dnes je 28.3.2024

Input:

Knihovna našeho ducha - dlouhodobá paměť

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

701
Knihovna našeho ducha – dlouhodobá paměť

Jana Vejsadová

Vstoupili jsme do druhé poloviny našeho on-line kurzu a dostáváme se k tomu, co nás znepokojuje nejčastěji: schopnost vybavit si naše léty i studiem nahromaděné znalosti, vědomosti a vzpomínky rychle a v pravý čas.

Dlouhodobá paměť, v níž je máme uložené, z nás činí naprosto neopakovatelné bytosti. Je jen naše a nikdo jiný nemá stejnou. Dokonce ani lidé, kteří s námi sdílejí určité prožitky. Každý z nás má zážitky ve svých vzpomínkách uloženy jinak.

Dlouhodobá paměť slouží k dlouhodobému nebo trvalému uchování informací. Umožňuje, abychom si určitá fakta a události zapamatovali tak dobře, že si je dokážeme znovu vybavit poté, co jsme je vypustili z mysli a zabývali se něčím jiným. Má téměř neomezenou kapacitu a může skladovat tisíce údajů, osobních prožitků či obrazů často po celý život. Bývá proto srovnávána s výkonným počítačem a její kapacita je poměřována miliardami gigabitů. Toto přirovnání je opravdu nutno brát s rezervou. Člověk totiž dokáže využívat jen zlomek svých paměťových možností, a naproti tomu sebevýkonnější počítač zas nedokáže vyprodukovat jedinou vlastní myšlenku, pracuje na základě příkazů a na rozdíl od lidského mozku nezná tvůrčí fantazii.

Přesnější a výstižnější se mi zdá přirovnání dlouhodobé paměti k dobře uspořádané knihovně. Při shromažďování knih i myšlenek se jedná o proces vstupu, uchování a nalezení informace v okamžiku potřeby. Ani v jednom případě to není věc náhody, ale dobře organizovaný systém, determinovaný hlavně zkušenostmi či geny. Uvnitř musí panovat pořádek a řád. Knihy i vzpomínky jsou v obou „úložištích” řádně zpracovány a uloženy podle daného systému. Vede k nim díky pečlivosti zpracovatele vždy několik odkazů (vodítek). K nalezení nebývají jen ledabyle uložené informace, zvlášť v okamžiku, kdy je nutně potřebujeme. Podobnost je také v množství a kvalitě ukládaných informací. Knihovna i lidská paměť se rychle zbavuje těch zdánlivě nepotřebných a zastaralých a později po nich znovu usilovně pátrá.

O nejdůležitějších částech mozku, zapojených do paměťového procesu, jsme podrobně mluvili v 2. lekci našeho on-line kurzu. Víme tedy, že v něm neexistuje jediné centrální místo, kde by byly uložené informace soustředěny. Současné poznatky ukazují, že jsou dlouhodobě skladovány ve stejných strukturách mozku, které se podílejí na jejich úvodním vnímání a pozdějším zpracování. [Hort;Rusina,2007].

Podněty vstupující do dlouhodobé paměti musí být nejprve dobře zpracovány v jednotlivých stádiích, aby mohly být v mozku uloženy a upevněny. Musí být opakován příslušný vzorec nervové aktivity v krátkodobé paměti, čímž se upevňuje paměťová stopa. Není-li aktivována dostatečně, slábne. Při vybavování je informace rekonstruována z částečných stop.

Obsahová struktura dlouhodobé paměti

Dlouhodobou paměť zpravidla dělíme na:

  • deklarativní (vyjádřitelnou slovy),

  • procedurální (nedeklarativní) paměť.

Deklarativní paměť funguje jako zásobník informací, které jsme v průběhu života vstřebali. Rozlišujeme ji na sémantickou a epizodickou.

sémantické paměti máme uložena slova i s jejich významy, obecné informace a naše faktické znalosti o světě, které jsme získali celoživotním učením. Je encyklopedií našeho ducha. Hledáme v ní odpovědi na otázky: jaká je délka rovníku, hlavní města jednotlivých zemí, kdo napsal Božskou komedii, atd. Dobře uložené informace v ní zůstávají zachovány v nezměněné podobě, pokud nezanikne jejich podstata. Na současné události je tato paměť křehká, v souvislosti s událostmi staršího data ji považujeme za trvalou.

Právě v sémantické paměti si budujeme část „mozkové rezervy”. Tu nezbytně potřebujeme jak pro případné poškození mozku, tak i pro jeho stárnutí. Sebemenší rezerva může pozitivně ovlivnit soběstačnost i celkovou kvalitu našeho dalšího života.

epizodické paměti máme uloženy své specifické prožitky a události, které ovlivnily náš život (dětství, včerejší den, kdy jsme naposledy měli chřipku atd.). Díky těmto vzpomínkám můžeme každodenně fungovat, dokážeme je situovat v čase a spojit s určitým místem nebo osobami. Epizodická paměť se zhoršuje s přibývajícím věkem, ale není spolehlivá ani v mládí. Často podléhá zkreslování pod vlivem našich okamžitých pocitů. Máme tendenci si určité příhody při pozdějším vybavení zkrášlovat a nepříjemné zážitky potlačovat. Nechceme se s nimi trápit. Jsme-li v dobré psychické kondici, tuto kontrolu dobře zvládáme sami. To, co je spojeno s velmi silnou emocí, nikdy nezapomeneme (odpustit to mohu, ale nemůžu to vymazat z paměti). Potěšující pro nás je fakt, že paměť našeho životního příběhu je nezměřitelná, přesto však obohacuje naši znalost světa, tzn. naši sémantickou paměť.


Příkladem může být setkání spolužáků na abiturientském večírku. Na tom prvním, po pěti letech, máme ještě docela čerstvé vzpomínky na nepříjemné zkoušení, na učitele, který si na nás zasedl atd. Po deseti a více letech už si vzpomínáme jen na ty příjemnější a obzvlášť podařené společné zážitky. Už víme, že léta strávená ve škole byla ta nejhezčí a prakticky bezstarostná. Když se setkáme po třiceti letech, vzpomínáme už i na zasedlého učitele s úsměvem a s vědomím, že to byl právě on, kdo nás toho nejvíc naučil.

Procedurální paměť je typem dlouhodobé paměti, v níž máme uloženy naše pohybové dovednosti (chůze, tanec, bruslení, jízda na kole, plavání, řízení auta, hra na hudební nástroj, mechanismus psaní). Vryly se nám do paměti díky neustálému opakování, jde o vzpomínkové představy vlastních pohybů. Jsou v naší paměti zakódovány jinak než slovně, často bývají obtížně popsatelné. Také je, jak už bylo řečeno v 2. lekci, řídí jiné struktury mozku (bazální ganglia) a mozeček. Právě proto, že nesouvisí s limbickým systémem, bývá tento druh paměti rigidní, zpravidla nepodléhá zkáze a zůstává zachován i při postupující demenci i jiné kognitivní poruše.


Mohli bychom si uvést řadu příkladů, na nichž bychom si ukázali, jak lze jen s obtížemi určité zautomatizované pohyby popsat slovy, např. vázání kravaty, či zatančení waltzu z pozice dámy. Ruce i nohy však fungují bezchybně poněkud stranou naší mysli. Naprosto přesně však zjistíme, kolik je mechanických úkonů a dovedností např. v řízení auta, když jsme nuceni usednout za volant vozu, který má řadící páku a další ovládací prvky umístěné jinde, než jsme běžně zvyklí.

V lidské paměti existují ještě další modely, které nám pomáhají úspěšně působit v každodenním životě. Následující výčet není vyčerpávající, přináší jen několik dalších pojmů, s nimiž se v různých souvislostech můžeme setkat.

mechanické paměti mluvíme, když si musíme mechanicky zapamatovat materiál, ve kterém nenajdeme žádný známý systém, nemůžeme ho logicky utřídit (vyjmenovaná slova, básničky, slovíčka cizích jazyků, atd.) Dítě si tak leccos snadno zapamatuje i tehdy, nechápe-li smysl. S přibývajícím věkem se tato schopnost snižuje.

Naopak logická paměť, která se opírá o utřídění informací a o její pochopení, je trvalejší a odolnější proti zapomínání, stejně tak jako kontextová paměť, rozeznávající souvislosti. Prospektivní paměť je paměť budoucnosti, jsou v ní uloženy naše blízké i vzdálené plány, naděje a tužby. Schémata tvoří soubor činů, které se aktivují automaticky (na

Nahrávám...
Nahrávám...