Účast zaměstnanců na řešení otázek BOZP

3.6.7

Účast zaměstnanců na řešení otázek BOZP

JUDr. Eva Dandová

Související právní předpisy:

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zejména ust. § 16 odst. 3, § 105, § 108, § 276 až § 287, § 321 a § 322.

• Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP, zejména ust. § 9 odst. 5.

• Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zejména ust. § 57 odst. 1 písm. d).

• Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republik, zejména čl. 27.

• Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

• Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

• Zákon č. 2/1990, o kolektivním vyjednávání.

• Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, zejména ust. § 17 odst. 1 písm. v) a w) a odst. 2 písm. a), ust. § 30 odst. 1 písm. v) a w) a odst. 2 písm. a).

• Úmluva č. 155, o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí, z roku 1981, převzata č. 20/1989 Sb.

• Směrnice Rady 89/391/EHS, o provádění opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků při práci

Právo zaměstnance účastnit se na řešení otázek BOZP

Podle zákoníku práce má zaměstnance právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním opatření vyplývajících z právních předpisů či přijatých zaměstnavatelem a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zaměstnanci mají právo účastnit se na řešení otázek souvisejících s bezpečnosti a ochranou zdraví při práci, a to:

a) prostřednictvím odborové organizace,

b) zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo

c) přímo.

Zaměstnanci nesmějí být zbavení práva účastnit se na řešení otázek souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci prostřednictvím svých zástupců uvedených shora pod písm. a) a b).

Účast zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci představuje vzájemný proces smluvních stran pracovněprávního vztahu, při němž zaměstnavatel a zaměstnanci buď přímo, nebo prostřednictvím svých zástupců spolu zejména komunikují, informují se, projednávají problémy a řešení různých otázek BOZP, vzájemně se vyslechnou, respektují se, rozhodují ve vzájemné dohodě. K tomu, aby zaměstnanci a jejich zástupci mohli být dobrým partnerem zaměstnavatele při řešení otázek BOZP, musí být proškoleni, poučeni, musí mít přístup k předpisům, informacím a dokumentům souvisejícím s bezpečností a ochranou zdraví při práci.

Postavení odborové organizace

Účelem sdružování se v odborových organizacích je především ochrana hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců a jejich efektivnější prosazování. Odbory jsou proto považovány za významnou a nezastupitelnou součást novodobých dějin našeho národa. Nezbytným předpokladem svobodné odborové činnosti je rovněž politická i finanční nezávislost, kterou zakotvuje i jejich program.

Odborové organizace i organizace zaměstnavatelů jsou občanskými sdruženími, neboť se na ně plně vztahuje zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Odborovou organizaci tedy lze definovat jako občanské sdružení zaměstnanců, popřípadě i dalších osob (bývalých zaměstnanců), ustavené především k podpoře a ochraně jejich hospodářských a sociálních zájmů.

V České republice v současnosti existuje rozvinutá odborová struktura. Jejími nejnižšími jednotkami jsou základní odborové organizace, které působí přímo u jednotlivých zaměstnavatelů.

Odborové organizace vzhledem k tomu, že jsou občanskými sdruženími, tedy spolky, jsou ve smyslu občanského zákoníku právnickými osobami a mají právní subjektivitu. Mezi základní úkoly odborových organizací patří zejména:

• vytváření podmínek pro uplatňování pracovních, ekonomických, mzdových, sociálních a kulturních zájmů svých členů,

• zastupování členů při jednáních se zaměstnavatelem,

• spolurozhodování o tvorbě a rozdělování finančních prostředků,

• vedení kolektivního vyjednávání se zaměstnavatelem,

• zprostředkování styku svých členů s vyššími odborovými orgány,

• kontrola nad stavem BOZP u zaměstnavatele.

Odborové organizace mají postavení účastníka pracovněprávních vztahů stejně jako zaměstnavatel a zaměstnanec. Mohou vstupovat do právních vztahů se zaměstnavatelem a jednat s ním jménem všech zaměstnanců a uzavírat s ním kolektivní smlouvy. Toto oprávnění se vztahuje na všechny odborové organizace, za podmínky, že jsou k tomu oprávněny podle stanov a  u zaměstnavatele jsou alespoň 3 její členové v pracovním poměru.

Odborové organizace vystupují jako představitelé všech zaměstnanců a hrají klíčovou roli při řešení zaměstnaneckých otázek, otázek souvisejících s uzavíráním kolektivní smlouvy a při výkonu kontroly nad dodržováním pracovněprávních předpisů a zejména problematiky BOZP.

Hlavním úkolem odborů je prosazovat zájmy svých členů – zaměstnanců v oblasti pracovněprávních vztahů. Samozřejmě prioritním zájmem jsou dobré mzdy. Nicméně s růstem hmotné, kulturní a sociální úrovně společnosti se do popředí dostává také zájem o zdravotně nezávadné pracovní prostředí a minimalizaci rizik, tedy o BOZP. BOZP je nyní společným zájmem zaměstnanců i zaměstnavatelů, protože oběma zvyšuje sociální jistoty.

V praxi mají největší význam výbory tzv. základních odborových organizací. Jsou to de facto výkonné orgány odborových organizací působících u jednotlivých zaměstnavatelů. Základním článkem odborové struktury je odborová organizace, která se velice často sdružuje v příslušném odborovém svazu na základě dobrovolnosti, podle rozhodnutí své členské základny.

Odborové svazy jsou sdruženími odborových organizací. V odborových svazech se jednotlivé odborové organizace sdružují zpravidla podle profesí nebo odvětví, ve kterém působí jejich zaměstnavatel. Svazy svým členským organizacím pomáhají prosazovat jejich zájmy na vyšší úrovni a poskytují jim i poradenský a právní servis včetně pomoci při sjednávání kolektivních smluv. Tyto odborové svazy také disponují svými experty na problematiku BOZP, kteří provádí kontrolu v odborových organizacích a výborům odborových organizací poskytují metodickou pomoc při řešení problematiky BOZP s jejich zaměstnavatelem. Odborové svazy jsou zpravidla členy některé z odborových centrál.

Právní vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli

Právní vztahy mezi zaměstnavateli a odbory jsou legislativně upraveny, kromě zákoníku práce zákonem o kolektivním vyjednávání (zákon č. 2/1991 Sb.), zákonem o zajištění dalších podmínek BOZP (zákon č. 309/206 Sb.) a zákonem o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) a některými dalšími zákony a řadou prováděcích předpisů.

Vztahy mezi zaměstnavateli a odbory se uskutečňují v následujících základních formách:

• kolektivní vyjednávání o uzavření kolektivní smlouvy a kontrola jejího plnění,

• řešení kolektivních sporů,

• spolurozhodování odborové organizace o právních úkonech či jiných opatřeních zaměstnavatele,

• kontrola činnosti zaměstnavatele odborovou organizací,

• právo na informování a projednání,

• dohoda odborové organizace se zaměstnavatelem,

• přístupu odborové organizace k nadnárodním informacím,

• účast odborových organizací v legislativním procesu.

Z právních předpisů nelze dovodit žádná omezení v těchto směrech, a to především s ohledem na článek 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (viz též kapitola 3/3.1. této publikace). Jestliže tedy odborová organizace má u zaměstnavatele alespoň 3 své členy v pracovním poměru a sdělí mu, že u něho působí, vznikají mezi oběma subjekty ze zákona právní vztahy ve výše uvedených formách a to bez ohledu na to, zda s tím zaměstnavatel souhlasí nebo nesouhlasí.

Nakonec mohou v praxi vznikat mezi zaměstnavateli a odborovou organizací i vztahy, které nelze dobře podřadit pod žádnou z výše vyjmenovaných forem. To se stává zejména v případech uvolňování odborových funkcionářů k výkonu funkce, kdy právní předpis přímo zaměstnavateli ukládá určitou povinnost ve vztahu k odborové organizaci.

V souladu s uvedenými právními předpisy jsou tedy odborové organizace jedinými legitimními zástupci všech zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání a mají právo jednat za zaměstnance v těchto vztazích s právními důsledky s tím souvisejícími. Zastupují zároveň v pracovněprávních vztazích i zaměstnance, kteří nejsou členy odborů. Oprávnění k jednání jménem odborové organizace určují stanovy odborové organizace.

Oprávnění odborových organizací v oblasti pracovněprávních vztahů spočívají v právu odborů rozhodovat, spolurozhodovat, projednávat se zaměstnavatelem a být z jeho strany informovány v otázkách, které se dotýkají zaměstnanců. Neméně důležité je i právo kontroly nad dodržováním pracovněprávních předpisů u zaměstnavatele a nad stavem BOZP. Vzhledem k tomu mají odborové organizace mezi zástupci zaměstnanců výjimečné postavení. Zatímco rady zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP jsou jen prostředníkem mezi zaměstnavatelem a kolektivem zaměstnanců, pokud jde o realizaci práva zaměstnanců na informace a projednání, pouze odborové organizace mají postavení účastníka pracovněprávních vztahů. To vyplývá i ze skutečnosti, že ani rada zaměstnanců, ani zástupce pro oblast BOZP nemají způsobilost k právním úkonům.

Rozdíl v těchto typech zastupování spočívá v tom, že rada zaměstnanců a zástupci zaměstnanců pro BOZP jsou pouze jakousi platformou pro přenos informací a projednávání mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, nejedná se však o jiná sdružení ve smyslu čl. 27 odst. 3 LZPS ani ve smyslu Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 87. Tento typ zastoupení určuje pouze příslušnost k určitému kolektivu zaměstnanců, není však založen na členském principu, jako je tomu u odborových organizací.

Postavení zástupce pro oblast BOZP

Směrnice Evropského společenství a Evropská sociální charta zavazují členské a signatářské státy zajistit v národní legislativě komunikaci zaměstnavatele se zaměstnanci nebo jejich zástupci bez rozdílu jejich organizovanosti. Z toho důvodu již první euronovela starého zákoníku práce přinesla možnost komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci prostřednictvím rad zaměstnanců, zástupců pro oblast BOZP a evropských rad zaměstnanců, a to v rozsahu požadovaném zmíněnými mezinárodními právními dokumenty

Posláním zástupce pro oblast BOZP je zajistit komunikaci mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci na úseku BOZP bez toho, že by zaměstnanci museli být organizováni v odborech. Vzhledem k tomu, že u nás de facto více jak 50 let působily jako jediný orgán zastupující v pracovněprávních vztazích zaměstnance odbory, nemají u nás jiné orgány typu zaměstnaneckých rad, jak je známe např. z Německa, historii. Z toho důvodu nebylo také smyslem zákonné úpravy vnutit zaměstnancům povinnost ustavit si nějaký orgán, který by za ně se zaměstnavatelem komunikoval. Na druhé straně však zejména rámcová směrnice o BOZP vyžaduje komunikaci mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci nebo jejich zástupci bez rozdílu jejich organizovanosti, takže musela být dána v zákoně možnost takový orgán u zaměstnavatele ustavit. Původně se volili zástupci pro oblast BOZP pouze u zaměstnavatelů, kde nepůsobili odbory. Nález ÚS z r. 2008 však tuto podmínku zrušil, zástupce pro oblast BOZP může působit i tam, kde působí odborová organizace, není to však obvyklé.

Poslední tzv. koncepční novela zákoníku práce doplnila do všech ustanovení o právech odborů na úseku BOZP i zástupce pro oblast BOZP (např. šetření příčin a okolností pracovního úrazu), nicméně musíme mít na paměti, že zástupce pro oblast BOZP není právnická osoba jako odbory a nemůže se zaměstnavatelem jednat s právními důsledky pro zaměstnance.

Výčet ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ZP), vztahující se ke kontrole nad stavem BOZP

§ 105 ZPstanoví povinnost zaměstnavatele zajistit součinnost odborové organizace při pracovních úrazech a nemocech z povolání a při objasnění příčin a okolnostech vzniku pracovních úrazů a nemocí z povolání. Aby byly příčiny a okolnosti pracovního úrazu řádně objasněny, je třeba provést poctivé šetření vzniku pracovního úrazu. Podle současného znění § 105 ZP toto šetření provádí zaměstnavatel postiženého zaměstnance i zaměstnavatel, u něhož došlo k úrazu cizího zaměstnance (např. na pracovní cestě). K zajištění objektivnosti šetření příčin pracovního úrazu má mimo jiné napomoci i účast zástupce odborové organizace nebo zástupce pro oblast BOZP. Jedná se o významné právo odborů.

§ 108 ZP stanoví řadu práv odborové organizaci i zástupci pro oblast BOZP na úseku BOZP. Předně se zde stanoví povinnost zaměstnavatele projednat s odbory v zájmu ochrany života a zdraví zaměstnanců opatření týkající se BOZP, vyhodnocení rizik v souladu s § 102 ZP, organizaci školení BOZP i určení odborně způsobilé osoby na základě zákona č. 309/2006 Sb. Dále je zde uložena odborům významná povinnost spolupracovat se zaměstnavatelem a odborně způsobilými osobami v prevenci rizik, to znamená vzájemnou výměnu informací mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací.

Na základě Úmluvy MOP č. 155, kterou ČR ratifikovala, ukládá zákoník práce zaměstnavateli povinnost organizovat alespoň jednou ročně prověrky BOZP na všech pracovištích zaměstnavatele v dohodě s odborovou organizací (zástupcem pro oblast BOZP).

Mezi další povinnosti zaměstnavatele vůči odborové organizaci podle tohoto ustanovení patří povinnost zajištění jejich školení v oblasti BOZP, zpřístupnění veškerých dokladů o vyhledávání a hodnocení rizik, evidenci a hlášení pracovních úrazů a výkonu kontroly ze strany kontrolních orgánů a umožnit, aby odborové organizace (zástupci pro oblast BOZP) mohly při kontrolách státních kontrolních orgánů přednést své připomínky.

§ 276 odst. 9 ZP stanoví, povinnost zaměstnavatele projednat se zaměstnancem nebo na jeho žádost s odborovou organizací (radou zaměstnanců nebo zástupcem pro oblast BOZP) jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Tato povinnost má nepochybně preventivní charakter. Projednání stížnosti může napomoci vyjasnit a případně i odstranit vzniklé nedorozumění či rozpory a může tak předejít případnému pracovněprávnímu sporu. Jedná se výlučné právo zaměstnance, jehož realizaci má napomoci odborová organizace. Stížnosti se v praxi nejčastěji vyskytují na stav BOZP na pracovišti.

§ 276 a § 277 ZPobsahují základní ustanovení o právu na informace a konzultace pro tzv. zástupce zaměstnanců. Zákonodárce pod společnou legislativní zkratkou "zástupci zaměstnanců“ označil jak subjekt práva odborovou organizaci, tak non-subjekty – rady zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP (ti však nemají právní subjektivitu a nejsou tedy zástupci v tom smyslu, jaký tomuto výrazu v právu tradičně přičítáme). Pro praxi je významná povinnost zaměstnavatele na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména jim poskytovat podle svých provozních možností v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné podklady.

§ 278 až § 280 ZP stanoví podrobnosti ohledně zajištění práva na informace a projednání opět za použití obecného pojmu "zástupci zaměstnanců.“ K těmto ustanovením viz podrobnosti dále.

§ 276 ZPstanoví, že jestliže u zaměstnavatele působí rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast BOZP a začne u něj působit odborová organizace nebo naopak, plní zaměstnavatel stanovené povinnosti vůči všem zástupcům zaměstnanců, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem o jiném způsobu součinnosti. Do jisté míry se jedná o obecné ustanovení o pluralitě zástupců zaměstnanců u zaměstnavatele. Ustanovení bylo dotčeno Nálezem Ústavního soudu sp.zn. Pl 83/06.

§ 286 a  § 287 ZP obsahuje ustanovení týkající se působnosti odborových organizací v pracovněprávních vztazích a jednání za zaměstnance a informování a projednání.

Ustanovení § 286 ZP řeší problematiku tzv. plurality odborových organizací u zaměstnavatele, přičemž odst. 1 je zaměřen na problematiku případů týkajících se všech nebo většího počtu zaměstnanců a odst. 2 řeší pluralitu ve vztahu k pracovněprávním vztahům jednotlivých zaměstnanců. Problematika plurality odborových organizací při kolektivním vyjednávání je upravena ve speciálním § 24 ZP.

Ustanovení § 287 ZP obsahuje povinnost zaměstnavatele informovat odborovou organizaci o skutečnost zde taxativně uvedených. Důvodem je skutečnost, že odborové organizace kolektivně vyjednávají, proto musí mít i přístup k širšímu rozsahu informací od zaměstnavatele oproti zbývajícím non – subjektům.

§ 321 ZPstanoví, že odborové organizace dbají o dodržování tohoto zákona, zákona o zaměstnanosti, právních předpisů o BOZP a ostatních pracovněprávních předpisů. Toto ustanovení bylo značně dotčeno Nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 83/06, tři odstavce, týkající se oprávnění odborových organizací kontrolovat dodržování všech pracovněprávních předpisů, včetně závazků z kolektivních smluv, byly zrušeny.

Kontrola nad stavem BOZP

§ 322 ZPstanoví právo odborové organizace na kontrolu BOZP a určuje rozsah jejích oprávnění. I toto ustanovení bylo dotčeno Nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 83/06, který zrušil odst. 2, jenž dával odborové organizaci možnost požadovat závazným pokynem na zaměstnavateli odstranění závad a v případě bezprostředního ohrožení života i možnost zakázat další práci. Nicméně podstata ustanovení zůstala zachována a naopak Ústavní soud návrhu na zrušení odstavce 1 předmětného ustanovení nevyhověl a konstatoval, že právo odborových organizací kontrolovat BOZP je reflexí základního práva zaměstnanců podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod, je ve veřejném zájmu a není v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud tehdy zdůraznil svém nálezu č. 168/2008 Sb., "Poněkud jiná je však situace týkající se kontroly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 322 odst. 1). Kontrolu dodržování bezpečnostních předpisů a pravidel lze považovat za součást obhajoby hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, což je hlavním úkolem odborových organizací. V oblasti BOZP, která se bezprostředně dotýká života a zdraví zaměstnanců, by měli mít zaměstnanci (a tedy i organizace vystupující jejich jménem) možnost upozornit zaměstnavatele na existující nedostatky, a to i na základě vlastních poznatků a způsobem co nejrychlejším. Ustanovení § 322 odst. 1 lze chápat i jako realizaci základního práva zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky ve smyslu čl. 28 Listiny základních práv a svobod.“

Jaké podmínky je povinen zaměstnavatel pro výkon kontroly odborové organizace nad stavem BOZP vytvořit je předmětem kapitoly 3/8.2. této publikace.

K přiznaným kontrolním oprávněním zákoníkem práce patří rovněž oprávnění kontrolovat plnění závazků, které byly sjednány v kolektivní smlouvě.

Odborové organizace všech stupňů ze zákona dbají o dodržování ustanovení zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů, včetně mzdových předpisů a právních předpisů o BOZP a o zaměstnanosti. Tím je de facto deklarována povinnost odborových organizací dbát o dodržování uvedených právních předpisů, zejména zaměstnavateli. Přitom praktické promítnutí této povinnosti do činnosti odborů, resp. konkrétní odborové organizace je jejich věcí a nepodléhá státnímu donucení, neboť Úmluva MOP č. 87, o svobodě odborů a ochraně práva odborově se sdružovat, mimo jiné garantuje právo svobodně a bez zásahu státních orgánů organizovat odborovou činnost. Avšak sledování, zda zaměstnavatele dodržuje pracovněprávní předpisy, je jedním z nejdůležitějších úkolů odborů, kterým naplňují své poslání.

Kdo za odborové organizace vykonává toto právo, určují stanovy odborové organizace (§ 15 zákoníku práce). Často jsou to vyšší odborové orgány, tedy nejen ty, které působí u zaměstnavatele. To proto, že vyšší odborové orgány disponují experty BOZP, kteří mají velké zkušenosti z kontrol BOZP. Kontrolu je přitom možno vykonávat u všech zaměstnavatelů, bez ohledu na to, zda u nich působí odborová organizace, anebo ne. Povinností odborové organizace je pak toho, kdo za ni v těchto věcech jedná, vybavit tak, aby mohl své oprávnění zaměstnavateli prokázat.

Náklady na výkon této kontroly hradí stát.

Zákonodárce při tvorbě tohoto ustanovení respektoval závazky, které pro ČR vyplývají z ratifikované Úmluvy MOP č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (publikována pod č. 20/1989 Sb.). Její článek 19 písm. e) totiž stanoví, že "je třeba učinit opatření na úrovni podniku, podle nichž pracovníci nebo jejich zástupci, a popř. jejich reprezentativní organizace v podniku budou oprávněni podle vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí přešetřovat všechny stránky bezpečnosti a ochrany zdraví související s jejich prací a zaměstnavatel bude s nimi tyto věci projednávat“. Ustanovení § 322 ZP je pak ústavně konformním provedením citovaného článku Úmluvy MOP č. 155.

Z logiky věci vyplývá, že právě osoby, které v podniku působí, jsou obeznámeny ze stavem BOZP a mohou vyvolat příslušné kroky v případě, že situace je neuspokojivá.

Oprávnění odborové organizace odpovídá povinnost zaměstnavatele dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci, popř. zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP, a nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které získal od jiných zaměstnavatelů (§ 101 odst. 4 písm. b) ZP). K tomu jsou zaměstnavatelé povinni přihlédnout při organizování, řízení, koordinaci a kontrole zajišťování pracovních úkolů svými zaměstnanci.

Odborové organizace nemohou zaměstnavateli ukládat žádné sankce a ani mu přímo nařizovat odstranění závad. Avšak s těmito výjimkami a s výjimkou, týkající se získávání některých osobních údajů zaměstnanců, mají při provádění kontroly takový rozsah oprávnění, který je analogický s postavením státních kontrolních orgánů. Přitom právo kontroly náležející státním orgánům není podle výslovného ustanovení § 322 ZP oprávněním odborových organizací dotčeno. Státní orgány i odborové organizace mohou proto kontrolu provádět nezávisle na sobě, a to i vedle sebe nebo koordinovaně.

Zákon blíže neurčuje bližší organizačně-technická pravidla, jak odborová organizace při výkonu svého kontrolního oprávnění postupuje. Je proto nepochybné, že to záleží na jeho vůli, které se musí zaměstnavatel v rámci daném ustanovením § 322 ZP podřídit. Je však též možná taková pravidla sjednat v kolektivní smlouvě (viz též kapitola 3/4.2. této publikace) – například určit, jak dlouhou dobu předem odborová organizace požádá o poskytnutí požadovaných listin a o uvolnění odpovědných zaměstnanců, kteří by měli být při kontrole k disposici. Lze též případně dohodnout, jak bude zaměstnavatel seznámen s předmětem kontroly.

Zákoník práce neupravuje jednotlivá oprávnění odborové organizace při provádění kontroly, jako například právo vstupu na pracoviště zaměstnavatele, na poskytnutí informací a podkladů, právo navrhovat opatření a požadovat nápravu zjištěných nedostatků, vyžadovat zprávy o jejich přijetí, respektive odstranění a podobně. Z dikce ustanovení § 322 ZP a z povahy věci však vyplývá, že zákon s tím počítá jako se samozřejmostí. Je rovněž nepochybné, že odborová organizace může orgánu inspekce práce navrhnout přijetí potřebných opatření vůči zaměstnavateli nebo jeho vedoucím zaměstnancům.

Právo kontroly odborů nad BOZP je historické právo odborů, neboť bylo před § 136 starého zákoníku práce obsaženo v § 14 a § 15 z. č. 65/1961 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a před tím ještě v § 5 z. č. 67/1951 Sb., o bezpečnosti práce. Z předpisů I. republiky československé bylo obsaženo obdobné právo v § 2 odst. 1 z. č. 144/1920 Sb., o závodních a revírních radách při hornictví a v § 3 odst. 1 písm. e) z. č. 330/1921 Sb., o závodních výborech.

Podle posledně zmíněného ustanovení "závodní výbory jsou povolány, aby hájily a povzbuzovaly hospodářské, sociální a kulturní zájmy zaměstnanců v závodě, zejména mají: ... e) dozírati, aby zachovávána byla zákonná ustanovení o ochraně zaměstnanců, zejména pokud se týče ochrany proti úrazům, zdravotních opatření v závodě, pojištění zaměstnanců, upozorňovali správu závodu na shledané nedostatky a dovolávati se příslušných státních úřadů dozorčích, zúčastniti se také jedním členem závodního výboru k tomu určeným všech s tím souvisejících šetření a komisionálních řízení, konaných úředními dohlédacími orgány v závodě.“

Historicky nejstarší ustanovení výslovně pojednávající o kontrole odborů nad ochranou zdraví zaměstnanců je ustanovení § 139 odst. 2 z. č. 1/1888 ř.z., o úrazovém pojištění dělníků, ve znění pozdějších předpisů, platném ke dni 1. 1. 1944, podle kterého "Členové závodního výboru, popřípadě závodní rady, jsou povinni spolupůsobiti na zábraně úrazů.“

Účast zaměstnanců a odborové organizace na řešení otázek BOZP

V  ustanovení § 108 ZP se v návaznosti na ustanovení §§ 278, 279 a 280 ZP o informování a projednání upravuje právo zaměstnanců na účast při řešení otázek BOZP v souladu se směrnicí Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování BOZP (rámcová směrnice), ve znění směrnice Rady 91/383/EHS ze dne 25. června 1991. Obsah tohoto ustanovení je připomínán v § 279 ZP, v kterém je zakotveno právo zaměstnanců na informování BOZP a ve stejném rozsahu v § 280 ZP, kde je zakotvena povinnost zaměstnavatele projednat se zaměstnanci otázky BOZP.

Právo účasti zaměstnanců a odborové organizace na řešení otázek BOZP je zde koncipováno jako základní právo zaměstnanců. Tím se naplňují i čl. 10 a 11 směrnice Rady 89/391/EHS. Tomu také odpovídá i současná formulace tohoto základního práva zaměstnanců "Zaměstnanci nesmějí být zbaveni práva účastnit se na řešení otázek souvisejících s BOZP prostřednictvím odborové organizace a zástupce pro oblast BOZP.“ Z toho vyplývá, že zaměstnanci si sami rozhodnou, zda toto právo budou realizovat sami nebo prostřednictvím svých zástupců, tedy odborů…