Požadavky
Podle ČSN EN 894-1+A1 :2009 (Třídící znak 83 3585) | Požadavky splněny? |
| ano | ne | irel. |
Změny proti předchozím normám
Tato norma
obsahuje zapracovanou změnu A1 schválenou CEN 2008-08-14. Změny či doplněné a
upravené články jsou v textu vyznačeny značkami . Vypuštěný text je zobrazen takto " “, opravený nebo nový text je zobrazen vloženým textem
mezi obě značky. |
1 Předmět normy
Tato
Evropská norma se vztahuje k projektování sdělovačů a ovládačů strojních
zařízení. Specifikuje obecné principy interakce člověka se sdělovači a
ovládači, aby se minimalizovaly chyby obsluhy a zajistila efektivní interakce
mezi obsluhou a zařízením. Je zvlášť důležité dodržovat tyto zásady, jestliže
by chyba obsluhy mohla vést ke zranění nebo poškození zdraví. |
3 Definice
Pro účely této
evropské normy platí následující definice: |
| 3.1 Ovládač: část řídicího
systému, která je přímo ovládána obsluhou, například stiskem. |
| 3.2 Sdělovač: zařízení pro
sdělování informace, které je podle způsobu sdělování bud' vizuální, akustické
nebo taktilní (dotykové). |
| 3.3 Obsluha: osoba nebo osoby,
jejichž úkolem je instalace, provoz, seřízení, údržba, čištění, oprava nebo
přeprava strojního zařízení (EN 292-1). |
| 4. Zásady projektování pro vztah
obsluha – úkol |
4.1 Vhodnost systému pro pracovní
úkol
Systém člověk-stroj je pro daný pracovní úkol vhodný tehdy,
jestliže podporuje obsluhu v jeho bezpečném a účinném provedení. |
4.1.1 Zásada rozložení
funkcí
Nejvhodnější rozložení funkcí mezi obsluhu a stroj by mělo být
zvoleno po zvážení požadavků úkolu a kvalifikace obsluhy.
Uplatnění:
Je nutné zajistit, aby stroj nekladl na obsluhu
nepřijatelné požadavky, například pokud jde o rychlost a přesnost reakce, sílu
potřebnou k manipulaci s ovládači a vnímání malých změn na sdělovačích. |
4.1.2 Zásada složitosti
V
souladu s požadavky úkolu by měly být využity možnosti snížit jeho složitost.
Zvláštní pozornost by měla být věnována složitosti struktury úkolu a typu i
množství informací, které má obsluha zpracovat.
Uplatnění:
Při
projektování vztahu člověk-stroj jsou tedy rychlost a přesnost důležitými
proměnnými, které je třeba brát v úvahu. Je třeba určit faktory, které tyto
proměnné ovlivňují.
Například při kontrolním odečtu údajů provádí obsluha
kvalitativní vyhodnocení, zda je chování systému ve stanovených mezích.
Přesnost takových odečtů lze zvýšit uspořádáním sdělovačů takovým způsobem, že
lze snadno určit odchylku jednoho či více ukazatelů od požadovaných hodnot (viz
ČSN EN 864-2). |
4.1.3 Zásada seskupení
(skupinového uspořádání)
Sdělovače a ovládače je třeba uspořádat do
skupin tak, aby jejich použití odpovídalo pracovnímu postupu.
Uplatnění:
Jestliže jsou ovládače a sdělovače používány v
určitém pevném sledu, měly by být také v tomto sledu uspořádány. Takové
uspořádání pomáhá obsluze zapamatovat si sled úkonů, snižuje dobu reakce a vede
k menšímu počtu chyb.
Jestliže nejsou ovládače a sdělovače uspořádány v
pevném sledu, mělo by být jejich seskupení navrženo podle následujících
hledisek: |
| a) význam pro bezpečné
používání stroje, |
| b) četnost používání při
obvyklé funkci stroje, |
| c) používání prvků v následném
pořadí (například zapnutí zapalování a spuštění motoru, použití sytiče a
startéru u automobilu), |
| d) vzájemný funkční vztah
(například stěrače a ostřikovače u automobilu). |
| Výše zmíněná hlediska se vzájemně
nevylučují a některé prvky se mohou vyskytnout ve více než v jednom
případě. |
| Rozmístění sdělovačů a ovládačů by
mělo být takové, aby: |
| a) důležité a často používané
prvky byly na nejpřístupnějších místech, |
| b) prvky používané v následném
pořadí byly umístěny pohromadě, |
| c) funkčně související prvky
byly umístěny ve skupinách zrakově a prostorově oddělených od ostatních
prvků. |
| Důležité sdělovače a ovládače, které
jsou používány například v případech nouze, by měly být konstruovány a umístěny
tak, aby mohly být rychle a přesně použity. Návod k zařízením nouzového
zastavení je uveden v ČSN EN 418. |
4.1.4 Zásada
identifikace
Ovládače a sdělovače by měly být snadno
rozlišitelné. |
Uplatnění:
Návěští, značky
a jiné informační texty nebo symboly by měly být umístěny na odpovídajících
ovládačích a sdělovačích nebo v jejich blízkosti v takové poloze, aby byly při
použití ovládače viditelné. Obecně se dává přednost umístění identifikačních
údajů přímo na ovládač či sdělovač nebo nad něj. |
4.1.5 Zásada vzájemných funkčních
vztahů
Skupiny ovládačů a sdělovačů by měly být uspořádány tak, aby to
odpovídalo jejich vzájemným funkčním vztahům. |
Uplatnění:
Ovládače by
měly být umístěny v blízkosti funkčně souvisejících sdělovačů tak, aby byl
obsluze zřejmý jejich vzájemný vztah. |
| Směr pohybu ovládače by měl souhlasit
se směrem reakce ovládaného systému a/nebo se směrem pohybu na sdělovači (viz
ČSN EN 894-2 a EN 894-3). |
| Dojde-li k poruše systému, měla by
být obsluze signalizována co možná nejrychleji. |
4.2 Rozhraní mezi člověkem a
strojem
Prostředky rozhraní, které umožňují výměnu informací a ovládání
stroje, by měly být řešeny tak, aby obsluha snadno rozeznala funkce sdělovačů a
ovládačů a pochopila jimi řízený proces. |
4.2.1 Zásada dostupnosti
informací
Informace o stavu systému by měly být snadno přístupné, aniž
by byla obsluha rušena jinými činnostmi. |
Uplatnění:
Ověření, že
zásah obsluhy byl systémem proveden, by mělo být obsluze sděleno bez zbytečného
zpoždění. Pokud se provedení příkazu prodlužuje, měla by být obsluha
informována. Tam, kde je to třeba, by měl systém reagovat okamžitě, tj.
současně s použitím příslušného ovládače. Při zpožděních větších než 1 s se
kvalita spojení snižuje a předchozí zpětná vazba se stává nezbytnou. |
4.3 Ovladatelnost
Obsluha
musí mít v systému dominantní úlohu. To znamená, že v době, kdy je pod její
přímou kontrolou, by měl systém a jeho součásti obsluhu úkolem jen
provádět.
Obsluha nesmí být ovlivňována vlastním rytmem pracovního cyklu
systému. |
4.3.1 Zásada zdvojení
(nadbytečnosti)
Zdvojení ovládačů a sdělovačů je dalším opatřením
zejména tehdy, kdy takové zdvojení může přispět k celkové bezpečnosti
systému. |
Uplatnění:
V určitých
situacích závisí výkonnost a bezpečnost systému na jeho schopnosti poskytnout
obsluze zdvojené informace. Důležité informace by měly být dostupné z různých
zdrojů. U některých systémů je žádoucí, aby byla příslušná funkce ovládána z
různých míst a tím zajištěna rychlost, přesnost, bezpečnost a ochrana
zdraví. |
4.3.2 Zásada
přístupnosti
Informace by měly být snadno přístupné. |
Uplatnění:
Sdělovače je
třeba umístit v zorném poli obsluhy. Důležité informace ve vztahu k bezpečnosti
a často používané zdroje informací by měly být umístěny uprostřed prostoru
zrakem obsluhy často sledovaného (viz.ČSN EN 894-2). |
| Kromě tohoto obecného požadavku je
třeba zajistit, aby zdroje informací nebyly zakryty paží (pažemi)
obsluhy. |
4.3.3 Zásada pohybového
prostoru
Pohyby těla potřebné k obsluhování ovládačů by neměly být
příčinou pracovního diskomfortu. |
Uplatnění:
S ohledem na
spolehlivé ovládání by měl být prostor mezi jednotlivými ovládači optimální.
Příliš velký prostor může vyžadovat nadbytečné pohyby, kdežto malý prostor může
způsobit nežádoucí zásah. |
| Pro určení optimálního prostoru je
důležité vzít v úvahu zvláštnosti každého jednotlivého ovládače i celkové
souvislosti, ve kterých má být ovládač užíván. Například v některých systémech
musí obsluha pracovat v rukavicích. |
4.4 Shoda s očekáváním
uživatele
Důležitými hledisky pro určování způsobu, jakým bude obsluha
určitý ovládač či sdělovač používat, jsou populační stereotypy a další
očekávání uživatele, jak systém člověk-stroj pracuje. Při vzniku případné
stresové situace nelze vyloučit, že bude obsluha pracovat navyklým stereotypem,
i když se učila jednat správným způsobem. |
4.4.1 Zásada shodnosti se
znalostmi
Funkce, pohyb a poloha ovládačů a sdělovačů by měla odpovídat
tomu, co obsluha očekává na základě zkušeností z předchozí práce nebo
výcviku. |
Uplatnění:
Při uplatnění
této zásady je důležité očekávání odpovídající zvyklostem (návykům). Například
u sdělovačů s kruhovými stupnicemi je určitým stereotypem otáčet číselníkem ve
směru hodinových ručiček nebo pohybovat ovládačem směrem nahoru nebo doprava
při zvyšování hodnoty. |
4.4.2 Zásada shodnosti s
praxí
Funkce, pohyb a umístění ovládačů a sdělovačů by měly odpovídat
očekávání založenému na praktických zkušenostech z používání systému a
příslušného návodu k jeho obsluze. |
Uplatnění:
Po určité době
si obsluha zvykne na určité reakční doby systému a v tomto smyslu si vytvoří
určitá očekávání. Při podobných operacích by měly být uplatněny tytéž zásady,
pokud jde o reakční doby. Jestliže se reakční doba systému odchýlí od běžného
očekávání, měla by být obsluha informována. |
4.4.3 Zásada shodnosti
ovládání
Podobné části systému člověk-stroj by měly být ovládány
shodným způsobem. |
Uplatnění:
Uspořádání,
funkce a pohyb ovládačů, sdělovačů a dalších zařízení systému by mělo být
shodné a nemělo by se v rámci systému nebo systémů měnit. Například funkčně
související ovládače a sdělovače by měly být uspořádány ve stejném pořadí. Měla
by se používat shodná soustava značek a kódů. |
4.5 Odolnost k
chybám
Systém je odolný k chybám, pokud se i přes zřejmé chyby v
provozu dosáhne předpokládaných výsledků bez oprav nebo jen s minimálními
opravami. |
4.5.1 Zásada opravy
chyb
Systémy by měly být schopny provádět kontrolu chyb a poskytnout
obsluze prostředky pro jejich opravu. |
Uplatnění:
Pokud může
systém opravit chybu obsluhy několika způsoby, měla by mít obsluha možnost
výběru. Je však důležité, aby byla informována, jak má při opravě
postupovat. |
| V kritických situacích je třeba
obsluze poskytnout dostatek informací, aby se zajistilo optimální odstranění
chyby. Dojde-li k poruše systému, měla by obsluha dostat informaci co
nejrychleji. Hlášení chyby by mělo být snadno pochopitelné. Obsluha by měla být
schopna provést potřebné úkony bez nutnosti zpracovat rozsáhlé informace,
pomáhat si návodem k obsluze atd. Obsluha by měla mít také možnost volit mezi
stručnou a podrobnou informací o chybě. |
4.5.2 Zásada potřebného času k
odstranění chyby
Systém by měl poskytnout obsluze dostatečný čas ke
spolehlivé opravě jakýchkoliv chyb. |
Uplatnění:
Je třeba
zajistit, aby měla obsluha dostatečnou možnost zjistit chyby a provést
příslušné opravy dříve, než nastanou kritické následky. |
| Návod, jak minimalizovat
pravděpodobnost nesprávného použití ovládačů, je uveden v EN 894-3. |
4.6 Přizpůsobitelnost a
ovládnutelnost
Systém je přizpůsobitelný a ovládnutelný, jestliže může
být upraven s ohledem na individuální potřeby. |
4.6.1 Zásada
flexibility
Systém by měl být dostatečně flexibilní, aby byly možné
jeho úpravy s ohledem na rozdíly individuálních potřeb obsluhy, na její
fyziologické a psychologické schopnosti i na způsobilosti určit se, a také se
zřetelem na kulturní rozdíly. |
Uplatnění:
Tam, kde je to
možné, by měla mít obsluha možnost ovlivnit rychlost interakce. |
| Zkušená obsluha by měla být schopna
uspořádat zpětnou vazbu tak, aby odpovídala úrovni její zkušenosti. I nezkušená
obsluha by měla být schopna nastavit zpětnou vazbu na požadovanou
úroveň. |
| U složitého systému by měla být dána
obsluze možnost volby mezi stručnou a podrobnou informací o systému. |
| U většiny ovládačů je možná
manipulace oběma rukama. Nicméně ovládače vyžadující přesnost a/nebo rychlost
by měly být ovladatelné kteroukoliv rukou nebo by měly být konstruovány tak,
aby umožňovaly přesné a/nebo rychlé ovládání, aniž by byla některá ruka
zvýhodněna. |
| Příloha A (informativní) |
| Zpracování informací
člověkem |
| A.0 Úvod |
| Mnohá kritéria a ergonomické zásady
jsou odvozeny ze znalostí získaných v oblasti systémů člověk-stroj a z oblasti
obecné psychologie. Tato příloha uvádí některé základní poznatky ve formě
přehledu zásad týkajících se zpracování informací člověkem. Je však třeba
poznamenat, že v důsledku rychlého teoretického a empirického vývoje v daném
oboru existuje na tuto problematiku mnoho různých názorů. Následující přehled
by tedy měl být považován za soubor určitých návrhů založených na některých
současných představách a názorech. |
| Lidské myšlení je v této souvislosti
chápáno jako systém zpracování informací, ve kterém se rozlišují tři vzájemně
kooperující subsystémy: |
| a) systém vnímání
(percepční); |
| b) systém poznávání
(kognitivní); |
| c) systém pohybový
(motorický). |
| Jak již bylo uvedeno, ačkoliv se v
praxi rozlišují různé způsoby zpracování informací, některé z těchto rozdílů se
při pozorování obsluhy v reálné situaci často stírají. Je tedy důležité
uvědomit si, že lidská činnost vždy odráží interakce a kombinace mnoha různých
subsystémů zpracování informací a že tyto interakce mohou přinášet
nepředvídatelné důsledky. |
| A.1 Přehled |
| Dále uvedený přehled je uspořádán do
těchto hlavních oblastí; pozornost, vnímání, poznávání, motorická činnost a
faktory ovlivňující výkon. V důsledku těsných vztahů mezi uvedenými systémy, je
pořadí v tomto přehledu do jisté míry libovolné a je dáno hlavně metodickými
důvody. Například paměť je probí-rána v části poznávání, ale jak již bylo
uvedeno, charakteristiky paměti jsou obsaženy v mnoha dalších popisovaných
systémech jako například v souvislosti s pozorností, s očekáváním atd. |
| A.2 Pozornost |
| Obsluhu v systému člověk-stroj je
možno v mnoha situacích chápat jako jednokanálový procesor s kapacitou
zpracovat informace pouze z několika málo zdrojů současně. |
| Pozornost je normálně zaměřena ke
dvěma hlavním zdrojům, k vnitřnímu "světu“, t.j. k myšlení a k tělesným
pocitům, a k vnějšímu světu. Protože pozornost lze popsat jako omezený zdroj,
jednotlivé zdroje pozornosti si mohou vzájemně konkurovat. Například obsluha,
která přemýšlí nebo se rozhoduje, může věnovat menší pozornost tomu, co se děje
okolo ní. Pro navrhování systémů člověk-stroj z toho vyplývá, že je důležité,
aby nebyla přetěžována kapacita pozornosti obsluhy. |
| A.2.1 Záměrná a vynucená
pozornost |
| Je užitečné rozlišovat mezi zaměřenou
(záměrnou, aktivní) pozorností a pozorností, která je vynucena nějakými
vnějšími nebo vnitřními podněty. V mnoha situacích systému člověk-stroj obsluha
zaměřuje svou pozornost na to, co musí skutečně sledovat. Avšak v jiných
situacích, pokud se objeví silný či očekávaný signál zvnějšku, obsluha se na
něj soustředí. Takové případy mohou zhoršovat výkon obsluhy a je tedy důležité,
aby nouzová signální zařízení atd. nebyla používána v nepřiměřeném rozsahu a
aby signály nerušily osoby, kterým nejsou určeny. Pozornost obsluhy může být
také automaticky zaměřena k vlastním fyziologickým vjemům, jako je například
bolest nebo vjemy spojené se stresem. Takové vjemy mohou mít rušivý vliv na
zaměřenou pozornost. |
| A.2.2 Pozornost zaměřená současně
k několika zdrojům |
| Člověk je schopen za určitých
podmínek vykonávat několik činností současně. Dále uvedené charakteristiky
systému člověk-stroj mohou pomoci takové činnosti optimalizovat: |
| a) blízké prostorové
rozmístění sdělovačů může napomoci souběžnému zpracování informací; v případě
sluchových sdělovačů se však takové uspořádání nedoporučuje; |
| b) rovněž sdružené sdělovače
mohou usnadnit možnosti souběžného zpracování informací; |
| c) pokud systém vyžaduje
souběžné zpracování informací, má konstruktér uvážit použití sdělovačů určených
pro různé smysly, protože se předpokládá, že různé podněty vyžadují pozornost
různých smyslů; |
| d) konstruktér má také uvážit
zvětšení potřebného rozsahu zdrojů vyžadujících pozornost, zvláště tehdy,
není-li obsluha obeznámena se systémem. |
| A.3 Systém vnímání |
| Systém vnímání přenáší informaci z
vnějších zdrojů k mentálnímu zpracování. Proces rozpoznávání předmětu může být
chápán jako "poznávání vzoru“, kde charakteristické znaky či podněty jsou
zpracovány a porovnávány s informací uloženou v dlouhodobé paměti. Zkušená
obsluha je schopna rozpoznat složité prostorové a časové modely. Krátce po
vzniku podnětu se zrakový vjem objeví v paměti zrakových obrazů a v paměti
sluchových obrazů se objeví informace získané sluchem. Tyto smyslové paměti
obsahují fyziologicky zakódovanou informaci odpovídající podobnému vnějšímu
podnětu. |
| Obdobné signály, objevující se v
průběhu jednotlivých cyklů zpracování informací, se mohou spojovat do jednoho
vjemu. Existuje tedy určitý kritický časový úsek, ve kterém nejsou signály
rozlišitelné jako jednotlivé podněty. |
| A.3.1 Doby zapomínání |
| Doba zapomínání (poločas rozpadu)
informací uložených ve smyslové paměti je asi 0,1 s až 1 s pro vizuální vjemy a
asi 0,9 s až 3,5 s pro vjemy sluchové. |
| A.3.2 Pozornost a
očekávání |
| Očekávání obsluhy týkající se
jednotlivého podnětu nebo konfigurace více podnětů ovlivňuje přesnost
identifikace. Například silné očekávání, že se objeví podnět určitého druhu
může vést k rozpoznání podnětu na základě menšího počtu jeho charakteristik,
než by jinak bylo potřebné u podnětu méně očekávaného. Typ očekávání ve vztahu
ke vnímání je pro konstrukci ovládačů a sdělovačů velmi důležitý. Například
ovládače, které mají řadu stejných tvarových znaků, mohou být zaměněny, protože
zkušený uživatel může používat pro identifikaci pouze některé znaky. |
| A.3.3 Způsob vnímání |
| Některé principy známé jako "celostní
způsob vnímání“ jednoznačně určují způsob, jakým jsou
mentálně zpracovávány zrakové informace. Princip "celostního“ vnímání lze
chápat jako přirozenou a především zděděnou tendenci, pro níž je
charakteristické strukturované celostní a tvarové vnímání vnějšího
světa. |
| a) Zásada "blízkosti“ říká, že
prvky objevující se velmi blízko sebe jsou vnímány jako jeden prvek; |
| b) Zásada "podobnosti“ říká,
že podobné znaky nebo předměty mohou být vnímány jako jeden prvek; |
| c) Zásada "dobré návaznosti“
říká, že prvky se snadno organizují do charakteristických modelů; prvky
konzistentní s těmito modely jsou snadno zjistitelné i při výskytu
poruch; |
| d) Zásada "uzavírání“ říká, že
existuje tendence pokračovat v doplňování modelu tak, aby odpovídal "vhodné
formě“, ve smyslu jednoduchého a uzavřeného obrazce; |
| e) Zásada "společného osudu“
říká, že sdílejí-li dva nebo více znaků společný osud (t.j. směr pohybu,
synchronní záblesky apod.), budou vnímány jako jeden prvek. |
| Výše uvedené zásady mohou sloužit
jako vodítko při uspořádávání ovládačů a sdělovačů a většinou také jako podklad
pro jejich ergonomické řešení. |
| A.4 Poznávací systém |
| Poznávací systém zahrnuje dvě
důležité a příbuzné paměti: dlouhodobou paměť, která uchovává informace
dlouhodoběji a krátkodobou paměť, která uchovává dočasně aktivované informace a
která se obsluze snadno vybavuje. |
| A.4.1 Krátkodobá paměť |
| Nejdůležitější charakteristikou
krátkodobé (nebo pracovní) paměti je její omezená kapacita, jak pokud jde o
množství ukládaných informací, tak i pokud se týká rychlosti zapomínání
(rozpadu) uložené informace. |
| Rychlost rozpadu u krátkodobé paměti
je určována četnými faktory, jako například použití různých poznávacích
strategií, využití smyslů (vizuální, akustické nebo hmatové podněty), množství
a charakter aktivovaných informačních jednotek atd. V praxi jsou však
nejdůležitější následující charakteristiky: |
| a) čím více je v krátkodobé
paměti uložených jednotek, tím rychlejší je jejich zapomínání (rozpad); |
| b) kapacita krátkodobé paměti
je omezena na několik málo informačních jednotek (t.j. písmen, slov, čísel
atd.). Přesný údaj pro kapacitu se odhaduje obtížně. Předpokládá se, že horní
hranice množství informací snadno uložitelných v krátkodobé paměti může být asi
5 až 9 informačních jednotek; |
| c) čím jsou si informační
jednotky podobnější, tím více chyb lze očekávat. |
| Konstruktér systému člověk – stroj má
brát v úvahu omezení krátkodobé paměti. Mají být dodrženy následující
zásady: |
| a) nepředkládat více informací
než je potřebné; |
| b) zajistit, aby byly
informace dostatečně odděleny a minimalizovalo se tak riziko chyb; |
| c) uvědomit si, že je pro
obsluhu obtížné rozhodování, jestliže je na ní požadováno udržovat příliš mnoho
informačních jednotek v krátkodobé paměti. |
| A.4.2 Dlouhodobá paměť |
