Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Liberalizace a postavení zákazníka v plynárenství

16.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.1.1
Liberalizace a postavení zákazníka v plynárenství

Ing. Martina Krčová, MBA

Česká republika vstoupila 1. 5. 2004 do Evropské unie (EU) a svým členstvím v EU se zavázala ke splnění jedné ze základních podmínek při vstupu, a to k implementaci unijního právního systému, jehož součástí byla i liberalizace obchodu s energiemi. Cílem liberalizace bylo snižování cen plynu, vyšší úroveň poskytovaných služeb, vznik nových ekonomických subjektů na trhu s plynem, růst konkurenceschopnosti na evropském trhu se zemním plynem a zvýšení bezpečnosti dodávek.

Podnikání v plynárenství bylo v celé Evropě vždy považováno za přirozený monopol. Liberalizace trhu tak v prvé řadě znamenala vyčlenění té oblasti podnikání, která má charakter přirozeného monopolu: přepravu a distribuci plynu. Tyto činnosti byly – a nadále jsou – regulovány státem, respektive k tomu určeným regulačním orgánem (u nás Energetický regulační úřad – ERÚ). Cena za komoditu neboli část konečné ceny za obchod se stává neregulovanou, neboť zákazník si bude moci vybírat svého dodavatele zemního plynu na volném trhu. S nárůstem počtu obchodníků na trhu se má zvyšovat konkurence mezi nimi, soutěžení o zákazníka, zlepšování služeb a snížení ceny.

Pro občany České republiky by okamžité přijetí evropských směrnic představovalo značný (zejména sociální) problém, proto byla vyjednána výjimka, umožňující posunutí a volnější časové rozložení liberalizačního procesu.

Právo EU

První liberalizační balíček

První liberalizační balíček pro elektroenergetiku a plynárenství vycházel z pozitivních zkušeností s liberalizací energetiky v USA, Velké Británii a Skandinávii. Přijat byl v roce 1996 (elektroenergetika), respektive 1998 (plynárenství – směrnice č. 98/30/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem). Byl založen na konceptu progresivní liberalizace, aplikované postupně na různé kategorie spotřebitelů. Částečné otevření národních trhů konkurenci vyžadovalo po členských státech, aby progresivně liberalizovaly určité segmenty svých trhů s elektřinou a zemním plynem a postupně rozšiřovaly kategorie zákazníků, kteří si budou moci vybírat svého dodavatele elektřiny a zemního plynu na volném trhu. S úplnou liberalizací se však ještě nepočítalo. Pokud se jedná o unbundling, bylo povinné pouze účetní a manažerské oddělení (tzv. „čínská zeď”). Zřízení nezávislého energetického regulátora nebylo explicitně vyžadováno. Výsledkem prvního liberalizačního balíčku tedy paradoxně bylo utvoření či posílení národních trhů, většinou obsazených dominantním hráčem, a s přetrvávajícími bariérami v přístupu k přeshraničním přepravním kapacitám, tedy bariérami bránícími domácí obchod.

Druhý liberalizační balíček

Pro odstranění všech těchto nedostatků byla přijata další legislativa – druhý balíček, který byl na rozdíl od toho prvního mnohem propracovanější. V plynárenství se konkrétně jednalo o směrnici č. 2003/55/EC o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem a o nařízení č. 1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Druhý liberalizační balíček obsahoval detailní ustanovení ohledně přístupu k sítím a regulaci a dále byl založen na principu právního a manažerského oddělení (tzv. unbundlingu) provozovatele přepravní soustavy jako samostatného podniku (odtržení od vertikálně integrovaného podniku). Důležité přitom bylo, že tato pravidla měla být aplikována jak na společnosti z EU, tak i mimo státy EU, pokud by působily na unijních trzích. V oblasti plynárenství bylo nastavení pravidel unbundlingu důležité zejména s ohledem na významné dodávky plynu do EU z Ruska, tedy ze země mimo EU. Pro dohled nad naplňováním ustanovení druhého balíčku měly členské státy povinnost zřídit nezávislé regulační orgány. Druhý liberalizační balíček měl být implementován do národní legislativy k 1. 7. 2004; většina zemí tento termín však nedodržela a unijní pravidla tak byly implementovány do legislativy s určitým zpožděním. Praktické naplňování pravidel druhého liberalizačního balíčku ovšem v řadě členských zemí pokulhávalo, což bylo patrné také ze značného počtu zahájených řízení Evropské komise vůči členským státům pro porušení unijního práva. Proto také přišla Komise v roce 2007 s dalším, v pořadí již třetím liberalizačním balíčkem.

Třetí liberalizační balíček

Třetí liberalizační balíček měl zajistit vytvoření vnitřního trhu s plynem v rámci EU. V lednu 2007 dokončila Evropská komise sektorové šetření, které ukázalo, že v oblasti vnitřního trhu se zemním plynem a elektřinou mimo jiné stále nedošlo k dostatečnému oddělení provozovatelů přenosové, přepravní a distribuční soustavy. Podle EU v té době nadále přetrvávala diskriminace přístupu třetích osob k soustavě, zejména pokud šlo o preferenční přístup poskytovaný zavedeným účastníkům trhu s uzavřenými dlouhodobými smlouvami a také stále existující regulované ceny, které bránily vstupu nových hráčů na trh. Jako řešení na odstranění těchto zjištěných nedostatků vzápětí Evropská komise opětovně přišla s balíčkovým způsobem přijímání nových legislativních změn, kdy představila v září 2007 třetí liberalizační balíček.

Z hlediska plynárenství obsahuje třetí balíček trojici právních norem – nařízení č. 715/2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám, nařízení č. 713/2009 o zřízení Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) a směrnici č. 2009/73/EC o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem. Obecně přinášejí uvedené dokumenty nové či prohloubené vývojové tendence, jako jsou posílení regulačního dohledu, podpora hospodářské soutěže, významnější posílení práv spotřebitelů, hlubší strukturální opatření prováděná na straně přirozených monopolů na trhu s plynem a zakotvení nového formálního nástroje pro celounijní řízení trhu s plynem – tzv. síťových kodexů.

V oblasti posílení regulačního dohledu je zřetelná snaha Evropské unie donutit členské státy k posílení postavení národních regulačních úřadů tak, aby byly vybaveny standardizovaným rozsahem pravomocí a mohly tak lépe spolupracovat na úrovni regionů i celé Evropské unie. Národním regulačním úřadům se zásadním způsobem rozšířily a prohloubily pravomoci tak, že ve většině členských zemí působí i jako orgány efektivního dohledu při současné podpoře rozvinuté hospodářské soutěže v plynárenství. Jinými slovy regulační úřady mají oprávnění nejen provádět samostatné kontroly a dozor v energetickém odvětví, ale disponují i oprávněním účinně postihovat za protiprávní jednání jednotlivé účastníky trhu s plynem dostatečně odrazujícími sankcemi.

Dne 3. března 2011 zahájil svou činnost i nový orgán, jímž se stala Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) jako svým způsobem zastřešující a z metodologického pohledu jednotící instituce národních regulačních úřadů.

Pokud se jedná o ochranu spotřebitele (článek 3 a Příloha I směrnice č. 2009/73/EC), tak došlo k posílení dosavadních práv spotřebitelů a usnadnění změny dodavatele. Je vyžadována vyšší míra transparentnosti smluvních podmínek a obecných informací a deklarováno právo zákazníka na bezpečné dodávky energie za přiměřené ceny a právo zákazníka a spotřebitele na jasné a srozumitelné informace o svých právech, objektivní a transparentní údaje o spotřebě energie, informace o nákladech na spotřebu energie, a to v dostatečných časových intervalech, a na zálohy založené na pravděpodobné spotřebě elektřiny nebo plynu.

V rámci směrnice jsou požadovány i efektivní prostředky k urovnávání sporů a rychlé a účinné postupy vyřizování stížností. Speciálně chráněni by měli být tzv. zranitelní spotřebitelé, tedy sociálně slabší vrstvy v kritických obdobích potřeby plynu.

Zcela novým právním nástrojem, jenž zásadně mění poměr sil mezi kompetencí jednotlivých členských států Evropské unie a EU jako celkem, jsou tzv. síťové kodexy, které vstupují dle nařízení 715/2009 jakožto závazné (součást evropského acquis) do regulace tržního prostředí v oblasti přepravních soustav, aniž by bylo nutno procházet složitou procedurou přijímání obecně závazných aktů Evropské unie.

Vývoj vlastnické struktury s plynem a unbundling

Do České republiky byl v minulosti dovážen plyn pouze jedinou společností, a to akciovou společností Transgas, která se zformovala ze státního podniku v polovině roku 2001. Tato někdejší státní firma s názvem Český plynárenský podnik zahrnovala až do konce roku 1993 veškeré plynárenské společnosti v ČR. V lednu 1994 se z ní vyčlenilo – v závislosti na regionech – osm distribučních společností, které zajišťovaly distribuci a dodávky plynu zákazníkům na příslušném vymezeném území. Až do roku 1997 byl dovoz plynu uskutečňován výhradně z Ruska, z důvodů diverzifikace zdrojů pak v uvedeném roce přibyly dodávky také z Norska.

V roce 2002 proběhla významná privatizace plynárenského sektoru. Nejvýznamnější akciové podíly získal německý energetický koncern RWE. Tato společnost tak získala 97 procent akcií provozovatele přepravní soustavy a dále více než 50 procent akcií u společností Západočeská plynárenská, a. s., a Severomoravská plynárenská, a. s. U ostatních distribučních společností byl podíl RWE menší než 50 procent. Skupina RWE pak u provozovatele přepravní soustavy postupně získala stoprocentní vlastnictví a majoritu u šesti z osmi provozovatelů distribučních soustav.

Významný posun ve vývoji trhu s plynem v ČR přinesla až novela energetického zákona v roce 2004, která do české legislativy jasně zakotvila přístup třetích stran k přepravní soustavě, k podzemním zásobníkům plynu, k těžebním plynovodům a k distribučním soustavám, upřesnila postupné otevírání trhu s plynem, definicí určila povinnost právního oddělení (unbundlingu) provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů distribučních soustav. Harmonogram unbundlingu, tedy vyčleňování přepravních či distribučních částí plynárenství, určovaly jednotlivé směrnice v samotných balíčkách a tím určovaly nejen tempo liberalizace obchodu, ale i podmínky oddělování obchodu. Od prvotních řešení informačního oddělování typu „čínská zeď” bylo postupně požadováno nejenom úplné ekonomické oddělení, ale i oddělení vlastnické. Dnešní stav je tak charakterizován úplným oddělením přepravy a distribuce od obchodu s plynem.

První plynárenskou společností, která se musela podrobit povinnosti právního oddělení regulovaných aktivit od neregulovaných, byla společnost RWE Transgas, a. s., ze které se od 1. ledna 2006 vyčlenila část podniku zajišťující činnost přepravy plynu do nové společnosti RWE Transgas Net, s. r. o. V roce 2010 byla společnost RWE Transgas Net, s. r. o., přejmenována na NET4GAS, s. r. o., a to v souvislosti s pokračujícím procesem oddělování přepravy plynu od vlastního obchodování s plynem. V roce 2013 prodala skupina RWE svůj obchodní podíl ve společnosti NET4GAS, s. r. o., konsorciu Allianz Capital Partners a Borealis Infrastructure.

Oddělené distribuční společnosti od akciových společnosti držících licenci na obchod s plynem vznikly k 1. lednu 2007. V roce 2008 společnost E.ON Distribuce, a. s., odkoupila distribuční společnost JČP Distribuce, s. r. o. (bývalá Jihočeská plynárenská, a. s.), čímž došlo v České republice k dosud ojedinělé události, kdy se jedna společnost na regionální úrovni s více než 90 tisící zákazníky stala držitelem licence jak na distribuci elektřiny, tak na distribuci plynu.

K 1. říjnu 2009 došlo k sloučení plynárenských distribučních společností SČP Net, s. r. o., STP Net, s. r. o., a ZČP Net, s. r. o. Nástupnickou společností se stala distribuční společnost RWE GasNet, s. r. o. Zbylé tři distribuční společnosti skupiny RWE, tedy VČP Net, s. r. o., JMP Net, s. r. o., SMP Net, s. r. o., se s účinností od 1. listopadu 2013 přidaly ke sloučení společností do jedné, a to do RWE GasNet, s. r. o., jež se stala nástupnickou společností. Pod názvem GasNet, s. r. o., společnost působí od 1. října 2016.

Otevření trhu s plynem v ČR

Vnitřní trh s plynem se v České republice otevíral postupně, a to ve třech krocích. Samotný proces liberalizace trhu se zemním plynem klasifikoval odběratele (bez ohledu na velikost odběru) do dvou základních kategorií:

  • chránění odběratelé,

  • oprávnění odběratelé.

Cena pro první skupinu odběratelů byla i nadále kontrolována státem; druhá skupina byla pozvolna „otevírána”. Jako první odběratelé, kteří získali právo

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: