dnes je 31.10.2020

Input:

Celní režim tranzitu

30.8.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.2.2
Celní režim tranzitu

JUDr. Josef Pumpr

Tranzit

Tranzitem se rozumí celní režim, kterému podléhá zboží dopravované pod celním dohledem od jednoho celního úřadu k celnímu úřadu druhému. Celní úřad, u nějž začíná tranzitní operace, se nazývá celním úřadem odeslání. Celní úřad, u kterého tranzitní operace končí, se nazývá celním úřadem určení. Celní kodex Unie definuje pro členské státy Evropské unie dva typy celního režimu tranzitu.

Vnější tranzit

Režim vnějšího tranzitu umožňuje přepravu zboží, které není zbožím Unie, mezi dvěma místy na celním území Unie, aniž by toto zboží podléhalo dovoznímu clu a jiným poplatkům nebo obchodněpolitickým opatřením. Tranzitní celní prohlášení pro vnější tranzit Unie je označeno kódem T1.

Vnitřní tranzit

Režim vnitřního tranzitu umožňuje přepravu zboží Unie mezi dvěma místy nacházejícími se na celním území Unie přes území třetí země, a to beze změny celního statusu zboží. Tranzitní prohlášení pro vnitřní tranzit Unie se označuje kódem T2.

V souladu s výše uvedenými definicemi může být i zboží přepravované pod celním dohledem v tranzitních režimech podle mezinárodních dohod (Úmluva o společném tranzitu, Úmluva TIR, Úmluva ATA apod.) propouštěno jak do vnějšího, tak i vnitřního tranzitu. Kromě tranzitu Unie, v němž se dopravuje zboží pod celním dohledem mezi členskými státy, umožňují mezinárodní dohody také přepravu zboží v režimu tranzitu z území Unie do nečlenských států (signatářů mezinárodních dohod), jakož i z těchto států na celní území Unie. Protože tyto mezinárodní tranzitní režimy využívají již dnes elektronického předávání dat, výrazně zjednodušují celní formality a umožňují plynulý průjezd celních hranic mezi smluvními státy. Například Úmluva o společném tranzitu zahrnuje dnes již kromě území Evropské unie, Švýcarska, Norska a Islandu také území Turecka, Makedonie a Srbska. I v těchto tranzitních režimech se užívá pro označení celních prohlášení kódů T2 pro zboží Unie a kódů T1 pro ostatní zboží.

Přepravu zboží po silnici ve shora uvedených typech tranzitu je možno uskutečnit s použitím buď klasického tranzitního celního prohlášení T1/T2, nebo s použitím karnetu TIR, popřípadě karnetu ATA. Práva a povinnosti osob zúčastněných na režimu tranzitu jsou ovšem v obou typech tranzitu stejné.

Za splnění povinností vyplývajících z režimu tranzitu je podle článku 233 celního kodexu Unie odpovědným tzv. držitel tranzitního režimu. Držitel režimu je osobou, která podává celní prohlášení, nebo na jejíž účet je uvedené prohlášení podáváno. Držitel režimu má tedy podobná práva a povinnosti jako deklarant v jiných celních režimech, včetně povinnosti poskytnout jistotu k zajištění případné úhrady částky cla odpovídající celnímu dluhu. Držiteli režimů v tranzitních režimech Unie jsou většinou speditéři nebo celní agenti, někdy také odesílatelé nebo příjemci zboží, kteří disponují potřebnými zárukami pro zajištění celního dluhu.

Celní dluh v režimu tranzitu

Celní dluh v režimu tranzitu může být zajištěn složením hotovosti na účet celního úřadu nebo jednotlivou jistotou, která může mít formu záručního dokladu nebo závazku ručitele (ručení), anebo tzv. soubornou jistotou. Jako ručitel může ovšem vystupovat v celním řízení pouze ten, koho jako ručitele schválil příslušný celní orgán. Porušením podmínek režimu tranzitu vzniká okamžitě celní dluh a s ním také povinnost k jeho úhradě. Pokud by celní dluh neuhradil držitel režimu nebo jiná přímo odpovědná osoba, mají celní orgány možnost vymáhat splnění dluhu na ručiteli.

Držitel tranzitního režimu je povinen předložit zboží v nezměněném stavu, jakož i požadované informace, celnímu úřadu určení ve stanovené lhůtě a dodržet přitom opatření přijatá celními orgány k zajištění totožnosti zboží a také dodržovat předpisy vztahující se na tento režim. Pokud celní úřad odeslání stanoví na základě tohoto zákonného oprávnění pro konkrétní tranzitní operaci také další podmínky (například stanoví trasu přepravy), jsou pro hlavního povinného stejně závazné jako povinnosti vyplývající přímo z textu právního předpisu.

Držitel režimu však není jedinou osobou odpovědnou za splnění povinností v režimu tranzitu. Také dopravce nebo příjemce zboží, který zboží přijímá s vědomím, že se toto zboží přepravuje v tranzitním režimu Unie, jsou rovněž povinni ve stanovené lhůtě předložit celnímu úřadu určení zboží v nezměněném stavu a dodržet přitom opatření přijatá celními orgány k zajištění totožnosti tohoto zboží (tzn. také neporušené celní závěry). Z výše uvedeného vyplývá, že dopravce nebo příjemce může být volán celním úřadem k odpovědnosti za nesplnění povinností