Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Terminologie v oblasti silniční dopravy

15.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.1.1.4
Terminologie v oblasti silniční dopravy

Mgr. et Mgr. Tomáš Dundr

Pro správnou aplikaci, výklad a pochopení právní úpravy zákona o silniční dopravě jsou nezbytné základní pojmy, s nimiž zákon pracuje a které pro tento účel definuje.

Definice je vymezení konkrétního obsahu daného pojmu (termínu), a to nejen pro účely toho právního předpisu, v němž je pojem definován, ale pro účely celého právního řádu nebo širší skupiny předpisů (poznat ji lze podle formulace „… je/… se rozumí”). Pojmy takto právním předpisem definované se pak dají bez dalšího definování užít i v jiných právních předpisech. Definice se zpravidla uvádějí na začátku úpravy právního předpisu. Obdobně je tomu i v zákoně o silniční dopravě a větší část hlavních pojmů z oblasti silniční dopravy používaných v zákoně je definována v úvodních ustanoveních, konkrétně v ustanovení § 2 zákona č. 111/1994 Sb.

Vedle častého používání pojmů v zákoně přímo definovaných používá právní úprava zákona některých legislativních zkratek. Legislativní zkratka je legislativní nástroj, kdy je pro delší slovní spojení, které se v právním předpisu vícekrát opakuje, použito zjednodušujícího zkráceného slovního spojení nebo třeba i jen jediného slova. Legislativní zkratka se zavádí za slovním spojením, které nahrazuje, na prvním místě výskytu takového slovní spojení v právním předpisu (s výjimkou nadpisů) a zavádí se použitím textu v závorce: „(dále jen „...”)”, přičemž slouží pouze pro nahrazení delšího slovního spojení v rámci předpisu, kde je zavedena. Text odpovídající legislativní zkratce zavedené v jednom právním předpisu nelze – na rozdíl od definovaného pojmu – používat v jiných právních předpisech, lze ji použít jen v prováděcím předpisu k zákonu, v němž byla taková legislativní zkratka zavedena.

Zákon o silniční dopravě obsahuje několik často používaných legislativních zkratek, zejména

„vozidlo” jako legislativní zkratku pro „silniční motorové vozidlo” (nikoli tedy pro veškerá vozidla, tedy např. i přípojná vozidla [návěsy], ale jen pro samotné silniční motorové vozidlo [tahač]), často v zákoně používanými legislativními zkratkami jsou také slova či slovní spojení „dopravní úřad”, „dotčený úřad”, „pověřená osoba”, „Dohoda ADR” apod.

Základní pojmy zákona o silniční dopravě

Hlavní pojmy zákona o silniční dopravě jsou obsaženy zejména v ustanovení § 2 zákona a dále v některých navazujících částech jeho úpravy.

Silniční doprava a silniční motorové vozidlo

Podle § 2 odst. 1 zákona o silniční dopravě se silniční doprava jako souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob, zvířat a věcí, uskutečňuje vozidly, což je legislativní zkratka zavedená v § 1 odst. 1 zákona pro silniční motorová vozidla. Silniční motorové vozidlo je fakticky motorem poháněný silniční dopravní prostředek (vozidlo) a je silničním vozidlem podle § 2 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (stejně jako nemotorové vozidlo), pokud je vyrobeno za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. A protože § 1 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. stanoví v předmětu jeho působnosti, že zákon upravuje podmínky pro provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly, lze z této formulace dovodit, že naopak na přepravu osob nebo nákladu nemotorovým vozidlem (např. rikša, povoz nebo kočár taženým koňmi) nebo sice motorovým vozidlem, které však není vyrobeno za účelem přepravy osob nebo nákladu na pozemních komunikacích (např. kombajn nebo traktor), se úprava zákona o silniční dopravě nevztahuje.

Druhy silniční dopravy

Zákon v § 2 zejména vymezuje různé druhy silniční dopravy. Silniční dopravu lze členit podle více kritérií – podle toho, kdo či co je přepravován nebo přepravováno, čí potřeby se při provádění dopravy uspokojují, podle území, kde se doprava realizuje, nebo podle charakteru takové přepravní činnosti.

Základním kritériem dělení silniční dopravy je předmět přepravní činnosti, podle nějž se silniční doprava dělí na nákladní a osobní (jejich rozlišení se blíže věnuje již kapitola 3.2.1.1); toto dělení zákon zmiňuje přímo v § 2 odst. 1.

Podle subjektu, jehož přepravní potřeba se zajišťuje (uspokojuje), se silniční doprava rozděluje na silniční dopravu pro vlastní nebo pro cizí potřeby (jejich rozlišení je opět blíže uvedeno v kapitole 3.2.1.1); tyto kategorie zákon definuje v § 2 odst. 2 a 3.

Podle území, na němž je doprava realizována, se silniční doprava dále člení na vnitrostátní a mezinárodní.

Vnitrostátní silniční doprava je podle § 2 odst. 5 zákona doprava, kdy výchozí a cílové místo a celá dopravní cesta leží na území jednoho státu. Za vnitrostátní silniční dopravu se podle tohoto ustanovení považuje i doprava, u níž výchozí místo a cílové místo leží na území jednoho členského státu Evropské unie nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo Švýcarské konfederace (dále též „členský stát”), ale část jízdy se uskuteční na území jiného členského státu, pokud na území jiného členského státu není umístěna zastávka pro nástup nebo výstup cestujících nebo nedojde k nakládce nebo vykládce zvířat nebo věcí.

Takže kromě dopravy uskutečněné zcela na území České republiky půjde i o dopravu uskutečněnou zcela na území jiného členského státu a dokonce i o dopravu, kdy se část jízdy uskuteční na území jiného členského státu, než je členský stát výchozího a současně cílového místa dopravy, a to za podmínky, že při tomto „průjezdu” nedojde k nakládání či vykládání nákladu (věcí či zvířat) nebo na něm není umístěna zastávka pro nástup či výstup cestujících (přepravovaných osob). Naopak platí, že jízdy začínající i končící na území členského státu, jejichž část se, byť bez zastávky nebo nakládky či vykládky, uskuteční po nečlenských státech (státech, které nejsou členskými státy Evropské unie, smluvními Dohody o EHP nebo se nejedná o Švýcarsko), jsou mezinárodní dopravou. Tato situace sice v podmínkách České republiky, která nesousedí s nečlenským státem, fakticky nastávat spíše nebude, nicméně shodně je vnitrostátní a mezinárodní doprava vymezena i v ostatních členských státech, např. i na Slovensku nebo v Polsku, které již s nečlenským státem sousedí.

Mezinárodní silniční doprava je podle definice uvedené v § 2 odst. 6 zákona doprava, při níž místo výchozí a cílové místo dopravy leží na území dvou různých států, nebo doprava, při níž místo výchozí a cílové sice leží na území téhož státu, ale část jízdy se uskuteční na území jiného státu, nejde-li o vnitrostátní silniční dopravu (viz výše). To znamená, že mezinárodní doprava je doprava, při níž se doprava započne a zakončí na území jiných států (např. z České republiky do Spolkové republiky Německo nebo z České republiky na Ukrajinu) nebo doprava, jejíž výchozí a cílové místo sice leží ve stejném státě Evropské unie, ale jízda proběhne zčásti i na území jiného členského státu, na němž dojde k nakládce nebo vykládce nákladu nebo na něm je umístěna zastávka pro nástup nebo výstup cestujících (např. z České republiky do České republiky přes Slovensko s nakládkou a vykládkou části zboží i na Slovensku) anebo i doprava, jejíž výchozí a cílové místo sice leží ve stejném státě Evropské unie, ale jízda proběhne zčásti přes území nečlenského státu Evropské unie, i když tam nedojde k nakládce nebo vykládce nákladu ani tam není umístěna zastávka pro nástup nebo výstup cestujících (v podmínkách České republiky to fakticky není pravděpodobné, ale šlo by např. o přejezd ze Slovenska na Slovensko přes Ukrajinu apod.).

Definice vnitrostátní silniční dopravy v zákoně o silniční dopravě prošla dílčí změnou v souvislosti s nabytím účinnosti nařízení ES č. 1072/2009; konkrétně jde o výše zmíněné rozšíření vnitrostátní silniční dopravy i na dopravu s výchozím a cílovým místem na území jednoho členského státu, kdy se část jízdy uskuteční na území jiného členského státu, pokud na území tohoto jiného členského státu není umístěna zastávka pro nástup nebo výstup cestujících nebo nedojde k nakládce nebo vykládce zvířat nebo věcí. Přes toto rozšíření definice vnitrostátní silniční dopravy nicméně lze doporučit, aby dopravce i pro jízdy za hranice státu bez nakládky a vykládky vybavil řidiče opisem eurolicence, je-li jejím držitelem, protože se dá očekávat, že řidič v nákladní dopravě bude obtížně kontrolním orgánům jiného státu vysvětlovat, že nebude na území cizího státu provádět nakládku či vykládku, a proto nemá u sebe eurolicenci.

Linková

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: