Input:

Paměť a učení

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1101
Paměť a učení

Jana Vejsadová

Paměť a učení

Nečekejte ode mě v této lekci žádné urychlovače učení. Zaručené studijní metody se zázračnými výsledky mají daleko větší výsledný efekt pro ty, kteří je s úspěchem nabízejí. Mé rady jsou takříkajíc přírodní. Vycházejí z faktu, že miliony generací přežívaly a předávaly své poznatky i vědomosti potomkům jen díky jejich uchování ve vlastní paměti. Ve stavbě lidského mozku se za posledních 40.000 let, kdy člověk začal využívat verbální komunikační prostředky, nic podstatného nezměnilo. Náš prapředek také jistě denně zaznamenal tisíce nových informací a podle možností a schopností s nimi nakládal. Mnohdy to bylo dokonce víc než jen náhodné a nespolehlivé poznatky, např. podrobná znalost rostlin a jejich využití je opravdu velmi dávného data.

Dějiny lidské civilizace je proto možné popsat jako poměr:

Rychlost, s níž se informace hromadily, prudce vzrostla v minulém století a růst pokračuje. Všeobecně platí, že většina vědomostí, které získáme studiem určitého oboru, je v době, kdy dosahujeme vrcholu životní dráhy, už zastaralá. V minulosti absolvent univerzity mohl prožít většinu své odborné dráhy sklízením plodů svého raného úsilí. Chceme-li však zůstat odborně na úrovni dnes, musíme poznatky získávat v průběhu celého života.

Držet krok s dobou a přílivem informací znamená učit se a studovat. Pokud jde o učení dobrovolné, ke kterému přistupujeme se zájmem, je to nanejvýš příjemná a uspokojující záležitost. Často však musíme nejprve překonat zásadní úkol – musíme se naučit učit a pracovat se studijními texty a informacemi. Velmi záleží na tom, jak k tématu přistupujeme, jak ho strukturujeme a členíme.

To nejdůležitější, co však musíme překonat, je suma více i méně spolehlivých informací. Nedávno byl publikován údaj o tom, že člověk ve 14. století měl v průběhu celého života k dispozici takový objem informací, jaký má dnes každý z nás na dosah během jediného dne. Vedle množství je to pochopitelně i dostupnost. Tisíce slov denně přečteme, vyslechneme v rozhovorech a další tisíce jich k nám dopraví rozhlas a televize.

Velkým fenoménem se stal Internet – vynikající pomocník, ale zlý pán. Rychlou dostupnost editovaných informací i já každodenně oceňuji. Vždycky mě však zatrne, když mi někdo (zjevně demonstrující svou počítačovou gramotnost) vysvětlí, že si nepotřebuje nic pamatovat, protože si všechno najde na Internetu nebo si to vyfotí. Schopnost pamatovat si prý je přežitek, málo kreativní a stejně tak málo inteligentní.

Viděla jsem hodně zblízka ztrátu paměti, ať už byla příčinou těžká choroba, cévní mozková příhoda, úraz hlavy po divoké jízdě na motorce nebo postupující demence. Člověk buď v jediné vteřině nebo postupně zapomene jména svých nejbližších a váhá nad funkcí kartáčku na zuby. I kdyby se nakrásně rozvzpomněl na to, jak se dá zapnout počítač, nezískal by tím o moc víc než svítící obrazovku monitoru. Nemusí to však být ani zdaleka tak dramatické, aby názory na zbytečnost dobře fungující paměti vyvolaly – no, dejme tomu, shovívavý úsměv. Pro náš život totiž není vůbec důležité, kolik set tisíc informací si dokážeme vyhledat, ale kolik znalostí a vzpomínek máme pevně vštípených ve své paměti, abychom se o ně mohli opřít v okamžiku, kdy to bude potřeba.

Nejde-li totiž o postupné a nezvratné poškození paměti pod vlivem některé z forem demence, ale „jen” o dočasnou amnézii, je rehabilitace procesem rozvzpomínání, znovupoznání a vybavování souvislostí (asociací). Čím širší obzor, tím více se nabízí témat a prostředků k nápravnému cvičení. Mozek si právě díky této námaze v mnohém pomůže sám a (zjednodušeně řečeno) obetká novou sítí neuronů poraněné místo nebo část úkolů převezme druhá hemisféra.

Takže mi prosím dovolte, abych všem pochybovačům a vyznavačům „hypertextové paměti” i nadále na otázku, zda má vůbec cenu v éře Internetu studovat a zdržovat se zapamatováváním „zbytečných” detailů, odpovídala i nadále po svém: Určitě nemá! Ovšem jen do té doby, než se vybijí baterky nebo vypnou proud!

Vše důležité už bylo řečeno v předchozích lekcích. Budeme-li vycházet ze samotné podstaty fungování lidské paměti a nepodceníme žádný z faktorů (viz 4. lekce), které ji ovlivňují, úspěch se jistě brzy dostaví. Motivace ke studiu a znalost vlastní paměti (metapaměť) jsou tím nejlepším prostředkem.

Už před narozením se v mozku utvářejí senzorická centra a spoje, které nám později umožňují mluvit a racionálně přemýšlet. Struktura mozku je dána geneticky, ale na jejím dotváření se významně podílí raná zkušenost. Kvalita, množství a pravidelnost podnětů ovlivňuje počet synaptických spojení v mozku a jejich funkci.

Dítě se učí v kontextu významových vztahů. Nové synapse se tvoří s tím, jak dítě získává zkušenosti a poznatky z okolního světa. Vývoj mozku od narození do dospělosti neprobíhá lineárně, určitá vývojová období jsou pro rozvoj specifických dovedností zvlášť vhodná. Během nich je výkonnost mozku v určitých oblastech učení vyšší. Například k osvojování dalšího jazyka jsou děti nejvnímavější od narození do deseti let. V nejrannějším období do pěti let je optimální čas na to, aby zvládly oba bez přízvuku. Děti mají pro učení biologické předpoklady. Mozek tříletého dítěte je více než dvakrát aktivnější než mozek dospělého člověka. Dětem bývá naměřena také nejvyšší míra kreativity.

Způsob života, výuky i pozdější specializace v dospělosti tvořivý potenciál ubírá.

Strategie a techniky efektivního učení

Metod, které vzešly z potřeby zlepšovat schopnost studovat a zapamatovat si informace z odborných, populárně naučných textů a z učebnic, je celá řada. Mají přímou vazbu na ukládání informací do dlouhodobé paměti. Při použití těchto metod bychom měli být schopni aktivně vstřebat studovaný materiál.

Žádná metoda není vhodná pro každého, ale ty nejznámější si přiblížíme.

  • Metoda KCKKJZZ

  • Metoda PQRST

  • Metoda klíčových slov

  • Myšlenkové mapování

Metoda KCKKJZZ

Díky této metodě si lépe zapamatujeme jakýkoliv text, protože si uspořádáme poznámky a vypracujeme plán, jak si text připomenout.

Každému písmenu tohoto názvu odpovídá jedna otázka, na kterou si při zpracování dané informace odpovídáme:

  • Kdo? – podmět činnosti

  • Co? – činnost

  • Kde? – místo

  • Kdy? – čas, doba, epocha

  • Jak? – způsob, prostředky

  • Za jakým účelem? – záměr

  • Z jakého důvodu? – důvod

Je dobré si vypěstovat užitečný návyk a klást si těchto 7 otázek v běžném životě vždy, když něco přečteme. Brzy zjistíme, jak tato metoda napomáhá pochopení textu, a jeho zapamatování.

Je velmi účinné využívat tento systém i tehdy, když obsah sdělujeme, nebo když chceme shrnout např. děj nějakého filmu nebo příhodu.

Metoda PQRST

Pravděpodobně nejznámější komplexní metodou učení je PQRST, nazývaná také metodou pěti kroků.

Metoda PQRST spočívá na třech základních pilířích:

  1. organizování materiálu – dlouhodobá paměť lépe přijímá materiál, který je logický a zorganizovaný
  2. propracování – pracuje se s každým oddílem nebo kapitolou
  3. trénink a vybavování – po zpracování každého oddílu o obsahu hovoříme, opakujeme si ho, atd.

Její název je odvozen z počátečních písmen anglických názvů:

  • P – Preview (přehled)

  • Q – Question (otázka)

  • R – Read (čtení)

  • S – Self Recitation (opakování)

  • T – Test (test)

Chybu udělá ten, kdo vezme knihu a začne ji číst od začátku: nadpis – podnadpis – kapitolu – další nadpis, atd. Nezíská okamžitý přehled o tom, co v knize je a začíná se hned od začátku ztrácet v detailech.

Proto je třeba:

  1. projít text či knihu tak, abychom si udělali přehled o hlavních kapitolách,
  2. pozornost zaměřit jenom na nadpisy, oddíly, event. Pododdíly,
  3. získat přehled o struktuře obsahu, zatím bez detailů,
  4. hierarchicky si zorganizovat obsah - které kapitoly jsou na stejné úrovni, které jsou si podřízeny, atd.

Tyto tři etapy se realizují vždy u každého oddílu.


Učebnice obecné psychologie – oddíl: Přehled hlavních psychických jevů.

  • Otázka - název převedeme do otázky: Jaké jsou hlavní skupiny psychických jevů?

  • Čtení – text čteme cíleně podle vlastních otázek.

  • Opakování - zopakujeme si přečtené, snažíme se reprodukovat hlavní myšlenky.

K testu přistoupíme po dokončení celé kapitoly. Snažíme si vzpomenout si na hlavní údaje, které v kapitole jsou, na pojmy a vztahy mezi nimi.

Myšlenkové mapy

Myšlenkové mapování je logicko asociativní obrazová metoda, která využívá přirozený způsob vizuálního myšlení k organizaci, strukturování a reprezentaci informací a myšlenek v grafické podobě.

Za tvůrce „map pro ducha” je v současnosti pokládán Tony Buzan (*1942), ale používali je vedle geniálního Leonarda da Vinci učenci už ve středověku.

Opět pracujeme s klíčovými výrazy. Tato slova (klíčové fráze, body myšlenek) materiálu, který si chceme zapamatovat, zapisujeme na velký papír a vzájemně je spojujeme podle souvislostí. Každý záznam je signál k asociaci, jednotlivá data se nezapisují, ale aplikují. Vytváříme si tak něco na způsob grafu, sítě, mapy. Tato mapa výrazně zlepší zapamatování, protože díky ní máme celou strukturu obsahu, který zpracováváme, přehledně před sebou. Výsledný materiál je hierarchicky uspořádán, (viz hierarchické uspořádání – 6. lekce), což má výrazný vliv na vštípení informací do dlouhodobé paměti i na následné vybavování.

Myšlenkové mapy jsou užitečné a mnohostranně použitelné: pro poznámky při studiu dokumentů (jsou přehlednější, v lineárně uspořádaných poznámkách se často ztrácíme), pro přípravu projevu, pracovních postupů, při stanovování osobních cílů a strategií, při vedení zápisů z pracovních porad. Slouží k efektivnímu plánování projektů, při přípravě argumentace, při vytváření strukturální mapy podniku, atd.

Za nevýhodu této metody lze považovat to, že je individuální a nepřenositelná, protože každý z nás vnímá jinak (viz vizualizace a asociace – 8. lekce).

  1. Pojmenujte předmět vašeho zájmu a umístěte ho do středu stránky.
  2. Určete nejdůležitější pojmy a propojte je do hlavních větví:
  3. Přidáváme další vedlejší větve

Každý z nás má ve svém mozku pro konkrétní situaci vytvořenou nějakou myšlenkovou mapu. Jsme-li nedotčení problematikou, neuvědomujeme si, že podle své vnitřní mapy balíme na dovolenou, organizujeme stěhování, připravujeme vánoční svátky, atd. Vždy se jedná o asociativní způsob myšlení. Graficky znázorněná mapa tyto situace zpřehledňuje, protože ukazuje souvislosti a nové pohledy na řešení, na které bychom si při klasickém lineárním zápisu nevzpomněli.

Vylepšíme-li jednotlivé úrovně několika barvami, tučným písmem znázorníme podstatné, stačí nám k tvorbě myšlenkové mapy obyčejný papír a barevné tužky. Vyžaduje to jen trochu úsilí a přemýšlení, ale jakmile je mapa na světě, je mnohem snazší se ve zpracované problematice orientovat a zapamatovat si ji. Dnes už existují také softwarové aplikace, které zpracování map urychlují (např. FreeMind, volně ke stažení jako freeware na adrese  www.stahuj.centrum.cz/freemind )

Nepoužívejte odborné termity, dokud je suterénně neovládáte!

Bez cizích slov a odborných výrazů, které se stále častěji vkrádají do každodenní češtiny, už to zřejmě nepůjde. Někdy je to do jisté míry módní záležitost, jindy zas nelze nalézt pro určitý termín český ekvivalent, který by správně vystihoval jeho podstatu. Nadměrné používání odborných výrazů v textu nebo hovoru snižuje často jeho srozumitelnost a zpomaluje tak proces správného ukládání informací do paměti. Čemu dobře neporozumíme, to si neumíme ani představit, ani propojit s další informací s podobným obsahem. Je to také jedna z příčin, proč si v určitém okamžiku nedokážeme vybavit obtížné slovo, které chceme v hovoru použít.

Proto jsem zařadila do této kapitoly jen pár užitečných rad, které pomohou k tomu, abychom si uvědomili, v čem je jádro problému a jak s ním naložit.

V první řadě je dobré si uvědomit, z kterých jazyků k nám nejčastěji tyto výrazy prolínají a kde mají původ. Je to pochopitelně nejčastěji z latiny, z řečtiny, v poslední době nejčastěji z angličtiny.

Dalším důležitým krokem je pochopení významu slova, z čeho je složeno nebo z čeho vychází a čemu se podobá.


slovo „amnézie” = ztráta paměti

Mnémosyne › mnémé › mnézie + předpona „a” značící zápor 
(z řečtiny › Mnémosyne - bohyně paměti › paměť › ztráta paměti)

K záměně může docházet se slovy abázie, amuzie, anamnéza, atd.

Často jsou cizí slova složena ze dvou slovních základů a to je první vodítko ke správnému vybavení, například:

  • „logie” › označuje nauku, vědu o…, vědní obor,

  • „pedie” › určuje význam z oblasti výchovy nebo nápravné výchovy,

  • „tenze” › tlak,

  • „fonie” › zvuk,

  • „ponie” › pěstování, atd.

První část označuje to, čeho se týká: hydro, scie, atd.

  • hydrologie › věda o vodstvu

  • hydroponie › pěstování rostlin v živném (vodním) roztoku

Abychom se co nejvíce vyvarovali problémů, doporučuji postup v následujících krocích. Vždy si uvědomte:

  1. z kterého oboru je slovo definováno,
  2. kolik má slovo slabik,
  3. kterými hláskami začíná a končí,
  4. které slovo se mu zvukově podobá,
  5. které slovo má podobný význam.

Někdy narazíme na obtížná slova v textu a rádi bychom si je okamžitě a trvale zapamatovali. Je to výborná příležitost k cvičení paměti. Je nezbytně nutné:

  • definovat si význam už v okamžiku zapamatování,

  • vytvořit si personifikovanou nápovědu, která bude vodítkem v okamžiku vybavování.

Tipy a triky pro slovíčka z cizích jazyků

Znalost cizích jazyků se stala nezbytnou součástí našeho života. Mohu říci, že většinu lidí v mladším věku zajímá na práci s vlastní pamětí především otázka, jak se rychle a dobře naučit další jazyk. Patřím k těm, kteří se v životě sblížili se čtyřmi světovými jazyky, přesto ve dvou z nich zůstanu trvalým začátečníkem. Nebyla bych proto ta pravá, která by Vám zodpovědně poskytla své vlastní rady. Protože se však sama ve své trenérské práci připravuji pod vedením vynikajících odborníků, dovolím si některé jejich rady předat Vám.

Znovu si promítněte to, o čem jsme v předchozích deseti lekcích mluvili. Jistě to máte již pečlivě uloženo v dlouhodobé paměti. Nebo zatím stále jen v PC?

Vše totiž souvisí se vším. Platí zde stoprocentně všechny mentální faktory (4. lekce), o nichž jsme si říkali. Záleží na tom, jak umíme pracovat s vrozenými dary – vizualizací a asociací, co víme o své vlastní paměti a jak respektujeme potřebu včasného a několikanásobného opakování.

Potřeba učit se cizí jazyk je chvályhodná v kterémkoliv věku. Nikdy však nesmí chybět motivace, efektivní učební plán a aktivní přístup k jazyku. Když k tomu přidáme ještě znalost paměťových technik a máme-li před očima konkrétní vzor a cíl, měli bychom záhy zaznamenat kladný výsledek.

Prvním předpokladem zvládnutí cizího jazyka je pochopení gramatiky. Jakmile se nám podaří v ní nalézt logiku a řád, pak už úroveň znalostí jazyka závisí na množství zapamatovaných slovíček.

Příklad stanovení cíle

Náš cíl: zapamatovat si 120 nových slovíček za dobu 1 měsíce

Denně je zapotřebí zvládnout 5 nových slovíček (6 dní trénink, 7. den

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: