promluví. Zní to jako vtip, ale v podstatě je to tak. Vychází to z našeho naprogramování, ale zároveň to ukazuje na lepší schopnost koncentrace mužů. Soustředí se daleko lépe na jedinou věc, zpravidla na tu, která nejvíc spěchá. Umí lépe přesouvat pozornost. Ovšem ani v tomto případě nic neplatí stoprocentně.

Je důležité uvědomit si, k jakému typu patříte a podle toho své činnosti organizovat. Vyhnete se tak chybám a úkoly Vám půjdou lépe a rychleji. Lidé z Vašeho okolí si brzy zvyknou, když je poprosíte o chvilku strpení. Když je udržíte v přesvědčení, že zvládáte deset věcí najednou, přidají Vám s klidem jedenáctou a záhy začnou pochybovat o Vaší kvalitní práci. Jeden můj bývalý kolega si vypěstoval dokonalou obranu: „Teď ne! Teď musím zatelefonovat až do Pardubic”. Bylo to odzbrojující a účinné!

Rušivé vlivy

Odpověď na to, co způsobuje poruchu koncentrace pozornosti, musí každý z nás hledat nejprve sám u sebe. Může to být například, neefektivní způsob prácepřetížení pracovními úkoly, o nichž už předem víme, že je nemůžeme v daném čase kvalitně zvládnout. V takovém případě působí rušivě jakékoliv podněty z okolí – vrzající židle, telefon, dotaz kolegy...

Může nás ovlivňovat vlastní nezájem či nedostatek motivace. Chtěli bychom se věnovat svým úkolům a místo toho musíme všeho nechat a jít dělat něco, co nás vůbec nebaví. Chtít a muset v nás vyvolává konflikt myšlenek, které se vzájemně ruší.

Zvlášť, jde-li navíc o jednotvárný úkol. Naše soustředění naruší i nevyřešené osobní citové problémy, k nimž naše pozornost neustále utíká. Někdy aktivní pozornost pomůže na chvíli zapomenout a přinese s dokončeným úkolem i pozitivní pocit uspokojení. Když se nám nepodaří vědomě soustředit na práci nebo studovaný materiál, může se dostavit opačný účinek – stres, časový tlak a panika. To s sebou často přináší únavu, nevolnost, nespavost a tím i nedostatek spánku. Velmi rychle pak saháme po chemických látkách (drogy, léky, alkohol), které samy o sobě často na naši pozornost působí tlumivě.

Hned v úvodu jsem se zmínila o současném fenoménu, kterým je informační přetížení. To se netýká jen narůstajícího počtu dostupných informací, jimiž jsme zaplaveni díky sdělovacím prostředkům v každé vteřině. Týká se to i naší dostupnosti v komunikační síti. Mobilní telefon, SMS, e-mail umožňují (stojíme-li o to!) naši dosažitelnost po celých 24 hodin. Zdá se vám to nutné? Nenechte se prosím mým dotazem rušit!

Nápravná opatření

Možná by stačilo pokusit se udělat jen pravý opak toho, co nás ohrožuje. Přesto si dovolím ještě pár doporučení pro zlepšení vaší pozornosti.

Udržujte pořádek kolem sebe, i ve své mysli. Rozdělování pracovního stolu na sektor A a B v jedné scéně dnes již kultovního filmu o básnících bylo úsměvné, ale bývá to nutnost. Zvlášť ženy jsou na nepořádek háklivé a jejich soustředění soustavně narušuje myšlenka, kdy ho stihnou uklidit. Uklidíte tím i svou mysl, protože chaosem vnášíte neklid i tam. Zatímco v předchozí části negativ jsem se zmínila o jednostrannosti, v této naopak doporučím občas rutinu. Rutinní práce po čase přejde do krve a ponechá našemu mozku prostor soustředit se plně na úkol, který vyžaduje naši pozornost.

Určíte-li si předem priority a srovnáte si úkoly v patřičném pořadí, vede vás to k větší koncentraci pozornosti na aktuální úkoly. Vyhneme se tak přetížení i časovému tlaku. Vnímejte informace s potěšením a radostí. Obava z toho, že to nezvládnete a co Vás pak čeká, Vaši pozornost nepodpoří. Pochvalte se za dobře splněný úkol a nezapomeňte si dopřát odpočinek. Nikdo to za Vás lépe neudělá!

Nepozornost se totiž může rychle stát zvykem!

Schopnost koncentrace pozornosti se dá zvyšovat sebepoznáním a cíleným cvičením.

Bez uvolnění se nelze soustředit

V každé kultuře na naší planetě si lidé vytvořili vlastní techniky na uklidnění emočního napětí a na zvyšování schopnosti koncentrace. Využívají je buddhisté i křesťané, vědci, politici, jogíni i vrcholový manažeři. Jsou to různá dechová a uvolňovací cvičení, autogenní trénink a meditace. Pro ilustraci uvádím jen tři příklady:

  1. Cvičte koncentraci! 
    Sedněte
 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: