Input:

Lateralita jako jedna z příčin nesnází

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

901
Lateralita jako jedna z příčin nesnází

Jana Vejsadová

Lateralita jako jedna z příčin nesnází

„Jestli se slečno, nepletu, my musíme se znát…!?” Vzpomínáte si na jeden ze semaforských evergreenů? Do jaké míry si pouhý snílek skutečně nemohl vybavit jméno dívky, která ho zaujala nebo spíš větu použil jako seznamovací fintu, ví zřejmě jen autor. Ale většina z nás určitě podobnou situaci zažila. Potkali jsme někoho a nejsme si schopni vzpomenout, jak se ten známý jmenuje. Situace bývá ještě trapnější, když nás známá tvář osloví, tyká nám a zná detaily z našeho života. Někdy máme pocit, že už máme jméno tzv. na jazyku, ale přesto nás paměť zrazuje.

Přikyvujete? Netrapte se tím. Je to problém, s nímž se potýká většina lidí a s přibývajícím věkem je tento jev četnější, dá se říci, že zákonitý. Přibývá tváří – od členů rodiny a přátel, přes sousedy, spolužáky a kolegy ze zaměstnání, veřejně činné a populární osobnosti, až po ty, které známe od vidění. Jsou jich tisíce.

Paměť na tváře je mnohem přesnější než na objekty, domy, auta nebo zvířata. Z výzkumů vyplývá, že si lidé v průběhu života pamatují a vybaví až 70 % tváří, ale dokážou k nim přiřadit jen 20 % jmen.

Někteří lidé mají dokonce potíže obrácené. Nemohou si ke jménu, které si pamatují, vybavit obličej. Tato druhá varianta je však méně častá. To proto, že pro jakýkoliv obličej jsme si schopni vytvořit a následně i představit jeden mentální obraz.

Jednou z příčin problému s tvářemi a jmény je lateralita našeho mozku. Vzpomeňte si, co jsme si řekli v 2. lekci o hemisférách a o jejich specializaci. Obličej jako vizuální materiál zpracovává pravá hemisféra, která zaznamenává barvy, tvary, ale také emoce, které člověk vyzařuje. Jméno, které k tváři patří, je verbální materiál, a ten zpracovává levá hemisféra.

Kromě toho, že jsou zde umístěna řečová centra, která nám umožňují mluvit a porozumět mluvenému, řekli jsme si, že tato polokoule má funkci logickou a analytickou. Pokud se Vám zdá, že jména lidí jsou spíš abstraktní pojmy, vyvedu Vás za chvíli z omylu. Propojení obou informací, které pak tvoří jeden z největších paměťových problémů, nevěnujeme dostatek úsilí. Často si na dlouhodobý problém zakládáme už při samotném seznámení a představování. Vrátíme se k tomu v další části dnešní lekce.

Nepodceňujte mentální faktory

Ve 4. lekci jsme podstatnou část věnovali mentálním faktorům, které ovlivňují proces zapamatování. Na problematice jmen a tváří si znovu význam a fungování jednoho po druhém připomeneme.

1. Koncentrace 
Předpokládám, že na tváře lidí se soustředíte víc, než na jméno. Tvář upoutá, ale i přesto některým věnujete pozornosti víc.

Přitažlivé nebo některým detailem výrazné tváře si totiž zapamatujeme rychleji a vybavujeme si je snadněji než obličeje, které naši pozornost ničím neupoutají.

Hůř jsme na tom se jmény. Kolik znáte jmen televizních zpravodajů a komentátorů, přestože se zpravidla současně objevují napsaná na obrazovce? Často přeslechneme jména lidí, kteří jsou nám náhodně představeni, přehlédneme jmenovku na dveřích a vizitku strkáme do kabelky bez povšimnutí. Nesoustředíme se na jména, nevěnujeme jim pozornost!

2. Motivace 
Je vůbec nutné si jména pamatovat? Chceme to? Motivace musí být vždy kladná, měli bychom se alespoň pokusit. Kromě toho, že se tak vyvarujeme řady pro nás trapných situací, kdy si nevzpomeneme, kdo nás to oslovil, bychom měli mít na paměti další důležitý aspekt. Dobrá paměť na jména a obličeje je užitečná společenská dovednost, ale také důležitá podnikatelská schopnost. Staří a dobří obchodníci vždy dbali na to, aby si jména svých zákazníků správně zapamatovali!

3. Logika 
Kde jinde hledat v osobnosti člověka logiku než v jeho myšlení? Zamysleme se nad součástí verbální složky – příjmením. Logicky vznikalo a utvářelo se, mívá konkrétní význam a může vnést do naší paměti na jména celkem přesný řád.


Je-li někdo povoláním hrnčíř, logicky si ho představíme u hrnčířského kruhu, jak z hlíny tvoří zázraky. Předek muže jménem Hrnčíř jím bezpochyby také byl nebo měl s tímto řemeslem cosi společného. Vím, je to možná trochu složitější, ale v podstatě je to tak a my jsme tím dodali abstraktnímu příjmení reálnou podobu. To zní logicky, ne?

4. Lokalizování 
„Odkud já toho člověka znám!” Ze školy, z práce, z úřadu nebo z dovolené? Do kterého prostředí patří, s kterým místem ho mám spojeného? Zejména tváře lidí, kteří pracují u přepážek na poštách, úřadech nebo v bankovních domech, míváme spojené s daným místem. Tam se nám jejich jméno vybaví (nebo nosí jmenovku). Setkáme-li se s nimi v jiném prostředí, jde nám často hlavou úvodní otázka tohoto bloku.

Podobně jsme na tom s lidmi, kteří v práci nosí stejnokroj (zdravotní sestry, výpravčí, policisté). Uniforma je určitým způsobem lokalizuje a navíc trochu skryje do anonymity jméno i tvář. Spojujte si vždy člověka s místem setkání. Lokalizujte si známé tváře!

5. Vizualizace 
„Měl hezké čelo, vlnité kaštanové vlasy, dlouhý rovný nos na konci malinko ohrnutý, hnědé oči trochu příliš blízko u sebe, velké neforemné uši, poněkud ustupující bradu a nahoru zakroucený knírek.”

Takhle je popsán jeden z nebezpečných zločinců viktoriánské Anglie. Umíte si ho představit? Určitě! Kdyby každý z nás dokázal obraz té tváře zachytit tak, jak jsme si ji při čtení téhož popisu mimoděk představili, vznikla by přesto galerie rozdílných tváří. Naše představivost je jedinečná, každý si do mentálního obrazu promítá vlastní zkušenost a fantazii. Vizualizace navíc nemusí mít jen vizuální formu, i když se to nabízí. Může mít podobu vůně, zabarvení hlasu nebo doteku lidské dlaně.


Každý z nás asi zažil, že si pod vlivem četby vytvořil obraz hlavního hrdiny nebo prostředí. Pak se kniha dočkala filmové podoby a obsazení „té naší role” nám často přineslo zklamání. Tvář hrdiny nebo krajina se od našeho mentálního obrazu výrazně lišila. Kdyby tomu bylo naopak – napřed film a teprve potom bychom četli literární předlohu, navždycky by se nám za stránky knihy vtíral obraz herce, který tu roli hrál. Zkuste sáhnout například po knize Karla Maye. Vinnetou bude mít už vždycky podobu Pierra Brice a Old Shatterhand bude modrooký blonďák.

Zvizualizovat se dá nejen představa tváře, zvizualizovat se dá i jméno. Alice může mít hřívu lvice a mentální obraz jména už zmíněného pana Hrnčíře si vytvořte sami. Vizualizace je vrozená schopnost!

6. Asociace 
Téměř každé jméno nám může nabídnout asociaci. Stejně se jmenuje soused nebo kamarád, jmenuje se tak známá osobnost nebo se asociace nabízí ve významu. Podobnost jména pana Vyhlídky s jeho výškou přes 2 m nezaměníme. Stejně tak nám utkví v paměti jméno paní, která při představování řekne: „Jsem Chromá, přesto nekulhám”.

U povědomých jmen lze trikem využít už existujících asociací. Když známe někoho jiného se stejným příjmením, zdůrazněme vždy nejzapamatovatelnější aspekt jeho osobnosti - pan Zvonař „vyzvoní” i to, co neví, atd. Spojte si jméno s vlastní představou. Asociace Vám pomůže při vybavení jména.

7. Transformace 
Některé jméno je jen těžko zapamatovatelné. Zkusme ho přeměnit do srozumitelné formy. U cizích příjmení musíme zapátrat v jazykových znalostech a pokusit se přeložit jméno do češtiny, případně můžeme využít fonetickou podobnost. Jméno paní Siebenglanzové, s kterou jsem se poprvé a zřejmě naposledy setkala před patnácti lety, nezapomenu díky „Paní Sedmi září”, na niž jsem si ji změnila. Také transformace jména do konkrétního obrazu bude vodítkem k pozdějšímu vybavení. Zapojte fantazii i znalosti!

8. Emoce 
Setkáváte se jistě denně v zaměstnání, ve škole nebo ve společnosti s rozsáhlou škálou tváří a jmen. Každá z tváří Vás něčím zaujme, jen některá Vás upoutá tak, že se k ní bezděčně pohledem častěji vracíte. Vyzařuje určitou náladu, vesměs pozitivní. Zářivé oči, koutky rtů nastavené do úsměvu. Nemusí to být jen obličej, příjemnou náladu může člověk vyzařovat hlasem, gesty, atd. Jméno takového člověka si zapamatujeme velmi rychle, protože v nás vzbuzuje příjemné emoce a přejeme si ho znát.

Stejně tak si okamžitě zapamatujeme jméno protivy, který vypadá naštvaně v každou denní dobu a nic mu není dost.

Méně výrazní lidé, kteří ani pocitově nevyčnívají, se nám pamatují hůř. Dobře si zapamatujeme člověka, s kterým jsme se setkali v emočně vypjaté situaci. Stejně tak jméno, které v nás vyvolává příjemné pocity, pomůže snadno zobrazit tvář jeho nositele (slečna Rozkošná, MUDr. Pěkný, pan Peřina či Vítámvás). Usmívejte se. Lidé si Vás budou lépe pamatovat!

Mentální faktory usnadňují cestu k uložení informací do dlouhodobé paměti. Všechny jsou založeny na myšlence kódování informace tak, aby získala pro člověka určitý speciální význam. Tento proces, kterému se říká promyšlené nebo propracované zapamatovávání zvyšuje výkonnost paměti.

Podceněním některého z faktorů ztrácíme jedno z osmi vodítek k jejich pozdějšímu vybavení.

Ve jménech hledejte logiku

Každý z nás má zpravidla dvě jména – osobní jméno a příjmení.

Osobní jméno (křestní, rodné) vybírají dítěti rodiče. V minulosti bývalo jediným nebo hlavním označením osoby. Ještě v 18. století podle něho byly řazeny seznamy osob v matričních záznamech. (Johanka, jmenovaného matka, Janek ze dvora, atd.)

Příjmení je dědičné zpravidla po otci a v přechýlené podobě přechází na manželku a dcery. Vyvíjelo se postupně z nedědičných přízvisek, tzv. „stálo při jméně” a doplňovalo ho (Jan, řečený Jíša kovář).

Česká příjmení vznikala několik století - od 14. do 18. století a evidence obyvatelstva vedla k jejich ustalování. Dědičnost a neměnnost příjmení byla uzákoněna r. 1780. Dnešní grafická podoba příjmení je ustálena od poloviny 19. století, kdy pravopisná reforma dala základ českému pravopisu.

Existuje více než 40.000 českých příjmení, ale jejich podobný význam lze vystopovat i v ostatních jazycích. U nás se nejčastěji vyskytuje příjmení Novák, Nový, Novotný, Svoboda, Dvořák. Početnou skupinu tvoří příjmení vzniklá z osobních jmen (Petr, Martinů, Havel, atd.). Nejvíce odvozenin je od jména Jakub (1,5 %) - Kuba, Kubů, Jakubík, Kubíček, Kubát, atd. [Moldanová,2004]

Řada příjmení vznikla z místních jmen, odkud lidé pocházeli (Táborský, Bechyně, Hradecký, Pražák). Příjmení vzniklá z apelativ (z podstatných jmen, přídavných jmen, sloves, příslovcí, atd.) vyjadřují zaměstnání a řemesla (Zedník, Kovář, Tesař, Kuchař, Pekař), vlastnosti, hodnost, věk a vzrůst, majetkové poměry, předměty, zvířata (Vlk, Liška, Kos, Pěnkava), rostliny (Hruška, Smrček, Růžička) atd.

Početnou skupinu tvoří příjmení složená z více slovních základů (Drahokoupil, Brzobohatý, Kratochvíl, Potměšil, Přecechtěl), stejně tak jako příjmení převzatá do češtiny z jiných jazyků (Lambert, Šubrt, Šmíd, Švarc). U některých příjmení, často zdánlivě bez významu, dá vystopování jazykového původu i logiky víc práce, ale nositel takového jména jistě jeho původ zná a rád Vám ho při představování přiblíží. Pro Vás to bude právě to logické vodítko, které Vám při vybavování „naskočí” a pomůže nalézt jeho správnou podobu.

Tvář napoví

Zapamatování tváří a jmen je důležitý bod lidského života a společnosti. Základní obličejové rysy se u různých lidí příliš neliší. Všichni máme v tváři oči, uši, nos, ústa, atd. Popsat někoho, koho dobře známe tak, abychom odlišili jeho vzhled od ostatních, je pro většinu z nás obtížné. Je třeba využít sady tvarů a barev a zároveň vnímat informace z pohybů a gest. Díky tomu je těžší poznat někoho na fotografii než ve skutečnosti.

Existuje 50 základních typů tváří (identifikace). Někteří z nás (fotografové, výtvarně nadaní lidé) rozeznávají tváře snadněji (viz 3. lekce - percepční paměť). Leonardo da Vinci, který zmiňoval paměť na tváře ve své knize o malířství, doporučoval rozdělit tvář na 4 výseče – čelo, nos, ústa a bradu. Jemu to prý pomohlo zapamatovat si tvář jediným pohledem. Jenže, kdo z nás se vyrovná Leonardovi, že?


Přesto se pokusme popsat někoho z okolí podle následujícího návodu. Uvidíte, že to není jednoduché. Všímejte si detailů, které vám dosud unikaly:

  1. Ve tváři vytipujte dominantní znaky, tvar, zaměřte se i na emocionální obsah, vytvořte verbální popis tváře (příjemná, oduševnělá, zasmušilá). Už v tomto okamžiku přemýšlejte o možné asociaci tvář – jméno.
  2. Oči jsou oknem do duše a pomohou nám často vytvořit o člověku první dojem. Mohou být zářivé, zasněné, pichlavé, různě od sebe posazené. Liší se tvarem i barvou.
  3. Jejich výraz dotváří obočí – přírodní, tenké, upravené, srostlé, atd.
  4. Výrazným prvkem ve tváři bývá nos. Ladí nebo naopak vyčnívá? Jaký má tvar a jak vypadá z profilu? Může být rovný, hrbolatý, křivý, dodává tváři vzhled klasické krásy nebo je to ohrnutý „pršák”.
  5. Nepřehlédnutelná bývají ústa, která zpravidla podtrhují výraz tváře a vyjadřují náladu. Svislé koutky dodávají obličeji posmutnělý výraz, zdvižené koutky napovídají častý úsměv. Rty mohou být úzké, vykrojené, masité, smyslné.
  6. Úsměv odhalí zuby pravidelné,
 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: