 Ukázka
Systém prokazování shody v ČR vycházel do značné míry z principů
odpovídajících administrativnímu centrálnímu řízení ekonomiky, kde k jeho
hlavním cílům patřilo stanovování podrobných konkrétních právních povinností,
týkajících se vlastností výrobků v různých právních předpisech a částečně i v
českých technických normách. Zákon o státním zkušebnictví spolu s příslušnými
vyhláškami a věstníky představoval základní dokumenty, které vytvářely systém
státního zkušebnictví v České republice. Tento systém byl charakteristický
povolováním určitých, orgány státní správy stanovených výrobků k uvádění na trh
formou správních rozhodnutí.
Předpisy
Předpisy, které zabezpečovaly výkon orgánů státního
zkušebnictví:
-
Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění zákona
č. 54/1987 Sb., zákona č. 194/1988 Sb., zákona č. 479/1992 Sb. a zákona č.
539/1992 Sb.
Tento zákon představoval základní právní předpis státního
zkušebnictví.
-
Zákon č. 20/1993 Sb., o zabezpečování výkonu státní správy v
oblasti technické normalizace, metrologie a státního
zkušebnictví.
Tímto zákonem byly upraveny kompetence a přechodná
ustanovení související se zánikem ČSFR.
-
Vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992
Sb., ve znění vyhlášky ministerstva hospodářství č. 232/1993 Sb., kterou se
prováděl zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších
předpisů.
Základní prováděcí předpis k zákonu o státním zkušebnictví a
k výkonu schvalování a hodnocení výrobků.
-
Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 101/1988 Sb., o
certifikaci výrobků, ve znění vyhlášky ministerstva hospodářství č. 233/1993
Sb.
Prováděcí předpis k certifikaci výrobků.
-
Vyhláška ÚNM č. 104/1984 Sb., o ověřování zbraní a kontrole
střeliva pro civilní potřebu.
Specifický předpis pro uvedenou oblast
výrobků.
-
Věstníky Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní
zkušebnictví.
Ve věstníku byly zveřejňovány autorizace státních
zkušeben a výměry, kterými byly stanoveny výrobky k povinným výkonům, jejich
doplňky a změny.
-
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní
řád).
Správním řádem byly upraveny postupy zejména při rozhodování,
odvolávání a při sankčních řízeních za porušení zákona.
Činnost výkonných orgánů státního zkušebnictví byla dále vázána řadou
metodických pokynů a usměrnění, kterými ÚNMZ interně upřesňovala a sjednocovala
v systému státního zkušebnictví postupy při jejich činnosti.
Výkon státního zkušebnictví spočíval v následujících úkonech:
-
hodnocení výrobků,
-
schvalování výrobků,
-
certifikaci výrobků,
-
provádění kontroly hodnocených, schválených a certifikovaných
výrobků uváděných do oběhu.
Hodnocení výrobků
Hodnocení výrobků se provádělo srovnáním jakosti zjištěné na vzorku
výrobku a jeho technicko-ekonomických ukazatelů s podmínkami hodnocení, které
oznamovala a stanovala výrobci státní zkušebna ve spolupráci s hodnotitelskou
komisí. Podmínky pro hodnocení byly stanoveny zejména na základě soudobých
poznatků vědy a techniky v příslušném oboru výrobků, na základě
technicko-ekonomických vlastností současných zahraničních výrobků vysoké
jakosti, určených pro stejné nebo obdobné užití, a podle právních předpisů a na
základě údajů technických norem.
O výsledku hodnocení vydala státní zkušebna rozhodnutí, v němž
zařadila výrobek do některého ze tří stupňů jakosti, nebo zakázala jeho prodej.
Zařazení výrobku do prvního stupně jakosti umožnilo výrobci zvýšení ceny
výrobku, zařazení do třetího stupně jakosti znamenalo finanční postih.
Schvalování výrobků
Schvalování výrobků a certifikace výrobků byly dva nejvýznamnější
výkony ve státním zkušebnictví, které se dotýkaly řady výrobců a dovozců
výrobků.
Cílem schvalování výrobků byla preventivní ochrana společnosti před
výrobky, které by mohly ohrozit veřejné zájmy. Jednalo se zejména o výrobky,
které by mohly ohrozit zejména život a zdraví uživatelů výrobků nebo jejich
okolí, popř. způsobit škody velkého rozsahu, např. požárem, rušením provozu
telekomunikací atd.
Postup posuzování
Tuzemské i zahraniční výrobky, které podléhaly schvalování, stanovil
Úřad po projednání se zúčastněnými orgány. Takto stanovené výrobky nesměly být
bez schválení uvedeny do oběhu. Porušení tohoto ustanovení bylo pokutováno. Ke
schválení přihlašoval výrobce nebo dovozce výrobky u státní zkušebny, která
byla v příslušném výměru uvedena. Výměry, kterými byly výrobky stanoveny ke
schvalování, byly uveřejňovány ve Věstníku Úřadu.
Při schvalování výrobků se zjišťovalo, zda vzorek výrobku odpovídá
předpisům (bezpečnostním, hygienickým i jiným), technickým dokumentům
zahrnujícím hlediska schvalování a zda výrobce skýtá záruku, že bude trvale
dodržovat vlastnosti výrobku rozhodné pro jeho schválení. Na základě těchto
hledisek schvalování vydávala příslušná státní zkušebna rozhodnutí, zda výrobek
jako typ schvaluje nebo neschvaluje. V rozhodnutí uvedla hledisko, z kterého
byl výrobek schválen, a jeho vlastnosti rozhodné pro schválení, popřípadě
neschválení výrobku. Státní zkušebna vydala rozhodnutí o schválení výrobku
individuálně pro každého přihlašovatele a jen adresát takového rozhodnutí směl
schválené výrobky uvádět do oběhu. Platnost schválení mohla být omezena udáním
doby, prostředí nebo způsobu použití, pro které byl výrobek schvalován.
Státní zkušebna prováděla namátkově kontrolu vlastností schválených
výrobků uváděných do oběhu, zda odpovídají vlastnostem schváleného vzorku.
Zjistila-li, že nemají v rámci přípustné tolerance vlastnosti vhodné pro
schválení, schválení bylo odejmuto.
Certifikace výrobků
Certifikace výrobků byla ze zákona rozdělena do dvou základních
skupin. Jednalo se o výrobky stanovené k povinné certifikaci a o výrobky, kdy
je certifikace dobrovolnou věcí výrobce, tj. výrobky nestanovené k
certifikaci.
Nepovinná certifikace výrobků
Certifikace výrobků nestanovených k certifikaci (nepovinná
certifikace) mohla být provedena jen na návrh výrobce nebo jiné organizace,
která prokázala právní zájem na provedení certifikace.
Výrobce nebo jiná organizace, která prokázala právní zájem o provedení
certifikace, museli se žádostí o nepovinnou certifikaci výrobku označit
technické normy, technické dokumenty a právní předpisy, podle kterých požadují
certifikaci.
Nepovinnou certifikaci prováděla státní zkušebna v rozsahu svého
oprávnění k certifikaci.
Povinná certifikace výrobků
Úřad, po projednání se zúčastněnými ústředními orgány, ve Věstníku
Úřadu oznámil výrobky, které podléhaly povinné certifikaci, tj. výrobky, u
nichž byl společenský zájem na trvalém dodržování jejich vlastností, včetně
těch výrobků, u nichž to vyplývá z mezinárodní dohody o certifikaci, kterou je
Česká republika vázána. Současně stanovil orgán státního zkušebnictví příslušný
k certifikaci a určil, podle kterých technických norem, technických dokumentů,
případně právních předpisů bude certifikace prováděna.
Výrobce stanoveného výrobku byl povinen v zákonem určené době
předložit svůj výrobek k povinné certifikaci a na výzvu státní zkušebny doplnit
přihlášku k certifikaci o dokumentaci a podklady pro prověření předpokladů
trvalého dodržení jakosti certifikovaných výrobků ve výrobě v rozsahu
stanoveném státní zkušebnou.
Při certifikaci se srovnáním a stanovenými metodami zjišťovala shodu
vlastností certifikovaného typu výrobku s vlastnostmi stanovenými technickými
normami, technickými dokumenty a právními předpisy.
Zajišťování prověrek
Předpoklady pro trvalé dodržování jakosti certifikovaných výrobků ve
výrobě byly zjišťovány prověrkou systému zajišťování jakosti výrobků, zejména
prověrkou:
-
stavu výrobního zařízení a úrovně používané technologie,
-
úrovně technické kontroly,
-
stavu výrobně-technické dokumentace potřebné k výrobě
certifikovaných výrobků,
-
stavu zkušebního zařízení a jeho metrologického zabezpečení.
-
zajištění servisních oprav a dodávek náhradních dílů.
Vydání certifikátu
Měl-li výrobek vlastnosti shodné s vlastnostmi stanovenými technickými
normami, technickými dokumenty, případně právními předpisy a byly-li zajištěny
předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě, vydala státní
zkušebna certifikát. Pokud tyto podmínky splněny nebyly, odmítla výrobek
certifikovat.
V certifikátu byly stanoveny podmínky pro označování výrobků Českou
certifikační značkou, popřípadě pro vydání dokladu o certifikaci, kterým se
potvrzovala shodnost vlastností certifikovaného výrobku nebo výrobní dávky s
vlastnostmi certifikovaného typu výrobku. Platnost certifikátu mohla být
omezena.
Státní zkušebna prováděla namátkově kontrolu, zda mají certifikované
výrobky vlastnosti shodné se stanovenými technickými normami, technickými
dokumenty, popřípadě s právními předpisy a zda jsou zajištěny předpoklady pro
trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě. Při zjištění, že výrobky nemají
vlastnosti shodné se stanovenými technickými normami, technickými dokumenty,
popřípadě s právními předpisy a nejsou zajištěny předpoklady pro trvalé
dodržování jakosti výrobků ve výrobě, byl odejmut státní zkušebnou certifikát
nebo oprávnění z něj vyplývající.
Jak je zřejmé, uvádění výrobků na trh bylo spojeno s řadou
administrativních povinností výrobců a dovozců. Vymezení těchto povinností bylo
obsaženo v právních předpisech s původem v centrálně řízené ekonomice. Tyto
předpisy společně s technickými normami a působením státního zkušebnictví
tvořily součást systému, kterým se stát snažil určovat i jakost výrobku.
Technické požadavky na výrobky byly obsaženy převážně v právních předpisech
vydávaných jednotlivými ministerstvy. Tyto předpisy upravovaly technické
požadavky konkrétním způsobem.
Tento stav byl však podstatně odlišný od stavu v zemích Evropské unie,
která technické předpisy formuluje převážně obecně a lze je splnit buď
dodržením nezávazných technických norem nebo jiným stanoveným způsobem, a to
prokázáním shody použitého technického řešení se soudobými poznatky vědy a
techniky.
|