dnes je 26.6.2022

Input:

Vztah distribučních procesů k dalším podnikovým procesům

11.4.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.6.2
Vztah distribučních procesů k dalším podnikovým procesům

Prof. Ing. František Němec, Ph.D.

Výrobní procesy

Řízení výroby je činnost, která tradičně spadá pod úsek výroby. Jen málo podniků tuto činnost zařazuje pod logistiku. Postavení v rámci organizačního schématu však není podstatné, neboť jak výroba, tak logistika poskytují vstupy pro proces plánování a řízení výroby.

Výrobní procesy ovlivňují logistický proces ve dvou zásadních oblastech. Jednak výrobní procesy určují množství a typ hotových výrobků, které se vyrábějí, a to ovlivňuje, kdy a jak jsou výrobky distribuovány zákazníkům. Za druhé, výrobní procesy bezprostředně určují, jaká je potřeba surovin, součástek a dílů, používaných ve výrobním procesu. Z toho vyplývá, že jsou rozhodnutí v oblasti řízení výroby často společná jak pro výrobu, tak i logistiku.

Interní logistické procesy

Řízení oblasti materiálových toků se zabývá toky produktů do podniku. Obdobně jako cílové trhy podniku i samotný úsek výroby vyžaduje uspokojivou úroveň "zákaznického“ servisu, která závisí na tom, jak efektivně je podnikový management schopen koordinovat různé funkce včetně dopravy, skladování a podnikového informačního systému.

Jednou z nejdůležitějších činností v rámci řízení oblasti materiálů je řídit ve spolupráci s podnikovou logistikou dopravu materiálů směrem do podniku a v rámci podniku. Manažeři zodpovědní za řízení oblasti materiálů musí mít - podobně jako jejich kolegové zodpovědní za hotové výrobky - přehled o dostupných způsobech přepravy a možných kombinacích přepravy, o vládních nařízeních, která se týkají dopravců, jejichž služeb podnik využívá, o podmínkách vlastní nebo i smluvní přepravy, leasingu, ohodnocení výkonu podle druhů dopravy a dopravců a o vzájemných nákladových vazbách, které platí při zajišťování interní dopravy a přesunů výrobků.

Rozdíl mezi vstupními a výstupními procesy podniku

Mezi organizací dopravy směrem do podniku (vstupní doprava) a směrem ven z podniku (výstupní doprava) existují tři hlavní rozdíly.

  1. Tržní poptávka, která generuje potřebu pohybu výrobků směrem ven z podniku, je všeobecně nejistá a proměnlivá. Poptávka, která zajímá manažery zodpovědné za řízení materiálů, vzniká na základě plánovacích činností a má tendenci být stabilnější a lépe předvídatelná. Materiáloví manažeři se tudíž nesetkávají se stejnými problémy jako manažeři zodpovědní za oblast přepravy směrem ven z podniku.

  2. Materiáloví manažeři se mnohem častěji zabývají přesuny surovin, součástek a dílů ve velkém. U surovin a dílů navíc existuje rozdílný způsob manipulace, rozdílný charakter ztrát a poškození, což jsou faktory důležité z hlediska výběru a hodnocení různých způsobů dopravy a dopravců.

  3. Podniky většinou dopravě materiálů do podniku věnují menší pozornost, protože při nákupu se uplatňuje pojetí "celkové ceny dodávky,“ takže náklady na dopravu se nesledují odděleně. Zvláštní analýza nákladů na přesun materiálů do podniku se tedy neprovádí tak často, resp. dostatečně do hloubky, a u většiny podniků proto v této oblasti existuje potenciál pro značné úspory nákladů.

Skladovací procesy

Dokud nejsou suroviny, díly a součástky použity ve výrobním procesu, je nutno je nějak uskladnit. Na rozdíl od skladování hotových výrobků, které se většinou zabezpečuje mimo výrobní závod, jsou položky určené pro výrobu obvykle uskladněny přímo v místě výroby; anebo je v systémech Just-In-Time dodavatelé dodávají podle momentální potřeby výroby.

Pokud podnik využívá systém JIT, pak jsou požadavky na skladování v rámci výrobního zařízení podniku do velké míry minimalizovány nebo zcela eliminovány. Pokud však podnik nevyužívá systém JIT a pro uskladnění vstupních materiálů potřebuje sklady, pak budou materiálové manažery náklady na skladování a na udržování zásob zajímat mnohem více, neboť budou představovat relativně velký podíl na hodnotě výrobků.

Navíc se požadavky na skladování v případě surovin a v případě jiných položek obvykle velmi odlišují. Mnoho surovin lze např. skladovat v otevřeném prostoru - železnou rudu, písek, uhlí a jiné nezpracované materiály. U surovin lze také předpokládat minimální poškození a ztráty z důvodů počasí, zmetkovosti nebo krádeží vzhledem k jejich nezpracovanému stavu a poměrně nízké ceně za jednotku hmotnosti.

Materiální vlastnosti zboží, tj. jejich chemicko-fyzikální a výrobně-technické znaky, jsou rozhodující i pro přepravní, skladovací a balicí postupy. V praxi to znamená, že výrobky se dělí podle určitých vlastností do technologických skupin, např. aromatické a agresivní výrobky, výrobky vyžadující speciální manipulaci nebo klimatické podmínky.

Technologickou skupinou rozum íme skupinu výrobků se stejnými vlastnostmi, které vyžadují shodnou manipulaci, skladování, nebo výrobky, které stejným způsobem reagují na klimatické, bezpečnostní, provozní a hygienické podmínky. Jiné technologické soubory se vytvářejí podle frekvence spotřební poptávky. Toto hledisko pak slouží k dělení výrobků na zboží denní poptávky, zboží časté poptávky, zboží občasné poptávky a zboží dlouhodobé spotřeby. Rozdělení výrobků do technologických skupin je významné z hlediska balení, dodávky, manipulace nebo skladování.

Skladování výrobků se vytváří podle jejich technologických skupin a liší se jak druhem skladovacích ploch, např. univerzální, chladicí, speciální

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...