Zákaz požívání alkoholu a návykových látek na pracovišti a při práci

3.6.3.7

Zákaz požívání alkoholu a návykových látek na pracovišti a při práci

JUDr. Eva Dandová

Návykové látky na pracovištích, zaměstnanci a práce. Kontroly, pracovněprávní důsledky v souvislosti s návykovými látkami. A novinky v souvislosti s nabytím platnosti zákona č. 65/2017 Sb. Související konstantní judikatura.

Přehled souvisejících předpisů:

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zejména ust. § 43a, § 103, § 106, § 301, § 302, § 308 a § 309, § 366 a § 367.

• Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, zejména ustanovení § 2 písm. f) a ustanovení § Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů zejména příloha č. 1 až č. 7..

• Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek

• Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 335/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, zejména ust. § 11 písm. m) a n).

• Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích,ve znění pozdějších předpisů, zejména ust. § 30 odst. 1 písm. g) až i).

• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zejména ust. § 130, § 274, § 360.

• Zákon č. 435/1993 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zejména ust. § 39.

• Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce,ve znění pozdějších předpisů, zejména ust. § 17 odst. 1 písm. f) a odst. 2 písm. d) a § 30 odst. 1 písm. f) a odst. 2 písm. d).

Zákaz požívání alkoholu a zákaz zneužívání jiných návykových látek na pracovišti, ve stanovené pracovní době i mimo pracoviště a zákaz nástupu pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek do práce je opatřením k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které je stanoveno přímo právními předpisy. Zavazuje zaměstnance, a zaměstnavatel je právními předpisy vybaven a nucen dodržování těchto zákazů kontrolovat a vyžadovat.

Alkohol

Pojem "alkohol" definuje zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky návykových látek. V ustanovení § 2 písm. f) je stanoveno, že alkoholický nápoj je lihovina, pivo a víno. Alkoholickým nápojem se rozumí též jiný nápoj, pokud dosahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Tato definice je shodná s definicí, kterou jsme znali ze zákona č.379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Právní úprava ochrany před alkoholem a alkoholismem byla zpřísněna již v r. 2005 v souvislosti s přijetím zákona č. 379/2005 Sb., neboť do r. 2005 platný zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi stanovil hranici mezi alkoholickými a nealkoholickými nápoji na úrovni 0,75 objemového procenta alkoholu. Název alkohol je odvozen z arabského slova al-kahal, které znamená jemnou substanci vzniklou kvašením jednoduchých cukrů působením kvasinek (do koncentrace 14 %).

Alkohol patří mezi historické návykové látky. Alkohol (etylalkohol C₂H₅OH) se totiž získává kvasnými pochody při zpracování obilnin, a proto i archeologie zaznamenala první nálezy kvašených nápojů v souvislosti s prvotním pěstováním obilnin. Z historie je známo jak různé vlády, náboženství a kultury zakazovaly či naopak tolerovaly alkohol. Smrt za alkohol stanovily např. starověké Athény či Řím, kde muž měl právo zabít svoji ženu, pokud ji přistihl opilou. Ve středověku někteří papeži dokonce nařizovali vylít sudy s vínem. Zákaz požívání alkoholu se nejvíce rozšířil ve 20. století. Asi nejslavnější prohibici přinesl takzvaný Volsteadův zákon zakazující výrobu, prodej nebo dopravu opojných nápojů ve Spojených státech, který začal platit v roce 1920. Tento zákon měl však velice rozpačitý výsledek. Prohibice vedla k rozkvětu černého trhu, pašování a vzniku pokoutních náleven a palíren. Kvalita podomácku vyráběného alkoholu ale byla špatná, mezi konzumenty nebyla výjimkou ztráta zraku či smrt. Období prohibice se také stalo zlatým věkem zločinu. Prohibicí navíc stát přišel o výrazné zisky z daní za oficiálně vyráběný alkohol. Podobně neslavně skončila i protialkoholická kampaň, kterou v roce 1985 zahájil v Sovětském svazu Michail Gorbačov. V Evropě zavedly omezení spotřeby a výroby alkoholu evropské severské státy s výjimkou Dánska. Všechny tyto země od prohibice postupně ustoupily, do dnešních dní ale prodej alkoholu omezují.

V naší republice byl zakázán prodej alkoholu při každých volbách za komunismu a dokonce i při volbách v roce 1992. Zákaz prodeje tvrdého alkoholu si Česká republika zopakovala v roce 2012 , kdy v průběhu tzv. metanolové aféry přišlo o život 39 lidí. Ministerstvo zdravotnictví přijalo mimořádná opatření, mimo jiné zavedením prohibice po dobu 16 dní (12. 9.-27. 9. 2012), dále ve zvýšeném počtu kontrol a bezplatném testování vzorků alkoholu v domácnostech. Policie ČR ustavila speciální postup a tým "METYL". Nicméně různá opatření proti pití alkoholických nápojů nepřinášejí potřebnou efektivitu. Podle vyjádření odborníků je v České republice na 300 000 osob závislých na alkoholu. Některé odhady hovoří ještě i o značně vyšších číslech.

V lednu letošního roku schválil Parlament po velkých a bouřlivých diskusích veřejnosti nový zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Zákona nahradí od 31. května 2017 dosud platný zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který lze pokládat za zastřešující právní úpravu v protidrogové oblasti. Přestože byl zákon č. 379/2005 Sb. od nabytí účinnosti několikrát novelizován, stále trvala potřeba provést řadu změn a zkvalitnit stávající právní úpravu s hlavním cílem snížit užívání návykových látek, včetně spotřeby tabáku či škodlivého užívání alkoholu.

Za účelem dosažení tohoto cíle je v novém zákoně mimo jiné obsaženo

• omezení dostupnosti tabákových výrobků, tabákových potřeb, bylinných výrobků určených ke kouření, elektronických cigaret a alkoholických nápojů; zavádí se např. nové povinnosti pro provozovatele provozovny stravovacích služeb vedoucí k omezení dostupnosti alkoholu dětem a mládeži,

• rozšíření míst, kde bude zakázáno kouřit, a další opatření k posílení ochrany zdraví před expozicí tabákovému kouři, včetně zavedení úplného zákazu kouření a používání elektronických cigaret ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb (restaurace, kavárny, bary atd.),

• úprava protialkoholní a protitoxikomanické záchytné služby jako zdravotní služby a úprava poskytování odborné péče pro osoby s adiktologickou poruchou v návaznosti na zákon o zdravotních službách; součástí návrhu zákona jsou i doprovodné novely zákona o zdravotních službách a zákona o specifických zdravotních službách,

• zpřehlednění a zkvalitnění právní úpravy v oblasti organizace a provádění integrované protidrogové politiky; právní ukotvení stálého poradního orgánu vlády pro danou oblast – v současné době je to Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky a ukotvení funkce národního koordinátora pro integrovanou protidrogovou politiku,

• rozšíření okruhu kontrolních orgánů a zpřesnění jejich působnosti v oblasti ochrany zdraví před návykovými látkami podle tohoto návrhu zákona,

• rozšíření skutkových podstat správních deliktů a zpřísňující sankce za některé správní delikty, např. pro fyzické osoby, které kouří na místech, kde je kouření zákonem zakázáno, nebo pro provozovatele, kteří nezajistí dodržování zákazu kouření.

Různé odborné medicínské studie varují před závislostí na alkoholu a na návykových látkách při výkonu povolání. Závislost na alkoholu se často vyskytuje u lékařů a zdravotnických povoláních, a to především v nemocnicích a při záchranných pracích. Je neoddiskutovatelné, že tito pracovníci jsou vystaveni obrovskému stresu, často vidí velká utrpení a lidská neštěstí nebo bojují o sekundy o záchranu lidského života a následně jsou často vystaveni nevděku pacientů nebo jejich příbuzných. Dále se často problém alkoholu vyskytuje u řidičů, a to hlavně u řidičů kamionové dopravy, kteří nemají pravidelný soukromý život a při své práci jsou na silnicích vystaveni neustálému vypětí a stresu. Ve třetí skupině můžeme jmenovat číšníky a barmany. V  restauracích vyšších cenových skupin, vinárnách a barech se tento problém nevyskytuje, ale venkovská hospoda nemůže mít výčepního střízlivého, to by nebylo loajální vůči hostům. Nakonec nemůžeme ve výčtu rizikových povolání opomenout stavební dělníky, stavební dělník s lahví piva je pravidelným obrázkem různých stavenišť již desítky let nazpět. Zde je to ale především otázka toho, zda vedoucí takovou situaci na staveništi toleruje.

Návykové látky

Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně dalších zákonů stanoví, že za "návykové látky" se považují omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

Až do r. 2013 byl seznam návykových látek přímo součástí zákona č. 167/1998 Sb. Vzhledem k tomu, že proces zařazování nových návykových látek do seznamu byl z důvodu složitého legislativního procesu novelizace zákona časově nesmírně náročný, byly přílohy zákona zrušeny a bylo přijato samostatné nařízení vlády o seznamech návykových látek.

Nemožnost rychlé reakce na zneužívaní nových látek jako drog, jejich pružným zařazením na seznam návykových látek, se plně projevila především na přelomu roku 2010 a 2011. V této době byla Česká republika, stejně jako většina ostatních evropských zemí, rychle zaplavena širokou škálou nových syntetických drog. Od konce roku 2010 byl v České republice identifikován prodej nových syntetických drog v tzv. "Amsterdam" či "Smart" shopech, které se lavinovitě otevíraly po celé České republice. Absence těchto látek na seznamu návykových látek do velké míry znesnadňovala práci orgánům činných v trestním řízení, jelikož tyto mohou vést trestní řízení pouze v případech, kdy došlo k nezákonnému nakládání s návykovými látkami, tj. s látkami zařazenými na seznam návykových látek uvedený v přílohách zákona č. 167/1998 Sb.. Syntetické drogy, které byly svým složením nové a nebyly na seznamu návykových látek, byly vydávány za sběratelské předměty, čímž nevznikala povinnost uvádět na obalu složení. Největším rizikem těchto nových drog bylo právě jejich neznámé složení.

V praxi se často označují návykové látky pojmem droga, který znamená nelegální, omamné a psychotropní návykové látky uvedené v citovaném zákoně. Toto vymezení je v souladu s Jednotnou úmluvou OSN o narkotikách z roku 1961 (Single Convention on Nartotic Subtances), kterou Česká republika ratifikovala. V roce 1978 byla ještě přijata z podnětu OSN ve Vídni Úmluva o psychotropních látkách.

Z medicínského hlediska se za návykové látky považují jakékoliv chemické látky, které způsobují změny tělesné, duševní nebo emoční nebo změny chování jednotlivce. Je to v podstatě každá přírodní nebo syntetická látka, která působí psychotropně a je schopna vyvolat závislost. V odborné literatuře nalezneme různá dělení návykových látek, jako příklad si uveďme

• sedativa (narkotika, nikotin)

• stimulanty (kofein, kokain, psychoanalytika)

• halucinogeny (mezkalin, LSD-25)

• psychotropní látky jiných skupin (metadonová skupina, těkavé látky)

• konopí.

Ve světě jsou nejoblíbenější halucinogenní drogy. Obyvatelé Střední Ameriky znali "božské maso" lysohlávky Psylocibe mexicana již před 4 000 let. Další známou přírodní drogou je mexický kaktus Peyotl (Lophophora Williamsi), který obsahuje meskalin nebo amazonská "epena" šňupací prášek z kůry stromu Virola calophylloidea. V Evropě bývá častou příčinou smrti LSD, které se připravuje z námelu, tj. výtrusů paličkovice nachové, která cizopasí na žitě a jiných obilovinách.

Drogy jsou celosvětovým problémem, proto jim přímo OSN věnuje takovou zvýšenou pozornost a její poznatky dokazují, že drogová závislost je škodlivější než alkoholová. Podle zprávy OSN užívá drogy 5% obyvatel zeměkoule v produktivním věku, v Africe a Severní Americe je nejrozšířenější drogou konopí, v Asii naopak amfetamin. Podle údajů OSN zaznamenal celý svět na přelomu 20. a 21. století obrovský nárůst obchodu s drogami, a to hlavně přes internet. Drogoví dealeři vstupují do soukromých "chatů" a farmaceutické firmy prodávají léky, které by správně měly být dostupné pouze na lékařský předpis.

V České republice je dlouhodobě nejrozšířenější drogou pervitin – metamfetamin. Je to izomer amfetaminu; amfetamin se totiž vyskytuje jako levo-amfetamin (bezedrin), dexamfetamin (dexedrin) a methylamfetamin (methedrin – pervitin). Pervitin není nová droga, byl objeven na počátku 20.století jako lék a jeho použití se rozšířilo za 2.světové války kdy byl podáván v nižší dávkách jako doping, zejména nočním letcům, protože snižoval únavu a ospalost a zvyšoval výkonnost a koncentraci.

Stejně nebezpečným je ale velice rozšířený zlozvyk – kouření marihuany, tzv. "lehké drogy". Na kuřákovi se po vykouření jedné cigarety marihuany, jednoho "jointu" ještě nic nepozná a dechová zkouška nic neukáže. Účinky se ale dostávují do 10 minut, nejdéle do jedné hodiny. Lékaři uvádějí, že marihuana vede ke změnám ve smyslovém vnímání, které mohou být provázeny změnami ve způsobu myšlení, vyjadřování, dostavuje se přeceňování vnějších vlivů. Záchvaty euforie se nedají zastavit, člověk neumí ovládat své pohyby, okolí ho nezajímá, směje se a neví proč. Jestli je stroj zapnutý nebo na semaforu červená ho nezajímá. Z lékařských studií se dozvíme, že tento stav můře trvat až 4 hodiny nebo dokonce jeden den, v krvi však lze zjistit marihuanu ještě třetí den po vykouření jointa. Po euforii nastává útlum, stav, kdy člověk nemyslí na nic, chce se mu spát, přestává vidět, má pocity, že čas plyne pomaleji. Toto období je největším rizikem při výkonu rizikových povolání (práce u strojů, řízení motorových vozidel apod.), kdy může dojít k ohrožení ostatních spoluzaměstnanců a k poškození majetku zaměstnavatele. Dlouhodobé kouření marihuany vede podle lékařů k poškození mozku, poruchám paměti, snížení manuální obratnosti člověka a zvyšuje i riziko vzniku infarktů.

Pokud se týká návykových látek, tak je třeba si uvědomit, že návykové látky jsou nebezpečné všem lidem bez ohledu na povolání. K jejich zneužívání totiž dochází zejména v mimopracovní době, a to se často projeví i v době pracovní. Je medicínsky dokázáno, že bude-li při orientačním testu odebraný vzorek pozitivní, nelze z něj přesně určit, zda-li testovaná osoba kouřila marihuanu před půl hodinou nebo před měsícem. Pervitin a extáze pak bývají detekovatelné až tři či čtyři dny. Zneužívání návykových látek a konkrétně kokainu se také prokazatelně v poslední době rozšířilo mezi lidmi, kteří chtějí být v zaměstnání více kreativní a chtějí získat obdiv okolí.

Právní východiska zákazů

Základním právním předpisem, který upravuje zákaz požívání alkoholických nápojů a zneužívání jiných návykových látek na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele je zákoník práce.

Předně se jedná o povinnosti zaměstnavatele stanovené v §101 a § 103 ZP. V ustanovení § 101 se výslovně stanoví, že zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP zaměstnanců s ohledem na všechna rizika možného ohrožení jejich života nebo zdraví a o tom, že práce pod vlivem alkoholu je obrovským rizikem ohrožení přímo života dotyčného, není pochyb.

Podle ustanovení § 103 ZP nesmí zaměstnavatel připustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Z toho lze dobře vyčíst i povinnost zaměstnavatele zabránit zaměstnanci, který přijde do práce pod vlivem alkoholu či návykové látky, aby vykonával práci. Jde o prevenční a zakročovací povinnost zaměstnavatele. Tato povinnost je zásadní a pro zaměstnavatele prvořadá, protože i zaměstnavatel musí chránit také sebe (před náhradami škody, před pokutami a před regresními náhradami). Je to výhradně otázka prevence rizik a prevenci rizik musí zaměstnavatel, resp. jeho vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení provádět neustále a nesmí připustit, aby jejich podřízení pracovali pod vlivem alkoholu.

Podle ust. § 106 odst. 4 ZP má zaměstnanec (s ohledem na téma této podkapitoly) povinnosti:

• dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, příp. opomenutí při práci;

• dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele;

• nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele.

• podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek,

• oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit BOZP zaměstnanců (např. v případě opilého spoluzaměstnance apod.).

Výjimky ze zákazu požívání alkoholických nápojů

Zákoník práce připouští několik výjimek ze zákazu požívání alkoholických nápojů na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří:

• -> pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu (např. hutě, sklárny, slévárny apod.). Pivem se sníženým obsahem alkoholu se rozumí pivo s obsahem alkoholu nejvýše 1,2 objemových procent (1,0 hmotnostního procenta),
• -> na zaměstnance u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů, (např. povolání degustátora, sommeliéra),
• -> na zaměstnance, u nichž je požívání alkoholických nápojů s plněním pracovních úkolů obvykle spojeno (např. při důležitých obchodních jednáních).

Pokyn ke kontrole, zda zaměstnanec není pod vlivem alkoholu nebo návykové látky

Po zkušenostech ze starého ZP, kde bylo výslovně uvedeno, že zkoušky na alkohol mohou provádět pouze osoby určené pracovní řádem, tento požadavek již v zákoníku práce č. 262/2006 Sb. není. Povinnost vydat pracovní řád má totiž dnes podle ustanovení § 306 ZP pouze zaměstnavatelé vyjmenovaní v § 303 odst. 1 ZP; ostatní zaměstnavatelé povinnost vydat pracovní řád nemají a často ho ani nevydávají. Proto je dnes dána poměrně široká možnost, aby zaměstnavatel stanovil písemně okruh oprávněných vedoucích zaměstnanců, kteří jsou oprávněni vyzvat zaměstnance, aby se podrobil zjištění, zda není pod vlivem alkoholu či návykové látky.

Písemné určení může být provedeno ve vnitřním předpisu (například v pracovním řádu, ve směrnici ke kontrole požívání alkoholických nápojů a návykových látek), ale může být provedeno například na základě individuálního písemného pověření (písemný dekret). Samotné písemné pověření oprávněných vedoucích zaměstnanců / vedoucího oprávněného zaměstnance může zahrnovat:

1. všechny vedoucí zaměstnance (například v pracovním řádu),
2. individuálně určené vedoucí zaměstnance (dekret zaměstnavatele opravňující konkrétního vedoucího zaměstnance dávat pokyn ke kontrole zjištění vlivu alkoholu a jiných návykových látek).

Zákoník práce používá formulaci na pokyn "oprávněného vedoucího zaměstnance" písemně určeného zaměstnavatelem. Odpověď na otázku, kdo je oprávněný vedoucí zaměstnanec lze najít v ust. § 11 zákoníku práce, který definuje, kdo je vedoucím zaměstnancem. Vedoucími zaměstnanci podle tohoto ustanovení se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Z uvedeného vyplývá, že oprávněným vedoucím zaměstnancem může být je ten vedoucí zaměstnanec, který je podle vnitřního organizačního uspořádání nadřízeným vedoucím zaměstnancem zaměstnance. Nebylo v souladu se zákoníkem práce, aby pověřený vedoucí zaměstnanec dával pokyn k podrobení se zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, vedoucímu zaměstnanci výše postavenému než je on sám, je-li řízení ve firmě vícestupňové, neboť mu není oprávněn stanovovat a ukládat pracovní úkoly, ani organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci; to podle mého názoru platí i ohledně vedoucích zaměstnanců jiných útvarů, ledaže by to vnitřní předpisy (například organizační řád) umožňovaly (zastupování vedoucích zaměstnanců).

Pouze písemně určený oprávněný vedoucí zaměstnanec může vydat pokyn k provedení zjištění, zda zaměstnanec není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Vlastní zjištění na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance může provést i jiný vedoucí nebo řadový zaměstnanec (bezpečnostní technik, vrátný, bezpečnostní služba) nebo poskytovatel pracovnělékařských služeb, protialkoholní stanice apod.

Podle ust. § 43a ZP může zaměstnavatel dočasně přidělit zaměstnance k jinému zaměstnavateli, např. v rámci spolupráce zaměstnavatelů na společných projektech, v rámci vzájemné výpomoci při nedostatku nebo zvýšené potřebě pracovních sil. Dočasné přidělení se uskutečňuje na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli. Po dobu dočasného přidělení ukládá zaměstnanci jménem zaměstnavatele úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu závazné pokyny zaměstnavatel, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělen. Tento zaměstnavatel také písemně určí oprávněného vedoucího zaměstnance, který bude oprávněn dát dočasně přidělenému zaměstnanci pokyn, aby se podrobil zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Pokud se dočasně přidělený zaměstnanec odmítne podrobit zjištění, zda je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nebo zaměstnavatel, ke kterému je dočasně přidělen, zjistí, že zaměstnanec porušil stanovený zákaz, pak posledně jmenovaný zaměstnavatel tuto skutečnost sdělí zaměstnavateli, který jej dočasně k němu přidělil. Pouze však zaměstnavatel, který zaměstnance přidělil k jinému zaměstnavateli, je oprávněn činit právní úkony vůči zaměstnanci, jako je např. okamžité zrušení pracovního poměru nebo výpověď.

Zaměstnavatel, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělen, má jen možnost dočasné přidělení předčasně ukončit způsobem uvedeným v ust. § 43a odst. 7 ZP.

Agenturní zaměstnávání se uskutečňuje na základě písemné dohody o dočasném přidělení, uzavřené mezi agenturou práce (musí mít k tomu zvláštní povolení) a zaměstnavatelem - uživatelem, ke kterému bude zaměstnanec dočasně přidělen (ust. § 308 a 309 ZP). Po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u zaměstnavatele - uživatele ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, zaměstnavatel - uživatel. Zaměstnavatel - uživatel také písemně určí oprávněného vedoucího zaměstnance, který bude oprávněn dát dočasně přidělenému agenturnímu zaměstnanci pokyn, aby se podrobil zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Ani v tomto případě nemůže zaměstnavatel – uživatel činit vůči agenturnímu zaměstnanci právní úkony.

Ostraha objektu, v kterém má zaměstnavatel např. pronajaty kanceláře, může upozornit vedoucího zaměstnance zaměstnavatele a doporučit mu, aby u konkrétního zaměstnance provedl kontrolu, ale v praxi nemůže zaměstnance vyzvat, aby se podrobili kontrole na vliv alkoholu nebo návykových látek, i když naše praktické poznatky ukazují, že tomu tak často bývá. Zaměstnavatelé často svěří své právo provádět prohlídky zaměstnanců i právo kontrolovat zaměstnance, zda nejsou pod vlivem alkoholu či návykových látek ostraze objektu a neuvědomují si nezákonnost takového postupu.

V praxi býváme často dotazováni, kolik má být těchto vedoucích zaměstnanců. To závisí výhradně na rozhodnutí zaměstnavatele. Doporučuje se, aby bylo tolik vedoucích zaměstnanců, aby bylo zajištěno, že vždy, tj. po celou pracovní dobu (třeba i v noci), bude na pracovišti alespoň jeden písemně pověřený zaměstnanec, který bude moci zaměstnance vyzvat, aby se podrobil zkoušce.

.

Kontrola podle zákoníku práce a kontrola podle zákona č. 65/2017 Sb.

Jak zákoník práce, tak zákon č. 65/2017 Sb., stanovují zaměstnavateli, že může dát pokyn nebo vyzvat zaměstnance ke zjištění či k vyšetření, zda je pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Oproti ustanovení § 16 zákona č. 379/2005 Sb. vymezil zákon č. 65/2017 Sb., okruh osob, kterým je stanoven zákaz požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky šířeji. Výslovně stanoví, že osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Ustanovení je tedy plně kompatibilní s dalšími právními předpisy, zejména se zákoníkem práce, a s právními předpisy upravujícími výkon vazby nebo trestu odnětí svobody, které zákaz požívání alkoholu nebo užívání návykových látek taktéž obsahují a byl do něj doplněn i odkaz na tyto jiné právní předpisy. Ustanovení se tedy netýká jen činností s rizikem ohrožení.

Osoby, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek sice ani tento nový zákon nespecifikuje, ale obecně se má za to, že mezi ně patří zejména řidiči motorových vozidel, ale též např. řidiči motorových a elektrických vozíků, řidiči vysokozdvižných vozíků, obsluhy jeřábů a zdvihacích ramen, obsluhy transportních zařízení, důlních těžních strojů, stavebních strojů, obsluhy řídících center a velínů velkých energetických zdrojů včetně jaderných a chemických provozů, ale i lékaři apod.

Právní úprava ohledně osob vykonávajících činnosti, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví ve smyslu zákona č. 65/2017 Sb. je mnohem podrobnější než úprava stanovená zákoníkem práce; upravuje, v kterých případech je třeba se podrobit vyšetření, kdo může dát výzvu k vyšetření a kdo provádí vyšetření, důsledky odmítnutí vyšetření, povinnosti poskytovatele zdravotních služeb a otázky úhrady vyšetření a dopravy k vyšetření.

Zákon č. 65/2017 Sb. stanoví, že orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo obsah jiné návykové látky je povinna se podrobit osoba:

• -> u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek,
• -> u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek,
• -> u které je důvodné podezření, že přivodila sobě nebo jiné osobě újmu na zdraví anebo způsobila jiné osobě škodu na majetku v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky,
• -> která je mladší 18 let a u níž je důvodné podezření, že

  • alkoholický nápoj požila nebo jí byl v rozporu s tímto zákonem prodán nebo podán alkoholický nápoj nebo jí byla konzumace alkoholického nápoje jinak umožněna, nebo

  • jinou návykovou látku užila, nebo jí bylo užití jiné návykové látky umožněno,

• -> která je ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody, nebo
• -> která vykonává ústavní ochranné léčení, anebo ambulantní ochranné léčení protialkoholní nebo protitoxikomanické.

Do výčtu osob, které jsou povinny podrobit se orientačnímu vyšetření a odbornému vyšetření byly doplněny dva okruhy případů, kdy lze u osoby orientační vyšetření provést. Jednak ustanovení postihující situace, kdy je důvodné podezření (ne vždy lze s určitostí dovodit, že osoba alkoholický nápoj požila, neboť osoba může mít onemocnění vyvolávající dojem, že je pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek), že se osoba požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje život, zdraví svoje nebo jiné osoby, majetek nebo veřejný pořádek, a jednak situace, kdy se lze u osoby, která je mladší 18 let, důvodně domnívat, že jí byl v rozporu se zákonem prodán nebo podán alkoholický nápoj, nebo že užila jiné návykové látky, nebo že takové osobě byla konzumace alkoholického nápoje nebo užití návykové látky jinak umožněno.

V případě, že povinná osoba orientační vyšetření odmítne nebo takové vyšetření nelze provést nebo úspěšně dokončit, provede se odborné lékařské vyšetření. Pokud odborné lékařské vyšetření osoba odmítne, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

V případě orientačního vyšetření zjišťujícího obsah alkoholu zůstává zachována úprava, podle které není třeba odborné lékařské vyšetření provést, je-li toto orientační vyšetření ve formě dechové zkoušky provedeno analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.

Výslovně se stanoví, že za účelem stanovení krevních hladin alkoholu nebo jiných návykových látek se provede toxikologické vyšetření.

Podle výslovného ustanovení § 21 zákona je oprávněn vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření v rámci své působnosti a za podmínek stanovených jinými právními předpisy příslušník Policie České republiky, příslušník nebo občanský zaměstnanec Vězeňské služby, strážník obecní policie nebo osobas pověřená kontrolou podle jiného právního předpisu. Zákon dále výslovně stanoví, že zaměstnavatel nebo ošetřující lékař je oprávněn vyzvat výše uvedenou osobu ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření za podmínek stanovených zákoníkem práce

Orientační vyšetření provádí, příslušník Policie české republiky, příslušník Vězeňské policie, strážník obecní policie, příslušník nebo občanský zaměstnanec vězeňské lsužby, osoba pověřená kontrolou nebo zdravotnický pracovník. Pod pojmem "osoba pověřená kontrolou" rozumíme vedoucího zaměstnance zaměstnavatele stanoveného v souladu se zákoníkem poráce.. Odborné lékařské vyšetření provádí poskytovatel zdravotních služeb, který splňuje podmínky pro provedení tohoto vyšetření v rámci jím poskytovaných zdravotních služeb podle zákona č. 371/2011 Sb.o zdravotních službách.

Odmítne-li osoba podle ust. § 20 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. podrobit vyšetření podle odst. 1 citovaného ustanovení, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky (ust. § 20 zákona č. 65/2017 Sb..). .

Poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý je povinen:

• -> na žádost osob uvedených v § 21 odst. 1 nebo 2 bezodkladně provést odborné lékařské vyšetření, splňuje-li podmínky pro provedení tohoto vyšetření v rámci jím poskytovaných zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách. Poskytovatel zdravotních služeb, který provedl odborné lékařské vyšetření, je povinen sdělit jeho výsledky tomu, kdo o jeho provedení požádal.
• -> provést toxikologické vyšetření; toxikologické vyšetření se provede rovněž na žádost správního orgánu, který projednává správní delikt, nebo osoby, jíž byl biologický materiál odebrán. Poskytovatel zdravotních služeb, který provedl toxikologické vyšetření, je povinen sdělit jeho výsledky tomu, kdo o jeho provedení požádal.

Postup při úhradě nákladů spojených s vyšetřením osoby za účelem zjištění obsahu alkoholu nebo jiných návykových látek v těle vyzvané osoby je upraven v ustanovení § 24 zákona č. 65/2017 Sb.. Náklady spojené s odborným lékařským vyšetřením, odběrem a toxikologickým vyšetřením biologického materiálu uhradí poskytovateli zdravotních služeb vždy instituce, v rámci jejíž působnosti vyzývající osoba k provedení výše uvedeného vyšetření osobu uvedenou v § 20 vyzvala. V případě pozitivního výsledku požaduje instituce, která náklady poskytovateli uhradila, uhrazení nákladů výše uvedeného vyšetření po osobě vyzvané. Ministerstvo touto úpravou reaguje na opakované žádosti ze strany veřejnosti o odstranění výkladových nejasností stávající právní úpravy.

Náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištěn.

Pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření vyšetřovanou osobou, má vyšetřovaná osoba povinnost uhradit tomu, kdo poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření uhradil, náklady, které mu takovou úhradou vznikly, bez ohledu na výsledek vyšetření; tato osoba hradí i náklady na její dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

Alkohol na pracovišti a konstantní judikatura