Input:

Paměť a učení

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1101
Paměť a učení

Jana Vejsadová

Paměť a učení

Nečekejte ode mě v této lekci žádné urychlovače učení. Zaručené studijní metody se zázračnými výsledky mají daleko větší výsledný efekt pro ty, kteří je s úspěchem nabízejí. Mé rady jsou takříkajíc přírodní. Vycházejí z faktu, že miliony generací přežívaly a předávaly své poznatky i vědomosti potomkům jen díky jejich uchování ve vlastní paměti. Ve stavbě lidského mozku se za posledních 40.000 let, kdy člověk začal využívat verbální komunikační prostředky, nic podstatného nezměnilo. Náš prapředek také jistě denně zaznamenal tisíce nových informací a podle možností a schopností s nimi nakládal. Mnohdy to bylo dokonce víc než jen náhodné a nespolehlivé poznatky, např. podrobná znalost rostlin a jejich využití je opravdu velmi dávného data.

Dějiny lidské civilizace je proto možné popsat jako poměr:

Rychlost, s níž se informace hromadily, prudce vzrostla v minulém století a růst pokračuje. Všeobecně platí, že většina vědomostí, které získáme studiem určitého oboru, je v době, kdy dosahujeme vrcholu životní dráhy, už zastaralá. V minulosti absolvent univerzity mohl prožít většinu své odborné dráhy sklízením plodů svého raného úsilí. Chceme-li však zůstat odborně na úrovni dnes, musíme poznatky získávat v průběhu celého života.

Držet krok s dobou a přílivem informací znamená učit se a studovat. Pokud jde o učení dobrovolné, ke kterému přistupujeme se zájmem, je to nanejvýš příjemná a uspokojující záležitost. Často však musíme nejprve překonat zásadní úkol – musíme se naučit učit a pracovat se studijními texty a informacemi. Velmi záleží na tom, jak k tématu přistupujeme, jak ho strukturujeme a členíme.

To nejdůležitější, co však musíme překonat, je suma více i méně spolehlivých informací. Nedávno byl publikován údaj o tom, že člověk ve 14. století měl v průběhu celého života k dispozici takový objem informací, jaký má dnes každý z nás na dosah během jediného dne. Vedle množství je to pochopitelně i dostupnost. Tisíce slov denně přečteme, vyslechneme v rozhovorech a další tisíce jich k nám dopraví rozhlas a televize.

Velkým fenoménem se stal Internet – vynikající pomocník, ale zlý pán. Rychlou dostupnost editovaných informací i já každodenně oceňuji. Vždycky mě však zatrne, když mi někdo (zjevně demonstrující svou počítačovou gramotnost) vysvětlí, že si nepotřebuje nic pamatovat, protože si všechno najde na Internetu nebo si to vyfotí. Schopnost pamatovat si prý je přežitek, málo kreativní a stejně tak málo inteligentní.

Viděla jsem hodně zblízka ztrátu paměti, ať už byla příčinou těžká choroba, cévní mozková příhoda, úraz hlavy po divoké jízdě na motorce nebo postupující demence. Člověk buď v jediné vteřině nebo postupně zapomene jména svých nejbližších a váhá nad funkcí kartáčku na zuby. I kdyby se nakrásně rozvzpomněl na to, jak se dá zapnout počítač, nezískal by tím o moc víc než svítící obrazovku monitoru. Nemusí to však být ani zdaleka tak dramatické, aby názory na zbytečnost dobře fungující paměti vyvolaly – no, dejme tomu, shovívavý úsměv. Pro náš život totiž není vůbec důležité, kolik set tisíc informací si dokážeme vyhledat, ale kolik znalostí a vzpomínek máme pevně vštípených ve své paměti, abychom se o ně mohli opřít v okamžiku, kdy to bude potřeba.

Nejde-li totiž o postupné a nezvratné poškození paměti pod vlivem některé z forem demence, ale „jen” o dočasnou amnézii, je rehabilitace procesem rozvzpomínání, znovupoznání a vybavování souvislostí (asociací). Čím širší obzor, tím více se nabízí témat a prostředků k nápravnému cvičení. Mozek si právě díky této námaze v mnohém pomůže sám a (zjednodušeně řečeno) obetká novou sítí neuronů poraněné místo nebo část úkolů převezme druhá hemisféra.

Takže mi prosím dovolte, abych všem pochybovačům a vyznavačům „hypertextové paměti” i nadále na otázku, zda má vůbec cenu v éře Internetu studovat a zdržovat se zapamatováváním „zbytečných” detailů, odpovídala i nadále po svém: Určitě nemá! Ovšem jen do té doby, než se vybijí baterky nebo vypnou proud!

Vše důležité už bylo řečeno v předchozích lekcích. Budeme-li vycházet ze samotné podstaty fungování lidské paměti a nepodceníme žádný z faktorů (viz 4. lekce), které ji ovlivňují, úspěch se jistě brzy dostaví. Motivace ke studiu a znalost vlastní paměti (metapaměť) jsou tím nejlepším prostředkem.

Už před narozením se v mozku utvářejí senzorická centra a spoje, které nám později umožňují mluvit a racionálně přemýšlet. Struktura mozku je dána geneticky, ale na jejím dotváření se významně podílí raná zkušenost. Kvalita, množství a pravidelnost podnětů ovlivňuje počet synaptických spojení v mozku a jejich funkci.

Dítě se učí v kontextu významových vztahů. Nové synapse se tvoří s tím, jak dítě získává zkušenosti a poznatky z okolního světa. Vývoj mozku od narození do dospělosti neprobíhá lineárně, určitá vývojová období jsou pro rozvoj specifických dovedností zvlášť vhodná. Během nich je výkonnost mozku v určitých oblastech učení vyšší. Například k osvojování dalšího jazyka jsou děti nejvnímavější od narození do deseti let. V nejrannějším období do pěti let je optimální čas na to, aby zvládly oba bez přízvuku. Děti mají pro učení biologické předpoklady. Mozek tříletého dítěte je více než dvakrát aktivnější než mozek dospělého člověka. Dětem bývá naměřena také nejvyšší míra kreativity.

Způsob života, výuky i pozdější specializace v dospělosti tvořivý potenciál ubírá.

Strategie a techniky efektivního učení

Metod, které vzešly z potřeby zlepšovat schopnost studovat a zapamatovat si informace z odborných, populárně naučných textů a z učebnic, je celá řada. Mají přímou vazbu na ukládání informací do dlouhodobé paměti. Při použití těchto metod bychom měli být schopni aktivně vstřebat studovaný materiál.

Žádná metoda není vhodná pro každého, ale ty nejznámější si přiblížíme.

  • Metoda KCKKJZZ

  • Metoda PQRST

  • Metoda klíčových slov

  • Myšlenkové mapování

Metoda KCKKJZZ

Díky této metodě si lépe zapamatujeme jakýkoliv text, protože si uspořádáme poznámky a vypracujeme plán, jak si text připomenout.

Každému písmenu tohoto názvu odpovídá jedna otázka, na kterou si při zpracování dané informace odpovídáme:

  • Kdo? – podmět činnosti

  • Co? – činnost

  • Kde? – místo

  • Kdy? – čas, doba, epocha

  • Jak? – způsob, prostředky

  • Za jakým účelem? – záměr

  • Z jakého důvodu? – důvod

Je dobré si vypěstovat užitečný návyk a klást si těchto 7 otázek v běžném životě vždy, když něco přečteme. Brzy zjistíme, jak tato metoda napomáhá pochopení textu, a jeho zapamatování.

Je velmi účinné využívat tento systém i tehdy, když obsah sdělujeme, nebo když chceme shrnout např. děj nějakého filmu nebo příhodu.

Metoda PQRST

Pravděpodobně nejznámější komplexní metodou učení je PQRST, nazývaná také metodou pěti kroků.

Metoda PQRST spočívá na třech základních pilířích:

  1. organizování materiálu – dlouhodobá paměť lépe přijímá materiál, který je logický a zorganizovaný
  2. propracování – pracuje se s každým oddílem nebo kapitolou
  3. trénink a vybavování – po zpracování každého oddílu o obsahu hovoříme, opakujeme si ho, atd.

Její název je odvozen z počátečních písmen anglických názvů:

  • P – Preview (přehled)

  • Q – Question (otázka)

  • R – Read (čtení)

  • S – Self Recitation (opakování)

  • T – Test (test)

Chybu udělá ten, kdo vezme knihu a začne ji číst od začátku: nadpis – podnadpis – kapitolu – další nadpis, atd. Nezíská okamžitý přehled o tom, co v knize je a začíná se

 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: