Základy komunitárního práva

19.3.2

Základy komunitárního práva

Ing. Jaroslav Rajlich

Již v etapě přípravy České republiky na členství v Evropské unii bylo třeba uvést českou legislativu do souladu s právem EU (tzv. komunitárním právem nebo Aquis Communautaire). V této souvislosti mluvíme o "harmonizaci“, tj. o slaďování různých národních právních a správních předpisů jednotlivých členských států Unie s legislativou EU. Právo Unie představuje svébytný právní řád, v němž je jako hlavní cíl zdůrazněna integrace členských států do stále těsnějšího společenství evropských národů. Proces přejímání (tzv. "harmonizace“) legislativních aktů Unie do českého právního systému neskončil přijetím ČR za člena Unie, ale nadále pokračuje.

Rozlišujeme dva stupně komunitárního práva:

1. primární komunitární právo, tj. ustavující smlouvy Společenství (Římská smlouva z roku 1957, Jednotný evropský akt z roku 1986, Maastrichtská smlouva z roku 1992 a Amsterodamská smlouva z roku 1997)

2. sekundární komunitární právo, tj. právo vytvořené orgány Unie a odvozené z výše uvedených smluv.