Input:

Mozek jako nástroj - základní pojmy a definice

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

201
Mozek jako nástroj – základní pojmy a definice

Jana Vejsadová

Lidský mozek, jeho funkce a skladba jsou předmětem zájmu už po tisíciletí. Svědčí o tom první písemné zmínky, pocházející z doby kolem r. 2500 př.n.l. Přestože nejmodernější technika v posledních letech velmi přispěla k jeho zkoumání, patří stále mezi málo probádané oblasti. Dodnes je považován za nejkomplikovanější hmotu ve vesmíru, přestože by se vešel do našich dlaní.

Představuje dokonalý systém, který má specifické elektrické i biochemické vlastnosti. Nikdy není v klidu, neustále přijímá nejrůznější impulsy ze všech částí těla a zpětně vysílá informace, jimiž řídí veškeré tělesné funkce. Vzruchy se šíří prostřednictvím nervových buněk, přenášejících nepatrné elektrické náboje. Ke své činnosti spotřebuje 20% kyslíku a 25% veškeré energie, která je tělu dodávána. Několikaminutové omezení jejich přísunu znamená pro člověka těžké postižení či smrt.

Mozek je sídlem vědomí, myšlení a uvažování. Koordinuje a reaguje na informace, které do něj přicházejí ze všech částí těla. Přímo z mozku vycházejí hlavové nervy, zatímco mícha ho spojuje se zbytkem těla. Připomíná tak elektrický kabel, který přijímá, přenáší a zpracovává vzkazy oběma směry.

Vzhled a stavba

Hmotnost našeho mozku se pohybuje okolo 1,5 kg, ze 60-70 % je tvořen vodou.

Je uložen uvnitř kostí lebky. Proti úrazům a otřesům je dobře chráněn třemi obaly mozkových plen a mozkomíšním mokem, který mozek zároveň vyživuje a navíc vyplňuje vnitřní komory mozku a prostor mezi dvěma vnitřními plenami.

Mozek se dělí na 3 navzájem propojené části:

  • velký mozek,

  • mozeček,

  • mozkový kmen, který se směrem dolů zužuje do prodloužené míchy.

Tyto tři navzájem propojené struktury plní rozdílné úkoly.

Vyšší nervová centra zodpovědná za vědomé učení, intelekt a paměť se nacházejí ve velkém mozku. Mozkový kmen řídí základní životní pochody, např. srdeční tep nebo dýchání, zatímco další ze součástí, mozeček, má na starosti koordinaci pohybů. Jednotlivé části mozku se od sebe liší tvarem, strukturou, velikostí i barvou.

Velký mozek povrchem připomíná vlašský ořech, hluboká rýha uprostřed jej dělí na dvě polokoule – hemisféry. Jejich spolupráci zajišťuje svorové těleso (corpus callosum). Každá hemisféra se skládá ze 4 laloků, které se nazývají podle lebečních kostí, které je překrývají: čelní, spánkový, temenní a týlní. Každý lalok souvisí s jinými oblastmi mozkové činnosti.

Povrch velkého mozku pokrývá tzv. šedá mozková kůra, která řídí vyšší nervovou činnost včetně myšlení. Je složena z husté sítě neuronů a podpůrných buněk (neuroglií). Její šedá barva je způsobena velkým množstvím buněčných těl neuronů v poměru k nervovým vláknům.

Pod zevní vrstvou mozkové kůry se nachází bílá hmota, tvořená tkání nervových výběžků, které jsou obaleny tukovou hmotou gliových buněk.

V hlubokých strukturách mozku jsou v bílé hmotě umístěny ostrůvky šedé hmoty, bazální ganglia. Tyto malé útvary usnadňují řízení pohybu a naše motorické dovednosti. Nad mozkovým kmenem se uvnitř mozku nachází důležitý limbický systém, jehož součásti hrají velkou roli v procesu zapamatování a ovládání emocí.

Stavební hmota

Stavební hmotou mozku je obrovské množství neuronů (nervových buněk). Jejich počet je stále otázkou zkoumání, ale podle posledních vědeckých poznatků se pohybuje kolem sta miliard. Mnohem důležitější než celkový počet neuronů je množství synapsí (nervových spojů), které jsou tyto neurony schopny mezi sebou vytvořit. Každý neuron může pomocí výběžků (dendritů a axonů) vytvořit až 10.000 nervových spojení.

Je tak propojen s množstvím jiných neuronů, s nimiž vytváří hustou komunikační síť. Některé neurony reagují přímo na podněty ze smyslových orgánů, vysílají rychlý sled nervových impulsů a prostřednictvím dalších je pomocí nervových vláken předávají k cílovým buňkám ve svalech, orgánech nebo žlázách.

Vedle neuronů je v mozku více typů buněk, např. gliové buňky či neuroglie (tmel), které transportují živiny, odnášejí zplodiny a tvoří izolaci neuronových vláken. Víc než 50% mozkové tkáně tvoří hvězdicovité astrocyty, jejichž výběžky se spojují s krevními cévami a řídí průtok živin a odpadů mezi neurony a krví.

Každý neuron se skládá z těla buňky s jádrem (řídícím centrem) uprostřed. Z těla vybíhají dva druhy výběžků. Dendrity jsou krátká rozvětvená vlákna vzhledem připomínající kořenový systém. Bude proto snadné si zapamatovat, že přivádějí nervové vzruchy do buňky. Axony (dříve neurity) jsou na pohled jednoduchá, hladká vlákna o různé délce, která předávají informaci ven z buňky jiným neuronům z jedné části mozku do druhé a jsou také nositeli informací do celého těla. Mají funkci podobnou elektrickému vedení a signály jimi putují přibližně rychlostí 400 km/hod.

Axony jsou obaleny myelinem, tukovou látkou, která je izoluje a pomáhá rychlejšímu šíření elektrického vzruchu. Na konci každého vlákna je synaptický knoflík obsahující chemické látky (neurotransmitery), které přenášejí nervové impulsy mezi synapsemi.

Synapse jsou drobné štěrbiny v místě kontaktu mezi dvěma neurony. Nervové impulsy běžící z jednoho neuronu do druhého mohou tyto štěrbiny překonat jen pomocí neurotransmiterů. Ty jsou klíčem k poznání, jak spolu neurony komunikují. Když do nervového zakončení dorazí elektrický signál, vyloučí se z váčku v synaptickém knoflíku chemický obsah do prostoru synapse. Tím se podráždí dendrity sousedních neuronů a otevřou se tak kanálky do další buňky. Nedostatek nebo nadbytek neuropřenašečů výrazně ovlivňuje psychický stav člověka, jeho koncentraci nebo náladu.

Z desítek neurotransmiterů je pro nás zřejmě nejznámějším adrenalin a noradrenalin, které mají vliv na naši celkovou aktivitu. Jedním z nejdůležitějších je však dopamin, který má rozhodující význam zejména pro emoce, aktivitu a při zpracování informací v čelním laloku. S přibývajícím věkem ho ubývá. Aktivizační účinek na paměť, učení a pozornost má také acetylcholin. Naši náladu, úzkost i agresivitu ovlivňuje serotonin, atd.

Plasticita mozku

Nervové buňky, tak často zmiňované v předchozím textu, se mohou v geneticky daných mezích měnit. Pod vlivem vnitřních a zevních podnětů mohou prodlužovat i košatět své výběžky a během desítek sekund budovat nové spoje (synapse) s jinými neurony. Nové neuronální sítě se tak propojují se starými sítěmi. Tato plasticita mozku je základem učení a paměti, citového života i všech dalších funkcí mozku v průběhu celého našeho života.

Pozitivní zprávou posledního desetiletí je fakt, že se podařilo vyvrátit vžitou domněnku, podle níž se člověk s určitým počtem neuronů narodí, ty postupně zanikají a ve stáří již nemohou vznikat nové. Nyní víme, že nové neurony a spoje mezi nimi se mohou vytvářet i v mozku staršího člověka. Potřebné kmenové buňky našli vědci především v hipokampální oblasti. Také v mozkové kůře se některé neurony zřejmě rozhojňují i po dosažení naší dospělosti. Také je doloženo, že v některých částech mozku prodlužují neurony pod vlivem vnějších podnětů své výběžky a vytváří nová spojení až do stáří. Nejplastičtější jsou mozky malých dětí a druhým obdobím, kdy se plasticita uplatňuje, je dospívání. Mozek si ji však dokáže udržet i ve velmi pokročilém věku. Záleží na jeho častém používání. V rozumných mezích pravidelná, cílená námaha různých oblastí mozku vede k upevňování nervových spojení a vytváření určité rezervy.

Přesto však každý den ztrácíme zhruba deset tisíc neuronů a s nimi odpovídající počet jejich nepoužívaných spojení. Odumírání těchto buněk se projevuje také úbytkem objemu mozku. Kolem třicítky je náš mozek nejtěžší, po padesátce ztrácí v každém desetiletí 2 % své hmotnosti.

Neznepokojujte se! Vzpomeňte si, jaký je odhad celkového počtu neuronů a zkuste si rychle a zpaměti spočítat, na kolik let života by Vám i tak vystačily!

Lateralita mozkových hemisfér

Pojem lateralita znamená přednostní užívání jednoho z párových orgánů. V předchozí části jsem se zmínila o dvou hemisférách, na které je rozdělen velký mozek. Právě ony jsou typickým příkladem. Činnost obou těchto polokoulí se při poznávacích a myšlenkových procesech výrazně liší. U každého člověka je jedna z nich více či méně dominantní.

Na počátku šedesátých let minulého století americký psycholog Roger Sperry provedl sérii pokusů, s jejichž pomocí dokazoval, že obě hemisféry mají vlastní pocity, vnímání, ideje a myšlenky, a to vždy odděleně od druhé hemisféry. V r. 1981 mu byla udělena Nobelova cena za medicínu a jeho práci v oblasti výzkumu činnosti mozku.

Pravá hemisféra 
emocemi a tvořivým myšlením je spojována pravá hemisféra, která zároveň ovládá pohyb končetin na levé straně těla. Její úlohou je zrakové vnímání, intuice a komplexní vnímání. Vnímá a zpracovává mimo jiné obrazy, barvy a tvary. Je také centrem představivosti, která hraje hlavní roli v tvořivých procesech. Rodí se v ní např. umělecké a hudební nápady a myšlenky. Umí neomezeně vnímat, nezná pojem strach a nesoudí. Je nositelkou ženské složky „Já” a také vlídnosti.

Levá hemisféra 
Již zmíněné komplexní uvažování však nezajišťuje sama, ale vždy k němu potřebuje spolupráci levé hemisféry. Ta je považována za racionální, kritickou, přímočarou a analytickou. Funguje na základě sekvencí a logické návaznosti, řídí řeč, studium a logičnost. Poskytuje pravé hemisféře hrubá data, která je třeba dále zpracovat. Zodpovídá také za analýzu a vyhodnocení myšlenek, nápadů a řešení vzniklých v pravé hemisféře. Ovládá pohyb končetin na pravé polovině a zastupuje v našem mozku „mužské Já”. Existuje zde oblast, která odpovídá za naše přežití, pokud se dostaneme do stresové situace.

Aby obě hemisféry mohly plně využít svůj potenciál, musí být schopné v prvé řadě analyzovat vstupní signál a teprve po jeho zpracování informace předat druhé hemisféře. Obě jsou vzájemně v propojeny svorovým tělesem (corpus callosum), svazkem nervových vláken, které jim umožňuje vzájemnou komunikaci. Aby mohlo pracovat podvědomí pravé polokoule, potřebuje pohonné látky – data a fakta, která mu shromáždí, zpracuje a předá polokoule levá.

Pravou hemisféru, která ovládá tvořivé funkce, většina lidí nevyužívá dostatečně a svůj možný talent nezjistí po celý život. Téměř každý z nás si řekne, že by o tom či onom měl napsat román a přitom jen mizivé procento lidí se dostane dál než jen k této myšlence.

Součinnosti obou hemisfér využívají příkladně hudebníci. Při hře na hudební nástroj hrají oběma rukama současně a zároveň vytváří rytmus a melodii. Zapojují tedy obě hemisféry, které pracují nezávisle na sobě a přesto v souladu. Operní pěvci užívají víc levou hemisféru, protože má význam pro verbální projev a detail. Jazzoví zpěváci naproti tomu improvizují díky pravé hemisféře. Hra na hudební nástroj a zpěv je jednou z nejúčinnějších složek kognitivního tréninku.

Pravá hemisféra  Levá hemisféra 
tvořivá a emoční  logická a racionální 
 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: