dnes je 3.7.2020

Input:

Nový energetický zákon (NEZ): Obecně o věcném záměru

30.6.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2
Nový energetický zákon (NEZ): Obecně o věcném záměru

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo věcný záměr nového energetického zákona (NEZ).

Další části:

  • Návrhy věcných řešení společné části pro sektor energetiky

  • Návrhy pro oblast elektroenergetiky

  • Návrhy pro oblast plynárenství

  • Návrhy pro oblast teplárenství

Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „MPO”) zpracovalo v roce 2019 Teze nového energetického zákona (dále jen „Teze”), ve kterých byla konstatována nezbytnost zpracování nového energetického zákona (dále jen „NEZ”), který by reflektoval probíhající změny v energetickém sektoru. Teze byly vzaty na vědomí vládou České republiky dne 30. 10. 2019. Teze stanoví základní a obecné požadavky na přípravu věcného záměru NEZ a definují výchozí zadání přípravy NEZ (předpokládaná struktura, obsah a zásady), na kterých by měl být postaven.

Věcný záměr vychází z Tezí, které v podrobnostech rozvíjí, a v souladu s  čl. 3 a 4 Legislativních pravidel vlády, v platném znění, představuje legislativní podklad pro přípravu NEZ.

Popis aktuálního právního rámce

V současné době je právní rámec pro fungování energetického sektoru vymezen zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon” nebo „EZ”) a právními předpisy, které ho provádí.

EZ od svého schválení v roce 2000 prošel mnoha novelami (28), a to zejména v důsledku povinnosti implementovat unijní právní předpisy (dále jen „legislativa EU”) upravující fungování energetického sektoru. Poměrně vysoký počet i rozsah jednotlivých novel způsobily, že se EZ stal značně nepřehledným, jeho ustanovení složitými a v některých případech i nejednoznačnými, což způsobuje interpretační nejasnosti. Tato skutečnost je dlouhodobě vytýkána i ze strany Legislativní rady vlády v rámci posuzování jednotlivých novel EZ.

EZ vznikal v době, kdy docházelo k postupné liberalizaci energetického sektoru v Evropské unii (dále jen „EU”) a následně i v České republice (dále jen „ČR”). Tomu odpovídá i struktura zákona a nastavení jednotlivých práv a povinností subjektů působících na energetickém trhu. Právní rámec ukotvený v EZ již dnes neposkytuje vhodný základ pro fungování nového modelu energetického trhu se zapojením nových trendů, jakými jsou ukládání energie, agregace poptávky a nabídky elektřiny, aktivní účast zákazníků v domácnosti na trhu a další, které vyplývají z prohlubujícího se celospolečenského uvědomění o dopadech činností člověka na životní prostředí.

Vývoj právní úpravy energetického sektoru v EU

Energetická politika EU

Energetická politika EU je od Lisabonské smlouvy (2009) součástí sdílených pravomocí EU a členských států, což znamená, že EU i jednotlivé členské státy jsou oprávněny v této sdílené oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty. Členské státy jsou oprávněny vykonávat tuto svou pravomoc pouze v rozsahu, v jakém ji nevykonala, nebo ji přestala vykonávat EU.

EU byla postavena na základech Evropského společenství uhlí a oceli (vznik 1952 a zánik 2002) a Evropského společenství pro atomovou energii (vznik 1957). EU dlouhou dobu nedisponovala jednotnou společnou politikou, která by stanovila jednotný rámec pro členské státy v otázkách týkajících se energetického sektoru. Důvod je třeba hledat v tehdejší struktuře energetického sektoru, který v důsledku dvou předcházejících světových válek preferoval vertikálně integrované podniky vlastněné, anebo přímo řízené národním státem, které na svém území držely monopolní postavení. Druhou příčinou byl strategický význam energetiky pro hospodářství, a tedy pro vlastní existenci národních států. Členské státy si tak z uvedených důvodů ponechávaly suverénní moc nad svým (domácím) energetickým sektorem, aniž by v zásadnější míře umožnily EU jim do této svrchované moci zasahovat.

Změna v náhledu na společnou energetickou politiku nastala až v důsledku ropné krize v letech 1973 až 1974, kdy se projevila závislost západních zemí na energii dovážené z Blízkého východu. Od této doby lze zaznamenat sílící tlak členských států EU na akcentaci otázky energetické bezpečnosti.

Další posun v energetické politice EU lze zaznamenat až v souvislosti s přijetím Jednotného evropského aktu v roce 1986, který měl za cíl mj. prohloubit integraci států v podobě jednotného vnitřního (společného) trhu, jako „prostoru bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu”.

Rusko-ukrajinská krize v roce 2006 pak donutila Evropskou komisi (dále jen „EK”) formulovat nynější základy evropské energetické politiky, a to konkrétně v Zelené knize označené jako „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii”. V tomto dokumentu byly formulovány tři základní cíle evropské energetické politiky, které jsou platné do současnosti. Jedná o požadavky na udržitelnost, konkurenceschopnost a energetickou bezpečnost.

Lisabonská smlouva následně uvedla energetiku do primárního práva EU. Energetika se tak od 1. prosince 2009 stala jednou ze sdílených pravomocí EU a členských států, a to na základě čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

Jednotlivé cíle energetické politiky EU tedy vyplývají z již dříve stanovených požadavků na konkurenceschopnost (v podobě vnitřního trhu s energiemi), energetickou bezpečnost
(v podobě zajištění bezpečnosti dodávek energií) a udržitelnost (v podobě energetické účinnosti a preference obnovitelných zdrojů).

Právní úprava energetického sektoru v EU

Vlivem reforem provedeným ve Velké Británii a USA v sektoru telekomunikací a následně i energetice, začala EU zvažovat možnost liberalizace elektroenergetického a plynárenského sektoru, a to i v souvislosti s proklamovaným požadavkem na vytvoření jednotného vnitřního trhu. Pro soubor těchto opatření se vžil pojem liberalizační balíček, představující souhrn právně závazných i nezávazných dokumentů. Jejich cílem bylo a je harmonizovat, případně unifikovat právní řády členských států za účelem vytvoření jednotného a liberalizovaného trhu s energiemi.

První liberalizační baliček

Cílem jednotlivých liberalizačních balíčků mělo být sjednocení pravidel pro aktéry na trzích s elektřinou a plynem napříč EU, vytvoření tlaku na ceny pro spotřebitele a tím i zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Liberalizace trhu s elektřinou byla v EU započata směrnicí Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, která vstoupila v platnost v lednu 1997, přičemž první fáze otevření trhu měla být podle této směrnice provedena do roku 1999.

Součástí prvního liberalizačního balíčku byla i směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, kterou započala liberalizace trhu s plynem. Obdobně jako u směrnice 96/92/ES měla být první fáze otevření trhu provedena do roku 1999.

Tyto směrnice stanovily minimální požadavky na otevřený trh, nicméně k jejich transpozici ponechaly jednotlivým členským státům značná diskreční oprávnění. Směrnice 96/92/ES a 98/30/ES zejména požadovaly zajištění přístupu třetích stran k sítím, zavedení nezávislých provozovatelů sítí a oddělení účetnictví vertikálně integrovaných podniků dle jednotlivých licencovaných činností.

Druhý liberalizační balíček

Vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy přistoupily řádně k transpozici směrnic 96/92/ES a 98/30/ES (zejména státy jako Francie a Itálie odmítaly rychlý proces liberalizace a požadavky těchto směrnic transponovaly pouze částečně nebo jenom formálně), připravila EK novou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, kterou se ruší směrnice 98/30/ES, které doplňovaly a více rozšiřovaly závazné podmínky liberalizace. Obsahem těchto směrnic byly zejména požadavky na vznik nezávislého regulátora v každém členském státě EU, právní unbundling vertikálně integrovaných podniků, garantovaný a regulovaný přístup třetích stran do infrastrukturních sítí. Směrnice 2003/54/ES obsahovala závazné termíny plného otevření trhu s elektřinou.

Třetí liberalizační balíček

Cílem třetího liberalizačního balíčku mělo být dotvoření a dokončení jednotného, konkurenčního a udržitelného trhu s elektřinou a plynem. Základ právní úpravy byl obsažen ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a směrnici 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. Dále pak v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a nařízení (ES) č. 715/2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám.

Třetí liberalizační balíček se zaměřoval především na úplný vlastnický unbundling, tedy úplné oddělení přenosových služeb z vertikálně integrovaných podniků. Dalšími požadavky bylo především posílení pravomocí národních regulátorů a zavedení možnosti unifikace síťových pravidel v rámci tzv. komitologie, prostřednictvím síťových kodexů a rámcových pokynů.

Pro odvětví elektroenergetiky se jedná o tato nařízení:

  • nařízení Komise (EU) 2015/1222 ze dne 24. 7. 2015, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity a řízení přetížení (dále jen „CACM”) - platné od 14. srpna 2015;

  • nařízení Komise (EU) 2016/631 ze dne 14. dubna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě (dále jen „NC RfG”) – platné od 17. května 2016;

  • nařízení Komise (EU) 2016/1388 ze dne 17. srpna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro připojení spotřeby (dále jen „NC DCC”) – platné od 7. září 2016;

  • nařízení Komise (EU) 2016/1447 ze dne 26. srpna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení vysokonapěťových stejnosměrných soustav a nesynchronních výrobních modulů se stejnosměrným připojením k elektrizační soustavě (dále jen „NC HVDC”) – platné od 28. září 2016;

  • nařízení Komise (EU) 2016/1719 ze dne 26. září 2016, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu (dále jen „FCA”) – platné
    od 17. října 2016;

  • nařízení Komise (EU) 2017/1485 ze dne 2. srpna 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro provoz elektroenergetických přenosových soustav (dále jen „SO GL”) – platné od 14. září 2017;

  • nařízení Komise (EU) 2017/2195 ze dne 23. listopadu 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro obchodní zajišťování výkonové rovnováhy v elektroenergetice (dále jen „EBGL”) - platné od 18. prosince 2017;

  • nařízení Komise (EU) 2017/2196 ze dne 24. listopadu 2017, kterým se stanoví kodex sítě pro obranu a obnovu elektrizační soustavy (dále jen „NC ER”) - platné
    od 18. prosince 2017.

Pro odvětví plynárenství se jedná o tato nařízení:

  • nařízení Komise (EU) č. 312/2014 ze dne 26. března 2014, kterým se stanoví kodex pro vyrovnávání plynu v přepravních sítích (dále jen „NC BAL”) – platné od 16. dubna 2014;

  • nařízení Komise (EU) 2015/703 ze dne 30. dubna 2015, kterým se stanoví kodex sítě pro pravidla týkající se interoperability a předávání údajů (dále jen „NC INT”) - platné od 20. května 2015;

  • nařízení Komise (EU) 2017/459 ze dne 16. března 2017, kterým se zavádí kodex sítě pro mechanismy přidělování kapacity v plynárenských přepravních soustavách (dále jen „NC CAM”) – platné od 6. dubna 2017;

  • nařízení Komise (EU) 2017/460 ze dne 16. března 2017, kterým se zavádí kodex sítě harmonizovaných struktur přepravních sazeb pro zemní plyn (dále jen „NC TAR”) – platné od 6. dubna 2017.

Výše uvedená nařízení jsou pro odvětví elektroenergetiky a plynárenství stěžejní, jelikož unifikují vybrané obchodní, technické a připojovací podmínky pro fungování trhu s elektřinou a plynem. Tato nařízení v podobě evropských síťových kodexů a rámcových pokynů (dále jen „síťové kodexy a rámcové pokyny”) jsou přímo závazné bez nutnosti jejich transpozice do právního řádu ČR, nicméně je třeba určitá ustanovení českého právního řádu na ně adaptovat, což bude mj. provedeno v NEZ.

Čistá energie pro všechny Evropany

EK v listopadu 2016 zveřejnila balíček legislativních předpisů pod názvem „Čistá energie pro všechny Evropany” nebo též „Zimní balíček” (jednotlivé legislativní předpisy Zimního balíčku byly přijaty postupně v průběhu let 2018 a 2019).

Důvody pro zpracování Zimního balíčku lze spatřovat především v novém vnímání energetického trhu, jehož novým nastavením by mělo být umožněno dosažení klimatických cílů EU. Dalšími důvody jsou rozvoj výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „OZE”), prohloubení jednotného trhu s elektřinou, který má být součástí energetické unie, rozvoj digitalizace elektrizační soustavy (v souvislosti s tím i podpora inovací a usnadnění integrace nových technologií do energetického systému EU) a nové požadavky na environmentální aspekty výroby elektřiny, včetně plnění klimatických cílů a požadavků vyplývajících z Pařížské dohody.

Primárním posláním Zimního balíčku je vytvoření regulatorního prostředí, které by bylo uzpůsobeno pro novou energetiku, resp. které by vytvořilo podmínky pro přechod (transformaci) na novou energetiku (ve smyslu „energy transition”).

Účelem „modifikace” trhu s elektřinou má být zajištění volného pohybu elektřiny v okamžiku a do míst, kde je nejvíce potřeba. Klíčovým pro fungování „modifikovaného” trhu s elektřinou je posílení práv spotřebitelů a zákazníků, kteří chtějí aktivně vstupovat na trh s elektřinou, ukotvení energetických společenství (komunit), zajištění maximálních výhod z přeshraničního obchodování s elektřinou a hospodářské soutěže a vytvoření správných signálů a pobídek k realizaci vhodných investic, které by byly kompatibilní s probíhajícími změnami klimatu a ambicemi v energetické účinnosti.

Součástí Zimního balíčku jsou čtyři nařízení, čtyři směrnice a doprovodné materiály, které tyto nařízení a směrnice vysvětlují, interpretují a doplňují.

Tabulka č. 1: Směrnice v Zimním balíčku

Směrnice v Zimním balíčku
Název Platnost Lhůta pro transpozici
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti 09. 07. 2018 do 10. 3. 2020
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů 24. 12. 2018 do 30. 6. 2021
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti 24. 12. 2018 do 25. 6. 2020 vybraná ustanovení do 25. 10. 2020
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU 4. 7. 2019 vybraná ustanovení od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2020

Zdroj: zpracováno v rámci přípravy věcného záměru

Tabulka č. 2: Nařízení v Zimním balíčku

Nařízení v Zimním balíčku
Název Platnost
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009
a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013
24. 12. 2018
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/943 ze dne
5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou
04. 07. 2019
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/941 ze dne 5. června 2019 o rizikové připravenosti v odvětví elektroenergetiky
a o zrušení směrnice 2005/89/ES
04. 07. 2019
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/942 ze dne 5. června 2019, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů 04. 07. 2019

Zdroj: zpracováno v rámci přípravy věcného záměru

Z hlediska NEZ je rozhodující zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (dále jen „směrnice 2019/944”), která stanoví společná pravidla pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny, ukládání energie a dodávky elektřiny a také opatření na ochranu spotřebitele s cílem vytvořit v EU skutečně integrované, konkurenční a flexibilní trhy s elektřinou zaměřené na spotřebitele. Směrnice má za cíl zajistit dostupné, transparentní ceny energie a náklady pro spotřebitele, vysokou míru bezpečnosti dodávek a plynulý přechod k udržitelnému nízkouhlíkovému energetickému systému. Vzhledem k technologickému vývoji umožňuje nové formy účasti spotřebitelů a přeshraniční spolupráce a přizpůsobuje pravidla unijního trhu nové tržní realitě.

Z uvedených nařízení je třeba přihlížet zejména k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 o vnitřním trhu s elektřinou (dále jen „nařízení 2019/943”), jehož cílem je stanovit základní zásady pro dobře fungující integrované trhy s elektřinou, umožnit nediskriminační přístup na trh všem poskytovatelům zdrojů a odběratelům elektřiny, posílit postavení spotřebitelů, zajistit konkurenceschopnost na globálním trhu, umožnit ukládání energie, usnadnit agregaci distribuované poptávky a nabídky, jakož i umožnit tržní úhradu za elektřinu z obnovitelných zdrojů.

Požadavky směrnice 2018/844 a 2018/2002 budou transponovány do národního právního řádu zejména transpoziční novelou zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií s tím, že některé oblasti směrnice 2018/2002 se promítnou do NEZ (např. oblast teplárenství -podrobnosti viz níže)

Požadavky směrnice 2018/2001 budou transponovány do národního právního řádu zejména transpoziční novelou zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie s tím, že některé oblasti se promítnou do NEZ (např. v oblasti společenství pro obnovitelné zdroje – podrobnosti viz níže).

Vývoj právní úpravy energetického sektoru v ČR

Stručný exkurz do historického vývoje energetické legislativy a jejích základních milníků dobře ilustruje aktuální nezbytnost nové právní úpravy a pomáhá porozumět celkovému kontextu, ze kterého se aktuální česká energetická legislativa vyvinula. Níže uvedené historické milníky naznačují postupný vývoj energetické legislativy ČR.

V minulosti byla právní úprava jednotlivých energetických odvětví upravena ve zvláštních zákonech, které samostatně tato odvětví regulovaly.

1957

Z důvodu znárodnění klíčových průmyslových odvětví byly vytvořeny podmínky k nové etapě rozvoje elektroenergetického odvětví v ČSR, která nemohla navazovat na v té době platný první samostatný právní předpis v oblasti elektrifikace v podobě zákona č. 438/1919 Sb., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace. Musela tedy být přijata nová právní úprava, což představoval zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), který nabyl účinnosti dne 1 ledna 1958 a spolu s prováděcími předpisy platil až do konce roku 1994.

1960

V daném roce byl přijat zákon č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1961. Plynárenský zákon zrušil prvorepublikový zákon č. 177/1934 Sb., o plynárenských podnicích požívajících výhod. Plynárenský zákon spolu s prováděcími předpisy platil do konce roku 1994.

1987

V daném roce byl přijat první zákon v oblasti teplárenství č. 89/1987 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1988. Daný předpis zrušil předchozí právní úpravu obsaženou ve vyhlášce Ústřední správy energetiky č. 38/1963 Sb., o zřizování a provozování zařízení pro výrobu a rozvod tepla. Zákon upravoval podmínky pro výrobu, rozvod a spotřebu tepla, které slouží pro vytápění, klimatizování, přípravu teplé užitkové vody a pro technologické účely. Daný zákon spolu s prováděcími předpisy platil rovněž do konce roku 1994.

1992

Usnesením vlády č. 112 byla dne 19. února 1992 schválena první Energetická politika ČR jako politika transformace palivoenergetického hospodářství. Hlavními strategickými cíli této politiky bylo stanovení základní koncepce dlouhodobého rozvoje energetického průmyslu a vytvoření legislativního prostředí, které by motivovalo výrobce i distributory k ekologicky šetrnému chování. Z Energetické politiky ČR také jednoznačně vyplývala snaha o přiblížení národního hospodářství, včetně energetického sektoru k úrovni vyspělých průmyslových států.

1994

Dalším zásadním milníkem v energetické legislativě bylo přijetí zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Tento zákon již zahrnoval právní úpravu pro tři energetická odvětví – elektroenergetiku, plynárenství, teplárenství, která byla do té doby regulována samostatnými právními předpisy.

2000

Dne 29. prosince 2000 byl vydán EZ, tedy základní právní předpis upravující dodnes energetický sektor v ČR. Jde o základní a doposud účinnou právní normu v oblasti energetiky, která upravuje podmínky podnikání, výkon státní správy a regulaci v odvětvích elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství. Jedná se o implementační předpis, do kterého jsou transponována jednotlivá práva a povinnosti vyplývající z legislativy EU v sektoru energetiky.

Ve stejném roce byl přijat i zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (dále jen „zákon o hospodaření energií”), účinný od 1. 1. 2001, který mimo jiné stanovuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob a orgánů státní správy týkající se hospodaření energií.

Tento zákon zakotvil a do dnešního dne stanoví pravidla pro tvorbu Státní energetické koncepce (dále jen „SEK”), Územní energetické koncepce a Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie. Ve svém aktuálním znění zapracovává celou řadu příslušných předpisů EU, které mají primárně za cíl zvýšení hospodárnosti užití energie. V současné době upravuje také požadavky na účinnost užití energie a energetickou náročnost budov.

V roce 2000 byla rovněž schválena Státní energetická politika ČR (usnesení vlády č. 50 ze dne 12. ledna 2000), která je považována za první detailní strategický a koncepční dokument s jasně definovanými cíli v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje včetně ochrany životního prostředí i způsoby k jejich dosažení.

2004

1. května 2004 vstoupila ČR do EU, což vedlo k potřebě promítnout zásady směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou do české legislativy. Důsledkem byl vznik zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zrušen zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů s účinností k 1. 1. 2013 (dále jen „zákon o POZE”).

V souvislosti se vstupem ČR do EU došlo i k novelizaci EZ, a to zákonem č. 670/2004 Sb., (účinnost od 30. 12. 2004). Tímto zákonem proběhla transpozice směrnic tzv. druhého liberalizačního balíčku - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES. Dále proběhla adaptace na nařízení Evropského parlamentu a Rady 1228/2003 o podmínkách pro přístup k síti pro přeshraniční výměny elektrické energie, které mělo zásadní vliv na rozvoj přeshraničního obchodu s elektřinou v EU.

2009

Změny v EZ vyvolala rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách. Cílem přijímaných změn bylo zvýšit energetickou účinnost užívání energie u konečného spotřebitele, podporovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů a řídit poptávku po energii. Na základě těchto směrnic byla připravena novela EZ, která byla přijata 4. června 2009 pod číslem 158/2009 Sb., a která nabyla účinnosti 4. července téhož roku. Novela obsahovala transpozici ustanovení uvedené směrnice. Touto novelou došlo např. k rozšíření činnosti operátora trhu s elektřinou do sektoru plynárenství a změně na operátora trhu.

2011

Dalším významným zákonem, kterým byl novelizován EZ, je zákon č. 211/2011 Sb., účinný od 18. srpna 2011. Tímto zákonem proběhla transpozice směrnic a adaptace na nařízení z třetího liberalizačního balíčku, tj. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES, adaptace na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů, adaptace na nařízení Evropského parlamentu a Rady 714/2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Zákon přesunul celou problematiku kontroly plnění práv a povinností vyplývajících z EZ do působnosti Energetického regulačního úřadu (dále též „ERÚ”). Jednalo se především o výkon kontroly nad dodržováním povinností stanovených EZ v odvětvích elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství, kontrolu povinností stanovených zákonem o cenách v energetických odvětvích a výkon dozorové činnosti nad dodržováním vybraných ustanovení zákona o ochraně spotřebitele. Došlo také k rozšíření pravomoci ERÚ v oblasti dozoru nad fungováním trhu s elektřinou a plynem a při ochraně práv zákazníků při sjednávání smluv o podmínkách dodávky.

2012

Významným milníkem bylo přijetí zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (nahradil zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů), který novelizoval EZ a touto novelizací zavedl nové činnosti operátora trhu v oblasti vyplácení podpory podporovaným zdrojům energie. Tímto zákonem byly též v souvislosti s vyplácením podpory obnovitelných zdrojů energie stanoveny povinnosti povinně vykupujícím z obnovitelných zdrojů a upraveny role provozovatelů distribučních soustav.

2015

V roce 2015 byl přijat zákon č. 131/2015 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován EZ. Touto novelou, která nabyla účinnost dne 1. ledna 2016, došlo k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES, adaptaci na nařízení Evropského parlamentu a Rady 1227/2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií, úpravě dle nařízení vlády č. 243/2013 Sb., o investování investičních fondů a o technikách k jejich obhospodařování, úpravám souvisejícím s implementací nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, upřesnění vztahů mezi účastníky trhu s elektřinou a plynem a v teplárenství a zlepšení aplikovatelnosti, kontroly a vymahatelnosti práv a povinností. Dále tímto zákonem došlo ke změně řízení ERÚ, který od 1. srpna 2017 řídí pětičlenná Rada Energetického regulačního úřadu.

2020

V březnu 2020 schválila vláda ČR návrh novely EZ, který je reakcí na formální upozornění EK ohledně nedostatečné transpozice některých ustanovení směrnic třetího liberalizačního balíčku. Jde především o zajištění nezávislosti ERÚ při schvalování desetiletých plánů rozvoje přenosové a přepravní soustavy, výhradní oprávnění ERÚ mimosoudně urovnávat spory a možnost regulovaných subjektů podávat námitky při projednávaní metodiky cenové regulace. Nadto novela zavádí nová práva a povinností v souvislosti s činností zprostředkovatele v energetických odvětvích, zakotvuje obsah metodiky cenové regulace, upravuje způsob řízení ERÚ, práva spotřebitelů a některé další otázky. Návrh zákona v tuto chvíli (1. pol. 2020) prochází legislativním procesem v Parlamentu ČR jako sněmovní tisk 799.

Skutečnosti ovlivňující právní úpravu energetického sektoru

Níže jsou představeny základní skutečnosti, které mají vliv na právní úpravu energetického sektoru a které byly brány v úvahu při přípravě tohoto věcného záměru NEZ a je žádoucí je promítnout do nové právní úpravy v podobě NEZ.

Klimaticko - energetické cíle

Klíčovým mezinárodním dokumentem v boji proti změně klimatu je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva”), která byla přijata na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992. Klimatickou změnou se dle Úmluvy rozumí „taková změna klimatu, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek”.

V prosinci roku 1997 na Úmluvu navázal tzv. Kjótský protokol, který byl přijat v rámci třetí Konference smluvních stran Úmluvy. Protokol představuje jeden z hlavních mezinárodních právních nástrojů boje proti změně klimatu. V platnost vstoupil v únoru 2005.

Pro účely plnění vytyčeného cíle byly zavedeny tři flexibilní mechanismy. Z pohledu energetiky je nejzásadnější první mechanismus - obchod s emisními povolenkami (dále jen „EU ETS”).

V roce 2015 byla na 21. Konferenci smluvních stran Úmluvy v Paříži přijata Pařížská dohoda, která od roku 2020 nahradí Kjótský protokol. Tato dohoda je prvním univerzálně závazným dokumentem týkajícím se klimatu, jehož dlouhodobým cílem je udržení nárůstu průměrné globální teploty pod 2 °C v porovnání s předindustriálním obdobím, přičemž státy mají primárně usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C. ČR ratifikovala Pařížskou dohodu dne 4. listopadu 2017. ČR si jako členský stát EU společně s ostatními členskými státy stanovila cíl do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

V roce 2009 EU přijala tzv. klimaticko – energetický balíček, tedy soubor legislativních předpisů, jež mají vést k naplnění cílů EU v oblasti energetiky a ochrany klimatu do roku 2020. Cíl, který se týká změny klimatu a energetické udržitelnosti, byl převeden do podoby hesla „ 20 – 20 – 20 ”, za nímž se skrývá snížení emisí skleníkových plynů o 20 % oproti úrovním roku 1990, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v konečné spotřebě energie na 20 % a posun ke zvýšení energetické účinnosti o 20 %.

Pro ČR se dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES stal závazným cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve výši 13 % v roce 2020. Tento cíl se podařilo splnit již v roce 2013.

EK  na konci listopadu 2016 zveřejnila  své představy o tom, jak má v budoucnu fungovat evropský energetický systém ovlivněný rostoucím podílem obnovitelných zdrojů a snahou o odklon od spalování fosilních paliv, a to v podobě osmi legislativních aktů tvořících Zimní balíček.

Závazky vyplývající ze Zimního balíčku a týkající se klimaticko – energetických cílů:

  • Emise skleníkových plynů

Cíl snížení emisí skleníkových plynů o 40 % oproti roku 1990 zůstal v rámci Zimního balíčku nezměněn. ČR se zavázala snížit emise v sektorech mimo EU ETS o 14 % ve srovnání s rokem 2005.

  • Obnovitelné zdroje

V rámci Směrnice 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, a s ohledem na Pařížskou dohodu v souladu s jejími požadavky na snižování emisí skleníkových plynů (zejm. čl. 6 Pařížské dohody), došlo k navýšení cíle na 32 % spotřebované energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Tento cíl bude v roce 2023 EK přezkoumán a případně navýšen. ČR plánuje dosažení podílu OZE na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 22,0 %, což představuje nárůst o 9,0 procentního bodu v porovnání s vnitrostátním cílem na úrovni 13 % pro rok 2020.

  • Energetická účinnost

Na základě principu „Energy efficiency first” byla novelizována směrnice EP a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti směrnicí EP a Rady 2018/2002 ze dne 21. 12. 2018 (dále jen „EED”). Došlo ke zvýšení závazku EU energetické účinnosti EU z 27 % na 32, 5 % do roku 2030, což implicitně znamená zvýšení ambicí členských států při realizaci jejich příspěvku k tomuto cíli, a zvýšení závazku podle článku 7, který stanovuje členským státům povinnost dosáhnout do roku 2030 kumulativních úspor v konečném využití energie v období od roku 2021 do roku 2030, které odpovídá každoročnímu snížení ve výši 0,8 %.

Předsedkyně Evropské komise Ursula Von der Leyen v prosinci 2019 v Evropském parlamentu představila komplexní klimaticko-energetický plán zvaný Zelená dohoda pro Evropu (dále jen „EGD”). Jeho hlavním cílem je, aby se Evropa do roku 2050 stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě.

Dne 4. března 2020 byl EK představen návrh klimatického zákona, který stanoví závazný cíl EU být do roku 2050 klimaticky neutrální. Do září 2020 bude EK revidovat své klimatické cíle do roku 2030 a stanoví nový cíl v rozmezí 50 – 55 % snížení emisí ve srovnání s rokem 1990. V důsledku revize cílů by měl probíhat přezkum současných předpisů EU, jenž slouží k dosažení klimatických cílů a případně by pak do června 2021 měl být předložen návrh na jejich úpravu.

Energetická bezpečnost

Koncept energetické bezpečnosti se přestává koncentrovat pouze na snahu států o zajištění stabilních a cenově dostupných dodávek energetických surovin pro své občany. Do popředí se dostávají i otázky spojené s ochranou klimatu a další související environmentální a socioekonomické aspekty.

Zajištění energetické bezpečnosti je věnována i značná pozornost v rámci EU. Dle dostupných statistik Eurostat je EU závislá na dovozu energetických surovin z 53 %, přičemž 6 členských států je ze 100 % závislých na dodávkách plynu z jedné země, a to z Ruské federace. Energetická politika EU má za cíl na poli energetické bezpečnosti dosáhnout toho, že bude vytvořen jednotný trh, který by měl přispět k diverzifikaci zdrojů, dodavatelů i tras, zajišťujících dodávky energetických zdrojů na území členských států EU.

Požadavek na fyzickou dostupnost energetických zdrojů je považován za základ konceptu energetické bezpečnosti. S fyzickou dostupností, tedy zajištěním dostatečných energetických zdrojů, dále souvisí požadavek na nezávislost (ve smyslu energetické soběstačnosti) a diverzifikaci energetických zdrojů.

Energetická unie

Dne 25. února 2015 byla zveřejněna  Rámcová strategie k vytvoření energetické unie , která si klade za cíl zajištění bezpečných dodávek energie, udržitelnost a konkurenceschopnost vnitřního trhu s energií. Navrhuje opatření v pěti hlavních dimenzích:

  • energetická bezpečnost;

  • dotvoření vnitřního trhu s energií;

  • energetická účinnost;

  • dekarbonizace;

  • výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

Myšlenka energetické unie souvisí se snahou EU o zvýšení konkurenceschopnosti dodávek a snížení výdajů na dovoz energie. Energetická unie má dále představovat vhodný nástroj EU k naplnění klimaticko - energetických závazků. V rámci snahy o vytvoření energetické unie si pak EU klade za cíl modernizaci stárnoucí energetické infrastruktury, integraci svých trhů s energií a zajištění koordinace vnitrostátních cen energií.

Součástí Zimního balíčku je mj. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999
o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu. Toto nařízení stanovuje nezbytný právní základ pro spolehlivou, inkluzivní, nákladově efektivní, transparentní a předvídatelnou správu energetické unie a opatření v oblasti klimatu zajišťující splnění cílů a úkolů energetické unie do roku 2030 a dlouhodobých cílů a úkolů energetické unie v souladu s Pařížskou dohodou.

Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu

Na základě požadavků vyplývajících z čl. 3 a násl. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, které vstoupilo v platnost 24. prosince 2018, má ČR povinnost vytvořit a následně pravidelně aktualizovat vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu (dále také jen „Národní klimaticko - energetický plán” nebo „NKEP”), který obsahuje cíle, politiky a opatření ve všech pěti dimenzích energetické unie na období let 2021 - 2030 s výhledem do roku 2050.

NKEP sestavují všechny členské státy EU. Národní klimaticko-energetické plány jsou nástrojem, který má EU pomoci harmonizovaně dosáhnout stanovených klimatických a energetických cílů. Členský stát má povinnost popsat, jak přispěje k plnění těchto cílů a jaké nástroje k tomu využije. Plány jsou vypracovávány na desetileté období a pokrývají všech pět dimenzí energetické unie. Členské státy mají povinnost každé dva roky publikovat zprávu o plnění svých plánů dle NKEP.

Stěžejní částí NKEP je stanovení příspěvku ČR ke klimaticko - energetickým cílům EU v oblasti snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti. NKEP vychází ze dvou strategických dokumentů, a to SEK ČR, jejíž poslední aktualizace byla schválena v roce 2015 a Politiky ochrany klimatu v ČR schválené v roce 2017 (viz k tomu dále).

Ve finální verzi NKEP se ČR přihlásila v rámci dekarbonizace snížit celkové emise skleníkových plynů do roku 2030 o 30 % v porovnání s rokem 2005, což odpovídá snížení emisí o 44 milionů tun CO2ekv. Dalším závazkem je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie do roku 2030 na 22 %, což je nárůst o 9 % v porovnání s cílem stanoveným do roku 2020. V rámci energetické účinnosti si ČR nastavila cíl konečné spotřeby energie na úroveň 990 PJ. Nastavení specifického cíle týkajícího se vnitřního trhu s energií, respektive interkonektivity elektrizační soustavy, nebylo potřeba. Cíl 30 % interkonektivity do roku 2030 ČR dlouhodobě splňuje, dokonce se pohybuje vysoko nad stanovenou úrovní (téměř 30 % propojení oproti 15 % požadavku pro ČR). V oblastech energetické bezpečnosti a výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti nebyly stanoveny specifické kvantifikovatelné cíle.

Státní energetická koncepce

SEK je vrcholovým strategickým dokumentem vyjadřujícím cíle ČR v energetickém sektoru v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje, včetně ochrany životního prostředí.

SEK a pravidla pro její zpracování jsou zakotveny v § 3 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. SEK je přijímána na období dvaceti pěti let a je závazná pro výkon státní správy v oblasti nakládání s energií. Zpracovatelem je Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Aktuálně platná SEK, tzv. aktualizovaná SEK byla schválena vládou dne 16. května 2015 a má horizont do roku 2040.

Hlavním posláním SEK je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR, a to za konkurenceschopné a přijatelné ceny za standardních podmínek. Současně je jejím cílem zabezpečit nepřerušované dodávky energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek státu a přežití obyvatelstva. V neposlední řadě je jejím cílem také zajistit stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí, efektivní státní správu a dostatečnou a bezpečnou energetickou infrastrukturu.

Politika ochrany klimatu v ČR

Politika ochrany klimatu v ČR byla zpracována Ministerstvem životního prostředí na období 2017 až 2030 s výhledem do roku 2050. Byla schválena usnesením vlády č. 207 dne 22. března 2017. Doplňuje další související dokumenty, mimo jiné i SEK, a je v souladu se závazky vyplývajícími z členství v EU. Hlavními cíli Politiky je snížení emisí ČR do roku 2020 alespoň o 32 Mt Co2ekv. v porovnání s rokem 2005 a snížení emisí do roku 2030 alespoň o 44 Mt Co2ekv. v porovnání s rokem 2005. Konkrétní opatření k jejich dosažení jsou definována pro následující oblasti: průmysl, energetika, konečná spotřeba energie, doprava, zemědělství a lesnictví, odpady a výzkum a vývoj. V rámci jednotlivých oblastí je popsána míra podílu na celkovém objemu emisí vypuštěných v ČR a budoucí vývojové trendy. Součástí jsou i nástroje vhodné k efektivní a účinné politice směřující k nízkoemisní ekonomice do roku 2050, včetně ohledu na ekonomicky využitelný potenciál.

Národní akční plán pro chytré sítě

Národní akční plán pro chytré sítě (dále jen „NAP SG”) je koncepčním dokumentem, který reaguje na očekávaný rozvoj výroby elektřiny z intermitentních zdrojů a nárůst počtu malých zdrojů připojených do distribuční sítě. V důsledku těchto změn se zajištění spolehlivého provozu elektrizační soustavy neobejde bez zavedení inteligentních sítí. NAP SG zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu na základě úkolu uvedeného v Aktualizované SEK z roku 2015.

NAP SG pro období 2015 – 2020 s výhledem do roku 2040 byl schválen usnesením vlády č. 149 dne 4. března 2015. Zavedení chytrých sítí rozdělil do 4 etap, od analytické fáze až po vyhodnocení realizace, přičemž kompletní realizace chytrých sítí (tzv. „smart grids”) by měla být dokončena do roku 2030. Aktuálně platný Národní akční plán pro chytré sítě 2019-2030 byl schválen vládou dne 16. září 2019. Je orientovaný více na realizační fázi, zohledňuje rozvoj digitalizace a automatizace a navazuje na výsledky opatření zavedených v minulosti. Výstupy z realizací jednotlivých projektů by měly sloužit mj. jako podklady pro přípravu nové legislativy regulující energetický sektor. Data a závěry analýz z některých opatření byly rovněž využity jako podklad pro přípravu tohoto věcného záměru a bude s nimi pracováno rovněž v rámci přípravy paragrafového znění NEZ.

Hlavní cíle aktualizovaného NAP SG jsou následující:

  1. Vytvořit podmínky pro vyšší penetraci decentralizovaných, zejména obnovitelných zdrojů elektřiny, akumulace a elektromobility v souladu s požadavky NKEP a jejich zapojení do koordinace a řízení energetické soustavy.
  2. Zajistit vyšší dostupnost informací zákazníkům s cílem umožnit zvýšení energetické účinnosti spotřeby energie a jejich aktivní zapojení do trhu s elektřinou.
  3. Zvýšit spolehlivost, kvalitu a bezpečnost dodávek elektrické energie. Zajistit jak nižší míru přerušení dodávek a vyšší kvalitu dodávané elektřiny definovanou zejména stabilitou frekvence a napětí, tak i vysokou míru schopnosti obnovy dodávky
    po výpadku a odolnost energetických sítí vůči vnějším podmínkám (terorismus, klimatické jevy a kybernetická bezpečnost).

Východiska aktuálně platné právní úpravy v ČR

Aktuálně platná právní úprava pro sektor energetiky představuje vlastní české energetické právo. Jedná se o soubor právních norem, které stanoví práva a povinnosti všech subjektů, které se v sektoru energetiky pohybují, včetně závazných podmínek pro fungování celého sektoru. Do odvětví energetického práva se stále více promítají i environmentální aspekty, které kladou důraz zejména na zachování udržitelného rozvoje. České energetické právo je v právním řádu roztříštěno do různých právních předpisů. Tyto předpisy se ve většině případů věnují specifické oblasti konkrétního primárního energetického zdroje (např. zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů) nebo oblasti finálního využité energie (např. zákon o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů), nebo se týkají specifické činnosti nebo opatření, které je v dané době považováno za žádoucí z hlediska aktuální energetické politiky státu (např. zákon o POZE). Pro sektor energetiky je stěžejním právním předpisem EZ.

Právní úprava organizace a fungování trhu s energiemi je předmětem podzákonných právních předpisů, zejména vyhlášky č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou (dále jen „Pravidla trhu s elektřinou”) a vyhlášky č. 349/2015 Sb., o Pravidlech trhu s plynem (dále jen „Pravidla trhu s plynem”). Právní význam mají i další dokumenty, jakou jsou obchodní podmínky operátora trhu, pravidla a řády provozovatelů energetických soustav, které podléhají schválení ERÚ.

EZ přijatý v roce 2000 nastavil ucelený právní rámec pro podnikání v energetice a současně v souvislosti se vstupem ČR do EU zajistil harmonizaci české legislativy s legislativou EU určenou pro energetický sektor (zejména první liberalizační balíček). Postupné novelizace EZ (celkem dvacet osm) právně ukotvily kontinuálně probíhající strukturální změny energetického sektoru, jejichž účelem byla jeho celková liberalizace, za účelem otevření relevantních trhů konkurenci. Došlo tak zejména k plnému otevření trhu s elektřinou (od 1. 1. 2006) a plynem (od 1. 1. 2007), k oddělení provozovatelů soustav (unbundling) od jiných licencovaných činností, ke zřízení ERÚ jako nezávislého regulátora v energetických odvětvích a k založení operátora trhu jako účastníka trhu vykonávajícího specifické činnosti na trhu s elektřinou a plynem. Ruku v ruce s liberalizací energetického sektoru byla postupně posilována i ochrana konečných zákazníků (spotřebitelů).

EZ je smíšené povahy, když obsahuje jak normy veřejnoprávní, tak i soukromoprávní. K právě uvedenému se ve své rozhodovací praxi několikrát vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který například v rozsudku sp. zn. 7 As 58/2003 ze dne 14. října 2004 konstatoval, že:

Energetický zákon není předpisem obsahujícím výlučně veřejnoprávní normy. Předmětem úpravy energetického zákona jsou totiž podmínky podnikání, výkonu státní správy a regulace v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené (§ 1 energetického zákona). Jinými slovy, zákon obsahuje normy jak veřejnoprávní (výkon státní správy), tak i soukromoprávní povahy (podmínky podnikání). Rozhodujícím kritériem pro rozlišení, o jaký vztah se jedná, je metoda úpravy, tedy zda jde o úpravu vztahů postavených na rovnosti (jimiž jsou vztahy mezi držiteli licencí a jejich zákazníky), nebo o vztahy ryze vrchnostenského charakteru, kam patří např. rozhodování ve věcech udělení, změn či zrušení licencí.“

EZ je založen na následujících principech, z nichž převážná většina odpovídá jednotným principům platným v EU pro energetický sektor. Jedná se zejména o následující principy:

  • podnikání v elektroenergetice, plynárenství i teplárenství je možné pouze na základě licence udělované ERÚ;

  • přístup třetích stran k elektroenergetickým a plynárenským sítím se uskutečňuje na principu regulovaného přístupu, kdy ceny jsou regulovány a vyhlašovány regulačním orgánem předem;

  • existuje samostatný nezávislý regulátor pro energetická odvětví - ERÚ, jehož činnosti nemohou být ovlivňovány vládou, parlamentem ani dalšími subjekty, nezávislost je posílena systémem financování tohoto úřadu;

  • trh s elektřinou v ČR je plně otevřen pro všechny zákazníky od 1. ledna 2006;

  • trh s plynem v ČR je plně otevřen pro všechny zákazníky od 1. ledna 2007;

  • přístup třetích stran k energetickým sítím a zásobníkům plynu je pro všechny účastníky trhu s elektřinou nebo s plynem zaručen za stejných podmínek;

  • opatření přijímaná za mimořádných provozních stavů - za stavů nouze v elektroenergetice, plynárenství a teplárenství jsou transparentní a předem stanovená;

  • existuje způsob řešení sporů mezi držiteli licenci podle EZ a mezi dalšími účastníky trhu s elektřinou a s plynem;

  • existuje univerzální služba formou dodavatele poslední instance pro ochranu zákazníků v případech dodávky elektřiny nebo plynu, kdy zákazníkem sjednaný dodavatel ztratí schopnost plnit své závazky;

  • vznikl energetický regulační fond na krytí prokazatelné ztráty v oblasti teplárenství;

  • existuje operátor trhu, který provozuje organizované trhy s elektřinou a plynem, zúčtovává odchylky, a vykonává další činnosti na trhu s elektřinou, trhu s plynem, v oblasti podpory výroby energie z podporovaných zdrojů energie a v oblasti obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů;

  • institut činností nad rámec licence jako ochrana zákazníků ve všech sektorech energetiky.

Seznam dotčených právních předpisů

Uvedený seznam právních předpisů má za cíl v přehledné formě představit, jaké právní předpisy (zákony a prováděcí právní předpisy) mohou být NEZ dotčeny nebo které musí být brány v potaz při přípravě NEZ.

Zákony

  • zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;

  • zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů;

  • zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů;

  • zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů;

  • zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů;

  • zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů;

  • zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů;

  • zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů;

  • zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

  • zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií);

  • zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní baňské správě

  • Zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

Prováděcí právní předpisy

  • vyhláška č. 70/2016 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích;

  • vyhláška č. 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě;

  • vyhláška č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích;

  • vyhláška č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou;

  • vyhláška č. 405/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při