16.3 Povinnost hodnocení rizik ekologické újmy a finančního zajištění
Mgr. Veronika Vytejčková, Mgr. Nela Vinklerová
Podle § 14 odst. 1 zákona č. 167/2008 Sb., je provozovatel povinen provést hodnocení rizik jednotlivých provozních činností uvedených v příloze č. 1 vedoucí ke zjištění rozsahu možných nákladů a intenzity nebo závažnosti vytvářeného rizika ekologické újmy. Splnění povinnosti hodnocení je tedy základním předpokladem pro zjištění vzniku povinnosti finančního zajištění a stanovení rozsahu nákladů podle tohoto zákona. Povinnost hodnoceni rizik a povinnost finančního zajištění jsou tedy vzájemně úzce provázány.
V případě významných změn provozní činnosti je provozovatel povinen hodnocení aktualizovat a změnám případně přizpůsobit výši finančního zajištění. Bez (dostatečného) finančního zajištění nelze v souladu s § 14 odst. 2 zákona provozní činnost/i vykonávat. Z daného ustanovení je však nutné dále dovodit, že povinnost zabezpečovat finanční zajištění a provádět za tím účelem hodnocení rizik se vztahuje pouze k těm provozovatelům, kteří budou danou provozní činnost fakticky vykonávat. Pokud tedy provozovatel provozní činnost/i neprovozuje, základní hodnocení rizika není povinen zpracovat. Toto musí provést až před znovuzahájením provozních činností nebo před započetím provozování takové provozní činnosti, která dříve provozována nebyla. V tomto momentu by měl již provozovatel také znát všechny potřebné údaje pro zpracování hodnocení rizik (např. množství skladovaných chemických látek apod.). Kritéria pro posouzení dostatečného finančního zajištění provozovatele stanoví § 6 odst. 3 nařízení vlády č. 295/2011 Sb. a je jím doklad o zabezpečení finančního zajištění, výše finančního zajištění s ohledem na vyhodnocené riziko ekologické újmy, typy ekologické újmy, které jsou finančně zajištěny, a existence omezení ve finančním zajištění neslučitelná s vyhodnoceným rizikem. Podle § 6 odst. 5 provádí příslušný provozovatel posouzení dostatečnosti finančního zajištění vzhledem k navrhovaným nápravným a preventivním opatřením a jejich ocenění podle přílohy č. 4 k tomuto nařízení. Prakticky je ponecháno na samotném provozovateli, jaký druh finančního zajištění s ohledem na uvedená kritéria zvolí, zpravidla se však zřejmě bude jednat o pojištění či bankovní záruku.
Výjimka z povinnosti finančního zajištění je zakotvena v § 14 odst. 3 zákona č. 167/2008 Sb., podle kterého není finanční zajištění povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže na základě hodnocení rizik, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady nižší než 20 000 000 Kč, nebo ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady vyšší než 20 000 000 Kč a provozovatel je současně registrován v Programu EMAS nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14000 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace. K uvedenému je třeba dodat, že registrace v Programu EMAS či certifikace podle technických norem ČSN EN ISO 14 000 se musí výslovně vztahovat ke konkrétní provozní činnosti, jejíž rizika jsou hodnocena. Zákon nepřipouští ani možnost využití jiných "obdobných" systémů, než je uvedeno v § 14 odst. 3, tedy systémů EMAS či ISO 14000.
Uvedenou výjimku je třeba číst v kontextu ustanovení § 3 odst. 5 nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění, podle kterého provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, nebo provozovatel který má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14 000 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika. Provozovatelé uvedení v § 14 odst. 3 zákona č. 167/2008 Sb., tedy nejsou zproštěni…
