Input:

Metody posilování paměťového procesu

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

801
Metody posilování paměťového procesu

Jana Vejsadová

Vzpomenete si ještě na mentální faktory, které ovlivňují proces zapamatování? Neztratili jste motivaci k dalšímu procvičování a zdokonalování vlastní paměti? Věnujte ještě chvíli pozornost dvěma dalším faktorům, o nichž už byla několikrát řeč - vizualizaci a asociaci. Znovu si je dnes procvičíme a navíc se seznámíme s dvěma technikami, které umí dělat s naší pamětí doslova divy. Jedna z nich – Loci technika bude navíc úzce souviset s lokalizováním informací.

V předchozích lekcích jsme si přiblížili některé paměťové techniky, které pomohou k rychlejšímu ukládání podnětů a poslouží následně i jako nápověda při jejich vybavování. Byla řeč o strategii prvního písmene, přiblížili jsme si také akrostika a akronyma. Častěji než mnemotechnické pomůcky však využíváme logiku nebo vrozenou schopnost mozku transformovat verbální i vizuální informace a ty pak přirozeně spojovat s jinými, už v paměti uloženými. Vyvolává to v nás pozitivní emoce z vlastních schopností.

Asociace – spojitost

Každou novou informaci mozek v procesu kódování nejprve porovná, aby zjistil, jestli už s podobnou dříve nepracoval a hledá pro ni možnou spojitost. Je to automatický způsob našeho myšlení. Někdy možná až příliš! Často si vzpomenu na svou dávnou kolegyni, která své obdivuhodné znalosti z historie vysvětlovala tím, že všechno zná z pokleslých románů. Ze skromnosti však nikdy nedodala, že je četla vždy s encyklopedií u ruky, všechna historická data si pečlivě ověřovala a dávala do dějinných souvislostí v celosvětovém měřítku. Já jsem to všechno nechala jen na svém mozku, proto mi mnohé uniklo. Lidé, kteří umí nakládat se svými znalostmi racionálně, mají vytříbený přirozený způsob asociování. Dokáží rychle spojovat a stavět na vědomostech, které získali v průběhu dosavadního života.

Proces spojování informací umožňuje vytvářet vztahy a spojitosti mezi slovy, předměty i obrazy, které mají určitou společnou vlastnost, lokaci nebo význam. Podle toho můžeme asociace rozdělit na:

  • fonetické asociace, v nichž se na základě zvukové podobnosti seskupují různá slova, např. kůže a růže.

  • sémantické asociace, v nichž na základě významu slov vytváříme spojení např.: kůže – pokožka, růže – květina.

  • metaforické asociace vznikají na základě přeneseného významu: např.: kůže – kožich, růže – svatba.

  • logické asociace spojují prvky, které spolu zapadají do určitého rámce: např.: kůže – póry, růže – keř.

Velmi často se v myšlenkových asociacích spojují dva prvky na základě našich osobních prožitků či představ. Jsou subjektivní a často se vytváří podvědomě. Pochopíme a pamatuje si je pouze my sami, protože znamenají naši osobní vzpomínku, např.: kůže – slunce, růže – Lidice.

Schopnost vytvářet asociace vyžaduje kreativní přístup. Procvičování této dovednosti chce zpravidla určitý čas také na to, aby se každý zbavil ostychu především před sebou samým. V tréninkových programech často pracujeme s kreativními představami a asociacemi. Zpočátku panuje mezi účastníky obava, aby se svou „bujnou fantazií” neshodili před ostatními. Někdo roztaje dřív, někdo později, ale brzy se ukáže, jak individuální jsou myšlenkové pochody každého z nás. Originální a často velmi svérázné asociace se však vryjí do paměti takřka kolektivně.

Vizualizace – představivost

Vizualizace – představivost – je další z našich vrozených schopností. Opírá se o smyslové vjemy uložené v paměti, kombinuje je a vytváří nové obrazy. Představujeme si místo, které jsme nikdy před tím nenavštívili, tvář neznámého člověka na druhé straně telefonu nebo chuť cizokrajného ovoce.

Jakákoliv informace, kterou přijímáme, je obvykle zaznamenána a rozpoznána v podobě názorné představy (zrakové, sluchové,atd.), ale do paměti se zároveň přepisuje ve verbální (slovní) podobě. Spojení „mentální obraz – slovo” napomáhá vzniku asociací. Umožňuje spojit několik věcí a zvyšuje naději na jejich následné vybavení. Je zbytečné se bránit vlastní fantazii. I na první pohled absurdní spojení mezi nesourodými pojmy, které jsme si v mysli vytvořili, v nás vzbuzuje určitý pocit nebo pro nás má nějaký smysl.

Slova různého významu mohou mít hned několik obrazů společných. Chceme-li mezi nimi nalézt spojnici, musíme si mezi oběma slovy vytvořit obrazovou představu. Může je spojovat prostředí, tvar, způsob použití, vlastnost atd.

Vrátím se zpět k našim dvěma slovům: kůže – růže.

Je mi líto, že musím pokračovat v textu dál. Chtěla bych Vám dát raději prostor k zamyšlení nad vlastním mentálním obrazem, který naskočí do Vaší mysli jako první. Zkuste to i přesto, že Vám jich několik nabídnu. Např.:

  • kůže – růže › trny

  • kůže – růže › žena

  • kůže – růže › vůně

  • kůže – růže › nemoc, atd.

Bylo by asi velmi obtížné rozlišit slova a situace podle toho, jaké v nás vyvolávají představy. Obvykle jsou individuální, obraz se u každého člověka liší. Slovo „zvíře” vyvolá konkrétní obraz: kočky, psa, koně, opice. Slovo „hudba” také v každém z nás rozezní melodie typické pro náš oblíbený hudební žánr. Stejně individuální bude vizuální představa dovolené, maďarského guláše nebo Internetu.

Obrazové představy spojené s některými pojmy nebo jmény jsou však natolik podpořené sémantickými asociacemi, že bývají totožné nebo velmi podobné u většiny lidí. Např.:

  • petrklíč › jaro

  • láska › srdce

  • Picasso › holubice

  • Slavíček › U nás v Kameničkách

  • Don Giovanni › Mozart

Zkuste se chvíli nebrat vážně a spojujte slova s představami! Čím pilněji budete tuto schopnost cvičit, tím barvitější Vaše mentální obrazy budou. Od obrazové představy konkrétního slova přejdete k prostředí, kde se nachází, k použití, vlastnostem, k výrazům, které s ním máte spojené, k situacím, osobám, přes synonyma až po jeho znění v cizích jazycích,…

Technika Loci – metoda místa

V úvodu dnešní lekce jsem Vám slíbila divy. Vybrala jsem proto dvě paměťové techniky, které mi můj slib pomohou naplnit. Obě patří k asociativně obrazovým metodám, tzn. že v sobě zahrnují jak faktor asociace, tak vizualizace.

Loci technika (locus =lat. místo) je zřejmě královnou mezi mnemotechnikami. Bývá připisována Simonidovi z Ceosu, který byl jedním z nejobdivovanějších lyrických básníků starého Řecka (556-468 př.n.l.). Ke zrodu této metody se váže legenda, podle níž si Simonides díky svému pozorovacímu talentu dokázal zapamatovat tváře všech lidí ve spojení s konkrétními místy, na nichž seděli na hostině před tím, než se v hodovní síni zřítil strop. Dílem náhody se jako jediný zachránil a mohl tak identifikovat, kdo se stal obětí tragédie.

Pochopil, že ve spojení s místem (paměťovým stanovištěm) si lze zapamatovat mnohem víc informací. Techniku později hojně využíval např. římský filozof a řečník Cicero, který si na paměťové trase, jíž prý nejčastěji bývala jedna z nejstarších částí Říma – Forum Romanum, pomyslně navěšoval osnovy svých přednášek. Chrámy, sloupy, sochy a oblouky, které se na něm nacházely, mu sloužily jako paměťová stanoviště.

Zapomenutá a znovuobjevená technika nalézá skvěle uplatnění i dnes. Její tajemství tkví v tom, že dochází k vytváření asociací MÍSTO (locus) – INFORMACE (slovo, předmět). Memorované informace jsou fixovány na nejrůznější významné body nebo části důvěrně známého okolí či prostoru. Tuto obraznou představu pak využijeme jako pomoc při zpětném vybavování informací. Metoda místa dobře funguje u posloupnosti vzájemně nesouvisejících položek, jejichž přesné pořadí vždy zůstane v naší paměti zachováno.

Technika zvládnutí 
První krok ke zvládnutí této techniky znamená zapamatovat si, resp. uvědomit si nějakou cestu nebo prostor, který známe. Může to být průchod naším domem, cesta do zaměstnání, vlastní tělo, atd. Na této memotrase si vytipujeme zastávky (vybavení bytu, objekty, části těla) podle toho, kolik položek si potřebujeme v daném okamžiku zapamatovat. Ke každému memostanovišti (místu, loci bodu) přiřadíme jednu z ukládaných informací. Při následném pomyslném procházení známou cestou od stanoviště k stanovišti se nám snadno vybavuje to, co k nim bylo přiřazeno.


Využití této metody v každodenním životě je rozsáhlé. Oceníme ji všude tam, kde chceme nebo musíme být odkázáni na vlastní paměť a potřebujeme dodržet pevnou strukturu informací či dějovou nebo časovou posloupnost. Můžeme na ni spoléhat při zapamatování obsahu textu, osnovy přednášky nebo vyprávění. Na trase můžeme umístit pracovní postupy, úkoly, důležitá data ze svého životopisu, argumenty, čísla, dotazy, deník atd.

Pro každodenní úkoly nám stačí trasa o 10-15 stanovištích, není však problém si v případě potřeby (výčty statistických údajů, historických dat, pořadí chemických prvků, atd.) zapamatovat v krátkém časovém limitu i 40 – 50 položek. Na různorodé informace můžeme využít už jednou vytvořenou memotrasu. Pro zapamatování jiných, ale obsahem příbuzných údajů, je dobré zvolit novou nebo dlouho nepoužívanou trasu.

Dokážete si vybavit všechny sportovní disciplíny, které jsou součástí desetiboje, v přesném soutěžním pořadí?

  1. _____________
  2. _____________
  3. _____________
  4. _____________
  5. _____________
  6. _____________
  7. _____________
  8. _____________
  9. _____________
  10. _____________

Tak co, podařilo se? Pokud ano, blahopřeji! Pokud ne, zvládneme to společně za malou chvíli. Tentokrát použijeme jako paměťovou trasu lidské tělo. Uložíme si jednotlivé disciplíny, tak jak jdou v průběhu soutěže za sebou, na jednotlivé části svého těla a pro lepší upevnění do paměti si spojení „část těla – disciplína” zdůvodníme.

Čím absurdnější je důvod, tím lépe. Však víte, co si nejlépe pamatujete… !?

Trasa může mít různé podoby. Například pro rychlé zapamatování argumentů k určitému problému nebo důležitých úkolů z porady můžeme využít osm světových stran (sever, severovýchod, východ,…)

Po paměťové trase musíme postupovat vždy jedním směrem tak, jako když jedeme odněkud někam po silnici podle mapy. Paměťová trasa nám poslouží stejně dobře jako autoatlas při jízdě autem. Když jedeme poprvé, bez mapy se neobejdeme a postupujeme po trase od města k městu podle ní. Jedeme-li po stejné cestě podruhé, už se nám řada míst vybaví, ale ještě se občas do mapy musíme podívat. Potřetí už tudy jedeme najisto, už jsme si opakováním všechna místa na trase dobře zapamatovali a mapu máme s sebou jen pro pocit jistoty.

Stejně cenný pocit jistoty nám nabízí naše memotrasa. Je to mapa nebo pomyslný lísteček s poznámkami v kapse. Umožní nám vystupovat sebejistě, bez obav, že jsme cosi podstatné zapomněli. A navíc? Udělali jsme další prospěšný krok k naší duševní svěžesti a dobře fungujícímu mozku.

Nevýhodou této techniky je, že do ní těžko vkládáme nové pojmy, myšlenky a fakta, aniž bychom narušili sled jednotlivých stanovišť. U delších seznamů také nedokážeme okamžitě určit pozici pojmu. To znamená, že si bez problémů zapamatujeme např. 20 nejúspěšnějších olympioniků podle počtu medailí, ale nedokážeme z toho okamžitě určit, kdo byl v žebříčku úspěšnosti např. na desáté pozici.

Technika symbolů

To, co je nevýhodou u techniky Loci, je předností u techniky symbolů, která využívá schopnost mozku propojovat informace (i abstraktní) s obrazy. Tato staletími ověřená pomůcka pochází z hebrejštiny. Těší se stále velké oblibě a dnes se s ní můžeme setkat také pod názvem paměťové háčky. Můžeme ji rovněž využívat k zapamatování velkého množství informací v určitém pořadí.

Vytváříme tak v paměti asociaci mezi pojmem určeným k zapamatování a symbolem, který je obrazem číslice. Pozice (pořadí) pojmu v seznamu je určena symbolem. Pokud si pojmy, fakta, argumenty či klíčové výrazy zapamatujeme pomocí techniky symbolů, dokážeme vždy přesně určit, na které pozici se právě nachází, můžeme kdykoliv změnit původní pořadí zapamatovaných pojmů a vrstvit řady informací na každý z pomyslných háčků (symbolů). Vždy si všechny pojmy spontánně vybavíme, neztratíme se v dlouhém výčtu pojmů a dokážeme se bez problémů vrátit do té pozice, kde jste přestali. Díky tomu, že jsou symboly obrazem číslic, které tvoří číselnou řadu, žádný z pojmů nezapomeneme nebo nepřehlédneme.

Tato zřejmě málo srozumitelná sdělení se Vám vzápětí pokusím přiblížit na příkladu. Jen ještě dodám, že pro číslice použiji dvanáct symbolů, které jsem přijala za své a používám je pro výklad této techniky. Je na každém z Vás, jakou si později zvolíte vlastní symboliku. Někdo dokonce používá i asociaci pojem a rým (rým ve vztahu k číslici – jedna=bedna)). Můžete si vytvořit libovolnou řadu symbolů, nebo jich můžete využívat jen deset a každou další desítkovou řadu si představíte v jiné barevném provedení, např. 11 – červená svíčka, 22 – zelená svíčka, atd. Každý nechť si zvolí to, co mu lépe vyhovuje. Mnohem lépe se vám pak bude pracovat.

1 – svíčka, 
2 – labuť, 
3 – trojzubec, 
4 – čtyřlístek, 
5 – ruka, 
6 – sloní chobot, 
7 – praporek, 
8 – přesýpací hodiny, 
9 – had, 
10 – golfová souprava, 
11 – on a ona, 
12 – budík s ručičkami na dvanáctce 

Nejprve je potřeba zvládnout asociaci číslice – obrazový symbol. Díky podobnosti to může jít docela snadno. Za chvíli si to vyzkoušíme na příkladu.

Ověřte si, jak jste si zapamatovali symboly pro čísla:

1. _____________

5. _____________

4. _____________

8. _____________

7. _____________

11. _____________

3. _____________

2. _____________

Pro Pražany bude následující cvičení díky zvolenému námětu zřejmě málo zajímavé, pro mimopražské může naopak být užitečná pomůcka. Zapamatujte si

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: