Předplatné na ON-LINE knihu se vztahuje na období 6 měsíců. Po obdržení Vaší objednávky Vám bude vystavena zálohová faktura na 6 měsíců, která Vám bude zaslána poštou. Po připsání platby na náš účet (do data splatnosti faktury) získáváte právo užívání po dobu uvedenou na zálohové faktuře. Současně Vám bude zaslán poštou daňový doklad.

Předplatné je možné zrušit jen písemně, nejpozději 6 týdnů před uplynutím 6měsíčního předplatného, jinak se prodlužuje o dalších 6 měsíců, pokud se nerozhodnete jinak. Zálohovou fakturu na další předplatné Vám zašleme 6 týdnů před ukončením stávajícího předplaceného období.

Cena 6měsíčního předplatného je 2 970,00 Kč.
Uvedená cena je bez DPH (20 %).

Sdělené údaje mohou být použity k marketingovému výzkumu, reklamě a navázání obchodů v souladu s § 7 zákona č. 480/2004 Sb. pro stávající i budoucí produkty, popř. služby nebo jiná média ve skupině Verlag Dashöfer. Údaje budou použity výhradně skupinou Verlag Dashöfer a nebudou poskytnuty třetím osobám. Vaše data můžete nechat kdykoliv změnit nebo vymazat.
Společnost je zapsána u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 7702.

Předplatné na ON-LINE knihu se vztahuje na období 12 měsíců. Po obdržení Vaší objednávky Vám bude vystavena zálohová faktura na 12 měsíců, která Vám bude zaslána poštou. Po připsání platby na náš účet (do datumu splatnosti faktury) získáváte právo užívání po dobu uvedenou na zálohové faktuře.

Současně Vám bude zaslán poštou daňový doklad. Předplatné je možné zrušit jen písemně, nejpozději 6 týdnů před uplynutím 12měsíčního předplatného, jinak se prodlužuje o dalších 12 měsíců, pokud se nerozhodnete jinak. Zálohovou fakturu na další předplatné Vám zašleme 6 týdnů před ukončením stávajícího předplaceného období.

Cena 12měsíčního předplatného je 5 670,00 Kč.
Uvedená cena je bez DPH (20 %).

Sdělené údaje mohou být použity k marketingovému výzkumu, reklamě a navázání obchodů v souladu s § 7 zákona č. 480/2004 Sb. pro stávající i budoucí produkty, popř. služby nebo jiná média ve skupině Verlag Dashöfer. Údaje budou použity výhradně skupinou Verlag Dashöfer a nebudou poskytnuty třetím osobám. Vaše data můžete nechat kdykoliv změnit nebo vymazat.
Společnost je zapsána u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 7702.

O autorech

Ing. Jiří Horák:  TÜV CZ, s.r.o.

Dr. Miloš Polák:   TÜV CZ, s.r.o.

Co je obsahem?

• Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků

Shoda nových výrobků

• Zákon o technických požadavcích na výrobky
• Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů
• Modulární koncepce
• Směrnicích technické harmonizace (93/465/EHS) o modulech

Bezpečnost provozovaných technických zařízení

• Bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí
• Nařízení vlády na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí
• Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí
• Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
• Lhůtník kontrol a revizí
• Povinnosti provozovatele při provozování technických zařízení

Aktuální informace

• Aktuální informace ke strojnímu zařízení
• Nová směrnice ES o strojních zařízeních
• Porovnání původní a nové směrnice ES o strojních zařízeních

Bezpečnost strojních zařízení

• Legislativa ke strojním zařízením
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/37/ES ze dne 22. června 1998
• o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES
• Nařízení vlády na strojní zařízení

Bezpečnost elektrických zařízení

• Legislativa k elektrickým zařízením
• Směrnice Rady o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí (73/23/EHS)
• Nařízení vlády stanovující požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí

Elektromagnetická kompatibilita

• Legislativa k elektromagnetické kompatibilitě
• Směrnice Rady o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility (89/336/EHS)
• Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility

Bezpečnost tlakových zařízení

• Legislativa k tlakovým zařízením
• Postupy posuzování shody tlakových zařízení - praktický návod

Ukázka

Systém prokazování shody v ČR vycházel do značné míry z principů odpovídajících administrativnímu centrálnímu řízení ekonomiky, kde k jeho hlavním cílům patřilo stanovování podrobných konkrétních právních povinností, týkajících se vlastností výrobků v různých právních předpisech a částečně i v českých technických normách. Zákon o státním zkušebnictví spolu s příslušnými vyhláškami a věstníky představoval základní dokumenty, které vytvářely systém státního zkušebnictví v České republice. Tento systém byl charakteristický povolováním určitých, orgány státní správy stanovených výrobků k uvádění na trh formou správních rozhodnutí.

Předpisy

Předpisy, které zabezpečovaly výkon orgánů státního zkušebnictví:

• Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění zákona č. 54/1987 Sb., zákona č. 194/1988 Sb., zákona č. 479/1992 Sb. a zákona č. 539/1992 Sb.
  Tento zákon představoval základní právní předpis státního zkušebnictví.

• Zákon č. 20/1993 Sb., o zabezpečování výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví.
  Tímto zákonem byly upraveny kompetence a přechodná ustanovení související se zánikem ČSFR.

• Vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb., ve znění vyhlášky ministerstva hospodářství č. 232/1993 Sb., kterou se prováděl zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů.
  Základní prováděcí předpis k zákonu o státním zkušebnictví a k výkonu schvalování a hodnocení výrobků.

• Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 101/1988 Sb., o certifikaci výrobků, ve znění vyhlášky ministerstva hospodářství č. 233/1993 Sb.
  Prováděcí předpis k certifikaci výrobků.

• Vyhláška ÚNM č. 104/1984 Sb., o ověřování zbraní a kontrole střeliva pro civilní potřebu.
  Specifický předpis pro uvedenou oblast výrobků.

• Věstníky Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
  Ve věstníku byly zveřejňovány autorizace státních zkušeben a výměry, kterými byly stanoveny výrobky k povinným výkonům, jejich doplňky a změny.

• Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
  Správním řádem byly upraveny postupy zejména při rozhodování, odvolávání a při sankčních řízeních za porušení zákona.

Činnost výkonných orgánů státního zkušebnictví byla dále vázána řadou metodických pokynů a usměrnění, kterými ÚNMZ interně upřesňovala a sjednocovala v systému státního zkušebnictví postupy při jejich činnosti.

Výkon státního zkušebnictví spočíval v následujících úkonech:

1. hodnocení výrobků,

2. schvalování výrobků,

3. certifikaci výrobků,

4. provádění kontroly hodnocených, schválených a certifikovaných výrobků uváděných do oběhu.

Hodnocení výrobků

Hodnocení výrobků se provádělo srovnáním jakosti zjištěné na vzorku výrobku a jeho technicko-ekonomických ukazatelů s podmínkami hodnocení, které oznamovala a stanovala výrobci státní zkušebna ve spolupráci s hodnotitelskou komisí. Podmínky pro hodnocení byly stanoveny zejména na základě soudobých poznatků vědy a techniky v příslušném oboru výrobků, na základě technicko-ekonomických vlastností současných zahraničních výrobků vysoké jakosti, určených pro stejné nebo obdobné užití, a podle právních předpisů a na základě údajů technických norem.

O výsledku hodnocení vydala státní zkušebna rozhodnutí, v němž zařadila výrobek do některého ze tří stupňů jakosti, nebo zakázala jeho prodej. Zařazení výrobku do prvního stupně jakosti umožnilo výrobci zvýšení ceny výrobku, zařazení do třetího stupně jakosti znamenalo finanční postih.

Schvalování výrobků

Schvalování výrobků a certifikace výrobků byly dva nejvýznamnější výkony ve státním zkušebnictví, které se dotýkaly řady výrobců a dovozců výrobků.

Cílem schvalování výrobků byla preventivní ochrana společnosti před výrobky, které by mohly ohrozit veřejné zájmy. Jednalo se zejména o výrobky, které by mohly ohrozit zejména život a zdraví uživatelů výrobků nebo jejich okolí, popř. způsobit škody velkého rozsahu, např. požárem, rušením provozu telekomunikací atd.

Postup posuzování

Tuzemské i zahraniční výrobky, které podléhaly schvalování, stanovil Úřad po projednání se zúčastněnými orgány. Takto stanovené výrobky nesměly být bez schválení uvedeny do oběhu. Porušení tohoto ustanovení bylo pokutováno. Ke schválení přihlašoval výrobce nebo dovozce výrobky u státní zkušebny, která byla v příslušném výměru uvedena. Výměry, kterými byly výrobky stanoveny ke schvalování, byly uveřejňovány ve Věstníku Úřadu.

Při schvalování výrobků se zjišťovalo, zda vzorek výrobku odpovídá předpisům (bezpečnostním, hygienickým i jiným), technickým dokumentům zahrnujícím hlediska schvalování a zda výrobce skýtá záruku, že bude trvale dodržovat vlastnosti výrobku rozhodné pro jeho schválení. Na základě těchto hledisek schvalování vydávala příslušná státní zkušebna rozhodnutí, zda výrobek jako typ schvaluje nebo neschvaluje. V rozhodnutí uvedla hledisko, z kterého byl výrobek schválen, a jeho vlastnosti rozhodné pro schválení, popřípadě neschválení výrobku. Státní zkušebna vydala rozhodnutí o schválení výrobku individuálně pro každého přihlašovatele a jen adresát takového rozhodnutí směl schválené výrobky uvádět do oběhu. Platnost schválení mohla být omezena udáním doby, prostředí nebo způsobu použití, pro které byl výrobek schvalován.

Státní zkušebna prováděla namátkově kontrolu vlastností schválených výrobků uváděných do oběhu, zda odpovídají vlastnostem schváleného vzorku. Zjistila-li, že nemají v rámci přípustné tolerance vlastnosti vhodné pro schválení, schválení bylo odejmuto.

Certifikace výrobků

Certifikace výrobků byla ze zákona rozdělena do dvou základních skupin. Jednalo se o výrobky stanovené k povinné certifikaci a o výrobky, kdy je certifikace dobrovolnou věcí výrobce, tj. výrobky nestanovené k certifikaci.

Nepovinná certifikace výrobků

Certifikace výrobků nestanovených k certifikaci (nepovinná certifikace) mohla být provedena jen na návrh výrobce nebo jiné organizace, která prokázala právní zájem na provedení certifikace.

Výrobce nebo jiná organizace, která prokázala právní zájem o provedení certifikace, museli se žádostí o nepovinnou certifikaci výrobku označit technické normy, technické dokumenty a právní předpisy, podle kterých požadují certifikaci.

Nepovinnou certifikaci prováděla státní zkušebna v rozsahu svého oprávnění k certifikaci.

Povinná certifikace výrobků

Úřad, po projednání se zúčastněnými ústředními orgány, ve Věstníku Úřadu oznámil výrobky, které podléhaly povinné certifikaci, tj. výrobky, u nichž byl společenský zájem na trvalém dodržování jejich vlastností, včetně těch výrobků, u nichž to vyplývá z mezinárodní dohody o certifikaci, kterou je Česká republika vázána. Současně stanovil orgán státního zkušebnictví příslušný k certifikaci a určil, podle kterých technických norem, technických dokumentů, případně právních předpisů bude certifikace prováděna.

Výrobce stanoveného výrobku byl povinen v zákonem určené době předložit svůj výrobek k povinné certifikaci a na výzvu státní zkušebny doplnit přihlášku k certifikaci o dokumentaci a podklady pro prověření předpokladů trvalého dodržení jakosti certifikovaných výrobků ve výrobě v rozsahu stanoveném státní zkušebnou.

Při certifikaci se srovnáním a stanovenými metodami zjišťovala shodu vlastností certifikovaného typu výrobku s vlastnostmi stanovenými technickými normami, technickými dokumenty a právními předpisy.

Zajišťování prověrek

Předpoklady pro trvalé dodržování jakosti certifikovaných výrobků ve výrobě byly zjišťovány prověrkou systému zajišťování jakosti výrobků, zejména prověrkou:

1. stavu výrobního zařízení a úrovně používané technologie,

2. úrovně technické kontroly,

3. stavu výrobně-technické dokumentace potřebné k výrobě certifikovaných výrobků,

4. stavu zkušebního zařízení a jeho metrologického zabezpečení.

5. zajištění servisních oprav a dodávek náhradních dílů.

Vydání certifikátu

Měl-li výrobek vlastnosti shodné s vlastnostmi stanovenými technickými normami, technickými dokumenty, případně právními předpisy a byly-li zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě, vydala státní zkušebna certifikát. Pokud tyto podmínky splněny nebyly, odmítla výrobek certifikovat.

V certifikátu byly stanoveny podmínky pro označování výrobků Českou certifikační značkou, popřípadě pro vydání dokladu o certifikaci, kterým se potvrzovala shodnost vlastností certifikovaného výrobku nebo výrobní dávky s vlastnostmi certifikovaného typu výrobku. Platnost certifikátu mohla být omezena.

Státní zkušebna prováděla namátkově kontrolu, zda mají certifikované výrobky vlastnosti shodné se stanovenými technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě s právními předpisy a zda jsou zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě. Při zjištění, že výrobky nemají vlastnosti shodné se stanovenými technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě s právními předpisy a nejsou zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě, byl odejmut státní zkušebnou certifikát nebo oprávnění z něj vyplývající.

Jak je zřejmé, uvádění výrobků na trh bylo spojeno s řadou administrativních povinností výrobců a dovozců. Vymezení těchto povinností bylo obsaženo v právních předpisech s původem v centrálně řízené ekonomice. Tyto předpisy společně s technickými normami a působením státního zkušebnictví tvořily součást systému, kterým se stát snažil určovat i jakost výrobku. Technické požadavky na výrobky byly obsaženy převážně v právních předpisech vydávaných jednotlivými ministerstvy. Tyto předpisy upravovaly technické požadavky konkrétním způsobem.

Tento stav byl však podstatně odlišný od stavu v zemích Evropské unie, která technické předpisy formuluje převážně obecně a lze je splnit buď dodržením nezávazných technických norem nebo jiným stanoveným způsobem, a to prokázáním shody použitého technického řešení se soudobými poznatky vědy a techniky.