91/2006 Sb.m.s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel (CVR)

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 1. března 1973 byla v Ženevě přijata Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel (CVR).

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky.

Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Úmluvě, podepsaná prezidentem republiky dne 5. prosince 1975, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 26. ledna 1976.

Dne 2. června 1993 Česká republika oznámila depozitáři, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od 1. ledna 1993 považuje za smluvní stát Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel (CVR).

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 25 odst. 1 dne 12. dubna 1994. Tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku.

Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

Smluvní strany,

uznavše účelnost jednotné úpravy podmínek přepravní smlouvy v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel,

se dohodly takto:

1. Tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě cestujících, popřípadě jejich zavazadel silničními vozidly, je-li v přepravní smlouvě uvedeno, že se přeprava uskuteční po území nejméně dvou států, a je-li místo odjezdu nebo místo cílové nebo obě tato místa na území jednoho ze smluvních států. Toto ustanovení platí bez ohledu na sídlo a státní příslušnost stran.

2. Pro účely této Úmluvy se rozumí pod pojmem:

3. Tato Úmluva platí i v těch případech, je-li dopravcem stát nebo jiný subjekt veřejného práva.

4. Smluvní státy se zavazují, že nebudou mezi sebou uzavírat zvláštní dvoustranné nebo vícestranné dohody, které by obsahovaly odchylky od této Úmluvy, s výjimkou dohod, jimiž se vylučuje platnost této Úmluvy pro jejich pohraniční styk.

Jestliže se silniční přeprava přeruší a použije se jiného druhu dopravy, vztahuje se nicméně tato Úmluva na ty části přepravy, které se uskutečňují silniční dopravou, i když tyto části přepravy nejsou mezinárodními ve smyslu článku 1, za podmínky, že nejsou pomocnými ve vztahu k jinému druhu dopravy.

Je-li vozidlo samo přepravováno na části cesty jiným druhem dopravy, platí tato Úmluva pro škody a ztráty způsobené událostí, která souvisí s přepravou vozidlem a která vznikla buď v době, kdy byl cestující ve vozidle, nebo v době, kdy do něho nastupoval nebo z něho vystupoval, nebo v době, kdy zavazadlo bylo ve vozidle nebo na vozidle, nebo při jeho nakládání nebo vykládání.

Při použití této Úmluvy odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije k splnění svých povinností vyplývajících pro něho ze silniční přepravní smlouvy, jako za vlastní jednání nebo opomenutí, za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů.

1. Při přepravě cestujících je dopravce povinen vydat individuální nebo společnou jízdenku. Chybí-li jízdenka, má-li nedostatky nebo byla-li ztracena, není tím existence ani platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy.

2. V jízdence musí být uveden název a adresa dopravce a dále musí obsahovat ustanovení o tom, že přepravní smlouva i přes jakoukoliv opačnou doložku podléhá ustanovením této Úmluvy.

3. Dopravce odpovídá za škodu, která může vzniknout cestujícímu tím, že dopravce nesplní povinnosti uložené mu tímto článkem.

Není-li dokázán opak, je jízdenka věrohodným dokladem údajů v ní uvedených.

Není-li na jízdence uvedeno jinak a není-li vystavena na jméno, lze ji postoupit před zahájením přepravy jiné osobě.
  

1. Dopravce může vydat zavazadlový lístek udávající počet a povahu zavazadel, která mu byla předána k přepravě; požádá-li o to cestující, je vydání zavazadlového lístku povinné. Za vydání zavazadlového lístku se nevybírá náhrada, kromě případných daní a poplatků.

2. Zavazadlový lístek, pokud není spojen s jízdenkou, musí obsahovat název a adresu dopravce a ustanovení o tom, že smlouva podléhá i přes jakoukoli opačnou doložku ustanovením této Úmluvy.

3. Dopravce odpovídá za škodu, která muže vzniknout cestujícímu tím, že dopravce nesplní povinnosti uložené mu tímto článkem.

Není-li dokázán opak, je zavazadlový lístek věrohodným dokladem údajů v něm uvedených; neobsahuje-li výhrady, platí právní domněnka, že zavazadlo bylo předáno v dobrém stavu.

1. Zavazadlo se považuje za platně vydané, jestliže je dopravce v dobré víře vydá držiteli zavazadlového lístku.

2. Není-li předložen zavazadlový lístek, je dopravce povinen vydat zavazadlo, na které byl zavazadlový lístek vydán, jen osobě, která prokáže k zavazadlu své právo; je-li důkaz nedostatečný, může dopravce požadovat složení odpovídající záruky, která se vrátí do jednoho roku ode dne jejího složení.

3. Zavazadlo nevyzvednuté po příjezdu dopravního prostředku bez ohledu na to, byl-li na ně vydán zavazadlový lístek nebo ne, se uloží na bezpečné a vhodné místo; dopravce je uschovává na náklady cestujícího; úschovu může svěřit třetí osobě; uschovatel zavazadla má právo na přiměřenou náhradu. Jinak se uložení nevyzvednutého zavazadla řídí právem platným v místě, kde bylo zavazadlo uloženo.

1. Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla zraněním nebo jakýmkoli jiným poškozením tělesného nebo duševního zdraví cestujícího v důsledku nehody, k níž došlo v souvislosti s přepravou buď v době, kdy byl cestující ve vozidle, nebo v době, kdy do něho nastupoval nebo z něho vystupoval, nebo v souvislosti s nakládkou nebo vykládkou zavazadla.

2. Dopravce se zprostí této odpovědnosti, jestliže příčinou nehody byly okolnosti, kterým dopravce ani při vynaložení péče nezbytné v konkrétním případě nemohl zabránit a jejichž následky nemohl odvrátit.

3. Dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze zprostit se své odpovědnosti, ani tělesných nebo duševních vad řidiče, ani vad nebo selhání vozidla, ani zavinění osoby, od níž vozidlo najal, nebo osob, za které by uvedené osoba odpovídala podle článku 4, kdyby sama byla dopravcem.

Soud projednávající věc určí při dodržení článku 13 odst. 1 podle národního práva platného v jeho sídle včetně kolizních norem výši škody, která má být nahrazena v důsledku smrti, zranění nebo jakéhokoli jiného poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího, jakož i které osoby mají právo na náhradu škody.

1. Celková částka náhrady, kterou je dopravce povinen zaplatit v důsledku jedné a téže události, nesmí převyšovat 250 000 franků na jednoho poškozeného. Každý smluvní stát však může stanovit hranici vyšší nebo nestanovit žádnou hranici. Jestliže je hlavní kancelář dopravce v takovém státě nebo ve státě, který není smluvní stranou a jehož právo určuje vyšší hranici nebo neurčuje žádnou hranici, použije se pro určení celkové částky práva tohoto státu s vyloučením kolizních norem.

2. Částka uvedená v odstavci 1 tohoto článku nezahrnuje soudní ani jiné náklady, které strany vynaložily při uplatňování svých práv a jejichž zaplacení nebo náhrada může být uložena dopravci, ani úroky vypočtené podle práva, o jehož použití rozhodl soud, který věc projednává.

3. Strany si mohou dohodnout v přepravní smlouvě vyšší hranici náhrady. Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, platí tato dohoda ve prospěch všech osob, které mají právo na náhradu.

4. Hranice náhrady škody stanovené v tomto článku se vztahují na všechny nároky vyplývající ze smrti, zranění nebo jakéhokoli jiného poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího. Je-li více věřitelů a převyšuje-li celková částka jejich nároků stanovenou hranici, nároky se poměrně krátí.
  

1. Dopravce odpovídá za škodu vzniklou úplnou nebo částečnou ztrátou zavazadla a za jeho poškození.

Dopravce odpovídá za předané zavazadlo od okamžiku jeho převzetí k přepravě do okamžiku jeho vydání nebo uložení podle článku 10 odst. 3.

Za jiné zavazadlo dopravce odpovídá po dobu, po kterou je zavazadlo ve vozidle, avšak v případě jeho odcizení nebo ztráty, které nejsou v souvislosti s dopravní nehodou, jen bylo-li dáno pod jeho dohled. K těmto jiným zavazadlům se počítají osobní věci a předměty, které má cestující na sobě nebo u sebe.

2. Dopravce se zprošťuje této odpovědnosti, jestliže ztráta nebo poškození byly způsobeny vlastní vadou zavazadla, zvláštním rizikem spočívajícím v jeho snadno zkazitelné nebo nebezpečné povaze nebo okolnostmi, kterým dopravce ani při vynaložení péče nezbytné v konkrétním případě nemohl zabránit a jejichž následky nemohl odvrátit.

3. Dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze zprostit se své odpovědnosti, ani tělesných nebo duševních vad řidiče ani vad nebo selhání vozidla, ani zavinění osoby, od níž vozidlo najal, nebo osob, za které by uvedená osoba odpovídala podle článku 4, kdyby sama byla dopravcem.

1. Zavazadlo, které nebylo vydáno do 14 dnů ode dne, kdy cestující požádal o jeho vydání, se pokládá za ztracené.

2. Jestliže zavazadlo považované za ztracené je nalezeno do jednoho roku ode dne, kdy cestující požádal o jeho vydání, vynaloží dopravce přiměřené úsilí, aby cestujícího o tom vyrozuměl. Cestující může do třiceti dnů ode dne, kdy obdržel tuto zprávu, požadovat dodání zavazadla buď do místa odjezdu, nebo do místa, kam mělo být zavazadlo dodáno, po vrácení náhrady za ztrátu, pokud mu byla zaplacena, ale při zachování všech práv na náhradu škody za překročení dodací lhůty.

1. Je-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinen nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadla nebo za jeho poškození, může být požadována částka ve výši škody, tato částka však nesmí převyšovat 500 franků za jedno zavazadlo a 2 000 franků na cestujícího. Mimoto může být požadována částka ve výši škody za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo poškození osobních věcí a předmětů, které cestující má na sobě nebo u sebe, tato částka však nesmí převyšovat 1 000 franků na cestujícího.

2. Částky uvedené v odstavci 1 tohoto článku nezahrnují soudní ani jiné náklady, které strany vynaložily při uplatňování práv a jejichž zaplacení nebo náhrada může být uložena dopravci, ani úroky vypočtené podle práva, o jehož použití rozhodl soud, který věc projednává.

3. Strany si mohou dohodnout v přepravní smlouvě vyšší hranice náhrad.
  

1. Dopravce se zprošťuje plně nebo částečně odpovědnosti vyplývající z této Úmluvy v té míře, v jaké škoda vznikla vinou cestujícího nebo v důsledku takového jeho chování, které neodpovídá normálnímu chování cestujícího.

2. Odpovídá-li dopravce za škodu, kterou však spoluzpůsobila svým jednáním nebo opomenutím třetí osoba, odpovídá dopravce za celou škodu, má však právo postihu proti této třetí osobě.

3. Dopravce se zprostí odpovědnosti podle této Úmluvy, byla-li škoda způsobena jadernou událostí a jestliže podle zvláštních předpisů platných v smluvním státě upravujících odpovědnost v oblasti jaderné energie, je odpovědnost za tuto škodu uložena operátoru jaderného zařízení nebo osobě jej zastupující.

1. Ve všech případech upravených touto Úmluvou může být žaloba týkající se…