dnes je 22.1.2021

Input:

§ 14

20.7.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.7.2.1.9
§ 14

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Dotaz č. 1

Musí být k provozování skladu souhlas podle § 14 odst. 1?

Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), je k provozování zařízení určeného k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu nutné rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování takového zařízení a s jeho provozním řádem. V řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí.

Původce odpadů je podle zákona o odpadech povinen splňovat povinnosti stanovené v ustanovení § 16 odst. 1 pro jednotlivé fáze nakládání s odpady. Přitom s nebezpečnými odpady může původce nakládat podle § 16 odst. 3 pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy, pokud na tuto činnost již nemá udělen souhlas k provozování zařízení podle § 14 zákona o odpadech. Přeprava nebezpečných odpadů souhlasu nepodléhá.

Nakládáním s odpady se podle § 4 písm. d) zákona o odpadech rozumí jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování. Podle § 4 písm. f) se pak shromažďováním odpadů rozumí krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládání s odpady. Skladováním odpadů se pak podle § 4 písm. g) zákona o odpadech rozumí přechodné umístění odpadů, které byly soustředěny do zařízení k tomu určeného a jejich ponechání v něm.

Co je považováno za sklady odpadů a za jakých podmínek mohou být tyto sklady provozovány, stanoví § 7 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění vyhlášky č. 41/2001 Sb., a obsah provozního řádu skladu je stanoven skupinou A, uvedeného v příloze č. 1.

Původci odpadů a oprávněné osoby mohou odpady skladovat za podmínek stanovených zákonem a vyhláškou. Ustanovení § 7 vyhlášky stanoví podrobné požadavky na sklady, jejich části a skladovací prostředky odpadů, v nichž lze odpady skladovat, a požadavky na sklady nebezpečných odpadů. V citovaném ustanovení je mimo jiné stanoveno, že za sklady odpadů mohou sloužit volné plochy, přístřešky, budovy, podzemní a nadzemní nádrže apod., které splňují technické požadavky kladené na sklady odpadů touto vyhláškou, požadavky stanovené zákonem a zvláštními právními předpisy na ochranu životního prostředí a zdraví lidí a které byly zřízeny k tomuto účelu v souladu se zvláštními právními předpisy. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Odpady tedy mohou být skladovány pouze na místech zřízených a schválených podle stavebního zákona a v souladu s provozním řádem podle § 7 odst. 7 vyhlášky, jehož obsah je shodný s obsahem provozního řádu zařízení pro nakládání s odpady skupiny A, uvedeného v příloze č. 1 této vyhlášky.

Sklady, ve kterých jsou skladovány odpady určené k odstranění po dobu delší než 1 rok, a sklady, ve kterých jsou skladovány odpady určené k využití po dobu delší než 3 roky, musí svým technickým zabezpečením odpovídat ve vztahu ke skladovaným odpadům příslušné skupině skládek. Takové skladování je třeba podle § 7 odst. 4 vyhlášky považovat za dlouhodobé.

Z uvedeného vyplývá, že k provozování skladu souhlas příslušného krajského úřadu ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech není nutný. Tento souhlas by byl požadován pouze v tom případě, že by sklad byl zároveň provozován jako zařízení např. ke sběru odpadů.

Pokud je sklad provozován oprávněnou osobou ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů, je zahrnut v souhlasu k provozování těchto zařízení (viz § 14 odst. 1 zákona - V řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí.). Je-li provozován původcem odpadů a je-li v něm skladován nebezpečný odpad, je uveden v souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady podle § 16 odst. 3.

Dotaz č. 2

Naplňuje provozovna se zařízením k třídění odpadů kategorie „ostatní odpad“ skupiny Katalogu odpadů 19 a 20 dikci bodu 10.1 kategorie II přílohy č. 1 zákona č. 163/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) ve znění zákona č. 93/2004 Sb. a podléhá tedy zjišťovacímu řízení.

Je nutné při schvalování provozu zařízení dokládat příslušnému orgánu státní správy budoucí dodavatele a následné odběratele odpadu /jejich bližší specifikace, smluvní vztahy atd.)?

Podle bodu 10.1. kategorie II přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) podléhají zjišťovacímu řízení jednak zařízení ke skladování, úpravě nebo využívání nebezpečných odpadů, jednak zařízení k fyzikálně-chemické úpravě, energetickému využívání nebo odstraňování ostatních odpadů. Zařízení k třídění ostatních odpadů před jejich využitím, které provozujete, tedy nespadá mezi zařízení podléhající zjišťovacímu řízení, stanovená v bodě 10.1. kategorie II přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Vzhledem k tomu, že toto zařízení nespadá ani mezi zařízení uvedená v bodě 5 přílohy č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), je k jeho provozování nutné získat souhlas místně příslušného krajského úřadu k provozování zařízení a jeho provoznímu řádu podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Náležitosti žádosti o tento souhlas jsou stanoveny v § 1 odst. 1 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, a obsah provozního řádu v příloze č. 1 této vyhlášky. Dokladování dodavatelů ani odběratelů odpadů do a ze zařízení nejsou požadovány.

Dotaz č. 3

Kdy provozovatel zařízení, na které má souhlas podle § 14 odst. 1, musí a kdy nemusí mít ještě souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady podle § 16 odst. 3 zákona o odpadech?

Provozovatel zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů provozovaného podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., v platném znění, není jako původce odpadů povinen nakládat se vznikajícími nebezpečnými odpady výhradně na základě souhlasu vydaného v souladu s § 16 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., a to v případě, že výčet a způsob nakládání s nebezpečnými odpady, které mu při provozu zařízení jako původci vznikají, je zahrnut v provozním řádu zařízení, které je součástí souhlasu krajského úřadu k provozování zařízení.

Dotaz č. 4

Firma má souhlas k provozování zařízení k využívání odpadů (demontážní dílna na elektrozařízení a elektroodpad). Dále má příslušným správním úřadem vydán souhlas k nakládání s odpady katalogového čísla 19 12 11 - jiné odpady z mechanické úpravy odpadu (kondenzátory) a 160215 - nebezpečné složky odstraněné z vyřazených zařízení (luminofor). Rozebíráním elektrozařízení vznikají ale další nebezpečné odpady, které jsou detailně rozčleněny vyhláškou č. 352/2005 Sb. pod čísly 5001xx. Jaký souhlas k nakládání s těmito nebezpečnými odpady má být ještě vydán a zda má být vůbec vydán, když jsou tyto odpady s provozním řádu uvedeny a jak zjišťovat oprávněnost osob k převzetí odpadů do svého vlastnictví pro tyto odpady, jejichž čísla (začínající dvojčíslím 50) nejsou součástí Katalogu odpadů a tudíž je žádná oprávněná osoba nemá uvedena v provozním řádu zařízení?

Vyhláška č. 352/2005 Sb., ve vysvětlivkách k příloze č. 8 uvádí jako důležité upozornění, citujeme: „Důležité: Souhlasy vydané před dnem účinnosti této vyhlášky podle § 14 odst. 1 zákona k provozování zařízení k nakládání s elektroodpadem uvedeným pod katalogovými čísly stanovenými v Katalogu odpadů se posuzují jako souhlasy k provozování zařízení k nakládání se všemi elektroodpady uvedenými pod dodatkovými čísly stanovenými v tabulce č. 1.“ Dále je nutné uvést, že ze samotného názvu tabulky č. 1 v příloze č. 8 citované vyhlášky „Tabulka č. 1 Číslování pouze pro evidenci odpadů vzniklých zpracováním elektroodpadů“ lze dovodit, že toto číslování bylo zavedeno pouze k účelům podrobnější evidence odpadů vzniklých z elektroodpadů. Pro účely nakládání s těmito odpady a tedy i souhlasu k nakládání s nimi je postačující a rozhodující zařazení podle Katalogu odpadů.

K dotazu jak zjišťovat oprávněnost osob, kterým jsou odpady z demontáže elektroodpadů (které nemají katalogové číslo dle Katalogu odpadů) předávány, je tedy možné uvést, že pokud je předmětná osoba oprávněná přijímat odpady stejného „typu“ zařaditelné dle Katalogu odpadů a má tato katalogová čísla uvedena v souhlasu k provozování zařízení, není důvod odpad jí nepředat (mimo jiné i vzhledem k výše uvedenému). Dále je třeba uvést, že v případě předání dílů pro opětovné použití (kód nakládání N8) se nejedná o předání odpadů ve smyslu zákona o odpadech, a proto se tyto díly nemusejí předávat pouze oprávněným osobám, ale i právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání (viz ustanovení vysvětlivek k listu č. 2 přílohy č. 8 vyhlášky č. 352/2005 Sb., konkrétně uvedené pod informací k sloupci 4 v písmenu d).

Dotaz č. 5

Jsme firma, která obchoduje s kovovým odpadem. Máme vlastní dopravu a na přechodné uskladnění odpadu máme sklad. Vzhledem k tomu, že kovový odpad je mnohdy znečištěn olejem a jinými nebezpečnými látkami, máme souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem. Krajský úřad po nás požaduje, abychom si požádali o souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech na provozování skladu. O takovém souhlasu jsme v zákoně o odpadech nic nenašli. Opravdu musíme mít k provozování skladu souhlas podle § 14 odst. 1?

Zřejmě se jedná o nedorozumění. Krajský úřad po Vás určitě nepožaduje sklad nebezpečných odpadů, na který byste měli mít souhlas podle § 14 odst.1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zvláště, pokud působíte pouze obchodně nebo provádíte přepravu. Zřejmě jde o to, že přejímáte obchodované kovy jako odpad k recyklaci do svého vlastnictví. Podle § 12 odst. 3 zákona je totiž k převzetí odpadu do svého vlastnictví oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru a výkupu určeného druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2 zákona, nebo zařízení podle § 33b a nebo za podmínek uvedených v § 17 zákona též obec. Povinnost předat odpad pouze osobě oprávněné k jeho převzetí podle zákona je doplněna povinností osoby odpad předávající zjistit, zda tato osoba, které jej předává, skutečně osobou oprávněnou je (§ 14 odst. 4). Proto, pokud chcete přebírat odpad do svého vlastnictví, musíte být provozovatelem některého z uvedených zařízení. Sklad by mohl být zařízením ke sběru nebo výkupu odpadů, pokud je v souladu se zvláštními právními předpisy provozován na základě souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Dotaz č. 6 K § 14 (a § 32, § 33)

Naše dotazy se týkají aplikace upraveného kalu z čistíren odpadních vod na zemědělské půdě (§ 32 a § 33 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech v platném znění a prováděcí vyhláška č. 382/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 504/2004 Sb.). Problémem jsou následující případy:

  1. Program použití upravených kalů z ČOV má zpracován původce odpadu, postoupí ho osobě používající půdu. Subjekt používající konkrétní zemědělskou půdu provozuje zařízení k využití (odstranění) odpadů ve smyslu zákona o odpadech)?
    Domníváme se, že nikoliv, jde o speciální způsob použití upravených kalů (jeden specifikovaný druh odpadů), který se řídí ustanovením § 14 odst. 2 zákona o odpadech (odpad v kvalitě vstupní suroviny).

  2. Program použití upravených kalů z ČOV zpracuje za původce jiný subjekt, který upravené kaly naváží na odsouhlasené zemědělské pozemky. Musí tento subjekt mít souhlas s provozem sběrny (výkupny) tohoto druhu odpadu?
    Domníváme se, že nikoliv, subjekt převáží a nakládá se speciálním odpadem opět v režimu § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Původce odpadu předává prostřednictvím jiného subjektu na schválené zemědělské pozemky upravený kal v potřebné kvalitě. Uživatel půdy je povinen dodržet technické podmínky použití kalu. Není rozhodující, zda tyto kaly se naváží na předmětné pozemky z mezideponie provozované odborným subjektem (není původcem odpadů). Žádáme o sdělení, zda náš názor je správný.

ad 1) S Vaším názorem lze souhlasit. Odbor legislativy MŽP již několikrát na tyto dotazy odpovídal v tom smyslu, že při používání kalů jejich zapracováním do půdy v souladu s § 32 a 33 zákona o odpadech a vyhláškou č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě je zemědělská půda, na které je kal aplikován v souladu s programem použití kalů vypracovaným původcem kalů (provozovatelem ČOV), zařízením, které není podle tohoto zákona určeno k nakládání s odpady a kde je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí (§ 14 odst. 2 zákona). K provozování takového zařízení není požadován souhlas k provozování zařízení podle § 14 odstavce 1 zákona. Dokladem o splnění požadavků stanovených pro vstupní suroviny je program použití kalů a evidenční list využití kalů v zemědělství, který je jeho přílohou.

ad 2) Domníváme se, že pokud jiný subjekt vypracovává program použití upravených kalů z ČOV za původce a upravené kaly naváží na zemědělské pozemky pouze v rámci sjednané práce (služby) pro původce, tj. původce mu kal z ČOV nepředává do vlastnictví a je za něj a jeho použití na zemědělské půdě v souladu s programem zodpovědný až do doby jeho předání osobě užívající půdu, potom výše zmíněný jiný subjekt nemusí mít souhlas s provozem sběrny (výkupny) tohoto druhu odpadu. Pokud by se však jednalo o podnikající osobu, která od původců (provozovatelů ČOV) sbírá kaly, které s největší pravděpodobností smísí, potom nepochybně musí mít souhlas k provozování zařízení k nakládání s odpady (sběru a možná i k úpravě). Navíc, pokud kromě sběru provádí i úpravu sebraných kalů (včetně jejich mísení), stává se původcem upraveného kalu vzniklého při provozování jeho zařízení, se všemi povinnostmi původce, včetně povinnosti vypracovat program použití kalu (§ 33 odst. 2 zákona o odpadech).

Dotaz č.7 (a § 82 odst. 2)

Chtěli bychom v existujícím zařízení, které však není schváleno jako zařízení k nakládání s odpady, vyzkoušet spalování upraveného odpadu a dosažení požadavků platných právních předpisů v průběhu jeho spalování, pro účely certifikace upraveného odpadu jako alternativní palivo. Je nutné mít pro zařízení souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech a provozní řád pro provádění zkoušky? Pokud by pro toto zařízení byl souhlas podle § 14 odst. 1 nahrazován integrovaným povolením (§ 82 odst. 2 zákona o odpadech), je nutné jej získat pro účely zkoušky? Pokud se ukáže, že upravený odpad je vhodný pro certifikaci jako alternativní palivo a jako certifikované palivo bude dále v zařízení spalován, bude nutné znovu vypracovat provozní řád a požádat o nový souhlas nebo integrované povolení?

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) v § 14 odst. 1 stanoví, že zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů lze provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem. Dále podle § 1 odst. 1 písm. n) vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) je návrh provozního řádu a návrh na zavedení provozního deníku součástí žádosti o udělení souhlasu k provozování zařízení.

Z dotazu není zřejmé, zda se bude jednat o jednorázovou zkoušku nebo o zkušební provoz, který bude probíhat delší dobu. Vzhledem k tomu, že jednorázovou zkoušku metody spalování odpadu nelze považovat za provozování zařízení a vzhledem k tomu, že lze předpokládat, že teprve na základě této zkoušky budou známy všechny údaje, které musí obsahovat provozní řád zařízení (příloha č. 1 vyhlášky), není nutné mít před takto vymezenou zkouškou zpracovaný provozní řád zařízení. Je však třeba upozornit, že pokud by se ukázalo, že metoda potřebuje odzkoušení v provozních podmínkách (tedy zařízení bude provozováno, i když jen zkušebně a po dobu omezenou), je třeba požádat krajský úřad o souhlas ke zkušebnímu provozu zařízení, k němuž by musel být vypracován provozní řád. Vzhledem k tomu, že se jedná o zařízení ke spalování odpadů, budou podmínky zkušebního provozu stanoveny přednostně podle zákona o ochraně ovzduší.

Bude-li zkouška provedena na značném objemu nebezpečných odpadů, doporučujeme uvědomit o ní ČIŽP, případně příslušný krajský úřad.

Bude-li se jednat o provozování zařízení (tedy trvající proces, i když po dobu omezenou), ke kterému podle zákona o odpadech je požadován souhlas podle jeho § 14 odst. 1, protože zákon výjimky pro zkušební provozy nestanoví, a zároveň se bude jednat o zařízení spadající pod integrované povolení, které tento souhlas podle § 82 odst. 2 zákona o odpadech nahrazuje, a je-li integrované povolení k provozním zkouškám vydáváno, mělo by integrované povolení být vydáno. Jestliže provozovatel již má integrované povolení a měl by být schválen provozní řád podle zákona o odpadech, jednalo by se o změnu existujícího integrovaného povolení (změnové řízení).

Provozní řád, bude-li spalován odpad a bude-li požadován souhlas nebo integrované povolení (resp. jeho změna) podle výše uvedeného, musí obsahovat alespoň ty náležitosti stanovené v příloze č. 1 vyhlášky, které jsou požadovány pro zařízení zařazená do skupiny B podle této přílohy a je možné je znát i v době před provedením zkušebního provozu.

Co se týče dalšího provozování tohoto zařízení po provedené zkoušce nebo ukončení zkušebního provozu, záleží na tom, zda odpad bude certifikován jako výrobek - palivo, nebo bude nadále spalován nebo spoluspalován jako odpad. Jestliže by v zařízení bylo spalováno certifikované alternativní palivo, potom se nebude jednat o zařízení k nakládání s odpady (bude v něm spalován výrobek z odpadu, ale ne odpad) a další souhlas k provozování zařízení a provoznímu řádu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech mít nemusí. Pokud by však spalovaný odpad nevyhověl požadavkům a podmínkám certifikace, ale bylo by možné jej v zařízení spalovat nebo spoluspalovat jako odpad, je třeba se otázkou vydání či nevydání souhlasu k jeho provozování jako zařízení k nakládání s odpady zabývat (pokud by se nejednalo o zařízení podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech, bude jej muset získat). V případě, že zařízení spadá do některé z kategorií průmyslových činností, uvedených v příloze č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, bylo by nutné žádat o vydání nebo změnu integrovaného povolení.

Dotaz č. 8 (a k § 33b)

Je k provozování bioplynových stanic, které přijímají odpady, resp. bioodpady, potřeba mít souhlas podle § 14 odst. 1, nebo je zařízením podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech?

Bioplynové stanice jsou zařízeními, na která se vztahují § 33a a 33b zákona o odpadech. Odstavec 1 písm. a) § 33b cit. zák. stanoví, že provozovatel zařízení ke sběru, výkupu nebo využívání biologicky rozložitelných odpadů je povinen provozovat toto zařízení se souhlasem k provozování zařízení a s jeho provozním řádem podle § 14 odst. 1, s výjimkou zařízení, které zpracovává využitelné biologicky rozložitelné odpady pro jednu zakládku v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů (dále jen „malé zařízení“); roční množství biologicky rozložitelného odpadu zpracované malým zařízením nesmí přesáhnout 150 tun.

Dotaz č. 9

Vlastník zařízení ke sběru odpadů (mandant), který nemá souhlas k provozování tohoto zařízení podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech, má uzavřenu mandátní smlouvu s jinou osobou (mandatář), která souhlas k provozování předmětného zařízení má. Která ze smluvních stran uzavřené mandátní smlouvy je fakticky provozovatelem zařízení a od koho z nich bude kontrolní orgán požadovat souhlas podle § 14 odst. 1?

Podle § 566 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se mandátní smlouvou zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

Dále pak podle § 567 odst. 2 obchodního zákoníku je mandatář činnost, k níž se zavázal, povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát. Mandatář je povinen oznámit mandantovi všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a jež mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta a podle odst. 3 se od pokynů mandanta může odchýlit, jen je-li to naléhavě nezbytné v zájmu mandanta a mandatář nemůže včas obdržet jeho souhlas. Ani v těchto případech se však mandatář nesmí od pokynů odchýlit, jestliže je to zakázáno smlouvou nebo mandantem.

Podle § 573 obchodního zákoníku mandatář neodpovídá za porušení závazku osoby, s níž uzavřel smlouvu při zařizování záležitosti, ledaže se ve smlouvě zaručil za plnění závazků převzatých jinými osobami v souvislosti se zařizováním záležitosti.

Domníváme se tedy, že mandatář nemůže být odpovědným provozovatelem zařízení, neboť pouze prakticky provádí podle pokynů mandanta činnosti s provozováním zařízení spojené na jeho účet, přičemž za provádění těchto úkonů dostává od mandanta úplatu. Mandatář je odpovědný pouze mandantovi v rozsahu a způsobem stanoveným v mandátní smlouvě. Za porušení povinností mandanta nezodpovídá. Provozovatelem zařízení je tedy nadále mandant a ten musí plnit veškeré povinnosti při sběru a výkupu odpadů podle § 18 a zařízení provozovat pouze se souhlasem podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Dotaz č. 10

Může být souhlas k provozu mobilního zařízení ke sběru a k výkupu odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech udělen žadateli, který není (nevlastní, nepronajímá si) provozovatelem citovaného zařízení, ale je pouze zprostředkovatelem (nájemcem dopravy) služby mezi původcem a oprávněnou osobou dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech? Je taková činnost v souladu se zákonem o odpadech a souvisejícími předpisy? Jsou mobilní zařízení ke sběru a výkupu odpadů vůbec zařízeními k nakládání s odpady ve smyslu zákona o odpadech?

Pokud žadatel není (nevlastní, nepronajímá si) provozovatelem zařízení k nakládání s odpady, ať již mobilního nebo stacionárního, nemůže k provozování tohoto zařízení získat souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Pokud neprovozuje ani jiné zařízení k nakládání s odpady, není osobou oprávněnou k převzetí odpadů do svého vlastnictví, je pouhým zprostředkovatelem nebo poradenskou firmou (vztah původce odpadů k němu je v režimu obchodního a občanského zákoníku - smlouvy). Pro účely zákona o odpadech zůstává odpovědným za odpad jeho původce.

Na otázku, zda mobilní zařízení jsou zařízeními ve smyslu zákona o odpadech, odpověď zní ano, pokud je k jejich provozování vydán souhlas krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Dotaz č. 11 (a k vyhl. č. 294/2005 Sb.)

Je k provozu dekontaminačního zařízení zdravotnických odpadů VACUMET, provozovanému zdravotnickým zařízením výhradně pro dekontaminaci potencionálně infekčního odpadu jednorázových plen a podložek, vznikajících tomuto zařízení jako původci odpadů (pouze pro vlastní potřeby zdravotnického zařízení, které je zároveň původcem odpadu, nikoliv pro odpady z jiných zdravotnických či podobných zařízení), nutný souhlas k provozování zařízení a jeho provoznímu řádu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech?

Pokud zařízení bude používáno pouze původcem odpadů pro úpravu jeho vlastních odpadů, potom není nutné, aby tento původce získal souhlas k provozování zařízení podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“). Jako původce nakládající s nebezpečným odpadem však musí mít souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady podle § 16 odst. 3 zákona, který v tomto případě musí zahrnovat i podmínky a požadavky na úpravu odpadů v zařízení VACUMET.

Dotaz č. 12

Je možné zdravotnický odpad upravený v zařízení VACUMET a zařazený jako odpad katalogového čísla 18 01 04 ukládat na skládky skupiny S-OO a za jakých podmínek? Máme pochybnost, že tento odpad splní limity pro hodnotu DOC (tabulka č. 2.1 v příloze č. 2 vyhlášky č. 294/20005 Sb.).

Odpad ukládaný na skládku obecně, tedy i odpad upravený v zařízení VACUMET, musí splňovat všechny podmínky stanovené vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (dále jen „vyhláška“) pro přejímku odpadů na skládku dané skupiny, ale i obecné podmínky pro ukládání odpadů na skládky všech skupin. V této souvislosti upozorňujeme na přílohu č. 5 citované vyhlášky, kterou je zakázáno na skládky všech skupin ukládat odpady silně zapáchající (seznam A, bod č. 8) a podle seznamu B bodu 4 téže přílohy lze na skládky ukládat biologicky rozložitelné (kompostovatelné) odpady pouze tehdy, jedná-li se o kompostovatelné odpady v komunálním odpadu (skupiny 20 00 00 Katalogu odpadů), pro něž je harmonogram postupného omezování jejich ukládání na skládky stanoven v bodě 8 přílohy č. 4. Vzhledem k tomu, že většinu odpadu určeného pro dekontaminaci v zařízení VACUMET tvoří jednorázové pleny ze zdravotnických zařízení, které jsou vyráběny z biologicky rozložitelných materiálů (s čímž souvisí i Vámi zmiňovaný parametr DOC) a tyto odpady se nestávají součástí komunálního odpadu, předpokládáme, že další nutné podmínky pro případné ukládání tohoto odpadu na skládky není nutné uvádět. Tento odpad, ani po úpravě v zařízení VACUMET či jiném zařízení používaném k odstranění nebezpečné vlastnosti infekčnosti, nelze ukládat na skládkách odpadu, včetně skládek skupiny S - OO3.

Dotaz č. 13 (a k § 33b)

Jedná se o čistírnu odpadních vod, do které v nitrifikační fázi procesu byl původně přidávám glycerin (kupovaný výrobek). Provozovatel chce místo glycerinu jako vstupní surovinu přijímat nově odpad, který podle jeho slov splňuje podmínky pro vstupní suroviny a zařízení chce provozovat jako zařízení podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Může krajský úřad provoz zařízení v této podobě odsouhlasit, nebo, má pravomoc vyžádat si nějaké bližší informace k tomu, zda vstupující odpad opravdu splňuje podmínky pro vstupní suroviny?

Pokud zařízení je provozováno dle § 14 odst. 2, musí jeho provozovatel někde prokazovat, že vstupující odpady splňují podmínky pro vstupní suroviny?

Musí být zařízení podle § 33 b odst. 1 písm a) zákona o odpadech vždy provozováno pouze podle § 14 odst. 1 a nebo může být zařízením provozovaným podle §14 odst. 2, když se v něm využívají pouze ostatní biologicky rozložitelné odpady?

Zařízení podle § 14 odst. 2 žádný orgán veřejné správy podle zákona o odpadech neschvaluje, provozovatel nemusí ani o nic žádat, ani nic prokazovat. Pokud látka, materiál, kterým nahradí vstupní surovinu, nebude splňovat požadavky technologie takového zařízení, potom potrestá sám sebe - zhorší kvalitu výrobku nebo vyřadí zařízení z činnosti, zničí jeho části apod. (podle typu a funkce), především však poruší jiné právní předpisy. Zařízení podle § 14 odst. 2 není zařízení určené k nakládání s odpady podle zákona o odpadech. Není zřizováno ani k jejich úpravě, ani k odstranění, ani není určeno (odsouhlaseno, zkolaudováno) k využívání odpadů. Bývá to většinou výrobní podnik (papírny, hutě, sklárny), ale může to být i ČOV. Nemusí mít souhlas podle § 14 odst. 1, protože pouze využívá odpad s vlastnostmi vstupní suroviny jako náhradu této suroviny, ale není to zařízení zřízené k využívání odpadů. Provozovatel pouze ohlašuje zařízení a vede evidenci využívaného odpadu podle § 39 zákona o odpadech.

Zařízení podle § 33b odst. 1 písm. a) je zařízení určené k využívání biologicky rozložitelného odpadu a k tomuto účelu zřízené. Odpad v něm nic nenahrazuje, je sám zpracováván. Je to tedy zařízení určené k nakládání s odpady podle zákona o odpadech a musí mít k provozu souhlas podle § 14 odst. 1. To, že pro malá zařízení je tento souhlas nahrazován kladným vyjádřením obecního úřadu obce s rozšířenou působností neznamená, že je to typ zařízení podle § 14 odst. 2.

Dotaz č. 14

Setkali jsme se s případem, kdy k jednomu zařízení určenému ke sběru a výkupu odpadů byla na základě dvou žádostí vydána krajským úřadem dvě obsahově zcela identická rozhodnutí o souhlasu k provozování zařízení podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech, každé na jiného provozovatele. Oba provozovatelé byli personálně propojeni. Odporuje vydání dvou paralelních a obsahově zcela identických rozhodnutí podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech některému z ustanovení tohoto zákona?

Vydání dvou paralelních a obsahově zcela identických rozhodnutí krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech žádnému z ustanovení zákona o odpadech sice neodporuje, ale z dikce relevantních ustanovení je zřejmé, že s ním zákon o odpadech také nepočítá. Vzhledem k tomu, že zákon o odpadech ukládá povinnosti provozovateli zařízení, což je osoba, která zařízení provozuje na základě a v souladu s rozhodnutím krajského úřadu o udělení souhlasu k provozování zařízení a k jeho provoznímu řádu, je nutné, aby vždy bylo jasné, kdo je za plnění povinnosti zodpovědný. Rozsah odpovědnosti musí v tomto případě být uveden v souhlasech podle § 14 odst. 1.

Dotaz č. 15 (a k § 12 odst. 3)

Může být žadateli o udělení souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech tento souhlas udělen k provozování mobilního zařízení ke sběru a výkupu odpadů, jestliže si najímá svozové prostředky od jiných subjektů?

NE. Souhlas k provozování zařízení podle § 14 odst. 1 je zároveň souhlasem k provoznímu řádu zařízení, z čehož je zřejmé, že provozovatel zařízení jej může získat pouze na stanovené, příslušně vybavené vozidlo nebo vozidla, kterými potom mobilní sběr provádí (v tomto smyslu může jít i o vozidlo pronajaté, ale na celou dobu jeho provozování jako mobilního zařízení). Není možné provozovat mobilní zařízení tím způsobem, že jsou najímána dle potřeby vozidla, která nejsou předmětem uděleného souhlasu.

Dotaz č. 16

Které obce budou účastníky řízení o vydání souhlasu k provozování mobilního zařízení ke sběru a výkupu odpadů a jak máme v případě takovýchto správních řízení postupovat?

Podle § 14 odst. 6 zákona o odpadech, ve znění zákona č. 383/2008 Sb. (dále jen „zákon o odpadech“), je účastníkem řízení o vydání souhlasu k provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů a s jeho provozním řádem obec, na jejímž území má být zařízení provozováno.

Podle § 82 odst. 1 zákona o odpadech, nestanoví-li tento zákon jinak, vztahuje se na řízení podle tohoto zákona správní řád.

§ 27 správního řádu stanoví, že

(1) Účastníky řízení (dále jen „účastník“) jsou

a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu;

b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají.

(2) Účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.

(3) Účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle odstavce 2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.

Ustanovení § 35 správního řádu umožňuje pro případy s vysokým počtem účastníků možnost zvolit si společného zmocněnce nebo společného zástupce. § 35 zní:

(1) V řízeních, v nichž více účastníků uplatňuje shodný zájem, může k usnadnění průběhu řízení správní orgán vyzvat tyto účastníky, aby si v přiměřené lhůtě zvolili společného zmocněnce. Účastníci si mohou společného zmocněnce zvolit i bez výzvy.

(2) Pokud si účastníci společného zmocněnce na výzvu správního orgánu nezvolí a pokud v souvislosti s tím lze očekávat vznik průtahů v řízení, může správní orgán usnesením ustanovit některého z účastníků, který je fyzickou osobou, nebo některou fyzickou osobu uvedenou v § 30 odst. 1, společným zástupcem pro účastníky, kteří uplatňují shodný zájem, a to s přihlédnutím k jejich zájmům. Do doby, než se tak stane, jim může písemnosti doručovat uložením u správního orgánu; na tuto možnost

Nahrávám...
Nahrávám...