Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Základní podmínky účasti v provozu na pozemních komunikacích

12.12.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5.1.3
Základní podmínky účasti v provozu na pozemních komunikacích

JUDr. Jan Kněžínek

Antiradary

Ustanovení § 3 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb. výslovně zakazuje každému používat technické prostředky a zařízení, které znemožňují nebo jakýmkoliv způsobem ovlivňují technické prostředky používané při dohledu nad provozem na pozemních komunikacích (měřiče rychlosti - radary).

Antiradary (pevně zabudované ve vozidle nebo mobilní) lze rozdělit na „aktivní antiradary“, které ovlivňují činnost technických prostředků (radarů), tj. jde o rušičky, a „pasivní antiradary“, které na přítomnost technických prostředků reagují akustickým (zvukovým) nebo světelným signálem.

Zákonný zákaz se vztahuje pouze na první skupinu antiradarů, tedy na antiradary aktivní. Není přitom rozhodující, zda je „aktivní antiradar“ pevně zabudován ve vozidle, nebo je jen volně umístěn kdekoli ve vozidle, protože zákon uvádí, že „nikdo nesmí takové technické prostředky a zařízení používat“.

Používání aktivního antiradaru je:

  • v případě nepodnikající fyzické osoby přestupkem s pokutou od 5000 do 10 000 Kč,

  • v případě právnické nebo podnikající fyzické osoby přestupkem s pokutou do 100 000 Kč.

Vyšetření na alkohol a jinou návykovou látku

Na základě § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona je řidič povinen podrobit se na výzvu nejen příslušníka Policie ČR, ale i strážníka obecní policie, příslušníka vojenské policie, zaměstnavatele nebo ošetřujícího lékaře vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Zákonem, který blíže specifikuje průběh a podmínky vyšetření, je zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

V § 2 písm. f) zákona č. 65/2017 Sb. je uvedeno, že za alkoholický nápoj je považován nápoj obsahující více než 0,5 % objemových ethanolu. Zákon o silničním provozu však navíc za alkoholický nápoj považuje i jakoukoliv jinou látku, která obsahuje alkohol, ačkoliv třeba není jako nápoj primárně určena ke konzumaci.

Vyšetření ke zjištění ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou (drogou) se provádí podle zákona č. 65/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který rozlišuje tato vyšetření na orientační a na odborná lékařská vyšetření.

Orientační vyšetření řidiče provádí zpravidla přímo ten, kdo řidiče k podrobení se tomuto vyšetření vyzval, tedy typicky příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, strážník obecní policie nebo zaměstnavatel, popřípadě zdravotnický pracovník.

Odborné lékařské vyšetření provádí poskytovatel zdravotních služeb, který splňuje podmínky pro provedení tohoto vyšetření v rámci jím poskytovaných zdravotních služeb podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Orientačním vyšetřením se podle § 2 písm. m) zákona č. 65/2017 Sb. rozumí dechová zkouška, nebo vyšetření slin nebo stěru z kůže nebo sliznic., včetně jejich odběru, za účelem zjištění obsahu alkoholu nebo jiné návykové látky v těle. Odborným lékařským vyšetřením se podle § 2 písm. n) zákona č. 65/2017 Sb. rozumí cílené klinické vyšetření lékařem, včetně odběru biologického materiálu. Odběrem biologického materiálu je podle § 2 písm. o) zákona č. 65/2017 Sb. odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže nebo sliznic, s výjimkou odběru biologického materiálu pro orientační vyšetření.

Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem – zákonem o metrologii, odborné lékařské vyšetření se neprovede. Provedlo by se pouze v případě, kdyby řidič tento způsob orientačního vyšetření odmítl.

Prokáže-li se odborným lékařským vyšetřením přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, je vyšetřovaná osoba povinna tomu, kdo ji k takovému vyšetření vyzval, uhradit náklady tohoto vyšetření. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese ta osoba či orgán, který řidiče k vyšetření vyzval.

Díky novele účinné od 17. srpna 2013 zákon o silničním provozu umožňuje, aby v případě zjišťování ovlivnění řidiče některými tzv. jinými návykovými látkami (drogami) byl aplikován tzv. analytický princip. Ten na základě aktuálních poznatků v oboru toxikologie předpokládá, že minimálně u některých návykových látek, včetně všech nejběžněji zneužívaných drog, lze jasně specifikovat, od kterého množství je možné na řidiče pohlížet jako na ovlivněného takovou návykovou látkou, a to i při zohlednění možné odchylky prováděného měření. Na základě tohoto předpokladu zákon nově obsahuje zmocnění pro vládu, aby svým nařízením stanovila seznam takových látek a jejich mezní hodnoty, při jejichž dosažení se řidič vždy bude považovat za ovlivněného takovou návykovou látkou, aniž by bylo nutné provádět další nákladné znalecké zkoumání. K provedení tohoto ustanovení bylo posléze vydáno nařízení vlády č. 41/2014 Sb.

Reflexní vesty a jiné oděvní doplňky

Od 1. srpna 2011 zákon stanoví řidiči povinnost mít na sobě oděvní doplňky s označením z retroreflexního materiálu, určené prováděcím právním předpisem podle § 56 odst. 8, nachází-li se mimo vozidlo na pozemní komunikaci mimo obec v souvislosti s nouzovým stáním; to neplatí pro řidiče motocyklu, mopedu a nemotorového vozidla. Teď tedy tato povinnost platí pro všechny řidiče, nikoliv již pouze pro řidiče v pracovněprávním vztahu, jako tomu bylo doposud.

Oděvním doplňkem se rozumí buď šle oranžové nebo žluté barvy doplněné pruhy z retroreflexního materiálu, nebo vesta oranžové nebo žluté barvy doplněná pruhy z retroreflexního materiálu, jak tyto oděvy vymezuje vyhláška č. 294/2015 Sb.

Způsobilá a náležitě poučená osoba

Způsobilá a náležitě poučená osoba, kterou je řidič podle § 5 odst. 1 písm. l) v některých případech povinen přibrat k zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, nesmí zastavovat jiná vozidla, protože není osobou uvedenou v § 79 zákona. Pokud tedy bude taková osoba přibrána k zajištění jízdních úkonů, smí řidiči pouze ukazovat, zda může jízdní úkon provést, případně jeho jízdu korigovat dopředu domluvenými signály. Mělo by jít o osobu, která je schopna pochopit požadavky řidiče na zajištění bezpečného provedení jízdního úkonu; zpravidla pak půjde o závozníka.

Použití bezpečnostních pásů

Podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona je řidič motorového vozidla povinen být za jízdy připoután bezpečnostním pásem na sedadle, které je tímto pásem povinně vybaveno. Z obsahu tohoto ustanovení vyplývá, že řidič musí být připoután již v době, kdy se s vozidlem rozjíždí. Tato povinnost neplatí při couvání s vozidlem a pro řidiče, kteří nemohou užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů (zdravotní důvody musejí být doloženy lékařským potvrzením, kromě případů, kdy aktuální zdravotní stav zřejmě vypovídá o nenadálých zdravotních potížích této osoby; potvrzení musí mít řidič za jízdy u sebe a na požádání policisty nebo strážníka obecní policie je musí předložit ke kontrole).

Z povinnosti užít při jízdě bezpečnostní pás zákon přiznává výjimku též

  • řidičům vozidel bezpečnostních sborů, ozbrojených sil a vojenského zpravodajství při plnění služebních povinností,

  • řidičům vozidel obecní policie při plnění úkolů obecní policie,

  • řidičům vozidel jednotky požární ochrany a záchranného vozidla horské služby při řešení mimořádných událostí,

  • řidičům vozidel zdravotnické záchranné služby v případech, kdy použití bezpečnostního pásu brání v rychlém opuštění vozidla za účelem výkonu dalších povinností.

Povinnost být za jízdy připoutána na sedadle bezpečnostním pásem, pokud je jím sedadlo povinně vybaveno, je uložena podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona přepravované osobě, takže nesplněním této povinnosti (nepřipoutáním se) se dopouští přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k), za který může být přepravované osobě uložena pokuta ve správním řízení 1500 až 2500 Kč a příkazem na místě do 2000 Kč.

Povinnost užít bezpečnostní pás neplatí pro přepravovanou osobu starší 18 let, pokud je menší než 150 cm, a přepravovanou osobu, která tak nemůže učinit ze zdravotních důvodů na základě lékařského potvrzení (lékařské potvrzení musí mít za jízdy u sebe a na výzvu ho předložit ke kontrole policistovi či strážníkovi obecní policie).

Povinnost užít bezpečnostní pás přepravovanou osobou dále neplatí pro bezpečnostní sbory, ozbrojené síly a vojenské zpravodajství při plnění jejich služebních povinností, pro obecní policii při plnění úkolů podle zákona, hasiče ve vozidle požární ochrany a záchranáře v záchranném vozidle horské služby při řešení mimořádných událostí, kdy použití bezpečnostního pásu brání v rychlém opuštění vozidla, pro učitele jízdy při výcviku, jakož i pro zdravotnického pracovníka zdravotnické záchranné služby, záchranáře nebo zdravotnického pracovníka horské služby, který v době přepravy poskytuje pacientovi zdravotní péči.

Řidič motorového vozidla je dále povinen podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona přepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N3, které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, dítě, jehož tělesná hmotnost nepřevyšuje 36 kg a tělesná výška nepřevyšuje 150 cm, pouze za použití dětské autosedačky. Pokud tělesná hmotnost dítěte přesáhne 36 kg nebo jeho tělesná výška přesáhne 150 cm, smí být v uvedených kategoriích vozidel přepravováno pouze v případě, že je za jízdy připoutáno bezpečnostním pásem.

Povinností řidiče vozidel kategorie M2 a M3 (autobusy) je podle § 6 odst. 1 písm. g) zákona poučit osoby starší 3 let nebo osoby je doprovázející, že na sedadlech povinně vybavených zádržným bezpečnostním systémem jsou povinny tento zádržný systém použít. Stejná povinnost byla § 10 odst. 4 zákona uložena i provozovateli vozidla. Ve vyhlášce č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, je za tímto účelem zaveden piktogram, který se viditelně umisťuje u každého sedadla vozidla kategorie M2 a M3 registrovaného v České republice vybaveného zádržným bezpečnostním systémem

Doklad o profesní způsobilosti řidiče

V souladu s § 6 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb. je řidič motorového vozidla, k jehož řízení opravňuje řidičské oprávnění pro skupinu C, C + E, D, D + E, C1, C1 + E, D1 nebo D1 + E nebo řidičské oprávnění uznávané jako rovnocenné povinen mít při řízení u sebe doklad o profesní způsobilosti řidiče, jímž je buď řidičský průkaz se zaznamenanou profesní způsobilostí, nebo průkaz profesní způsobilosti řidiče pro příslušnou skupinu vozidel, anebo obdobný doklad vydaný jiným členským státem Evropské unie, smluvní stranou dohody o EHP nebo Švýcarskou konfederací, s výjimkou vozidel, jejichž řízení není podmíněno profesní způsobilostí řidiče (srov. § 3 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.). Tato povinnost se dále nevztahuje na řidiče, kteří nejsou občany České republiky, jiného členského státu nebo smluvní strany dohody o EHP ani Švýcarska, pokud nepracují pro zaměstnavatele usazeného v některém z těchto státu ani na tomto území nepodnikají.

Užívání telefonních a obdobných přístrojů řidičem

Řidič při jízdě nesmí, podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Tato povinnost nevylučuje použití sady hands-free. Řidič rovněž nesmí v ruce ani jinak držet mikrofon, vysílačku, fotoaparát, kameru či například diktafon (tj. záznamové nebo hovorové zařízení). Z tohoto zákazu jsou v odstavci 5 povoleny výjimky, ale pouze omezenému výčtu subjektů, kterým by např. nemožnost používat za jízdy vysílačku značně komplikovalo plnění veřejnoprávních úkolů uložených jim jinými právními předpisy. Zákaz držet hovorové či záznamové zařízení se tak nevztahuje:

  • na řidiče vozidel bezpečnostních sborů, ozbrojených sil a vojenského zpravodajství při plnění služebních povinností,

  • na řidiče vozidel obecní policie při plnění jejích povinností,

  • na řidiče vozidel jednotek požární ochrany a zdravotnické záchranné služby při řešení mimořádných událostí a

  • na řidiče vozidel horské služby při řešení mimořádných událostí.

Povinnosti provozovatele vozidla

Ustanovením § 10 odst. 1 písm. d) zákona je provozovateli vozidla uložena povinnost, že nesmí přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti. Tato povinnost však nemění obsah § 137 odst. 1 správního řádu, který umožňuje odepřít podání vysvětlení v týchž případech, kdy lze odmítnout svědeckou výpověď, tedy všem osobám, které by tím vystavily sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.

Odkazy na toto ustanovení nebude zřejmě možné využívat u vozidel, pro jejichž provoz je třeba vést další doklady, jako např. podle § 3 odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, protože v těchto dokladech, které je tuzemský dopravce povinen vést a po určitou dobu je i uchovávat, je jednou z povinných položek i jméno řidiče.

Od 19. ledna 2013 byla do zákona č. 361/2000 Sb. doplněna nová povinnost provozovatele vozidla, která souvisí s nově zaváděnou objektivní odpovědností provozovatele vozidla za vybrané delikty. Konkrétně je v § 10 odst. 3 stanoveno, že provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Za podmínek stanovených v § 125f až 125h může být porušení této povinnosti provozovatele sankcionováno.

Jízda v jízdních pruzích

§ 12 odst. 4 je vozidlům o celkové hmotnosti převyšující 3500 kg, jízdním soupravám delším než 7 m, zvláštnímu motorovému vozidlu a motocyklům s nejvyšší povolenou rychlostí do 45 km/h povoleno jet na pozemní komunikaci, kde jsou vyznačeny tři a více jízdních pruhů v jednom směru jízdy, jen ve dvou jízdních pruzích nejbližších k pravému okraji vozovky. Třetí, případně další jízdní pruh, mohou tato vozidla užít jen v případech, kdy je to nutné k objíždění, otáčení nebo odbočování vozidla.

Podle § 12 odst. 6 zákona pak vozidla jedoucí po pozemní komunikaci o třech a více jízdních pruzích v jednom směru jízdy smějí z levého jízdního pruhu přejíždět do středního jízdního pruhu pouze v případě, že neohrozí řidiče, který přejíždí do středního jízdního pruhu z pravého jízdního pruhu.

Při přejíždění do středního jízdního pruhu tak nesmí dojít k ohrožení jiných účastníků provozu, ale řidič vozidla, který přejíždí z levého jízdního pruhu do středního jízdního pruhu, může řidiče přejíždějícího z pravého jízdního pruhu omezit, tzn. že mu může překážet (viz § 2 písm. m) zákona).

Předjíždění

Při předjíždění cyklisty je řidič vozidla povinen dát znamení o změně směru jízdy podle § 17 odst. 2 zákona.

Větším nebezpečím než nedání znamení o změně směru jízdy při předjíždění cyklisty je však boční odstup při jeho předjíždění, především u autobusů nebo nákladních automobilů. Vzduchová tlaková vlna může při předjíždění v některých případech i srazit cyklistu z kola. Doporučuje se proto dodržovat dostatečný boční odstup od cyklistů při předjíždění.

Rychlost jízdy

§ 18 zákona jsou v úvodním odstavci uvedeny podmínky, na které musí brát řidič ohled při rozhodování se o rychlosti jízdy vozidla v daném místě a čase.

Výraz stavební stav pozemní komunikace je blíže popsán v § 26 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kde se uvádí, že stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvím.

Dopravně-technickým stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se podle § 26 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb. rozumí jejich technické znaky (příčné uspořádání, příčný a podélný sklon, šířka a druh vozovky, směrové a výškové oblouky) a začlenění pozemní komunikace do terénu (rozhled, nadmořská výška).

Povětrnostními podmínkami a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost pozemní komunikace, jsou podle § 26 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb. vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky.

Rychlost jízdy je rovněž omezena jak nejvyššími rychlostními limity stanovenými tímto zákonem, tak i povolenou rychlostí jízdy stanovenou technickým předpisem. Nikde však není nařízeno, že řidič musí jezdit jen nejvyšší povolenou nebo „technickou“ rychlostí. Záleží nejen na jeho praxi, ale i na povětrnostních podmínkách, jakou rychlost v právem dovoleném rozmezí v daném úseku pozemní komunikace, v daný čas a za konkrétních povětrnostních podmínek zvolí, s ohledem na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.

Pro aplikaci § 18 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. je třeba si uvědomit, že každé vozidlo má při schvalování technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích stanovenu nejvyšší povolenou rychlost, která je dána konstrukcí vozidla. Jde o stanovení takové rychlosti, aby vozidlo bylo i při dosažení nejvyšší povolené rychlosti bezpečně ovladatelné. Při schvalování technické způsobilosti tak dochází k případům, kdy je nejvyšší povolená rychlost motorového vozidla nebo přípojného vozidla nižší, než je nejvyšší dovolená rychlost jízdy na pozemních komunikacích. Zvláště u jízdních souprav tak bude v praxi docházet k tomu, že ač má motorové vozidlo schválenu nejvyšší povolenou rychlost např. 80 km.h-1, u přípojného vozidla byla schválena nejvyšší povolená rychlost 60 km.h-1, celá souprava tak smí jet mimo obec jen rychlostí 60 km.h-1, i když je obecnou úpravou nejvyšší dovolená rychlost jízdy mimo obec stanovena na 90 km.h-1. Na základě tohoto ustanovení pak některá vozidla nebo soupravy vozidel nemohou k jízdě užít dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, protože jejich rychlost neodpovídá požadavkům § 35 odst. 1 zákona, tj. nedosahuje nejméně 80 km.h-1, a jde-li o provoz vozidel hromadné dopravy osob v obci, 65 km.h-1.

Podle § 18 odst. 8 zákona smí být rychlost vozidla, které používá sněhové řetězy, nejvýše 50 km.h-1. V tomto případě je rychlost dána povahou a konstrukcí sněhových řetězů, nejde však o konstrukční rychlost vozidla, takže sněhové řetězy lze užít i na dálnici a silnici pro motorová vozidla. Na základě § 19 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je však na dálnicích, silnicích a místních komunikacích zakázáno používat sněhové řetězy v úsecích, kde vozovka není dostatečně pokryta sněhovou nebo ledovou vrstvou. Úseky pozemních komunikací, kde je třeba v zimních měsících nutné užít sněhové řetězy, jsou označeny dopravní značkou č. C 5a „Sněhové řetězy“ a konec pak dopravní značkou č. C 5b „Sněhové řetězy - konec“. Při umístění dopravní značky č. C 5a musí správce nebo vlastník pozemní komunikace vytvořit řidiči takové podmínky, aby mohl bezpečně nasadit sněhové řetězy a nedošlo k jeho ohrožení a ani ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Zpravidla je tato dopravní značka umístěna v blízkosti parkoviště nebo jiné odstavné plochy, kde lze sněhové řetězy bezpečně nasadit.

Vzdálenost mezi vozidly

Ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. upravuje bezpečnostní vzdálenost mezi vozidly. Tuto vzdálenost nelze přesně určit, protože vyplývá z mnoha okolností, které se každým okamžikem mění v návaznosti na změny v provozu na pozemních komunikacích. Musí však být za všech okolností bezpečná, aby na nejmenší možnou míru snižovala nebezpečí kolizní situace nebo dopravní nehody v případech, kdy vpředu jedoucí řidič náhle sníží rychlost jízdy nebo náhle vozidlo zastaví.

Bezpečnou vzdálenost za vpředu jedoucím vozidlem musí každý řidič odhadnout a zvolit sám podle získaných zkušeností v provozu na pozemních komunikacích.

Při dodržování bezpečné vzdálenosti v praxi může pomoci vodorovná dopravní značka č. V 16 „Bezpečný odstup“, která vyznačuje doporučenou vzdálenost pro vozidla jedoucí za sebou za příznivých dopravních a povětrnostních podmínek.

Je-li celková délka jízdní soupravy větší než 10 m, musí mimo obec zachovávat za vozidlem jedoucím před ním takovou vzdálenost, aby se předjíždějící vozidlo mohlo před něj bezpečně zařadit (§ 19 odst. 2 zákona).

Nemůže-li podle § 19 odst. 3 zákona v některých případech řidič předjet tramvaj vpravo pro rozměry vozidla nebo z jiných důvodů (např. malá rychlost vozidla, nedostatek praxe v řízení apod.), je v takovém případě povinen jet za tramvají v takové vzdálenosti, aby jej jiní řidiči mohli předjet a mohli projet podél tramvaje. V místech, kde nemůže vpravo podél tramvaje projet žádné vozidlo (koleje jsou umístěny při pravém okraji vozovky u chodníku), tato povinnost neplatí pro žádného z řidičů.

Vyhýbání

Za vyhýbání (§ 20 zákona) se považuje vybočení vozidla ze směru jízdy s cílem umožnit bezpečné projetí protijedoucích vozidel. V případě, že je při vyhýbání nezbytné zajet až na krajnici, je nutné snížit rychlost jízdy a dbát zvýšené opatrnosti. To platí zvláště v těch případech, kde je nebezpečné na krajnici vjet, a to i s ohledem na hmotnost vozidla, případně nákladu. Na toto nebezpečí lze řidiče upozornit dopravní značkou č. A 28 „Nebezpečná krajnice“.

Za včasné vyhnutí v dostatečné míře se považuje vybočení vozidla v takové vzdálenosti před vzájemným setkáním, aby bylo zřejmé, že protijedoucí vozidlo má volnou cestu na delší úsek jízdy a že se vozidla vyhnou s dostatečným bočním odstupem.

Obecná zásada přednosti v jízdě toho řidiče, na jehož straně není překážka nebo zúžená vozovka, může být změněna a vztah protijedoucích vozidel může být upraven svislými dopravními značkami č. P 7 „Přednost protijedoucích vozidel“ nebo č. P 8 „Přednost před protijedoucími vozidly“. Tato místní úprava se použije zejména tam, kde se pozemní komunikace zužuje z obou stran a není možné jednoznačně určit, na čí straně se pozemní komunikace zužuje.

Při posouzení, pro kterého řidiče je za účelem vyhnutí se snazší nebo méně nebezpečné couvat, je třeba vyjít z objektivních okolností dané situace, zejména z rozměrů a druhu vozidel, případně druhu nákladu, délky úseku, na kterém bude nutno couvat, z rozhledu a jiných místních podmínek.

Vyhýbání se protijedoucí tramvaji vlevo je přípustné pouze v případech, kdy prostor vpravo je zcela nedostačující.

Odbočování

Řidič vozidla je podle § 21 odst. 2 zákona povinen v některých případech přibrat k provedení jízdního úkonu způsobilou a náležitě poučenou osobu. Za náležitě poučenou osobu lze považovat osobu, která svým věkem a intelektem má předpoklady pro to, že konkrétní situaci pomůže řidiči zabezpečit. Záleží plně na řidiči, aby vybral takovou osobu, která požadovaný úkon splní. Řádné poučení vybrané osoby musí zabezpečit řidič a vysvětlit jí, jak má požadovaný úkon k zajištění bezpečnosti provést. Zpravidla však půjde o závozníka. Způsobilá a náležitě poučená osoba nesmí zastavovat jiná vozidla.

§ 21 odst. 3 zákona jsou stanoveny povinnosti pro řidiče vozidla při odbočování vpravo nebo vlevo. Pojem „co nejblíže k pravému okraji vozovky“ nelze jinak vyjádřit, neboť odstup od pravého okraje vozovky závisí na rozměrech vozidla, které odbočuje, resp. na rozměrech jeho nákladu.

V těch případech, kdy je nezbytné zajet při odbočování vpravo ke středu vozovky, nebo až do její levé poloviny, musí to řidič učinit včas a plynule, tak aby řidiči jedoucí za ním mohli včas reagovat na tento zvláštní způsob odbočování vpravo. Dávat znamení o změně směru jízdy vlevo řidič v žádném případě nesmí, a to bez ohledu na to, jak daleko ke středu vozovky, případně až do její levé poloviny, při tomto manévru zajíždí.

V případech, kdy se řidič pro rozměry vozidla nebo vzhledem k šířce vozovky nemůže při odbočování vlevo zařadit až ke středu vozovky, může začít odbočování vlevo z takové pozice, aby tento manévr mohl bezpečně dokončit.

Vjíždění na pozemní komunikaci

Pojem „místo ležící mimo pozemní komunikaci“, uvedený v § 23 odst. 1 zákona, není vymezen žádným právním předpisem. Tímto místem může být např. pozemek, garáž, parkoviště, čerpací stanice, tovární, nádražní a letištní prostory, obratiště tramvají apod. (podobně tento pojem definovala již zrušená vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), v § 2 bodě 11).

Při vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, z účelové pozemní komunikace, ze stezky pro cyklisty, z obytné nebo pěší zóny pak řidič musí dát přednost všem účastníkům provozu na pozemních komunikacích.

Při vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci je třeba, aby řidič, který odbočuje vpravo, předvídal, že vozidlo přijíždějící zprava může být předjížděno, a nevjel tak předjíždějícímu vozidlu do jízdní dráhy.

S ohledem na rozměry vozidla, nákladu, poloměr zatáčení nebo nedostatečný rozhled, šířku vozovky apod. musí při vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci řidič zajistit bezpečné vjetí na pozemní komunikaci v souladu s § 23 odst. 2 zákona, což lze zpravidla zajistit za pomoci způsobilé a náležitě poučené osoby.

Nedostatečný rozhled má řidič zvláště v případech, kdy mu konstrukce vozidla, náklad nebo situace v provozu na pozemních komunikacích brání v nerušeném rozhledu na pozemní komunikaci.

Dojde-li k znečištění pozemní komunikace v rozporu s § 23 odst. 3 zákona, je řidič vozidla, který znečištění způsobil, povinen podle § 28 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, bez průtahů je odstranit a uvést pozemní komunikaci do původního stavu. Pokud tak neučiní, musí následně uhradit vlastníkovi této pozemní komunikace náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu.

Otáčení a couvání

Řidič smí, podle § 24 odst. 4 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., na pozemní komunikaci s jednosměrným provozem couvat, je-li to nezbytně nutné, tj. nelze-li řidičem sledovaný záměr (jízdní úkon) uskutečnit jinak. Řidič každopádně nesmí couvat do jednosměrné pozemní komunikace, jestliže by nerespektoval dopravní značku č. B 2 „Zákaz vjezdu všech vozidel“.

Zastavení a stání

Při zastavení nebo státní podle § 25 odst. 4 zákona vedle vozidla, které je označeno jako vozidlo přepravující osobu těžce pohybově postiženou (v praxi zřejmě půjde o označení parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením), je třeba po obou stranách takto označeného vozidla ponechat stanovený minimální boční odstup 1,2 metru.

Při otevírání dveří nebo bočních stěn vozidla podle § 26 odst. 1 zákona je třeba upozornit na § 57 odst. 4 zákona, podle kterého může cyklista předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo po krajnici vozidla jedoucí stejným směrem, která se pomalu pohybují nebo stojí za sebou při pravém okraji vozovky. Je tedy nutné při otevírání dveří nebo bočních stěn vozidla brát v potaz i možnost, že vozidlo může být předjížděno nebo objížděno cyklistou zprava a před otevřením je třeba se přesvědčit, zda se tak neděje.

Podle § 26 odst. 3 zákona je řidič povinen užít přenosný výstražný trojúhelník, pokud vozidlo tvoří překážku v provozu na pozemních komunikacích. Jestliže překážku v provozu na pozemních komunikacích netvoří, řidič tuto povinnost nemá a je na jeho uvážení, zda pro zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích trojúhelník na pozemní komunikaci umístí.

Pokud je motorové vozidlo vybaveno výstražným světelným zařízením, musí je řidič užít alespoň po dobu, než umístí přenosný výstražný trojúhelník. Doporučuje se však výstražné světelné zařízení používat po celou dobu, kdy vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích.

Je-li před křižovatkou tvaru „T“, jak je vymezena v § 27 odst. 1 písm. d) zákona, na protější straně vyúsťující silnice umístěna dopravní značka č. B 28 „Zákaz zastavení“ nebo č. B 29 „Zákaz stání“, nesmí řidič ani v tomto prostoru zastavit nebo stát.

Jde-li o zastavení nebo stání na vyhrazeném parkovišti podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., tj. na dobu maximálně 3 minut a bez omezení oprávněného uživatele vyhrazeného parkoviště, je třeba mít na paměti, že tato možnost se nevztahuje na zastavení a stání na vyhrazeném parkovišti pro vozidla přepravující osobu těžce postiženou nebo těžce pohybově postiženou opatřená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením, neboť v tomto případě platí zvláštní zákaz stanovený v § 67 odst. 8.

Znamení o změně směru jízdy

Znamení o změně směru jízdy dávané podle § 30 odst. 2 zákona lze považovat za dané včas tehdy, pokud dá ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích dostatek času, aby se mohli přizpůsobit vzniklé situaci, např. snížením rychlosti nebo zastavením vozidla.

Nelze přesně stanovit čas nebo délku úseku, po které je třeba znamení o změně směru jízdy dávat. Čas a délka vyplývají z konkrétní dopravní situace, ve které se znamení o změně směru jízdy užívá, a jsou závislé např. na rychlosti jízdy, vzdálenosti ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích.

Bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích může ohrozit nejen pozdě dávané znamení o změně směru jízdy, ale i předčasně dávané znamení. Jde zvláště o jízdu v obci, kdy na sebe navazuje řada křižovatek a předčasné dání znamení o změně směru jízdy může vést ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích k omylu.

Je třeba, aby znamení o změně směru jízdy nebylo dáváno déle, než je třeba, protože pak si nejsou ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích jisti, zda vozidlo bude skutečně odbočovat, nebo došlo „jen k zapomenutí“ vypnout znamení o změně směru jízdy.

Při vjíždění na kruhový objezd již řidič vozidla podle § 30 odst. 5 zákona nedává znamení o změně směru jízdy proto, že na malých kruhových objezdech by takové znamení o změně směru jízdy mohlo být zaměněno za znamení o změně směru jízdy dávané řidičem při výjezdu do jednoho (zpravidla po pravé straně nejbližšího) ramene kruhového objezdu. Při vyjíždění z kruhového objezdu je však povinen znamení o změně směru jízdy dát.

Osvětlení vozidel

Ustanovením § 32 odst. 1 zákona je zavedena povinnost pro všechna motorová vozidla a tramvaje k celodennímu svícení i v době, kdy není snížena viditelnost, a to svícením buď obrysovými a potkávacími světly, anebo světly pro denní svícení, bez ohledu na roční období.

Přední světlo do mlhy za podmínek uvedených v § 32 odst. 4 zákona, tj. za mlhy, sněžení nebo hustého deště, řidič použít může. To vyplývá i ze skutečnosti, že jimi vozidlo nemusí být vybaveno. Za stejných podmínek řidič zadní světla do mlhy užít musí, protože jsou jimi motorová vozidla povinně vybavena. Povinnost užít zadní mlhová světla za mlhy, sněžení nebo hustého deště vyplývá z požadavku zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, protože tato světla mají větší svítivost, a vozidlo je tak vidět na větší vzdálenost.

Vlečení motorových vozidel

Omezená rychlost

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: