Chemické látky a směsi

3.7.1.6

Chemické látky a směsi

MUDr. Anna Šplíchalová

Související právní a ostatní předpisy

• Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, zejména § 7.

• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci ve znění pozdějších předpisů, zejména § 9 až 18, příloha č. 2, část A, B, příloha 3, část C.

  • Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

  • Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů, zejména příloha č. 1, bod 2 a příloha č. 2.

• Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zejména příloha nařízení vlády, kapitola I – nemoci způsobené chemickými látkami, kapitola III- nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice, kapitola IV- nemoci z povolání kožní.

• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, ve znění pozdějších předpisů.

a další předpisy uvedené v úvodu kapitoly Rizikové faktory.

Díky účinným technickým opatřením na pracovištích je výskyt chemických látek v koncentracích překračujících přípustné limity poměrně nízký. Ze zprávy o činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví v oblasti ochrany zdraví při práci za rok 2018 ¹⁾ vyplývá, že pouze 3% všech pracovníků vykonávajících rizikové práce je exponováno nadlimitním koncentracím chemických látek. Tento podíl představuje cca 25 tisíc zaměstnanců, jejichž práce byly k 31.12.2018 zařazeny do druhé rizikové, třetí nebo čtvrté kategorie.

Ve srovnání s rizikovými kategoriemi je však počet zaměstnanců vykonávajících práce zařazené do 2. nerizikové kategorie přibližně o jeden řád vyšší ¹⁾. Uvedená 2. kategorie je sice označená jako neriziková a koncentrace chemických látek nepřesahují povolené limity, přesto pro exponované pracovníky může představovat určitou pravděpodobnost poškození zdraví. Tato pravděpodobnost vyplývá z iritačních a senzibilizujících účinků chemických látek a je daná individuální vnímavosti exponovaných osob ke vzniku alergických onemocnění kůže nebo dýchacích cest.

Vstup, proměna a vylučování chemických látek z organizmu

Podle původu rozlišujeme organické a anorganické chemické látky. Účinek chemických látek je závislý na:

• exogenních (zevních) faktorech, tedy chemických a fyzikálních vlastnostech samotné chemické látky a charakteru expozice chemické látky - intenzita, frekvence a doba trvání působení chemické látky na organizmus, vstupní brána látky do organizmu apod.,

• endogenních (vnitřních) faktorech, tedy individuálních vlastnostech organizmu, na který chemická látka působí - věk, pohlaví, celkový zdravotní stav, fyzická zdatnost, genetická výbava, individuální vnímavost na chemickou látku (v případě alergického účinku), apod.

Nejčastějšími vstupními branami chemických látek do organizmu jsou dýchací cesty, kůže a zažívací trakt. Dýchací cesty představují největší a nejčastější bránu vstupu škodlivých látek do lidského těla. Část vdechnutých škodlivin se vydýchá zpět do ovzduší, část se zadrží v plicích. Množství vdechnutých škodlivin záleží na intenzitě fyzické práce. Se stoupajícím fyzickým výkonem se zvyšuje i množství vdechnutých škodlivin, a to v důsledku prohloubeného a zrychleného dýchání. Kůží se vstřebávají látky, které jsou současně rozpustné ve vodě i v tucích, aby překonaly kožní bariéru. Pokud nepočítáme akutní otravy z požití agresivních a vysoce toxických chemických látek (kyseliny, louhy apod.), je vstřebávání chemických škodlivin ze zažívacího traktu nejmenší. Požité látky se pak z organizmu vylučují stolicí.

Transformace (proměna) vstřebaných škodlivin probíhá v játrech, kde se oxidačně-redukčními reakcemi proměňují složité chemické látky na látky jednodušší, zároveň ve většině případů i méně toxické.

Některé škodliviny se mohou v organizmu ukládat (deponovat). Depozita (úložiště) škodlivin v těle mohou vznikat např. v tukové tkáni, ve které se ukládají látky rozpustné v tucích, např. chlorované deriváty. Dále se chemické látky mohou ukládat v kostech, kde se olovo zabudovává do struktur kosti místo vápníku nebo v krvi např. rtuť. Často se chemické škodliviny ukládají také v játrech, např. měď nebo kadmium, ve vlasech a nehtech, např. arzén nebo thalium, které se vážou na keratoproteiny obsažené v těchto strukturách.

Doba vylučování chemických škodlivin z organizmu závisí na biologickém poločase (TB ½) jednotlivých látek, tedy čase, za který se z těla vyloučí polovina vstřebaného množství škodliviny. Rozlišujeme chemické látky s krátkým, středně dlouhým a dlouhým biologickým poločasem.

• Látky s krátkým biologickým poločasem se vyloučí řádově za hodiny, zpravidla do 24 hodin. Do této skupiny patří např. organická rozpouštědla (TB ½ toluenu je 6 hod., TB ½ styrenu je 5 hod.).

• Chemické látky se středně dlouhým biologickým poločasem se vyloučí zpravidla za 1-3 dny, např. trichlorethylen.

• Látky s dlouhým biologickým poločasem se mohou vylučovat po celou řadu dní, týdnů, měsíců nebo dokonce i let, např. těžké kovy (TB ½ rtuti je měsíce, TB ½ olova je léta).

Cesty vylučování chemických látek z organizmu závisí na jejich fyzikálně-chemických vlastnostech. Látky lipofilní (rozpustné v tucích) se vylučují žlučí zažívacím traktem, látky rozpustné ve vodě se vylučují ledvinami. Vylučování látek močí je nejčastější.

Účinky chemických látek na organizmus

Účinky chemických látek a směsí a z toho plynoucí nebezpečí pro organizmus závisí od jejich vlastností.

Chemické látky a směsi v závislosti na jejich vlastnostech lze rozdělit do skupin podle nebezpečnosti. Výrobce, dovozce nebo následný uživatel, který uvádí na trh látku nebo směs, ji v závislosti na intenzitě jejich nebezpečných vlastností zařazuje do jedné nebo více skupin nebezpečnosti. Chemické látky nebo směsi lze klasifikovat jako výbušné, oxidující, hořlavé, toxické, žíravé, dráždivé, senzibilizující, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci. U většiny chemických látek nejsou účinky ostře ohraničené a vzájemně se překrývají. Následující podkapitoly jsou věnovány bližším informacím o hlavních účincích chemických látek a směsí s ohledem na riziko poškození zdraví zaměstnanců.

Toxické účinky mohou být lokální - dráždivé, celkové - systémové nebo smíšené.

• Lokálně iritativní (dráždivé) účinky jsou nejčastěji omezeny na poškození kůže (agresivní nebo zředěné chemikálie) a dýchacího systému (dráždivé plyny a páry, např. chlór, fluor), přitom nedochází ke vstřebání chemické látky do těla. Chemické látky s výrazně agresivním iritačním účinkem na kůži (koncentrované kyseliny a zásady) působí akutní poškození (poleptání) kůže. Kontaktní iritační dermatitida je způsobena méně agresivními nebo zředěnými chemikáliemi. Akutní (toxická) forma vzniká po krátké době expozice, chronická forma po opakované delší expozici.

• Systémové, celkové účinky vznikají po vstřebání látky do organizmu a následné distribuci do jednoho nebo více kritických orgánů. Játra a ledviny jsou pro toxické látky kritickým orgánem vždy, protože hrají klíčovou roli v jejich biotransformaci a vylučování. Akutní otrava organizmu vzniká po krátkodobém působení vyšší dávky chemické látky, k čemuž dochází zejména při haváriích nebo nehodách. K chronické otravě organizmu dochází po delší expozici, během které se chemická látka v těle kumuluje a opakovaně poškozuje kritický orgán. Podle toho, který cílový orgán je toxickým účinkem nejvíce zasažen, mluvíme o účincích:

  • - hepatotoxických - toxické působení na játra, např. chlorované uhlovodíky, chlorované naftaleny, polychlorované bifenyly, arzén, trinitrotoluen,
  • - nefrotoxických - toxické působení na ledviny, např. těžké kovy (olovo, rtuť, kadmium), organická rozpouštědla na bázi halogenovaných (tetrachlormetan, trichlormetan, trichloretylen) i nehalogenovaných uhlovodíků (metylalkohol, etylalkohol, glykoly), pesticidy,
  • - hematotoxických - toxické působení na krev a krvetvorné orgány, např. arzenovodík, anilin, benzen, olovo, oxid uhelnatý,
  • - neurotoxických - toxické působení na nervový systém, např. olovo, rtuť, arzén, mangan, kyanidy, oxid uhelnatý, organofosfáty.

• Smíšené účinky spočívají v kombinaci lokálně iritativních a systémových, např. kyselina fluorovodíková, kyselina šťavelová.

Dýchací cesty a kůže představují největší a nejvýznamnější brány vstupu škodlivin do lidského těla. Chemické látky se senzibilizujícím účinkem mohou vyvolat alergická onemocnění kůže - kontaktní alergický ekzém (např. alergie na chrom, nikl, ropné produkty) nebo dýchacích cest - alergická rýma, průduškové astma (alergie na izokyanáty, lepidla, barvy nebo jiné chemické látky). Ke vzniku uvedených onemocnění stačí pouhá přítomnost jen velmi malých koncentrací chemických látek na pracovišti. Proto i práce v expozici chemickým látkám zařazené do 2. nerizikové kategorie mohou představovat významné riziko vzniku profesionálních alergických onemocnění dýchacích cest a kůže.

Alergeny z pracovního prostředí mohou způsobit i alergickou konjunktivitidu - alergický zánět oční spojivky. Toto onemocnění se však nehlásí a neodškodňuje jako nemoc z povolání, protože není uvedeno v platném seznamu nemocí z povolání. Důvodem je skutečnost, že po vyřazení z expozice se spontánně zhojí a nemá tendenci k chronicitě nebo trvalým následkům, jako je tomu např. u alergické rýmy.

Stručný souhrn toxických a senzibilizujících účinků chemických látek je uveden v následující tabulce.

Toxické účinky chemických látek
Účinek	Akutní	Chronický
Lokálně iritativní	Akutní poškození (poleptání) kůže, sliznic, dýchacích cest nebo zažívacího traktu (koncentrované kyseliny, louhy)Akutní (toxická) kontaktní iritační dermatitida (po krátké expozici méně agresivních chemických látek)	Chronická kontaktní iritační dermatitida, poškození sliznice dýchacích cest plyny (po delší opakované expozici méně agresivních nebo zředěných chemických látek)
Celkový - systémový - hepatotoxický - nefrotoxický - hematotoxický- neurotoxický	Akutní otrava (krátká doba expozice vyšší dávky chemické látky – nehody, havárie)	Chronická otrava (delší expozice, kumulace chemické látky v organizmu a opakované poškození kritického orgánu)
Smíšený	Kombinace lokálního i systémového účinku (např. kyselina fluorovodíková, kyselina šťavelová)
Senzibilizující účinky
Kůže	Kontaktní alergický ekzém (alergie na ropné produkty, plasty, pryž, čistící a dezinfekční prostředky, kovy - chrom, nikl apod.)
Dýchací cesty	Alergická rýma a průduškové astma (alergie na izokyanáty, tvrdidla, tužidla, lepidla, ředidla, barvy, čisticí prostředky apod.)
Oči	Alergická konjunktivitida - alergický zánět spojivek (neodškodňuje se jako nemoc z povolání)

Chemické látky a směsi s účinkem karcinogenním, mutagenním nebo toxickým pro reprodukci jsou zpracované v samostatné kapitole věnované těmto látkám.

Nemoci z povolání z chemických látek a směsí

Poškození zdraví v důsledku působení chemických látek a směsí jako nemoc z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, se odškodňuje podle tří kapitol: kapitola I – nemoci způsobené chemickými látkami, kapitola III- nemoci z povolání týkající se dýchacích cest a kapitola IV- nemoci z povolání kožní. V následujícím textu budou charakterizovány nejčastější skupiny profesionálních onemocnění způsobených vlivem chemických látek a směsí.

Výskyt profesionálních akutních a chronických otrav je u nás dlouhodobě příznivý a pohybuje se do 10 případů ročně. Vzhledem k malému počtu hlášených otrav je zastoupení jednotlivých chemických látek s toxickým účinkem každý rok odlišné. Např. v roce 2019 byly uznány 4 akutní a žádná chronická intoxikace ²⁾. Efektivně uplatňovaná technická opatření umožňují snížit koncentrace chemických látek na pracovištích na úroveň nepřesahující limity, čímž minimalizují riziko vzniku chronických otrav u exponovaných pracovníků. Výskyt akutních intoxikací se odvíjí od četnosti vzniku havárií nebo nehod na pracovišti, při kterých dojde k úniku chemické látky a k akutnímu poškození zdraví.

Nejčastějším profesionálním alergickým onemocněním dýchacích cest je průduškové astma a alergická rýma, případně kombinace obou nemocí, tedy postižení jak horních, tak i dolních dýchacích cest. Nejčastěji bývají postiženi pracovníci při výrobě motorových vozidel a pracovníci při výrobě potravinářských výrobků. Nejčastějšími chemickými látkami, které vyvolávají profesionální astma, bývají izokyanáty, lepidla, tmely, tužidla, ropné produkty, čistící a mycí prostředky, epoxidy, barvy, laky, organická rozpouštědla apod.

Alergická rýma (alergická rinitida) se projevuje záchvaty zduření nosní sliznice, které provází pocit ucpaného nosu s bohatou nosní sekrecí. Vzniká po expozici alergenu a po léčbě nebo eliminaci expozice alergenu příznaky odezní. Jedná se sice o lokální postižení nosní sliznice, ale nebezpečí alergické rýmy spočívá v tom, že v některých případech může vyústit v astma.

Průduškové astma (astma bronchiale) je chronické zánětlivé onemocnění průdušek, při kterém dochází k typickým záchvatům dušnosti nebo kašle na podkladě zúžení dýchacích cest. Při záchvatu bývají problémy hlavně při výdechu, tzv. výdechová (expirační) dušnost, která je provázená pískavými zvuky. Po léčbě léky na uvolnění dýchacích cest dochází k rychlému ústupu záchvatu. Na vzniku astmatu se podílí vícero faktorů jako je alergie na různé látky, podpůrnými vlivy rozvoje tohoto onemocnění jsou např. znečištěné ovzduší, časté infekce dýchacích cest, námaha, stres, kouření a významnou roli hraje i vrozená dispozice – dědičnost. Pokud je alergen vyvolávající alergickou rýmu nebo astma přítomen v pracovním prostředí, zcela typicky nastupují příznaky po vstupu na pracoviště a zahájení pracovní činnosti. Po skončení práce a pobytu v pracovním prostředí dochází k významnému zlepšování potíží.

Profesionálními dermatózami je často označována skupina iritačních nebo alergických onemocnění kůže vzniklé v důsledku působení škodlivin z pracovního prostředí. V posledních letech se jejich výskyt u nás pohybuje od 10-20% všech nemocní z povolání. Nejčastější diagnózou je kontaktní alergický ekzém, který představuje přibližně tři čtvrtiny všech hlášených profesionálních dermatóz, zbytek tvoří iritační kontaktní dermatitida. Nejčastějším vyvolavatelem profesionálních dermatóz jsou ropné produkty, plasty, pryž a gumárenské chemikálie, čistící a dezinfekční výrobky, kosmetické výrobky, těžké kovy (nikl, chrom). Nejvyšší výskyt profesionálních dermatóz je hlášen u dělníků při obsluze kovoobráběcích strojů, montážních dělníků v automobilovém průmyslu a pracovníků ve zdravotnictví a sociální péči.

Kontaktní iritační dermatitida vzniká po expozici méně agresivních nebo zředěných chemikálií jakými jsou saponáty, mýdla, minerální oleje, organická rozpouštědla, čistící a dezinfekční prostředky, agrochemikálie apod. Akutní (toxická) forma vzniká po krátkém styku se škodlivinou a projeví se jako zarudnutí kůže, otok nebo puchýř. Intenzita postižení je závislá na míře expozice a charakteru škodliviny. Lokalizace postižení je většinou přesně ohraničená plocha odpovídající místu přímé expozice škodliviny. U akutní formy kontaktní iritační dermatitidy se individuální odolnost jedince téměř neuplatní a po vyřazení z expozice dochází k vymizení příznaků a rychlému uzdravení.

Chronická forma kontaktní iritační dermatitidy je podmíněná dlouhodobým a opakovaným působením dráždivých látek na kůži. Při vzniku tohoto onemocnění se výrazně uplatňují faktory individuální odolnosti. Projevy jsou zpočátku nenápadné, jako mírné zarudnutí kůže, dále se objevují červené pupínky až puchýřky, zhrubnutí kůže, olupování, ragády (praskliny). Postižení kůže je nejprve reverzibilní (vratné) a po vyřazení z expozice se zhojí. Výsledky epidermálních testů (alergen se přikládá na kůži zad) na průkaz alergické reakce jsou negativní.

Stejně jako u profesionální alergické rýmy a astmatu, kardinálním příznakem profesionální kontaktní iritační dermatitidy je časová koincidence příznaků s pracovní expozicí. Zcela typicky dojde k výraznému zlepšení onemocnění o víkendech, v době dovolené, při práceneschopnosti nebo při přeřazení na jinou práci, tedy mimo expozici dané chemické látce. Při delším přerušení expozice (několik týdnů) obvykle dochází k úplnému zhojení postižené kůže. Naopak po zařazení zpět do expozice se příznaky opět objeví a stav se rychle zhoršuje. Pokud pracovník s kontaktní iritační dermatitidou není z expozice dané chemické látce nebo směsi včas vyřazen, může dojít k senzibilizaci (přecitlivělosti) a vzniku alergického ekzému.

Kontaktní alergický ekzém má tendenci k recidivám a přechodu do chronicity. Kontaktním alergenem je obvykle látka o malé molekulární hmotnosti, která se po průniku kůží naváže na proteinový nosič. Imunologickým podkladem kontaktního alergického ekzému je reakce IV. typu (pozdní, buněčná reakce zprostředkovaná T-lymfocyty). Průběh onemocnění ovlivňují faktory individuální (genetická dispozice), vlastnosti alergenu i vlivy zevního prostředí. Kožní projevy jsou nesmírně pestré a proměnlivé. Epidermální testy jsou pozitivní na specifický alergen z pracovního prostředí a pozitivní je i eliminační test (výrazné zlepšení po vyřazení z expozice).

Profesionálními dermatózami bývají nejčastěji postiženy ruce, které jsou při práci obvykle v nejužším kontaktu se škodlivinou. Pokud je chemická látka těkavá, výpary mohou působit i na obličej, krk nebo jiné nekryté části těla. Paradoxně, příčinou profesionálních dermatóz může být i iritační látka nebo alergen obsažen v ochranných pomůckách, které mají pracovníka chránit před nepříznivým vlivem chemických látek z pracovního prostředí. Příkladem mohou být chromočiněné kožené rukavice, gumové rukavice, gumová nebo kožená obuv apod. Následující tabulka uvádí nejčastější kontaktní profesionální i neprofesionální alergeny podle lokalizace kontaktního ekzému (dle Dastychové ³⁾, upraveno).

Nejčastější kontaktní alergeny dle lokalizace ekzému (dle Dastychové 3), upraveno)
Lokalizace	Nejčastější alergeny
Obličej	výpary na pracovišti, kosmetické přípravky, oční kapky, obruby brýlí
Krk	výpary na pracovišti, bižuterie (nikl), barvy na vlasy, parfémy
Trup	kosmetické přípravky (deodoranty, antiperspiranty), barvy textilií, nikl - kovové součástí oděvu (zipy, přezky pásků, spony, knoflíky)
Ruce	alergeny z pracovního a domácího prostředí – široká škála, ochranné pracovní rukavice (guma, latex, chromočiněná kůže), obsahové součásti kosmetických přípravků, čisticí a dezinfekční prostředky
Nohy	guma (holínky), chromočiněná kůže (obuv), kosmetické přípravky, barvy textilií

Nádorová onemocnění vzniklá v důsledku profesionální expozice chemickým látkám a směsím jsou uvedená v samostatné kapitole věnované karcinogenům, mutagenům a látkám toxickým pro reprodukci.

Výskyt chemických látek a směsí při práci

Chemické látky a směsi jsou běžnou součástí pracovního prostředí a přicházíme s nimi do kontaktu i při činnostech, které se zdánlivě jeví jako zcela nerizikové. Vzhledem k rozsahu problematiky je v následující tabulce jen pro ilustraci uveden přehled vybraných skupin chemických látek, které představuji významné riziko poškození zdraví a příklady jejich výskytu při profesionální expozici.

Vybrané skupiny chemických látek a příklady jejich výskytu při profesionální expozici
Toxické kovy (např. olovo, rtuť, kadmium, chrom, arzén)	těžba a zpracování rud, výroba barevných kovů, slitin a nerez oceli, výroba elektrod, akumulátorů, elektrotechnických přístrojů a zařízení, výroba barev, prostředků ke konzervaci dřeva a nátěrů proti korozi
Organická rozpouštědla (např. aromatické a chlorované uhlovodíky, alkoholy, glykoly, fenoly)	výroba různých chemických přípravků - laků, nátěrů a jejich odstraňovačů, pohonných hmot, lepidel, suchých čisticích prostředků, plastů, zemědělských a farmaceutických výrobků
Kyseliny, louhy	výroba hnojiv, výbušnin, syntetických vláken, barviv, celulózy, papíru, autobaterií, plastů
Plasty(např. polyetylén, polystyren, PVC, akryly)	stavební výroba (potrubí, hadice, izolace), zdravotnictví (rukavice a jednorázové pomůcky), automobilový průmysl (vnitřní i venkovní vybavení aut), spotřební průmysl (obaly na potraviny, výroba hraček), použití v elektrotechnickém průmyslu; dále akryly se používají při výrobě lustrů, displejů, oken a ochranných krytů, také jako povrchová úprava jiných plastických látek, kovů a dřeva
Pesticidy	výroba a aplikace pesticidů (insekticidy, herbicidy, fungicidy, rodenticidy)

V další tabulce je souhrn nejfrekventovanějšího výskytu dráždivých látek a alergenů v některých ekonomických odvětvích (dle Dastychové ³⁾, upraveno).

Nejčastější iritancia a alergeny v některých odvětvích (dle Dastychové 3), upraveno)
Odvětví	Nejčastější iritancia a alergeny
Kovoprůmysl	oleje, mazadla, chladící emulze, odmašťovadla, konzervancia olejů, mycích past, kovy – chrom, nikl (z obráběných legovaných ocelí, z chromočiněné kůže pracovních rukavic a obuvi), gumárenské chemikálie (v hadicích, držadlech, gumových rukavicích)
Zdravotnictví	dezinfekční prostředky, tenzidy (čistící a prací prostředky, saponáty, mýdla), guma a latex (chirurgické a pracovní rukavice), léčiva (lokální anestetika, antibiotika), akryláty (stomatologie)
Stavebnictví	vápno, cement, chrom (stopy v cementu, chromočiněná kůže pracovních rukavic), barvy, lepidla, tmely, pojiva, plasty
Chemický průmysl	plastické hmoty (epoxidové, fenolformaldehydové, polyesterové pryskyřice, akryláty)
Zemědělství	desinfekční prostředky, tenzidy (čistící a prací prostředky, saponáty, mýdla), guma (holínky, hadice, rukavice), dezinfekční prostředky, pesticidy

Měření a hodnocení expozice chemickým látkám a směsím

Způsob měření a hodnocení inhalační expozice chemickým látkám a prachu v pracovním ovzduší je upraven v Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci ve znění pozdějších předpisů, příloze č. 3, části C.

Hlavní požadavky na měřící postupy inhalační expozice chemickým látkám a prachu v pracovním ovzduší dle uvedeného nařízení vlády lze shrnout do následujících bodů.

• Pro zjištění inhalační expozice zaměstnance na pracovišti se musí použít tam, kde je to možné, osobní odběr vzorků ovzduší vhodným zařízením, připevněným na těle. Je-li odběr realizován na vybraných zaměstnancích skupiny, kteří provádí identické nebo podobné úkony na stejném místě a jsou tedy obdobně exponováni, považuje se odběr za reprezentativní pro celou skupinu.

• Postup měření musí dávat o inhalační expozici zaměstnance škodlivinám v pracovním ovzduší reprezentativní výsledky odvozené od časově váženého průměru jejich koncentrací. Výpočet časově váženého průměru koncentrací musí postihnout všechny pracovní operace i veškerou ostatní činnost v průběhu celé pracovní doby.

• Stacionární odběry vzorků a měření na pevně stanovených místech se mohou používat, jestliže jejich výsledky umožňují zjistit míru inhalační expozice zaměstnance na pracovišti. Vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny a v bezprostřední blízkosti zaměstnanců.

• Postup měření musí odpovídat látce, která má být měřena, jejím limitním hodnotám (PEL – přípustný expoziční limit, NPK-P – nejvyšší přípustná koncentrace v pracovním ovzduší) a složení pracovního ovzduší.

• Výsledek musí být dostatečně spolehlivý s ohledem na limitní hodnoty látky a udán ve stejných jednotkách.

• Jestliže metoda měření není specifická jen pro danou látku, musí být celá naměřená hodnota vztažena na látku, která má být hodnocena.

• Meze stanovitelnosti musí odpovídat nejméně jedné čtvrtině PEL.

• Musí být zajištěna správnost měřicího postupu. U metody musí být zajištěna celková správnost odpovídající odhadu relativní chyby +/-25%.

• Pro měření musí být použity postupy ověřené v podmínkách praxe.

Jestliže v pracovním ovzduší nelze s jistotou vyloučit přítomnost jedné, či více látek v plynné formě nebo jako aerosolu, musí se zhodnotit jejich koncentrace a zjistit všechny pro expozici relevantní skutečnosti. Jedná se zejména o informace týkající se:

• látek používaných nebo vyráběných,

• technických zařízení a technologických operacích a

• časových a prostorových rozdělení koncentrací látek.

Limitní hodnota pro chemické látky nebo prach v pracovním ovzduší je dodržena, jestliže hodnocení ukáže, že ji koncentrace ve vzduchu dýchací zóny nepřekračuje. Pokud jsou podklady nedostatečné pro kvalifikované posouzení, zda jsou limitní hodnoty dodrženy, musí být provedeno další šetření a měření.

Jestliže hodnocení ukáže, že:

• limitní hodnoty nejsou dodrženy, musí být zjištěny důvody, pro které byla limitní hodnota překročena a musí být zavedena co nejrychleji odpovídající opatření pro nápravu situace a hodnocení se musí zopakovat,

• limitní hodnoty jsou dodrženy, musí se podle potřeby v pravidelných intervalech provádět následná měření, aby se potvrdilo, že dosavadní situace stále trvá; čím více se zjištěná hodnota blíží hodnotě limitní, tím častěji se musí měření provádět,

• současně nedochází k podstatným změnám v podmínkách pracoviště, které by mohly pravděpodobně vést ke změně expozice zaměstnance, může být snížena frekvence kontrol dodržení limitní hodnoty měřením; v takových případech musí být však pravidelně kontrolováno, zda hodnocení vedoucí k tomuto závěru je stále ještě použitelné.

V případě, že jsou zaměstnanci vystaveni současně nebo následně více než jedné látce, musí být tato skutečnost brána v úvahu při hodnocení zdravotního rizika, jemuž jsou vystaveni.

Biologické expoziční testy (BET) jsou jedním z prostředků hodnocení expozice skupin osob nebo jednotlivých osob chemickým látkám na základě stanovení vhodných ukazatelů ve vzorcích biologického materiálu (krev, moč), odebraného exponovaným osobám ve vhodnou dobu (vyhláška č. 432/2003 Sb., § 4, odst. 1). Překročení limitních hodnot ukazatelů BET svědčí o zvýšení expozice chemickým látkám nad hygienicky přípustnou úroveň (vyhláška č. 432/2003 Sb., § 4, odst. 2).

Kromě stanovení chemické škodliviny nebo jejího přímého metabolitu v biologickém materiálu, lze k hodnocení expozice využít také sledování změn, které škodlivina v organizmu vyvolá. Příkladem takových změn může být ovlivnění aktivity enzymů (organofosfáty snižují aktivitu enzymu cholinesterázy) nebo změny v některých buňkách nebo tkáních (karcinogeny zvyšují výskyt poškození genetického materiálu buněk). Doba odběru biologického materiálu za účelem provedení BET je závislá na biologickém poločase vylučování chemické látky, které je zaměstnanec exponován. U látek s krátkým biologickým poločasem se odběr realizuje na konci pracovní směny, u látek se středním biologickým poločasem je doba odběru na konci směny na konci pracovního týdne. U látek s dlouhým biologickým poločasem doba odběru biologického materiálu k BET nerozhoduje.

V následující tabulce jsou vybrané příklady BET v  krvi a moči. Kompletní seznam všech ukazatelů BET včetně limitů a doby odběru je uveden ve vyhlášce č. 432/2003 Sb.,  příloze č. 2.

Příklady biologických expozičních testů v krvi
Látka	Ukazatel	Doba odběru
Anilin	Methemoglobin	konec směny
Nitrobenzen	Methemoglobin	konec směny
Inhibitory cholinesterázy a acetylcholinesterázy	Aktivita cholinesterázy a acetylcholinesterázy	konec směny
Polychlorované bifenyly	Polychlorované bifenyly	nerozhoduje
Olovo	Olovo	nerozhoduje

Příklady biologických expozičních testů v moči
Látka	Ukazatel	Doba odběru
Anilin	p-Aminofenol	konec směny
Fenol	Fenol	konec směny
Arzén a arzenovodík	Arzén	konec pracovního týdne
Trichorethylen	Trichloroctová kyselina	konec pracovního týdne
	Trichorethanol	konec směny
Šestimocný chrom a jeho sloučeniny	Celkový chrom	konec směny na konci pracovního týdne
Kadmium	Kadmium	nerozhoduje

Výhody biologických expozičních testů spočívají v tom, že jejich výsledky odráží dávku škodliviny, která pronikla do organizmu všemi cestami stupu (inhalační, kůží, zažívacím traktem). Na druhé straně je výsledek BET ovlivněn různě dlouhým poločasem vylučování škodliviny z organizmu, předchozími expozicemi škodlivinám z pracovního i mimopracovního prostředí a také individuálními odchylkami v metabolizmu hodnocených osob. Přestože výsledky BET poskytují významné informace o komplexní expozici škodlivině u sledovaného jedince nebo skupiny, jsou ve většině případů doplňkem při hodnocení koncentrací a expozice v pracovním prostředí.

Při překročení limitních hodnot ukazatelů biologických expozičních testů je zaměstnavatel povinen zjistit příčinu a zabezpečit její odstranění. O těchto skutečnostech je povinen neprodleně informovat i zaměstnance. Výsledky překročení BET podle členění pracovišť je zaměstnavatel povinen bezodkladně sdělit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví i poskytovateli pracovně-lékařských služeb. Na žádost orgánu ochrany veřejného zdraví je i poskytovatel pracovně-lékařských služeb povinen sdělit výsledky BET, je však povinen dodržet mlčenlivost o výsledku jednotlivých zaměstnanců (zákon č. 258/2000 Sb., § 39, odst. 2, 3).

Novela zákona o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 205/2020 Sb., v této oblasti dále mění i některá ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů. U biologických expozičních testů došlo ke zpřesnění povinností poskytovatele pracovně-lékařských služeb, který je povinen zajistit a provádět odběry biologického materiálu pro stanovení hodnot BET stanovených orgánem ochrany veřejného zdraví podle zákona č. 258/2000 Sb. nebo příslušnými právními předpisy, např. NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, vyhláškou č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů. Tato povinnost zahrnuje i vyhodnocení výsledků BET a při překračování jejich hodnot informovat orgán ochrany veřejného zdraví (zákon č. 373/2011 Sb., § 57, odst. 1, písm. i). Pokud poskytovatel pracovně-lékařských služeb v rozporu s uvedeným ustanovením nezajistí nebo neprovádí odběry biologického materiálu pro stanovení hodnot BET, neprovádí vyhodnocení výsledků BET nebo nesplní informační povinnost, dopouští se přestupku podle § 90 odst. 4 písm. c) zákona č. 373/2011 Sb.

Podle §10 NV č.361/2007 Sb., hodnocení zdravotního rizika pro zaměstnance, který je při práci exponován chemické látce, směsi nebo prachu zahrnuje:

• zjištění přítomnosti chemické látky, směsi nebo prachu na pracovišti,

• zjištění nebezpečných vlastností chemické látky, směsi nebo prachu, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnance,

• využití údajů z bezpečnostního listu a z dalších zdrojů týkajících se chemické bezpečnosti,

• zjištění úrovně, typu a trvání expozice,

• popis technologických a pracovních operací s chemickou látkou, směsí nebo spojených s vývinem prachu,

• využití dat o PEL, NKP-P nebo o monitorování expozice z dostupných zdrojů,

• posouzení účinku opatření, která byla přijata k ochraně zdraví zaměstnance při práci,

• využití závěrů z již provedených lékařských prohlídek a vyšetření, využití závěrů z mimořádných událostí a dalších informací z dostupných zdrojů,

• podmínky, za nichž může v důsledku mimořádné události dojít k nadměrné expozici chemické látce nebo směsi.

Hodnocení zdravotního rizika chemické látky, směsi nebo prachu musí dále zahrnovat i práce spojené s údržbou nebo úklidem a práce, při nichž může být zaměstnanec exponován nadměrné expozici chemické látce, směsi nebo prachu (NV č.361/2007 Sb., §10).

Podle Z 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v aktuálním znění, § 83a, odst. 1, písm. h), i), může měření koncentrací prachu a chemických škodlivin v pracovním prostředí a provádění biologických expozičních testů realizovat pouze osoba odborně způsobilá, která má osvědčení o akreditaci nebo autorizaci (viz podkapitola. 3/7.1.této příručky).

Frekvenci měření chemických látek a směsí stanovuje zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, § 7odst. 1 (viz podkapitola 3/7.1.této příručky).

Limity pro chemické látky a směsi

Dle § 9, odst. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., se hygienickým limitem chemické látky upravené podle zákona o chemických látkách rozumí přípustný expoziční limit (PEL) a nejvyšší přípustná koncentrace v pracovním ovzduší (NPK-P). Abecední seznam jednotlivých chemických látek a jejich PEL a NPK-P je upraven v příloze č. 2, části nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Nařízení vlády č. 246/2018 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., z výhradní části transponovalo směrnice (EU) 2017/164 ze dne 31. ledna 2017, kterou se stanoví čtvrtý seznam směrných limitních hodnot expozice na pracovišti ve znění pozdějších předpisů. Na základě toho dochází k úpravě některých expozičních hodnot chemických látek, které se nově zavádí do českého právního řádu.

Novela nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění nařízení vlády č. 41/2020 Sb., s účinností od 1.3.2020, je zaměřená zejména na oblast ochrany zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (více v příslušné samostatné kapitole).

Přípustný expoziční limit (PEL) chemické látky nebo prachu je celosměnový časově vážený průměr koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž může být podle současného stavu znalostí zaměstnanec exponován v 8-hodinové nebo kratší směně týdenní…