dnes je 5.10.2022

Input:

Ekodesign

11.1.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

18.5.1
Ekodesign

Ing. Monika Becková

Ekodesign je nástrojem pro vývoj a inovaci produktů, který zahrnuje mimo technických, ekonomických a dalších požadavků na výrobek také jeho dopady na životní prostředí. Ve fázi vývoje produktu mají konstruktéři a designéři možnost ovlivnit 70 - 80 % všech environmentálních aspektů výrobku.

Přístup ekodesignu rozšiřuje současné postupy vývoje produktů o pohled za hranice podniku. Důležitou podmínkou je však znalost souvislostí zvolených materiálů, technologických postupů a koncepce výrobku s dopady na životní prostředí. Pro objektivní posouzení celkových dopadů výrobku na životní prostředí je důležité zahrnout všechny fáze života výrobku, od výběru použitých surovin, přes fázi jeho užívání až po jeho odstranění nebo využití na konci životnosti produktu.

Ekodesign z pohledu výrobce

Stále přísnější požadavky legislativy z hlediska ochrany životního prostředí stanovují mimo jiné i zodpovědnost výrobců za produkt, rozšířenou na celý životní cyklus výrobku, tedy i po skončení jeho životnosti. Výrobce je nucen neustále hledat možnosti jak inovovat své produkty, předvídat možná rizika, která by je mohla na trhu znevýhodnit, a včas na ně reagovat.

Aby byla inovace výrobků úspěšná, je nezbytné posuzovat nejen produkt samotný, ale provést analýzu výrobku v celém jeho životním cyklu. Během těchto analýz se často objeví skryté slabiny i rezervy, které mohou být využity z hlediska designu výrobku v podobě snížení materiálových a energetických nároků ve fázi jeho výroby i užívání.

Ekodesign z pohledu spotřebitelů

V současné době jsou na výrobky a poskytované služby kladeny vysoké požadavky ze strany zákazníků i prostřednictvím nové environmentální legislativy. Zákazníci dávají přednost kvalitním produktům s nízkými provozními náklady a dlouhou dobou životnosti. Ekodesign poskytuje vhodné postupy jak tyto potřeby zákazníků efektivně naplnit z hlediska užitných vlastností produktů.

Historické souvislosti

Začleňování požadavků ochrany životního prostředí do vývoje a konstrukce výrobků se označuje jako ekodesign, označení je odvozeno z anglického "ecodesign“.

Pojem design je často vnímán jako označení pro určitý vzhled produktu, zejména ve vztahu k jeho funkčnosti. Lépe však pojem design vystihuje návrh nebo konstruování produktu.

V případě ekodesignu je třeba již při navrhování a konstrukci produktu uvažovat o vlivu produktu na životní prostředí s cílem negativní vlivy produktů co nejvíce eliminovat. V ekodesignu je tedy vliv produktu na životní prostředí stejně důležitým faktorem jako jeho funkčnost, nákladovost nebo vzhled.

Ekodesign je velmi důležitým regulačním nástrojem výrobkově orientované environmentální politiky. Jeho aplikace by vždy měla vést k určitému snížení negativního dopadu produktu na životní prostředí.

Začátkem 90. let 20. století dochází k přesunu zájmu v oblasti posuzování z výrobních procesů na produkty. Tím se začíná definovat výrobkově orientovaná environmentální politika, která klade požadavky na snižování negativních vlivů produktů na životní prostředí.

Protože konstrukce výrobku byla často zaměřena na zlepšení hlavně jedné z jeho důležitých vlastností, bylo zvykem hovořit například o:

  • designu pro bezpečnost (Design for Safety, zkráceně DfS),

  • designu pro podporu kvality (Design for Quality, DfQ).

DfE (Design for Environment)

Všeobecně se používaná zkratka vyjadřovala jako DfX. V souladu s tímto označením se pro design zaměřený na ochranu životního prostředí začala používat zkratka DfE (Design for Environment).

Jsou známé různé přístupy, které organizace uplatňují v procesu návrhu výrobku a výrobním procesu:

  • Design for Manufacturing (DfM) - konstrukce produktu s ohledem na jednoduchou vyrobitelnost dílů při minimalizaci výrobních nákladů,

  • Design for Assembly (DfA) - konstrukce produktu s cílem redukce počtu dílů pro zjednodušení montáže, zjednodušení řízení výroby, zkrácení výrobního času a vytvoření předpokladů pro jednoduchou demontáž výrobku při servisu a opravách,

  • Design for Manufacturing and Assembly (DfMA) - kombinace výše popsaných přístupů,

  • Quality Function Deployment (QFD) - zákaznicky orientovaný vývoj výrobků, při kterém jsou do technických specifikací systematicky aplikovány požadavky zákazníků,

  • Design to Costs (DtC) - vývoj a konstruování produktu ve vztahu k zadaným hrubým nákladovým cílům,

  • Target Costing (TC) - vývoj a konstruování produktu ve vztahu ke konečné ceně výrobku, akceptovatelné zákazníkem,

  • Life Cycle Costing (LCC) - vývoj a konstruování produktu ve vztahu k celému životnímu cyklu výrobku.

Vliv na vznik ekodesignu

Na vznik ekodesignu měl velký vliv rozvoj preventivních strategií, zejména čistší produkce. Základním principem čistší produkce je snížení produkovaného znečištění přímo u zdroje, tedy v rámci výrobního procesu. Tato snaha se promítá do návrhu a vývoje produktu, tedy změny stávajícího výrobku tak, aby nadále plnil požadované funkce, ale zároveň po celou dobu svého životního cyklu vykazoval co nejnižší negativní dopad na životní prostředí.

Za počátek existence ekodesignu na trhu se považuje rok 1992, když na veletrhu v Hannoveru německá firma Wilkhahn Ltd představila otočnou kancelářskou židli v rámci programu Picto 20, která byla zkonstruována dle zásad ekodesignu.

Odborníci na ochranu životního prostředí hodnotili kladně zejména to, že všechny použité materiály byly označeny materiálovou identifikační značkou. Dále byly nahrazeny toxické látky, jako jsou lepidla mechanickými spoji, což zároveň umožnilo rychlé opravy i demontáž. Také pěnová náplň židle byly vyrobena bez použití freonů a barviva neobsahovala těžké kovy. Zároveň firma vybudovala systém zpětného odběru vyřazených židlí, jejich demontáž a opětné použití recyklovaných materiálů ve výrobě.

Zákazníci ocenili zejména vzhled a snížení ceny židle, umožněné sníženými výrobními náklady. Díky použití mechanických spojů namísto lepidel byla významně zjednodušena montáž i demontáž židle, její snadná údržba a tím i prodloužená životnost.

Zájem o tento výrobek ze strany spotřebitelů vedl k nárůstu prodeje u spotřebitelů a k zájmu výrobců a prodejců o produkty, u nichž byly aplikovány zásady ekodesignu.

Návrh zařadit Design for Environment (DfE) do souboru norem řady ISO 14000 byl předložený v roce 1998 v San Francisku na 6. plenárním zasedání technické skupiny ISO/TC 207.

Integrace environmentálních aspektů do návrhu a vývoje produktu

Významnou roli má STN ISO/TR 14062:2002 Environmentální management - integrace environmentálních aspektů do návrhu a vývoje produktu. Poskytuje návod na začlenění aspektů a je určená pro navrhování a vývoj výrobků bez ohledu na typ, velikost, umístění a složitost organizace, stejně tak i pro všechny druhy produktů. Tyto normované postupy jsou dále určeny pro všechny, kteří jsou odpovědni za proces přijímání rozhodnutí a politik v organizacích.

Základním východiskem při posuzování vztahu mezi produktem a životním prostředím je fakt, že všechny produkty, tedy výrobky i služby mají určitý dopad na životní prostředí. Tento dopad může nastat v kterékoli etapě životního cyklu produktu, nebo dokonce ve všech jeho etapách. Takovéto dopady mohou být různého charakteru od nevýznamných, krátkodobých a místních až po významné, dlouhodobé a globální. Nejčastěji se setkáváme s různými kombinacemi všech těchto úrovní.

Význam pro české právní prostředí

Do českého právního prostředí by se problematika ecodesignu měla promítnout v oblasti elektrických spotřebičů nebo zařízení využívajících fosilní paliva.

Vládní novela zákona o hospodaření s energií, která je k projednání v Parlamentu ČR, požaduje zavedení přísnějších požadavků při návrzích a vývoji spotřebičů. Jde zejména o požadavky na ochranu životního prostředí. Požadavky se mají týkat elektrických spotřebičů nebo zařízení využívajících fosilní paliva. Zpočátku se zaměřuje na běžné domácí spotřebiče, jako jsou pračky nebo ledničky. Návrh zákona implementuje do české evropskou směrnici. V nejbližší době by měl být v Bruselu zveřejněn seznam výrobků, kterých se bude ekodesign týkat v následujících třech letech, spolu s plánem prováděcích opatření. Výrobce nebo dovozce budou výrobky, které jsou v souladu se směrnicí, označovat značkou "CE“. Pokud zákon projde Parlamentem, měl by platit od října 2007.

Zásady ekodesignu

Základní zásady ekodesignu byly poprvé formulovány časopisem Innovation v roce 1992. Od té doby se samozřejmě nástroje výrobkové politiky stále vyvíjejí, hlavní principy jsou však stále platné.

Jedná se o sedm zásad:

1. Prosazování bezpečných produktů a služeb
Ekodesigneři musí prosazovat takové produkty a služby, které budou bezpečné z hlediska zdraví člověka a budou mít co nejmenší negativní dopad na životní prostředí.

2. Ochrana biosféry
Ekodesigneři musí hledat taková řešení, aby se minimalizoval únik jakékoliv látky, která by mohla poškodit biosféru.

3. Udržitelné užívání přírodních zdrojů
Ekodesigneři musí usilovat jak o udržitelné užívání obnovitelných přírodních zdrojů, tak i o ochranu vegetace, nezastavěných prostor i původní přírody.

4. Snižování odpadů a zvyšování recyklace
Ekodesigneři se musí snažit o minimalizaci množství produkovaných odpadů. Za tím účelem budou při návrzích dbát na trvanlivost, přizpůsobivost, opravitelnost a možnost recyklace výrobků. Tato kritéria také začlení do svých zakázek a technických podmínek.

5. Moudré užívání energie
Ekodesigneři musí vybírat environmentálně bezpečné energetické zdroje a zavádět postupy pro úspory energie všude, kde to je možné.

6. Snižování rizika
Ekodesigneři musí hledat cesty jak minimalizovat environmentální a zdravotní riziko jak svých zaměstnanců, tak i zákazníků.

7. Předávání informací
Ekodesigneři si musí navzájem předávat informace, které by jim mohly pomoci ve výběru nejvhodnějších materiálů a procesů.

Postup uplatnění ekodesignu

Postup při navrhování výrobku s uplatněním zásad ekodesignu se v hlavních fázích neliší od klasického postupu navrhování produktu. Proces navrhování vždy vychází ze zadání, které je postupně naplňováno dalšími a dalšími kroky, vedoucími k postupnému vylepšování s cílem optimálního naplnění primárně stanovených požadavků na produkt.

Výsledkem je pak zpracovaná závěrečná dokumentace, která je podkladem pro výrobu očekávaného produktu, odzkoušení prototypu a uvedení produktu s předpokládaným marketingovým úspěchem na trh.

Základní charakteristikou ekodesignu je stanovení environmentálního profilu produktu. Environmentální profil produktu je charakterizován zejména všemi měřitelnými klíčovými znaky produktu, všemi významnými environmentálními aspekty, kterými produkt může působit na životní prostředí v průběhu celého svého životního cyklu.

Pro provedení odpovídající identifikace klíčových znaků environmentálního profilu produktu potřebujeme dostatek vhodných vstupních informací. Zejména princip předběžné opatrnosti hraje důležitou roli, protože umožňuje identifikovat možné působení posuzovaného produktu na životní prostředí, a to i z hlediska použitých materiálů a energetické náročnosti procesů.

Postup provádění ekodesignu

Postup provádění ekodesignu je možné rozfázovat následujícím způsobem:

1. fáze přípravná
Přípravná fáze zahrnuje mnoho činností informačních i analytických, které vedou k rozhodnutí o provedení ekodesignu určitého produktu.

2. fáze plánovací
Navazující plánovací fáze pak slouží ke stanovení rámcových cílů, určení pracovní skupiny a vypracování plánu projektu pro dosažení těchto cílů.

3. fáze analytická
Tato fáze znamená definování environmentálního profilu produktu a formulování požadavků na parametry produktu výsledného.

4. fáze návrhová
Na základě formulovaných požadavků na parametry produktu jsou navrhována možná řešení.

5. fáze výběrová
Pomocí kriteriálního hodnocení jsou nejlepší varianty řešení analyzovány po stránce technické, environmentální a ekonomické.

6. fáze výrobní
Nejlepší varianta je pak rozpracována ve formě výrobní dokumentace.
Důležitým krokem je provedení marketingového průzkumu, který je základem pro ověření prodejnosti produktu.

7. fáze hodnotící
Prototypy vyrobené ve výrobní fázi se v poslední fázi vyhodnotí opět ze všech hledisek a získané zkušenosti se shrnou v závěrečné zprávě.

Základní typy strategií ekodesignu

Základní typy strategií

Nahrávám...
Nahrávám...