dnes je 23.8.2019
Input:

§ 12

12.3.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.7.2.1.8
§ 12

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Dotaz č. 1

Kdo je odpovědný za škodu a odpady vzniklé v důsledku havárie?

Za škodu vzniklou v důsledku havárie jiným osobám, odpovídá osoba, která tuto havárii způsobila. Odpovědnost za odpady vzniklé při likvidaci havárie nese ten, komu ze zákona nebo z rozhodnutí orgánu státní správy přísluší povinnost havárii a její následky likvidovat (nejčastěji se bude jednat o osobu, při jejíž činnosti havárie vznikla - dále jen „původce havárie“) – viz např. § 12 vyhlášky č. 6/1977 Sb., o pozemních komunikacích – a to až do té doby, dokud tyto odpady nepředá k využití nebo odstranění oprávněné osobě a ta jej od něj nepřevezme. V případě, že původce havárie nebude znám a bude hrozit poškození životního prostředí, lidského zdraví či zvířat, zákon o odpadech stanoví v § 79, odst. 1 písm. h) a i) řešení takových případů v rámci působnosti okresního úřadu:

Okresní úřad

h) hrozí-li poškození lidského zdraví, životního prostředí nebo zvířat nebo již k němu došlo, může zajistit ochranu lidského zdraví, životního prostředí nebo zvířat na náklady odpovědné osoby (tj. podle občanského zákoníku vlastník pozemku),

i)  ukládá provozovateli zařízení k odstraňování odpadů v mimořádných případech, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí a pokud je to pro provozovatele technicky možné, povinnost odstranit odpad, náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí okresní úřad, který rozhodnutí vydal; náhradu nákladů takto vynaložených je povinna okresnímu úřadu uhradit osoba za odpad odpovědná.

Přestože ve zmiňovaném § 12 odst. 7 zákona se uvádí, že na jednotky požární ochrany a další právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které jsou zvláštními právními předpisy18) určeny k řešení havárií a zdolávání požárů, se při této činnosti nevztahují povinnosti původců odpadů a oprávněných osob, obecné povinnosti z tohoto zákona je povinen dodržovat každý. Povinnosti při dopravě a přepravě odpadů, vyplývající ze zvláštních předpisů (ADR, RID) nejsou tímto ustanovením zákona o odpadech dotčeny vůbec.

Dotaz č. 2

Jaký rozdíl je mezi souhlasem k upuštění od třídění podle § 16 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona o odpadech a souhlasem k mísení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady podle § 12 odst. 5 zákona o odpadech?

Souhlas k upuštění od třídění podle § 16 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona o odpadech se vztahuje na opačný případ, než souhlas k mísení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady podle § 12 odst. 5 zákona. V prvém případě se jedná o souhlas k netřídění odpadů, které vznikají jako směs odpadů, a to i když jsou všechny kategorie ostatní odpad, ve druhém případě jde o mísení odděleně vzniklých nebezpečných odpadů s jakýmkoliv jiným odpadem. Souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování se týká původců a osob oprávněných ke sběru a výkupu odpadů, souhlas k mísení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady se týká všech původců i oprávněných osob.

Dotaz č. 3

Musí být k úpravě nebezpečných odpadů solidifikací vydán souhlas orgánu kraje k míšení nebezpečných odpadů?

Solidifikace odpadů před jejich uložením na skládku je způsobem odstraňování odpadů, kód D 9 podle přílohy č. 4 zákona o odpadech. Provádět ji lze pouze v zařízení určeném k odstraňování odpadů (§ 12 odst. 2), provozovaném se souhlasem podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Podle § 12 odst. 5 zákona udělí orgán kraje souhlas k míšení nebezpečných odpadů tehdy, je-li jeho účelem splnění požadavků technologie využití nebo odstranění odpadů. Pokud tedy orgán kraje vydá souhlas k provozu tohoto zařízení (včetně provozního řádu - tedy i technologie úpravy), bude tento souhlas zároveň nahrazovat souhlas k míšení nebezpečných odpadů.

Dotaz č. 4 (a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a změně některých dalších zákonů)

Není v rozporu ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) a § 12 odst. 2 zákona o odpadech, který stanoví, že s odpady lze nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena?

Samotné ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) v rozporu se zákonem o odpadech není, neboť se nezabývá uvedenými materiály jako odpady, ale vymezuje komodity, které je možné pálit na otevřených ohništích.

Přesná citace § 12 odst. 2 zákona o odpadech, kterým ve svém dopise argumentujete je „pokud dále není stanoveno jinak, lze s odpady podle tohoto zákona nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle tohoto zákona určena“. V § 14 odst. 2 zákona o odpadech je dále stanoveno, že v zařízeních, která nejsou podle tohoto zákona určena k nakládání s odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. K provozování takovýchto zařízení není požadován souhlas k provozování zařízení podle odstavce 1.

Pokud tedy odpady jsou zákonem o ochraně ovzduší vyjmenovanými komoditami a splňují i další požadavky zákona o ochraně ovzduší (tzn. nejsou kontaminovány tak, aby při jejich spalování docházelo k uvolňování škodlivin v rozporu s tímto zákonem) je možné, aby je jejich původce v souladu s § 16 odst. 1 písm. c) a s § 22 odst. 1 sám využíval nebo předával k využití do těchto zařízení v souladu s § 14 odst. 2 zákona o odpadech.

Dotaz č. 5

Jaké doklady musí původce požadovat na osobě, které předává odpad jako osobě oprávněné podle zákona o odpadech?

Podle § 12 odst 4 zákona o odpadech je každý povinen zjistit, zda osoba, které předává odpady, je k jejich převzetí podle tohoto zákona oprávněna.

Podle § 4 písm. r) zákona o odpadech je oprávněnou osobou každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů (např. živnostenský zákon, obchodní zákoník) a podle § 12 odst. 3 zákona je k převzetí odpadu do svého vlastnictví oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2, nebo za podmínek stanovených v § 17 též obec.

Podle § 14 odst. 1 zákona lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů provozovat pouze na základě rozhodnutí orgánu kraje, vydaného v přenesené působnosti, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zřízení a s jeho provozním řádem (dále jen „souhlas k provozování zařízení“). Souhlas k provozování zařízení musí vždy obsahovat i seznam druhů odpadů podle Katalogu odpadů, se kterými bude v zařízení nakládáno (viz § 1 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady).

Výjimkou jsou podle § 14 odst. 2 zákona zařízení, ve kterých jsou využívány pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nejsou porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. K provozování takovýchto zařízení není požadován souhlas k provozování zařízení podle odstavce 1.

Smyslem těchto ustanovení zákona o odpadech je zajistit odpovědnost za odpad v každém stupni nakládání s ním. Jednou z povinností původců i osob oprávněných k nakládání s odpady podle tohoto zákona je i vedení evidence a ohlašování nakládání s odpady podle § 39 zákona o odpadech, ze kterého musí být vždy zřejmý původce odpadu a osoba, které byl odpad předán k využití nebo odstranění.

Z uvedeného vyplývá, že dokladem pro zjištění, zda je odpad předáván osobě oprávněné jej do svého vlastnictví převzít, je souhlas k provozu zařízení k využívání nebo odstraňování nebo sběru a výkupu odpadů, nebo v případě zařízení podle § 14 odst. 2 oprávnění k nakládání s odpady podle zvláštních právních předpisů (např. živnostenský list, koncesní listina) a oprávnění k provozování zařízení, ve kterém je zpracovávána surovina stejných vlastností jako předávaný odpad. Podmínkou je v obou případech doklad o provozování zařízení. Odpad nelze předávat do vlastnictví osobě, která s odpadem pouze obchoduje. Tato osoba by na základě smlouvy mohla tento převod do vlastnictví pouze zprostředkovat. Za odpad je ovšem jeho vlastník odpovědný až do doby jeho předání oprávněné osobě k jeho převzetí, tj. do doby převzetí odpadu do zařízení.

Dotaz č. 6 (a § 14 zákona a vyhláška č. 383/2001 Sb.)

Město má na svém katastrálním území pozemek, na kterém v minulosti probíhala těžba zeminy. Dnes je tam velký vytěžený prostor, který město chce zavést zeminou a částečně stavební sutí - tedy provedení terénních úprav. Jaké doklady nebo povolení město potřebuje, aby tato činnost byla prováděna v souladu se zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb., popř. s jinými zákony? Nejedná se o skládku odpadů?

Z Vašeho dotazu vyplývá, že se Vám jedná o využívání odpadů při provádění terénních úprav, tedy na povrchu terénu, pro které jsou technické požadavky stanoveny v § 12 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Samozřejmě se na terénní úpravy s využitím odpadů vztahují obecná ustanovení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákon, ve znění pozdějších předpisů, a to pro tento případ především § 12 odst. 2, § 14 odst.1, § 14 odst. 2 a § 78 odst. 2 písm. a).

Z uvedených ustanovení vyplývá, že podle zákona o odpadech je možné nakládat s odpady pouze v zařízeních k tomu účelu podle zákona určených (kromě výjimky v § 14 odst. 2) a odpady mohou být převzaty do vlastnictví pouze oprávněnými osobami, které zároveň mají kde s převzatým odpadem nakládat - tj. jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů. Tato zařízení lze provozovat pouze se souhlasem krajského úřadu k jejich provozu a provoznímu řádu podle § 14 odst. 1, nejde-li o výjimku stanovenou v § 14 odst. 2.

Místa, kde jsou prováděny terénní úpravy, ke kterým jsou využívány odpady, musí být tedy schválena krajským úřadem jako zařízení k využívání odpadu podle § 14 odst. 1. Časté jsou dotazy, zda by tato místa nemohla být uznána jako zařízení podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech, tedy jako zařízení, která nejsou určena k nakládání s odpady, ve kterých je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. V případě míst, kde se provádějí terénní úpravy, rekultivace, při kterých jsou využívány odpady, by požadavek stejných vlastností jako má vstupní surovina (v tomto případě ne doslova na vstupní surovinu, ale na materiál, který se přirozeně na těchto místech vyskytuje) mohly splnit pouze zeminy, horniny. Požadavkům na využívání odpadů v zařízení podle § 14 odst. 2 by tedy mohly vyhovovat pouze druhy odpadů katalogových čísel 17 05 04 a 17 05 06 - vytěžená hlušina, zemina a kamení (včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, které byly pod tato katalogová čísla zařazeny Ministerstvem životního prostředí v souladu s § 5 odst. 2 zákona), splňující zároveň kvalitativní požadavky, stanovené vyhláškou č. 383/2001 Sb. (dále jen „vyhláška“). Toto však v žádném případě neplatí pro recyklovaný stavební odpad, který rozhodně nesplňuje podmínku splnění požadavků na suroviny v tomto zařízení běžně používané (v tomto případě běžně se na těchto místech vyskytujících).

Podle § 10 písm. j) vyhlášky se rekultivace, definované jako uvedení místa zpravidla dotčeného lidskou činností do souladu s okolím a obnovení funkčnosti povrchu terénu ve vztahu k jeho původnímu užívání nebo nově zamýšleného užívání přednostně řídí zvláštními právními předpisy s odkazem v poznámce pod čarou na zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Problematika odpadů jako vstupních surovin by tedy v návaznosti na ustanovení § 14 odst. 2 zákona o odpadech měla být v případech rekultivací řešena přímo v rámci řízení podle stavebního zákona. Podle § 71 odst. 1 stavebního zákona vyžadují povolení stavebního úřadu ty terénní úpravy, kterými se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry. V souladu s § 76 odst. 2 stavebního zákona se pak kolaudují ty terénní úpravy, u nichž to stavební úřad při jejich povolení stanovil. Pokud by tedy na rekultivaci bylo vydáno stavební povolení a ve stavebním povolení byly zároveň stanoveny požadavky zákona o odpadech a vyhlášky na používaný materiál, bylo by možné považovat tuto stavbu za zařízení k využívání odpadů katalogových čísel 17 05 04 a 17 05 06 v souladu s § 14 odst. 2 zákona, tj. nebyl by již nutný souhlas krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona. Podle § 14 odst. 4 zákona o odpadech nelze kolaudační rozhodnutí, vydané podle zvláštního právního předpisu pro stavby určené k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů vydat bez rozhodnutí, kterým byl udělen souhlas k provozování zařízení podle odstavce 1.

Požadavky na odpady (všechny - nikoliv jen výše uvedené zeminy) využívané na povrchu terénu (např. terénní úpravy nebo rekultivace lidskou činností dotčených pozemků, s výjimkou rekultivace skládek) jsou stanoveny v § 12 odst. 1 a 3 vyhlášky. Musí se jednat o odpady, které nejsou nebezpečnými nebo komunálními. Dále se nesmí jednat o odpady, které nelze ukládat na skládky všech skupin (příloha č. 8 vyhlášky). Odpady využívané k tomuto účelu dále nesmí překročit limitní hodnoty výluhové třídy číslo I (tab. č. 6.1 přílohy č. 6 vyhlášky) ani limitní hodnoty organických škodlivin v sušině uvedené v tab. č. 9.1 přílohy č. 9 vyhlášky (viz výše citovaný § vyhlášky, včetně případné tolerance). Zároveň je tomuto způsobu využívání odpadů přiřazen kód R11 dle přílohy č. 3 zákona o odpadech.

Odpověď na Váš dotaz, zda se nejedná o skládku odpadů, v podstatě vyplývá z výše uvedeného. Záleží na tom, k jakému účelu bylo zařízení schváleno - a to jak podle zákona č. 50/1976 Sb., tak podle zákona o odpadech (souhlas k provozování včetně provozního řádu). Technické podmínky musejí odpovídat typu a účelu schvalovaného zařízení.

Dotaz č. 7 (a § 16)

Je původce odpadů odpovědný za jeho řádné využití nebo odstranění a za způsob, jakým byl odpad využit nebo odstraněn, i když odpad předal oprávněné osobě? Prý se chystá změna zákona o odpadech v tomto smyslu. To by přinášelo problémy zejména tam, kde by hrozil konkurs oprávněné osoby apod.“.

Povinnosti původců odpadů jsou stanoveny v § 16 a povinnosti osob oprávněných ke sběru a výkupu odpadů v § 18 zákona o odpadech. Společnou povinností těchto dvou skupin osob je, mimo jiné, zajistit přednostní využití odpadů v souladu s § 11 zákona a převést odpady do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí, přičemž podle § 12 odst. 4 zákona je každý povinen zjistit, zda osoba, které odpad předává je k jejich převzetí podle tohoto zákona oprávněna.. Podle § 16 odst.4 je původce za odpady zodpovědný (pokud jejich využití nebo odstranění nezajišťuje sám jako oprávněná osoba), do doby jejich převzetí oprávněnou osobou k jejich převzetí podle § 12 odst. 3. Pokud se osoba oprávněním neprokáže, nesmí jí být odpad předán. Z uvedeného vyplývá, že původce je sice odpovědný za odpad pouze do okamžiku jeho předání oprávněné osobě, je však povinen zajistit jeho přednostní využití - tedy přednostně jej předat osobě oprávněné k jeho využívání. Totéž platí i pro osobu oprávněnou ke sběru a výkupu odpadů. V souladu se zákonem o odpadech tedy původce, pokud odpad sám nevyužije v souladu s právním předpisy, může předat odpad do vlastnictví pouze osobě oprávněné - a to buď ke sběru nebo výkupu , která je dále povinna přednostně zajistit jeho využití (tedy přednostně jej předat osobě oprávněné k jeho využití a, teprve není-li to možné, osobě k jeho odstranění), anebo přímo oprávněné osobě a to rovněž přednostně osobě oprávněné k jeho využití, teprve není-li tato možnost - osobě oprávněné k jeho odstranění.

Změny v uvedených ustanoveních se nepřipravují. Na základě připomínek k zákonu o odpadech i jeho prováděcím předpisům se však uvažuje o změně zákona, kterou by byla dána povinnost oprávněných osob sdělit původci jakým způsobem bylo s jeho odpadem skutečně naloženo, což on potřebuje např. pro svůj plán odpadového hospodářství.

Dotaz č. 8 (a § 14, § 16, § 66, § 66)

Firma dostala pokutu za provozování zařízení na zneškodňování odpadů bez souhlasu KÚ. Věc je komplikovaná tím, že odpady, které byly v zařízení zneškodňovány (ukládány na nepovolenou skládku), byly přiváženy jinou firmou (původcem) a podle smlouvy, uzavřené mezi původcem a pokutovanou firmou, zůstaly tyto odpady vlastnictvím původce. Ve smlouvě je uvedeno, že odpady přejdou do vlastnictví pokutované firmy poté, co bude povolena rekultivace, což dosud nenastalo. Pokutovaná firma pouze organizovala jejich ukládání. Je pokutovaná firma skutečně provozovatelem zařízení, když odpady právně nepřevzala ani s nimi fyzicky nenakládala, a je tedy pokuta oprávněná?

Podle § 12 odst. 3 zákona o odpadech je k převzetí odpadu do svého vlastnictví oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2, nebo za podmínek stanovených v § 17 též obec.

Podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů provozovat pouze na základě rozhodnutí orgánu kraje, vydaného v přenesené působnosti, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zřízení a s jeho provozním řádem (kromě zařízení uvedených dále v § 14 odst. 2 zákona o odpadech).

Podle § 16 odst. 4 zákona o odpadech je původce odpadů odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba, nebo do doby jejich převedení do vlastnictví osobě oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. 3. Za dopravu odpadů odpovídá dopravce. Na každou oprávněnou osobu, která převezme do svého vlastnictví odpady od původce, přecházejí povinnosti původce, s výjimkou povinností uvedených v odstavci 1 písm. i) a j) zákona o odpadech.

Podle § 12 odst. 4 zákona o odpadech je každý povinen zjistit, zda osoba, které předává odpady, je k jejich převzetí podle tohoto zákona oprávněna. V případě, že se tato osoba oprávněním neprokáže, nesmí jí být odpad předán.

Z výše uvedeného pro řešený případ vyplývá:

Pokud původce odpadu podle smlouvy uzavřené s osobou, která není oprávněna k převzetí odpadu do svého vlastnictví, zůstává vlastníkem odpadu i při jeho ukládání na nepovolenou skládku, je tento původce stále za odpad a nakládání s ním zodpovědný a pokuta měla být uložena jemu, a to podle § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech. Firmu, která nezákonné ukládání odpadů organizovala, ale odpad nepřejímala do svého vlastnictví, ani s ním žádným ze způsobů stanovených v definici § 4 písm. d) zákona o odpadech nenakládala, není možné sankcionovat podle zákona o odpadech. Zřejmě však porušuje povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem - např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Dotaz č. 9 (a k § 12 odst. 5 a k § 16 odst. 2 )

Musí původce odpadů získat v případě, že se domnívá, že z důvodu dalšího nakládání s odpadem není nutné třídit nebezpečný odpad od ostatního odpadu, souhlas k míšení nebezpečných odpadů podle § 12 odst. 5 zákona o odpadech, nebo souhlas k upuštění od třídění a odděleného shromažďování odpadu podle § 16 odst. 2 zákona o odpadech?

Váš dotaz se týká vztahu § 12 odst. 5 a § 16 odst. 2 (případně § 18 odst. 2) zákona o odpadech. Souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů podle § 16 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona o odpadech se vztahuje na původce odpadů a osoby oprávněné ke sběru a výkupu odpadů v případě, že je vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění předmětných odpadů zbytečné je třídit a odděleně shromažďovat (např. proto, že v zařízení k jejich odstranění nebo využití by byly stejně smíšeny). Souhlas k upuštění od třídění odpadů se vztahuje v podstatě k opačnému případu než souhlas k míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady podle § 12 odst. 5 zákona. V prvém případě se jedná o souhlas k netřídění odpadů, které vznikají jako